Slovo Buddhovo

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:09:40

Sedmý člen stezky: Pravá všímavost (sammá–sati)

Co tedy je Pravá všímavost?

Čtyři podklady všímavosti (satipatthána)

Tou jedinou cestou, žáci, k očistě bytostí, k překonání žalu a nářku, k zániku utrpení a strádání, ke vstupu na pravou stezku a k uskutečnění Nibbány jsou tyto Čtyři podklady všímavosti. Které čtyři?
Tu pobývá žák v těle a sleduje tělo, horlivě a s jasným poznáváním všímavě, když ve světě překonal chtivost a zármutek;
pobývá v citech a sleduje city, …
pobývá v mysli a sleduje mysl, …
pobývá v jevech (předmětech) mysli a sleduje jevy mysli, horlivě a s jasných poznáváním všímavě, když ve světě překonal chtivost a zármutek.

Sledování těla (kája–anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování těla v těle?

Všímání nádechu a výdechu (ána–apána–sati)

Tu se žák odebere do lesa, k patě stromu nebo do prázdného přístřeší, složí si nohy, vzpřímí tělo a udržuje před sebou všímavost.

Tak všímavě nadechuje a všímavě vydechuje. Když dlouze nadechuje, rozpoznává “nadechuji dlouze;” když dlouze vydechuje, rozpoznává “vydechuji dlouze;” když krátce nadechuje, rozpoznává “nadechuji krátce;” když krátce vydechuje, rozpoznává “vydechuji krátce.”

“Celý tělesný průběh (sabbe–kája) prožívaje budu nadechovat”, tak se cvičí; “celý tělesný průběh prožívaje budu vydechovat” – tak se cvičí.

“Tělesné formace (kája–sankhára) zklidňuje budu nadechovat” – tak se cvičí; “tělesné formace zklidňuje budu vydechovat” – tak se cvičí.

Tak pobývá uvnitř při sledování těla v těle, nebo pobývá zvenku při sledování těla v těle, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování těla v těle.

Pobývá při sledování vzniku jevů v těle, nebo pobývá při sledování zániku jevů v těle, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v těle.

“Tělo je tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. Tak pobývá žák při sledování těla v těle.

Sledování nádechu a výdechu (ánápánasati)je jedno z nejdůležitějších cvičení pro dosažení čtyř meditačních pohroužení (džhána) při rozvíjení klidu (samatha–bhávaná – viz následující kapitolu), jakož i při rozvíjení vhledu (vipassaná–bhávaná). V rámci satipatthány je užíváno pro počáteční zklidnění a soustředění, které je nutné pro následující rozvíjení vhledu.

Po dosažení určité míry klidu a soustředění, anebo jednoho ze čtyř pohroužení, poznává vhledem podmíněnost jevů. Zjišťuje například, že nádech a výdech jsou podmíněny tělem. Tělo je ale souhrnné označení čtyř prvků (dhátu) a z nich odvozené tělesnosti (upádá–rúpa), jako například smyslové orgány atd. V závislosti na smyslovém kontaktu vzniká vědomí a spolu s ním ostatní tři skupiny (khandha) netělesných jevů, jmenovitě cítění, vnímání a mentální formace. Takže přímým vhledem poznává: “Není tu žádné já, v závislosti na různých podmínkách vzniká pouze tento proces mysli a těla (náma–rúpa.” Zjišťuje, že všechny tyto jevy jsou pomíjivé, podrobené utrpení a bezjá – tedy prožitkově poznává tři charakteristiky veškerého bytí a konečně dosahuje osvobození.

Polohy těla (irija–pátha)

A dále ještě, když žák jde, ví “jdu;” když stojí, ví “stojím;” když sedí, ví “sedím;” když leží, ví “ležím.” Ať se jeho tělo nalézá v jakékoliv poloze, tak to ví.

Žák chápe, že zde není žádná bytost, žádné skutečné já, které by chodilo, stálo atd., že to je pouhý způsob vyjadřování, když se říká “Já jdu,” “Já stojím” atd. – vysvětluje komentář.

Jasné uvědomování (sati–sampadžaňňa)

A dále ještě, když žák přichází a když se vrací, činí tak s jasným uvědoměním. Při upření i při odvrácení zraku, činí tak s jasným uvědoměním. Při ohýbání a narovnávání, činí tak s jasným uvědoměním. Když jí, pije, žvýká a chutná, činí tak s jasným uvědoměním. Koná–li přirozenou potřebu, činí tak s jasným uvědoměním. Když jde, sedí, usíná a budí se, mluví a mlčí, činí tak s jasným uvědoměním.

Při všem, co žák dělá, si jasně uvědomuje
1. cíl a účelnost (sa–atthaka–sampadžaňňa),
2. vhodnost a použitelnost (sappája–sampadžaňňa),
3. oblast prožívání a povinnost jak v ní jednat (gočara–sampadžaňňa),
4. nezaslepené pojetí skutečnosti (a–sam–moha–sampadžaňňa).


Části těla (kája–gatá–sati)

A dále ještě, právě toto tělo kůží ohraničené, plné nečistot různého druhu, od paty nahoru a od konce vlasů dolů žák takto prohlíží: “ V tomto těle jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, bránice, slezina, plíce, blány, jícen, žaludek, střeva, lejno, žluč, sliz, hnis, krev, pot, tuk, slzy, sliny, hleny, kloubový maz, moč.”

Právě tak jako by to byl vak s otvory na obou koncích naplněný nejrůznějšími druhy zrní jako horská rýže, rýže, zelené fazole, červené fazole, čočka, sezam, kdyby ho člověk s dobrým zrakem uvolnil, prohlížel by: “Toto je horská rýže, toto rýže, toto jsou zelené fazole, toto červené fazole, toto je sezam” – právě tak uvažuje žák právě o tomto těle ohraničeném kůží a plném nejrůznějších nečistot: “V tomto těle jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti,…”

Tak pobývá uvnitř při sledování těla v těle, nebo pobývá zvenku při sledování těla v těle, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování těla v těle.

Pozorování prvků (dhátu–manasikára)

A dále ještě, žák prohlíží toto tělo v jeho poloze a pohybu jen z hlediska prvků tělesnosti: “V tomto těle je prvek pevnosti (země), prvek tekutosti (voda), prvek tepla (oheň) a prvek pohybu (vzduch).”

Tak jako když zručný řezník nebo řeznický tovaryš porazí a rozporcuje krávu a začne ji rozprodávat na křižovatce čtyř hlavních cest, zrovna tak prohlíží žák toto tělo v jeho poloze a pohybu jen z hlediska prvků tělesnosti: “V tomto těle je prvek pevnosti, prvek tekutosti, prvek tepla a prvek pohybu.”

Visuddhi–Magga vysvětluje toto přirovnání: Řezníkovi, který vede krávu na jatka, přivazuje ji, zabíjí ji a poraženou prohlíží, tak dlouho nezmizí představa krávy, dokud ji nerozřeže na kusy. Jakmile ji ale rozřeže na kusy a posadí se k prodávání, mizí představa krávy a vzniká představa masa. A nemyslí si: “Prodávám kousky krávy” nebo “Kupují si krávu.” Právě tak nezmizí představy bytosti, já, muže či ženy u žáka, dokud je bláhovým světským člověkem. Jakmile se ale naučí vidět tělo, když jde i když stojí, jako rozložené na prvky, mizí mu představa bytosti a jeho mysl se ustálí v pozorování prvků.

Uvážení nečistého (asubha–paččavekkhaná)

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, mrtvé jeden den, dva nebo tři dny, napuchlé, s mrtvolnými modrými skvrnami a rozkládající se, zaměří se na (své) tělo: “Věru, i toto (mé) tělo podléhá takovému zákonu, a tomuto dění neunikne.”

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, které vrány, jestřábi, supi, psi, šakali a různé druhy červů ožírají, zaměří se na (své) tělo: Věru, i toto (mé) tělo podléhá takovému zákonu, a tomuto dění neunikne.”…

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, pozůstávající už jen z kostry s masem a krví, pohromadě udržované šlachami,.. už jen z kostry bez masa, zkrvavené… už jen z kostí uvolněných z vaziva, rozházených v různých směrech – kost ruky, kost nohy, kost holenní, kost stehenní, kost kýčle, kost páteře a lebka – každá na jiném místě… už jen z kostí bílé barvy … z kostí léta starých, nakupených na hromadě …

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, pozůstávající z kostí zpráchnivělých a rozpadlých v prach, zaměří se na (své) tělo: “Věru, i toto (mé) tělo podléhá takovému zákonu, a tomuto dění neunikne.”

Tak pobývá uvnitř při sledování těla v těle, nebo pobývá zvenku při sledování těla v těle, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování těla v těle.

Pobývá při sledování vzniku jevů v těle, nebo pobývá při sledování zániku jevů v těle, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v těle.

“Tělo je tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování těla v těle.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:29:10

Desatero dobrodiní

Je–li takto cvičena, rozvíjena, často opakována a zdokonalována všímavost zaměřená na tělo, až je s ní žák důvěrně obeznámen, a stane se mu prostředkem i základem, pak může očekávat desatero výsledných dobrodiní:

Ovládá libost a nelibost; nemůže být přemožen nelibostí, ale překonává ji hned při vzniku.

Ovládá strach a úzkost; nemůže být přemožen strachem a úzkostí, ale překonává je hned při vzniku.

Snáší chlad a horko, hlad a žízeň, vítr a slunce, jakož i útoky ovádů, komárů a plazů; trpělivě snáší zraňující i zlovolnou řeč. Vydrží tělesné bolesti, když ho přepadnou, i když jsou pronikavé, ostré, trpké, odporné, nepříjemné a životu nebezpečné.

Dle své vůle a bez obtíží dosahuje čtyři pohroužení (džhána), která očišťují mysl a působí již zde štěstí.

Šest psychických sil (abhiňňá)

Dosáhne různé magické síly (iddhi–vidhá).

Nebeským uchem (dibba–sota), očištěným, nadlidským, může slyšet oba dva druhy zvuků, nebeské i pozemské, vzdálené i blízké.

Svou myslí poznává mysl jiných bytostí (parassa–četoparija–ňána), jiných osob.

Získá vzpomínky na mnohá předchozí zrození (pubbe–nivás´– ánussati – ňána).

Nebeským okem (dibba–čakkhu), očištěným, nadlidským, může vidět, jak bytosti mizí a znovu se objevují, nízké i vznešené, krásné i ohyzdné, šťastné i nešťastné; vidí, jak se bytosti znovuzrozují podle svých skutků.

A po vyhasnutí pudových vlivů (ásava–khaja) pozná již v tomto životě čisté a bezvadné osvobození mysli, osvobození moudrostí.

Naposled uvedených šest dobrodiní (5–10) jsou takzvané vyšší psychické síly. Prvních pět z nich jsou světské (lokija) jevy a proto mohou být dosaženy i světským člověkem (puthudždžana), zatímco poslední abhiňňá je nadsvětská (lokuttara) a je výhradně rysem arahata neboli světce. Teprve po dosažení všech čtyř pohroužení (džhána) může člověk plně uspět v získání pěti světských psychických sil. K tomu je nutno pěstovat čtyři iddhi–páda, neboli základny pro získání magických sil: soustředění vůle, soustředění energie, soustředění mysli a soustředění zkoumání.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:30:56

Sledování citů (vedaná–anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování citů v citech?

Tu, když žák prožívá příjemný cit, poznává “prožívám příjemný cit;” když prožívá nepříjemný cit, tak poznává “prožívám nepříjemný cit;” když prožívá ani–příjemný–ani–nepříjemný cit, tak poznává ani–příjemný–ani–nepříjemný cit.”

A když prožívá na smysly vázaný příjemný cit, poznává “prožívám na smysly vázaný příjemný cit;” když prožívá na smysly nevázaný příjemný cit;” když prožívá na smysly vázaný nepříjemný cit, poznává “prožívám na smysly vázaný nepříjemný cit;” když prožívá na smysly nevázaný nepříjemný cit, poznává “prožívám na smysly nevázaný nepříjemný cit;” když prožívá na smysly vázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit, poznává “prožívám na smysly vázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit;” když prožívá na smysly nevázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit,poznává “prožívám na smysly nevázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit.”

Tak pobývá uvnitř při sledování citů v citech, nebo pobývá zvenku při sledování citů v citech, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování citů v citech.

Pobývá při sledování vzniku jevů v citech, nebo pobývá při sledování zániku jevů v citech, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v citech.

“City jsou tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování citů v citech.

Podle Abhidhammy jsou city spojené s viděním, slyšením, čicháním a chutnáním vždy neutrální, příjemné a nepříjemné mohou být pouze city tělesné (kájika) a city spojené s činností mysli (četasika).

Pobývat u citů zvenku, znamená vcítění do prožívání druhých.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:33:51

Sledování mysli (čitta–anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování mysli v mysli?

Tu poznává žák mysl s chtíčem jako mysl s chtíčem; mysl bez chtíče jako mysl bez chtíče; mysl se zlou vůlí poznává jako mysl se zlou vůlí; mysl prostou zlé vůle poznává jako mysl prostou zlé vůle; mysl zaslepenou poznává jako mysl zaslepenou; mysl bez zaslepení poznává jako mysl bez zaslepení; mysl staženou poznává jako mysl staženou; mysl rozptýlenou poznává jako mysl rozptýlenou; mysl vyvinutou poznává jako mysl vyvinutou; mysl nevyvinutou poznává jako mysl nevyvinutou; mysl vznešenou poznává jako mysl vznešenou; mysl obyčejnou poznává jako mysl obyčejnou; mysl soustředěnou poznává jako mysl soustředěnou; mysl nesoustředěnou poznává jako mysl nesoustředěnou; mysl osvobozenou poznává jako mysl osvobozenou; mysl neosvobozenou poznává jako mysl neosvobozenou.

Tak pobývá uvnitř při sledování mysli v mysli, nebo pobývá zvenku při sledování mysli v mysli, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování mysli v mysli.

Pobývá při sledování vzniku stavů mysli, nebo pobývá při sledování zániku stavů mysli, nebo pobývá při sledování vzniku stavů a zániku stavů mysli.

“Mysl je tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění.

A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování mysli v mysli.

Čitta znamená mysl nebo stav mysli, je to synonym vědomí (viňňána) a psychiky (mano); nemůže být tedy překládána jako “myšlenka” nebo “myšlení”. Myšlení a myšlenky patří totiž k tak zvaným verbálním funkcím (vačí–sankhárá) mysli a jsou identifikovány jako myšlenkové pojímání (vitakka) nebo uvažování (vičára). Ve srovnání s vědomím jsou obě tyto funkce sekundární a chybí jak ve vědomí smyslů, tak ve druhém, třetím a čtvrtém pohroužení (džhána).
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:34:47

Sledování jevů mysli (dhammá – anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování jevů v jevech?

Tu pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při pěti překážkách.

Poznání pěti překážek (nivarana)

A jak pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při pěti překážkách?

Tu, když je v něm smyslná touha (káma–čhanda) přítomná, poznává: “ Je ve mně smyslná touha;” není–li v něm přítomná, poznává: “Není ve mně smyslná touha.”

Poznává též, jak nevzniklá smyslná touha vzniká a jak vzniklá smyslná touha zaniká i jak zaniklá smyslná touha v budoucnu již nevzniká.

Je–li v něm zlovůle (vjápáda), poznává: “Je ve mně zlovůle;” není–li v něm, poznává: “Není ve mně zlovůle.”

Poznává též, jak nevzniklá zlovůle vzniká a jak vzniklá zlovůle zaniká i jak zaniklá zlovůle v budoucnu již nevzniká.

Jsou–li v něm strnulost a malátnost (thína–middha), poznává: “Jsou ve mně strnulost a malátnost;” nejsou–li v něm strnulost a malátnost, poznává: “Nejsou ve mně strnulost a malátnost.”

Jsou–li v něm nepokoj a výčitky (uddhačča–kukkučča), poznává: “Jsou ve mně nepokoj a výčitky;” nejsou–li v něm, poznává: “Nejsou ve mně nepokoj a výčitky.”

Je–li v něm pochybovačnost (vičikiččhá), poznává: “Je ve mně pochybovačnost;” není–li v něm pochybovačnost, poznává: “Není ve mně pochybovačnost.”

Poznává též, jak nevzniklá pochybovačnost vzniká a jak vzniklá pochybovačnost zaniká i jak zaniklá pochybovačnost již v budoucnu nevzniká.

Pobývá při sledování vzniku jevů v jevech, nebo pobývá při sledování zániku jevů v jevech, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v jevech.

“Jevy jsou tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při pěti překážkách.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:35:22

Rozlišování pěti skupin lpění (upádána–khandha)

A dále ještě pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při pěti skupinách lpění.

A jak pobývá při sledování jevů v jevech, totiž při pěti skupinách lpění? Tu žák (rozlišuje):

“Toto je tělesnost (rúpa).” “Toto je vznik tělesnosti, toto je zánik tělesnosti.”

“Toto je cítění (vedaná).” “Toto je vznik cítění, toto je zánik cítění.”

“Toto je vnímání (saňňá).” “Toto je vznik vnímání, toto je zánik vnímání.”

“Toto je formace (sankhára).” “Toto je vznik formace, toto je zánik formace.”

“Toto je vědomí (viňňána).” “Toto je vznik vědomí, toto je zánik vědomí.”

Tak pobývá uvnitř při sledování jevů v jevech, nebo pobývá zvenku při sledování jevů v jevech, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování jevů v jevech.

Pobývá při sledování vzniku jevů v jevech, nebo pobývá při sledování zániku jevů v jevech, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v jevech.

“Jevy jsou tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak, mniši, pobývá mnich při sledování jevů v jevech, totiž při pěti skupinách lpění.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:46:06

Rozlišování smyslových základen (ájatana)

A dále ještě, mniši, pobývá mnich při sledování jevů v jevech, totiž při šesti vnitřních a vnějších smyslových základnách.

Tu poznává žák oko a poznává tvary; poznává též, jak pouto jimi oběma podmíněno vzniká. Poznává i to, jak dochází ke vzniku dosud nevzniklého pouta, poznává i to, jak již vzniklé pouto je překonáno, a poznává i to, jak překonané pouto v budoucnosti již nevzniká.

… poznává ucho a poznává zvuky; … poznává nos a poznává pachy; … poznává jazyk a poznává chuti; … poznává tělo a poznává předměty hmatu;… poznává mysl a poznává jevy; poznává též, jaké pouto jimi oběma podmíněno vzniká. Poznává i to, jak dochází ke vzniku dosud nevzniklého pouta, poznává i to, jak již vzniklé pouto je překonáno, a poznává i to, jak překonané pouto v budoucnosti již nevzniká.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:49:30

Sedm členů probuzení (bodždžhanga)

A dále ještě pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při sedmi členech probuzení.

Tu poznává žák, když je v něm přítomen člen probuzení všímavost (sati): “Je ve mně přítomen člen probuzení všímavost.” Když v něm není přítomen člen probuzení všímavost, poznává: “Není ve mně přítomen člen probuzení všímavost.” Poznává i to, jak nevzniklý člen probuzení všímavost vzniká, a poznává též, jak pěstováním vzniklý člen probuzení všímavost dosáhne plného rozvoje.

… dále poznává, když je v něm přítomen člen probuzení rozeznání jevů (dhamma–vičaja): “Je ve mně přítomen člen probuzení rozeznání jevů.”

… poznává, když je v něm přítomen člen probuzení nadšení (píti): “Je ve mně přítomen člen probuzení nadšení.”

… poznává, když je v něm přítomen člen probuzení klid (passaddhi): “Je ve mně přítomen člen probuzení klid.”

… poznává, když je v něm přítomen člen probuzení soustředění (samádhi): “Je ve mně přítomen člen probuzení soustředění.”…

Tu poznává žák když je v něm přítomen člen probuzení vyrovnanost (upekkhá): “Je ve mně přítomen člen probuzení vyrovnanost.” Když v něm není přítomen člen probuzení vyrovnanost, poznává: “Není ve mně přítomen člen probuzení vyrovnanost.”

Poznává i to, jak nevzniklý člen probuzení vyrovnanost vzniká, a poznává též, jak pěstováním vzniklý člen probuzení vyrovnanost dosahuje plného rozvoje.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 15:06:16

Čtyři ušlechtilé pravdy (arija–sačča)

A dále ještě pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při Čtyřech ušlechtilých pravdách.

A jak pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při Čtyřech ušlechtilých pravdách?

Tu poznává žák ve vztahu ke skutečnosti (jathá–bhúta): “Toto je utrpení;” poznává ve vztahu ke skutečnosti: “Toto je vznik utrpení;” poznává ve vztahu ke skutečnosti: “Toto je konec utrpení;” poznává ve vztahu ke skutečnosti: “Toto je cesta vedoucí ke konci utrpení.”

Tak pobývá uvnitř při sledování jevů v jevech, nebo pobývá zvenku při sledování jevů v jevech, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v jevech.

“Jevy jsou tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak, mniši, pobývá mnich při sledování jevů v jevech, totiž při Čtyřech ušlechtilých pravdách.

Tou jedinou cestou, mniši, k očistě bytostí, k překonání žalu a nářku, k zániku utrpění a strádání, ke vstupu na pravou stezku a k uskutečnění Nibbány jsou tyto Čtyři podklady všímavosti.

Tyto čtyři meditace satipatthána se vztahují na všech pět skupin jevů; sledování těla na skupinu jevů tělesnosti (rúpa–khandha), sledování citů na skupinu citů (vedaná–khandha), sledování stavů mysli zahrnuje všechno vědomí (viňňána – khandha), a sledování jevů, jež jsou předměty mysli, zahrnuje skupiny vnímání (saňňá–khandha) a formací (sankhárá–khandha).
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 15:07:29

Osvobození sledováním nádechu a výdechu (ánapánasati)

Sledování nádechu a výdechu (ánápánasati), je–li takto cvičeno a rozvíjeno, vede k dokonalosti ve čtyřech podkladech všímavosti; tyto čtyři podklady všímavosti, jsou–li cvičeny a rozvíjeny, vedou k dokonalosti sedmi členů probuzení; těchto sedm členů probuzení, jsou–li cvičeny a rozvíjeny, vede k dokonalosti osvobození moudrostí.

A jak vede sledování nádechu a výdechu, je–li cvičeno a rozvíjeno, k dokonalosti ve čtyřech podkladech všímavosti (satipatthána)?

I. V době, kdy se žák cvičí (1.) všímavě nadechovat a vydechovat, a při tom rozpoznávat “nadechuji dlouze” a “vydechuji dlouze,” (2.) … “nadechuji krátce” a “vydechuji krátce,” (3.) … “celý průběh dechu prožívaje budu vydechovat,” (4.) … “tělesné formace zklidňujíc budu nadechovat” a “tělesné formace zklidňujíc budu vydechovat” – v této době, poté co překonal světskou chtivost a zármutek, horlivě, všímavě a s jasným věděním spočívá žák ve sledování těla. Neboť nadechování a vydechování je jedním z tělesných jevů.

II. V době, kdy se žák cvičí všímavě nadechovat a vydechovat, a při tom rozpoznávat )1) prožívání nadšení (píti), a dále rozpoznávat (2) prožívání štěstí (sukha), a dále rozpoznávat (3) funkci mysli (čitta – sankhára) a (4) její ztišování (passambhaja) – v této době, poté co překonal světskou chtivost a zármutek, horlivě, všímavě a s jasným věděním spočívá žák ve sledování cítění. Neboť plně pozorné (sádhuka manasikára) prožívání nádechu a výdechu, tak pravím, je jedním z jevů cítění (vedaná).

III. V době, kdy se žák cvičí všímavě nadechovat a vydechovat, a při tom rozpoznávat, že (1) jasně prožívá mysl (čitta–pati–sam–vedí), (2) radostně vyjasňuje mysl, (3) soustřeďuje mysl a (4) osvobozuje mysl – v této době, poté co překonal světskou chtivost a zármutek, horlivě, všímavě a s jasným věděním spočívá žák ve sledování mysli. Neboť sledování nádechu a výdechu je jedině možné při jasném uvědomění neroztěkané mysli.

IV. V době, kdy se žák cvičí všímavě nadechovat a vydechovat, a při tom rozpoznávat (1) všech jevů pomíjivost, … (2) ustání chtíče,.. (3) vyhasnutí,… (4) odvrácení – v této době, poté co překonal světskou chtivost a zármutek, horlivě, všímavě a s jasným věděním spočívá žák ve sledování jevů (dhammá).
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 15:08:30

Když takto překonal chtivost a zármutek, pohlíží na vše s moudrostí a je naprosto vyrovnaný.

Sledování nádechu a výdechu (ánápánasati), je–li takto cvičeno a rozvíjeno, vede k dokonalosti ve čtyřech podkladech všímavosti; tyto čtyři podklady všímavosti, jsou–li cvičeny a rozvíjeny, vedou k dokonalosti sedmi členů probuzení. A jak vedou čtyři podklady všímavosti k dokonalosti sedmi členů probuzení (bodždžhanga):

I. V době, kdy žák cvičí všímavě sledování těla, cítění, mysli a jevů, potom co překonal světskou chtivost a zármutek, horlivě, všímavě a s jasným věděním – v této době je jeho všímavost přítomná a neporušená. V této době, kdy je jeho všímavost přítomná a neporušená, je žák vybaven členem probuzení všímavost (sati–sam–bodždžhanga). A pak rozvíjí tento člen probuzení dále, až dosáhne úplné dokonalosti.

II. Když takto všímavě spočívá a moudře rozlišuje jevy, porovnává a zkoumá je – v této době je žák vybaven členem probuzení rozlišování jevů dle Dhammy (dhamma–vičaja–sam–bodždžhanga). A pak rozvíjí tento člen probuzení dále, až dosáhne úplné dokonalosti.

III. Když takto rozlišuje a zkoumá jevy dle Dhammy, jeho vůle je pevná a neotřesná – v této době je žák vybaven členem probuzení vůle (virija–sam–bodždžhanga). A pak rozvíjí tento člen probuzení dále, až dosáhne úplné dokonalosti.

IV. Při takto pevné vůli v něm vzniká nadsmyslná radost. V této době je žák vybaven členem probuzení nadšení (píti–sam–bodždžhanga). A pak rozvíjí tento člen probuzení dále, až dosáhne úplné dokonalosti.

V. Při nadchnuté mysli zklidňuje tělo i mysl. V této době, když se tělo i mysl zklidní, je žák vybaven členem probuzení zklidnění (passadhi–sam–bodždžhanga). A pak rozvíjí tento člen probuzení dále, až dosáhne úplné dokonalosti.

VI. Zklidněnému a šťastnému se soustředí mysl. V této době, se zklidněnou a šťastnou myslí, je žák vybaven členem probuzení soustředění (samádhi–sam–bodždžhanga). A pak rozvíjí tento člen probuzení dále, až dosáhne úplné dokonalosti.

VII. Takto soustředěnou mysl prožívá s úplnou vyrovnaností. V této době, kdy žák zcela vyrovnaně prožívá mysl, je vybaven členem probuzení vyrovnanost (upekkhá–sam–bodždžhanga). A pak rozvíjí tento člen probuzení dále, až dosáhne úplné dokonalosti.

Takto vedou čtyři podklady všímavosti k dokonalosti sedmi členů probuzení (bodždžhanga).
A jak těchto sedm členů probuzení vede k dokonalosti osvobození moudrostí (vidždžá–vimutti)?

Tu žák rozvíjí všímavost, rozlišování jevů dle Dhammy, vůli, nadšení, klid, soustředění a vyrovnanost jako členy probuzení, založené na odloučení, ustání chtíče a vyhasnutí, vedoucí k osvobození. Tak vede těchto sedm členů probuzení, jsou–li cvičeny a rozvíjeny, k dokonalosti osvobození moudrostí.

Právě tak jako když lovec slonů zatluče mohutný kůl do země a řetězem k němu připoutá za krk divokého slona, aby z něho vypudil jeho navyklé chování a sklony, jeho divokou nezvladatelnost, umíněnost a prudkost, aby ho přizpůsobil prostředí vesnice a naučil ho takovému chování, jaké je vyžadováno mezi lidmi – právě tak připoutá ušlechtilý žák svou mysl pevně k těmto čtyřem podkladům všímavosti, aby ze sebe vypudil své navyklé světské chování a sklony, svou navyklou světskou nezvladatelnost, umíněnost a prudkost, aby získal pravou stezku a dosáhl Nibbány.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 15:10:08

Osmý člen stezky: Pravé soustředění (sammá – samádhi)

A co je Pravé soustředění?

Definice

Směřování mysli k jednomu předmětu (čittassa ekaggatá, doslova “jeden vrchol mysli”), to je soustředění.

Pravé soustředění (sammá–samádhi) je v nejširším pojetí takové soustředění mysli, které je přítomno v každém blahodárném stavu vědomí (kusala–čitta) a je též doprovázeno Pravým záměrem (2. člen stezky), Pravým úsilím (6. člen stezky) a Pravou všímavostí (7. člen stezky). Špatné soustředění (miččhá–samádhi) je přítomno ve zhoubných stavech vědomí, a je tedy možné pouze v oblasti smyslů (káma–loka). Když je výraz samádhi použit samostatně, znamená v suttách vždy sammá–samádhi neboli Pravé soustředění.

Rozvoj soustředění

Čtyři podklady všímavosti jsou předměty soustředění, čtyři Pravá úsilí jsou nástroji soustředění. Cvičení, rozvíjení a pravidelné pěstování těchto jevů (dhammá) se nazývá rozvoj soustředění (samádhi–bhávaná).

Pravé soustředění (sammá–samadhi) má dva stupně rozvoje: 1. přístupové soustředění (upačara–samádhi), které se přibližuje prvnímu pohroužení, aniž ho však dosahuje, a 2. plné soustředění (appaná–samádhi), které je přítomné ve čtyřech pohrouženích (džhána). Tato meditační pohroužení jsou stavy mysli mimo oblast činnosti pěti smyslů, které jsou dosažitelné pouze v odloučenosti a nepolevující vytrvalostí při cvičení soustředění. V těchto stavech je zastavena veškerá činnost pěti smyslů. Nedochází v nich k žádným zrakovým nebo sluchovým vjemům a nejsou v nich přítomny žádné tělesné pocity. Přestože všechny vnější smyslové vjemy ustaly, mysl zůstává aktivní, dokonale čilá a plně bdělá.

Dosažení těchto pohroužení není však předpokladem pro uskutečnění čtyř nadsvětských stezek Svatosti; a ani přístupové soustředění ani plné soustředění neumožňují samy o sobě vstup na tyto čtyři nadsvětské stezky. Dosáhnout čtyř nadsvětských stezek lze jen vhledem (vipassaná) do pomíjivosti (aniččatá), utrpení (dukkhatá) a neosobnosti (anattatá) všech jevů tohoto procesu bytí. Tento vhled je dosažitelný pouze v přístupovém soustředění, a nikoliv v plném soustředění.

Ten, kdo uskutečnil některou ze čtyř nadsvětských stezek bez předchozího dosažení těchto pohroužení, je nazýván sukkha–vipassaka nebo suddha–vipassaná–jánika (ten, kdo použil čistě jen vhled jako prostředek). Ten však, kdo dosáhl jedné z nadsvětských stezek po předchozím pěstování pohroužení, je nazýván samatha–jánika (ten, který použil klid jako prostředek).
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 15:12:04

Čtyři pohroužení (džhána)

Odloučen od smyslových a zhoubných jevů, žák vstupuje do prvního pohroužení, které je spojeno s myšlenkovým pojímáním a uvažováním, jakož i s nadšením a štěstím, které jsou zrozeny z odloučení (viveka–džam).

Toto je první ze čtyř pohroužení náležících k oblasti tvaru (rúpa–avačara–džhána). Je dosaženo, jen když je silou soustředění dočasně zastavena činnosti pěti smyslů a taktéž dočasně potlačeno pět překážek (nívarana). Předmětem vědomí je soustředěním vytvořená a ustálená představa (nimitta).

Toto první pohroužení je osvobozeno od pěti věcí a pět věcí je přítomno. Když žák vstoupí do prvního pohroužení, je překonáno pět překážek: smyslná touha (kámaččhanda), zlovůle (vjápáda), strnulost a malátnost (thína–middha), nepokoj a výčitky (uddhačča–kukučča) a pochybovačnost (vičikiččhá); přítomny jsou: myšlenkové pojímání (vitakka), uvažování (vičara), nadšení (píti), štěstí (sukha), a soustředění (čittékaggatá = samádhi).

Těchto pět mentálních faktorů přítomných v prvním pohroužení se nazývá členy pohroužení (džhán´– anga). Vitakka (počáteční zaznamenání předmětu neboli jeho pojímání myslí) a vičára (diskursivní myšlení nebo uvažování o předmětu) jsou verbálními funkcemi (vačí–sankhára) mysli, vnitřním mluvením. Visuddhi–magga (kapitola IV.) vysvětluje vitakka jako zachycení předmětu myšlenkou, které zaznamenává jeho pojetí; charakteristikou vitakka je prvotní upevnění mysli v představě předmětu; vičara jsou následující pohyby a kroužení mysli, které se projevují jako druhotné pokračování její činnosti. Tamtéž se srovnává vitakka s držením kotlíku a vičara s jeho vytíráním. V prvním pohroužení jsou obě tyto funkce přítomny, ale jsou zcela soustředěny na předmět meditace; vičara má zde nikoliv diskursivní, ale spíše “výzkumnou” povahu. Obě tyto funkce jsou zcela nepřítomny v následujících pohrouženích.

Po ztišení nadšení žák uvolněně spočívá ve vyrovnanosti, všímavě a s jasným vědomím, a prožívá štěstí, o němž Ušlechtilí říkají “vznešeně blažen je vyrovnaný” – tak vstupuje do třetího pohroužení.

Ve třetím pohroužení jsou přítomny dva faktory pohroužení: vyrovnané štěstí a soustředění.

Když překoná rozlišování příjemného a nepříjemného, dříve již překonav radost a žal, vstupuje do ani–příjemného–ani– nepříjemného (adukkham–asukha) čtvrtého pohroužení, které je očištěno vyrovnaností a všímavostí.

Ve čtvrtém pohroužení jsou přítomny dva faktory pohroužení: soustředění a vyrovnanost (upekkhá).

Visuddhi–magga vypočítává a podrobně vysvětluje čtyřicet meditačních předmětů (kammatthána, doslovně pracovišť), které umožňují dosáhnout následujících výsledků.

Všechna čtyři pohroužení:

všímání nádechu a výdechu,

10 barevných terčů (kasina),

spočívání ve vyrovnanosti (čtvrté dlení brahma–vihára).

První tři pohroužení:

spočívání v dobrotivosti (mettá), soucitu (karuná) a sdílené radosti (muditá), což je cvičení prvních tří dlení brahma–vihára (pro stručné vysvětlení viz 2. člen stezky).

První pohroužení:

uvážení nečistého (asubha–paččavekkhaná), takzvané hřbitovní meditace,

vnímání částí těla (kája–gatá–sati).

Přístupové soustředění (upačára–samádhi) je dosahováno

rozjímáním o Buddhovi, Dhammě a Společenství žáků (Sangha),

rozjímáním o mravnosti a štědrosti, o nebeských bytostech (devatá), o klidu a míru (= Nibbána),

rozjímání o smrti (maraná),

rozjímání o ošklivosti potravy,

pozorováním čtyř prvků tělesnosti (dhátu–manasikára).

Čtyři tvaru prostá pohroužení (arúpa–džhána nebo áruppa), která vycházejí ze čtvrtého pohroužení, jsou dosažena meditací předmětů, od nichž jsou odvozena jejich jména: 1. oblast nekonečnosti prostoru (ákasa–anaňča–ájatana), oblast nekonečnosti vědomí (viňňán´– aňča–ájatana), 3. oblast nicoty (ákiňčaňňa–ájatana) a 4. oblast ani–vnímání–ani– ne–vnímání (neva–saňňá–na–asaňňá–ájatana).

Postupy se všemi čtyřiceti předměty meditace jsou podrobně vysvětleny ve Visuddhi–magga.

Rozvíjejte soustředění, žáci, protože soustředěný poznává dle skutečnosti (jathá–bhúta)! A co poznává dle skutečnosti? Vznikání a zanikání tělesnosti, vznikání a zanikání cítění, vznikání a zanikání vnímání, vznikání a zanikání formací, vznikání a zanikání vědomí.

Těchto pět skupin lpění (upádána–khandhá) musí být moudře proniknuto přímým poznáním (abhiňňá pariňňejjá); nevědomost (avidždžá) a žádostivost (tanhá) musí být přímým poznáním překonány (abhiňňá phátabbá); klid (samatha) a vhled (vipassaná) musí být přímým poznáním rozvíjeny (abhiňňá bhávetabbá); vědění (vidždžá) a osvobození (vimutti) musí být přímým poznáním uskutečněny (abhiňňá saččhikátabbá)!

Toto je střední cesta, již Dokonalý, nejvyšší Buddha objevil, která viděním a věděním vede k míru, k moudrosti přímým poznáním, k probuzení, k Nibbáně.

Vstupte na tuto cestu, učiňte konec utrpení!
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 16:15:28

Postupné uskutečnění Ušlechtilé osmičlenné stezky

V suttách často nalézáme stejnou formulaci stupňů vývoje Buddhova žáka. Je ukazováno, jak tento vývoj zákonitě pozvolna postupuje: počínaje první informací o Buddhově učení, získáním důvěry, a pak vývoj od prvních zárodků skutečného porozumění až ke konečnému osvobození. Pro rozvíjení stezky je vždy nutná rovnováha všech jejích členů, osobní vývoj však vyžaduje postupně rozvíjení jednotlivých členů stezky.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 16:16:18

Důvěra a pravé zamyšlení (druhý člen)

Tu slyší Buddhovo učení otec rodiny nebo jeho syn nebo někdo z jiného světského stavu, a po jeho vyslechnutí je naplněn důvěrou v Dokonalého. A naplněn touto důvěrou si myslí: “Plný překážek je světský život, jak hromada smetí, ale mnišský život v bezdomoví je cestou volnosti. Není snadné pro toho, kdo žije doma, plnit ve všech bodech pravidla svatého života. Co kdybych si nyní ostříhal vlasy a vousy, oblékl žluté roucho a odešel pryč z domova do bezdomoví? A v krátkém čase, když se vzdal svého majetku, velkého či malého, a opustil velký či malý okruh příbuzných, ostříhá si vlasy a vousy, oblékne žluté roucho a odejde pryč z domova do bezdomoví.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Buddhismus

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník