Buddha a láska

Buddha a láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. lis 2018 11:39:11


Podle Buddhy existují 4 prvky lásky, které z ní dělají tu pravou



Podle buddhismu existují čtyři prvky lásky, které z ní dělají tu „pravou“. Aby vznikla skutečná a trvalá láska, musí se tyto prvky spojit.

Porozumět těmto čtyřem prvkem je snadné, díky nim je vztah pak mnohem radostnější a uspokojivější.

Obrázek

1.Maitri

„Poraz rozzlobeného tím, že se nerozzlobíš; podlého poraz dobrotou, lakomého štědrostí a lháře tím, že budeš říkat pravdu.“ – Buddha

Maitri se překládá jako laskavost či blahosklonnost. Není to jen touha udělat někoho šťastným, ale i schopnost udělat to. Možná jste pevně rozhodnuti někoho milovat, ale způsob, jakým milujete, ho dělá nešťastným.

Schopnost Maitri dokážete využít tak, že se do hloubky kouknete na toho, koho milujete a začnete hlouběji chápat, jaký člověk to je. Pochopením člověka, kterého milujete, se následně naučíte, jak ho milovat. Toto pochopení se zakládá na ambicích, touhách a problémech vaší lásky.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Dopřejte si čas být vnímaví a pozorovat vaši lásku. Naslouchejte její slovům a ptejte se na její naděje a ambice. To, že se o své lásce dozvíte více, vám pomáhá otevřít dveře k tomu, abyste jí porozuměli a mohli ji milovat smysluplněji a uspokojivěji.

Obrázek

2. Karuna

„Kdybychom dokázali jasně vidět zázrak jediného květu, změnil by se nám celý život.“
– Budha

Druhým prvkem opravdové lásky je Karuna, což znamená soucit. Je to schopnost ulevit bolesti jiných a také touha dělat to. I ona se zakládá na pochopení, ale pochopení útrap vaší lásky.

Pouze když skutečně porozumíte její utrpení, budete schopni jí v jeho zmírňování a usnadňování pomáhat.

Věnujte se meditaci, která vám pomůže pochopit vaši milovanou osobu a porozumějte tomu, co ji znepokojuje a jak byste jí mohli pomoci a podpořit ji.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Komunikujte se svou milovanou osobou o tom, co ji trápí a ptejte se, zda jí nemůžete nějak pomoci přímo. Zahájení této komunikace, rozvíjení porozumění a touha pomáhat posílí váš vztah.

Obrázek

3. Mudita

„Žádná cesta ke štěstí neexistuje; štěstí je cesta.“
– Budha

Třetím prvkem je Mudita, která se překládá jako radost či štěstí. Tento prvek skutečné lásky patří k těm nejdůležitějším a jistým způsobem spojuje dohromady všechny čtyři prvky pravé lásky.

Když v lásce chybí radost či štěstí, pak ta láska není pravá. Pokud vám jde vaše láska na nervy nebo vás rozčiluje, pak to ve skutečnosti žádná láska není, nebo se láska vytratila.

Láska musí být naplňující a tím, co ji cítí, musí přinášet radost a štěstí.

Když jsme zamilovaní a zažíváme proto radost, naše láska sílí, a to je znamení, že láska je pravá. Když v lásce radost či štěstí chybí, tak to už žádná láska není.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Dopřejte si čas dělat věci, které vám oběma přinášejí radost, jak společně, tak i individuálně. Právě toto rozvíjení vlastní radosti vám umožňuje se dělit o radost s vaší láskou. Pro lásku v její nejčiřejší formě byste měli být schopni nacházet radost v sobě samých, jak i v sobě navzájem.

Obrázek

4. Upekša

„Cenou svobody je zkrátka rozhodnout se být.“
– Budha

Poslední ze čtyř prvků lásky je Upekša, což znamená svoboda. Když je láska opravdová, měli by mít oba ve vztahu svobodu a cítit se v něm svobodně. Oba by se měli cítit svobodně jako jednotlivci, aby mohli růst a rozvíjet se svým směrem.

Umožňuje jim to být sami sebou a mít čas sami pro sebe, s vědomím jistoty, že druhý dělá totéž. Svoboda by měla být i ve vztahu, aby neměli zábrany se dělit o úvahy a myšlenky bez obav z odsuzování.

Mít svobodu a zároveň schopnost být částí páru je znakem té nejopravdovější lásky.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Travte čas bez svého partnera tak, abyste nepociťovali potřebu se vzájemně kontrolovat. Dělejte věci, které vám dělají radost jako jednotlivci a na které jste hrdí. Když se potom znovu sejdete jako pár, mluvte o těchto věcech a o tom, proč vás dělají šťastnými.

Nějaký čas prožijte vyprávěním i o jiných svých myšlenkách a úvahách. Jednejte podle nich a plánujte aktivity, které ten člověk chce dělat. Vytvoření pocitu svobody ve vašem vztahu umožňuje růst oběma.

Závěr
Buddha mluvil o mnoha věcech, ale nejvíce se zaměřoval na lásku a život. Jeho učení o lásce nám ukazuje, že pravá láska by měla být něčím pozitivním a povznášejícím, měla by do našich životů přinášet radost a svobodu.

Když budete mít na paměti tyto čtyři prvky lásky, může vám to trochu usnadnit hledání pravé lásky pro sebe.

„Láska je dar nejvnitřnější duše člověka jiné duši, aby obě mohly být jedno.“
– Budha

mocvedomi.cz
Návštěvník
 

Re: Buddha a láska

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. bře 2023 14:49:31

Je buddhismus filozofie, náboženství, nebo životní styl?

Obrázek

Dirk Grosser: Je třeba v Buddhu věřit?

Lama Ole Nydahl: Asi bychom ho měli mít obecně rádi, jinak by cesta i cíl byly utrpením a nemělo by cenu po ní jít ani ho dosahovat. Pomáhá při tom důvěra v metody, které se na cestě předávají, a v přátele, kteří je předávají. Jinak nám budou chybět kořeny a všechno se bude dít jenom v hlavě. Říká se jim Buddha, dharma, sangha – Tři klenoty a jsou „trojitým útočištěm“ všech buddhistů. Pokud navíc máme lamu s životními zkušenostmi, je možné velmi rychle překonávat překážky.

Kdo tuto důvěru nemá, bude jen ztrácet čas. Pak je lepší dělat něco jiného, jít do kina nebo co koho napadne. Pouhá víra omezuje. Oproti tomu kritická důvěra otevírá mysl. Každá otevřenost vůči Buddhovi není ničím jiným než nahlédnutím do vlastní mysli. Buddha touto cestou prošel před námi a pro naše dobro. Je to náš člověk. Pracuje pro nás, a protože se mu to podařilo, můžeme nyní s pomocí jeho rad udělat to samé. Když myslím na Buddhu, cítím především vděčnost. Kdybych mu byl nablízku, ze všech sil bych ho chránil.

Dirk Grosser: Věřit v náboženském slova smyslu mi osobně připadá dost těžké. Někdo něco tvrdí a očekává, že přijmu to, co bylo řečeno, i když se to nedá ověřit a často to ani nemohu sledovat. Znamená to, že jediné, co mohu, je to právě tak přijmout.

Lama Ole Nydahl: Buddha chce něco úplně jiného. Nepracuje na cizí objednávku. Jeho jediným cílem je naše dosažení. Během 45 let, co učil, často říkal, že chce kolegy, a ne stoupence. Chtěl lidi, kteří vědí, a ne ty, co věří. Proto své posluchače vždy vedl k tomu, aby kladli otázky, a to tak dlouho, dokud si nebyli jistí svou věcí.

Když mu bylo skoro 80 let, což byl tenkrát neslýchaný věk, navštívil Kušinagaru, to jméno znamená „město štěstí“, v severovýchodní Indii. Tam zemřel na otravu zkaženým jídlem. Když se Buddhův život chýlil ke konci, doplnil svou práci tímto výrokem: „Mohu zemřít šťastný. Nenechal jsem si jediné učení v zavřené dlani. Všechno, co vám může být užitečné, jsem vám již dal.“

Po tomto prohlášení se u některých z jeho žáků možná začaly objevovat fundamentalistické tendence, protože si pomysleli, že teď o tom musí přesvědčit ostatní. Ale Buddha to upravil hned další větou: „Nevěřte mi nic jenom proto, že to řekl Buddha, všechno sami prověřte.“ A nakonec posledními slovy „Buďte sami sobě světlem“, což znamená: důvěřujte svému kritickému rozumu, pojistil směřování a svobodu svého učení.

Nechat lidi v něco věřit, to je Buddhovi na hony vzdálené. Chtěl, aby každý vše, co nebylo hned jasné, sám ověřil. To nás dnes moc těší. Všechna jeho učení o „prázdnotě“ vlastního „já“ i vnějšího světa, která meditace Diamantové cesty umožňují prožít, až do doby, kdy se objevila kvantová teorie, která je potvrzuje, předběhla naši vědu. Buddhismus tedy rozhodně není náboženstvím víry. Mnozí namísto toho používají termín „náboženství zkušenosti“.

Při pohledu na latinský původ slova náboženství (religio) není buddhismus vlastně žádným náboženstvím, protože „religion“ doslova znamená „opětovně spojit“. Buddha ale neříkal, že jsme někdy „vypadli“ z dokonalého stavu, nýbrž že mysl byla vždy, tedy nadčasově, bez počátku. Že je jako oko, které dokáže vnímat vše vně, ale nevidí sebe samo. Z toho vzniká prožitek oddělenosti mezi prožíváním a prožívajícím. Prostor, jenž není věcí, se prožívá jako „já“, které hromadí prožitky a prožívá vnější svět.

Tak se to, co prožíváme, stává odděleným od prožívajícího a tato dualita dozrává v ulpívání na tom, co chceme, a nechuť vůči tomu, co se nám nelíbí. A pokračuje to! Z ulpívání vznikají chtivost a lakota, z nechuti závist a hněv. Nevědomost nakonec vede k hloupé pýše, kdy si myslíme, že jsme lepší než druzí. Hloupost spočívá v tom, že jsme pak neustále ve špatné společnosti, cítíme se osamělí a nedokážeme toho s druhými mnoho sdílet.

Existuje ale také „chytrá“ pýcha. Nazývá se „diamantová“ a činí toho, kdo ji prožívá, bohatým. Tato pýcha je založena na tom, že prostor je informací a všichni, my i všechny bytosti, mají proto buddhovskou podstatu. Můžeme se tak učit ze zkušeností druhých. Lidé okolo tento přístup cítí, velmi se jim líbí a začínají se otevírat.

Ve skutečnosti si myslím, že ten velký počet přátel, který mám (a mé vlastní trvalé štěstí), se objevil do velké míry díky tomu, že jsem v druhých vždycky cítil něco neobyčejného, cestu z podmíněného světa, ať už prostřednictvím odvahy, radosti, nebo nějakého zvláštního druhu soucitu. Rozhodně se od nich učím tolik, co oni ode mě. Tak se po léta společně hluboce rozvíjíme a srůstáme. Jsme rodinou v nejlepším slova smyslu.

Rušivé pocity pak vidíte jako nudné hosty po špatném večírku. Navenek nic neukážete, ale myslíte si: „Prosím, už nikdy nechoďte.“ Samsára (skt., objevování se a mizení) a khorwa (tib., kolo jevů, ve kterém jsme chycení) znamenají, že nemáme brát vážně měnící se pocity. Jen tak nám budou moci druzí důvěřovat a využívat nás jako ztělesnění učení.

Jak jsme již krátce zmínili, výzkum, především v oblasti elementárních částic a prožitků klinicky mrtvých, nám právě otevírá světy vzájemné podmíněnosti, kde se nenachází žádná trvalá nezávislá existence, což Buddha rozpoznal díky osvícení a popsal pojmem „prázdnota“. Není to černá díra, ale prázdnota prostá všeho, co omezuje. V již zmíněném Velkém hadronovém urychlovači (angl. Large Hadron Collider) v CERNu u Ženevy mezitím naši schopní vědci vyvinuli stonásobně a nedávno dokonce stotisícnásobně vyšší teplotu, než je uvnitř Slunce, kdy se vodík při odhadem 20 milionech stupňů Celsia mění v helium, tedy nepochopitelné horko. Chtějí tak nalézt Higgsovu částici, která má činit svět hmotným, ale ta zůstává zatím nenalezena.* Vědci jsou stále méně jednotní v tom, zda taková částice vůbec existuje.

Buddha na základě svého vnitřního vhledu říkal: „Forma je prázdnotou, prázdnota je formou. Forma a prázdnota jsou neoddělitelné.“ Když zkoumáme to, co se objevuje, nenalézáme podle jeho poznání nic, co by mělo nějakou existenci. Na konci se všechno objevuje a zároveň rozpouští v prostoru. Ale tento prostor je zase základem pro nekonečné možnosti. Opačně, ale podobně se svět projevuje v případě Casimirova efektu: v úplném vakuu se objevují a zase mizí virtuální částice. Taková je i mysl: je zároveň formou i prázdnotou.

Když si myslíme, že tu něco je, jsme materialisté. Připadá nám to bezpečné, ale pak jsou skutečné také stáří, nemoc, smrt a omezení rychlosti. Existují i utrpení s tím spojená. Když ale říkáme, že tu nic není, je to nihilismus a nic již nemá smysl. V obou případech pak děláme chyby jako jeden opilý muž, který si na Silvestra zapálil rachejtli doutníkem, a pak si ji dal do pusy.

Musíme být schopni obsáhnout obojí. Na jednu stranu je všechno jako sen. Všechno se objevuje, mění a působí všude okolo i v nás samotných. Zároveň však existuje velmi důležitý rozdíl mezi dobrými a špatnými sny. Vytvářením dobrých dojmů se mysl zklidňuje. Díky nadbytku rozvíjíme stále více pochopení a děláme něco užitečného. To nás uvolní a z tohoto vnitřního klidu se objevují další „zážitky aha“. Máme okolo sebe více prostoru a vidíme ještě jasněji: ostatní jsou jako já, chovají se tak, jak se cítí, podle toho, co je potká. Pak pro ně děláme vědomě ještě více dobrých věcí, dále prohlubujeme svůj vhled a vysvobozujeme se z představy „já“ odděleného od celku.

Další cesta pak nečekaně otevře absolutní úroveň, na které prožíváme stejně krásy ve vnějším i ve svém vnitřním světě, takže se odvážíme vyjít za ztuhlé představy a být tím, co je vědomé, a sice samotným zářivým prostorem vědomí. To je stav osvícení, ve kterém se rozpouští nejenom rušivé pocity, ale také ztuhlé představy. Pak máme zcela efektivní, radostnou a užitečnou mysl. A jak jsme již říkali, žádný Buddha k ní nemůže nic přidat. Všechno už tu je. Prostor je pochopením, prostor je informací. Všichni to sdílíme.

To, co dělají Buddhové, je, že prostřednictvím svých metod odstraňují zatemnění, která nám brání v rozpoznání toho, čím jsme vždy byli a budeme.

(Ukázka z knihy Být užitečný)
*pozn.: Rozhovor byl uskutečněn před nalezením Higgsova bosonu v roce 2012.
Návštěvník
 

Re: Buddha a láska

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. bře 2023 15:10:50

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Buddha a láska

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. bře 2023 15:21:20

Obrázek
Návštěvník
 


Zpět na Buddhismus

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků