Slovo Buddhovo

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:09:31

Deset pout (samjodžana)


Je deset pout, jimiž jsou bytosti připoutány ke kolu existence (samsára). Jsou to:

1. klam já (sakkája–ditthi),
2. pochybovačnost (vičikiččhá),
3. ulpívání na pravidlech a obřadech (sílabbata–parámása),
4. žádost smyslů (káma–rága),
5. zlovůle (vjápáda),
6. žádost po jemnohmotné existenci (rúpa–rága),
7. žádost po nehmotné existenci (arúpa–rága),
8. domýšlivost (mána),
9. nepokoj (uddhačča),
10. nevědomost (avidždžá).
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:11:15

Ušlechtilí (arija–puggala)

Ten, kdo je osvobozen od prvních tří pout, je nazýván “Ten, který vstoupil do proudu” (sotápanna), tj. do proudu vedoucího k Nibbáně. Má neotřesitelnou důvěru v Buddhu, v nauku (Dhamma) a obec (Sangha) a je neschopen jednat proti Pěti etickým pravidlům (Paňča–síla). Bude znovuzrozen nejvýše sedmkrát, ale nikdy ve stavu nižším, než je lidský svět.

Kdo oslabí neboli částečně překoná čtvrté a páté pouto v jejich hrubších formách, je nazýván sakadágámí, doslova “Ten, který se ještě jednou vrátí,” bude tedy už jen jednou znovuzrozen ve sféře smyslů (káma–loka) a poté dosáhne Svatosti.

Anágámí, doslova “Ten, který se už nevrátí,” je úplně zproštěn prvních pěti pout, jež vážou k znovuzrozování ve sféře smyslů. Po smrti bude znovuzrozen v jemnohmotné sféře (rúpa–loka), kde pak dosáhne cíle.

Arahat, dokonale “Svatý,” je osvobozen od všech deseti pout.

Každý ze zmíněných čtyř stupňů svatosti se skládá ze stezky (magga) a jejího plodu (phala), například ze “stezky vstupu do proudu” (sotápatti – magga) a “plodu vstupu do proudu” (sotápatti–phala). Podle toho existuje tedy osm typů a čtyři páry ušlechtilých osob (arija – puggala), jež dosáhly stupně svatosti. Přitom “stezka” spočívá v jednom jediném okamžiku vstoupení do příslušného stupně. “Plodem” jsou míněny ty okamžiky vědomí, které následují okamžitě jako výsledek stezky, a které se, za jistých okolností, mohou opakovat nesčetněkrát během života.

A proto říkám, že jsou dva druhy Pravého pochopení:

Světské a nadsvětské Pravé pochopení

Co je světské Pravé pochopení (lokiya–sammá–ditthi)? Pochopení, že almužny, oběti a dary nejsou zbytečné, že jsou plody a výsledky dobrých a zlých činů, že existuje život jak v tomto světě, tak v následujícím světě, že otec a matka, jakož i bytosti spontánně zrozené (v nebeských světech) nejsou pouhá slova, že jsou na světě mniši a kněží, kteří jsou bez poskvrny, jakož i ti, kdo mohou vysvětlit tento život a život příští, protože je přímo znají – to je světské Pravé pochopení, které poskytuje světské plody a přináší dobré následky.

Co je nadsvětské Pravé pochopení (lokuttara–sammá – ditthi)? Všechny při pěstování ušlechtilé stezky vzniklá moudrost, schopnost moudrého usměrňování mysli, rozlišování jevů na stezce (sotápanny, sakadágámího, anágámího nebo arahata), tedy veškeré Pravé pochopení, jež vzniká v mysli odvrácené od světa a spojené se stezkou – to je nadsvětské Pravé pochopení, které není z tohoto světa, ale je částí nadsvětské stezky.

Rozlišují se tedy dva druhy osmičlenné stezky: 1. Světská (lokija) stezka, na níž se cvičí světské osoby (puthudždžana), tedy všichni ti, kdo ještě nedosáhli prvního stupně svatosti. 2. Nadsvětská (lokuttara) stezka, uskutečňovaná ušlechtilými osobami (arija–puggala).

Spojení s ostatními členy stezky

Kdo poznává špatné pochopení jako špatné a pravé pochopení jako pravé, ten uskutečňuje Pravé pochopení (1.člen stezky), a když vynakládá úsilí k překonání špatného pochopení a k uskutečnění pravého pochopení, uskutečňuje Pravé úsilí (6. člen stezky), a když všímavé překonává špatné pochopení a všímavě spočívá v pravém pochopení, tak cvičí Pravou všímavost (7. člen stezky). Tak se tedy tři věci vzájemně doprovázejí a následují: Pravé pochopení, Pravé úsilí a Pravá všímavost.

Osvobozen od všech teorií

Kdyby někdo položil otázku, zda vůbec připouštím nějakou teorii, mělo by se mu odpovědět takto: Dokonalý je oproštěn od jakékoliv teorie, protože Dokonalý pochopil, co je tělesnost, jak vzniká a zaniká. Pochopil, co je cítění, jak vzniká a zaniká. Pochopil, co je vnímání, jak vzniká a zaniká. Pochopil, co jsou mentální formace, jak vznikají a zanikají. Pochopil, co je vědomí, jak vzniká a zaniká. Proto říkám, že Dokonalý získal úplné osvobození vyhasnutím, vyvanutím, zmizením, zavržením a zbavením se všech názorů a mínění, všech sklonů vytvářejících mínění jakéhosi “já” či “moje.”
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:12:06

Tři charakteristiky

Ať už se Dokonalí (Buddhové) ve světě objeví nebo neobjeví, jedna vlastnost jevů, jedna neměnná skutečnost zůstává a pevný zákon platí: všechny formace jsou pomíjivé (aničča), všechny formace jsou podrobeny utrpení (dukkha), všechno je bez já (an–attá).

V jazyce páli: sabbe sankhára aniččá, sabbe sankhára dukkhá, sabbe dhammá anattá. Slovo sankhárá (formace) zde shrnuje všechny věci, které jsou podmíněné či “vytvořené skutečnosti” (sankhata–dhammá), tedy všechny možné tělesné a mentální složky existence. Slovo dhammá (množné číslo, proto – á) má však jen širší použití a je vlastně všezahrnující, protože v sobě zahrnuje i ono takzvané Nepodmíněné (asankhata, nevytvořené) tedy Nibbánu. Z tohoto důvodu by bylo nesprávné říci, že všechny dhammy jsou pomíjivé a podrobeny změně, protože Nibbána je dhamma trvalá a osvobozená od jakékoliv změny. Ze stejného důvodu je správné říci, že nejenom všechny sankháry (= sankhata–dhammá), ale všechny dhammy, včetně asankhata–dhamma, jsou bez já (an–attá).

Tělesný jev, cítění, vnímání, mentální formaci nebo vědomí, jež by bylo trvalé a stálé, věčné a nepodrobeno změně – takovou věc žádný moudrý v tomto světě nevidí; a já také říkám, že není žádná taková věc.

A je nemožné, aby nějaká bytost, která má Pravé pochopení, mohla něco považovat za já.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:14:49

Názory a diskuse o já

A tak kdyby kdokoliv řekl, že cítění je jeho já, mělo by se mu odpovědět takto: “Existují tři druhy cítění, příjemné, bolestné a neutrální. Které z těchto tří cítění považuješ za své já?” Protože v okamžiku zakoušení jednoho z nich není možné zakoušet ty druhé. Tyto tři druhy cítění jsou nestálé, vznikají podmíněně, jsou podrobeny stárnutí a rozplynutí, ustání a vyhasnutí. Kdokoliv při cítění jednoho z těchto tří druhů myslí, že toto je jeho já, bude muset po ustání tohoto cítění připustit, že jeho já se rozpadlo. Bude tedy považovat své já již v tomto přítomném životě za pomíjivé, smíšené s potěšením a bolestí, podrobené vzniku a zániku.

Kdyby kdokoliv řekl, že cítění není jeho já, a že jeho já je nepřístupné cítění, mělo by se mu odpovědět takto: “Nuže, je možné říci ´Toto jsem jáˇtam, kde nic necítím?” Nebo kdyby někdo jiný řekl: “Cítění sice není moje já, ale není pravda, že moje já je nepřístupné cítění, protože je to moje já, jež cítí, mé já je moje schopnost cítění.” Tomu by se mělo odpovědět takto: “A kdyby cítění úplně vyhaslo a zmizelo, bylo by možné říci ´Toto jsem já´po vyhasnutí cítění?”

Říci, že mysl nebo předměty mysli nebo vědomí mysli ustavují já, je nepodložené tvrzení. Protože i zde je vidět vznikání a zanikání; kdo vidí vznikání a zanikání těchto jevů, musí dojít k závěru, že jeho já vzniká a zaniká.

Bylo by lépe pro nepoučeného světského člověka, kdyby považoval za své já své tělo, vybudované ze čtyř prvků, spíše nežli svoji mysl. Protože je naprosto zřejmé, že toto tělo může trvat rok, dva, tři, pět nebo deset let nebo sto let a více, avšak to, co se nazývá myšlení nebo mysl nebo vědomí, nepřetržitě dnem i nocí vyvstává jako jedna věc a odchází jako jiná věc.

Veškeré jevy tělesnosti, cítění, vnímání, mentálních formací nebo vědomí, ať už minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, by tedy měly být pochopeny v souladu se skutečností a pravou moudrostí: “Toto nepatří mně; toto nejsem já; toto není mé já.”

Za účelem zdůraznění neosobnosti a naprosté prázdnoty veškeré existence jsou ve Visuddhi Magga (XVI.kapitola) citovány následující verše:

Utrpení je, ale není žádný trpící,

čin není konán žádným činitelem,

Nibbána je, bez osoby do ní vstupující,

stezka je, ale poutníka nenaleznem.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:15:28

Minulé, přítomné a budoucí

Kdyby se někdo ptal: “Existovali jste v minulosti, a je nepravdivé tvrdit, že jste neexistovali? Budete existovat v budoucnosti a je nepravdivé tvrzení, že nebudete existovat? Existujete nyní, a je nepravdivé tvrzení, že neexistujete?” – můžete odpovědět, že jste existovali v minulosti a je nepravdivé tvrdit, že jste neexistovali; že budete existovat v budoucnosti a je nepravdivé tvrdit, že nebudete existovat; že existujete a je nepravdivé tvrdit, že neexistujete.

V minulosti pouze minulá existence byla skutečná, ale neskutečná byla v onom momentě budoucí i současná existence. V budoucnosti pouze budoucí existence bude skutečná, ale neskutečná bude v onom momentě minulá i současná existence. A nyní pouze přítomná existence je skutečná, ale neskutečná je v tomto daném momentě minulá i budoucí existence.

Kdo ve skutečnosti vidí Závislé vznikání (patičča–samuppáda), vidí pravdu, a kdo vidí pravdu, ten vidí Závislé vznikání.

Je tomu, žáci, právě tak, jako v následujícím přirovnání: z krávy pochází mléko, z mléka smetana, ze smetany máslo, z másla ghí (přepuštěné máslo), z ghí pochoutková pěna; a v daném momentě se mléko nepovažuje za smetanu nebo máslo nebo ghí nebo pochoutkovou pěnu, ale pouze za mléko, a když je to máslo, je to považováno za máslo…. – a právě tak byla moje minulá existence v onom momentě skutečná, ale neskutečná byla budoucí a nyní přítomná existence; moje budoucí existence bude skutečná, ale neskutečná bude minulá a nyní přítomná existence; v tomto daném momentě je moje přítomná existence skutečná, ale neskutečná je minulá a budoucí existence. Toto vše jsou však pouze běžná označení a výrazy, pouhé konvenční řeči, pouhé pojmy. Dokonalý je užívá, aniž by na nich lpěl.

Kdo nechápe tělesnost, cítění, vnímání, mentální formace a vědomí ve shodě se skutečností (tedy jako prázdné jakéhokoliv já, bez osobnosti) a nechápe jejich vznikání, jejich zanikání a cestu k jejich ustání, ten má sklon věřit, že Dokonalý pokračuje po smrti, anebo že nepokračuje po smrti… a tak podobně.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:18:37

Dvě krajnosti (víra v úplné zničení a víra ve věčnost) a nauka středu

Drží–li se někdo názoru, že životní princip (džíva) je totožný s tělem, tak pro něj svatý život skutečně není možný; anebo drží–li se názoru, že životní princip je nemožný; anebo drží–li se názoru, že životní princip je něco zcela odlišného od těla, ani v tomto případě svatý život není možný. Těmto dvěma krajnostem se Dokonalý vyhnul a vyložil Dhammu, nauku středu, která říká:

Závislé vznikání (Patičča–samuppáda)

Na nevědomosti (avidždžá) závisí vznik kammických formací (sankhárá). Na kammických formacích závisí vědomí (viňňána; počíná vědomím znovuzrození v lůně). – Na vědomí závisí mysl a tělo (náma – rúpa). – Na mysli a tělu závisí šest smyslových základen (sal–ájataná). – Na šesti smyslových základnách závisí smyslový kontakt (phassa). – Na smyslovém kontaktu závisí cítění (vedaná). – Na cítění závisí žádost (tanhá). – Na žádosti závisí lpění (upádána). – Na lpění závisí nastávání (bhava). – Na nastávání (zde: kamma–bhava neboli kammický proces) závisí znovuzrození (džáti). – Na znovuzrození závisí stárnutí a smrt (džará – marana), strast, nářek, bolest, žal a zoufalství. Tak vzniká veškeré utrpení. Toto je nazýváno Ušlechtilá pravda o vzniku utrpení.

K tomu jsou ve Visuddhi Magga (kapitola XIX.) citovány verše:

Žádný Brahma a žádný bůh není tvůrcem

tohoto koloběhu života a smrti,

jen prázdné jevy tu pokračují,

závislé na hromadění podmínek.

Avšak žák, když překonává nevědomost (avidždžá) a získává moudrost, nehromadí ani záslužné, ani nezáslužné, ani klidné kammické formace.

Pojem sankhárá byl zde přeložen jako kammické formace, protože v kontextu Závislého vznikání označuje kammicky prospěšné a neprospěšné záměry (četaná), či volní činnosti, stručně řečeno kammu. Trojí dělení podané v předchozím odstavci zahrnuje kammickou činnost ve všech sférách existence nebo rovinách vědomí. Záslužné kammické formace zasahují i do jemnohmotné sféry (rúpávačara), zatímco klidné kammické formace (áneňdža–abhi–sankhárá) se vztahují pouze k nehmotné sféře (arúpávačara).

Tak úplným vyhasnutím a zánikem nevědomosti zanikají kammické formace. – Zánikem kammických formací zaniká vědomí. – Zánikem vědomí zaniká mysl a tělo. – Zánikem mysli a těla zaniká šest smyslových základen. – Zánikem šesti smyslových základen zaniká smyslový kontakt. – Zánikem smyslového kontaktu zaniká cítění. – Zánikem cítění zaniká žádost. – Zánikem žádosti zaniká lpění. – Zánikem lpění zaniká nastávání. – Zánikem tohoto nastávání zaniká znovuzrození. – Zánikem znovuzrození zaniká stárnutí a smrt, strast, nářek, bolest, žal a zoufalství. Tak zaniká veškeré utrpení. Toto je nazýváno Ušlechtilá pravda zániku utrpení.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:20:57

Kamma působící znovuzrození

Protože bytosti, které jsou zaslepeny nevědomostí (avidždžá) a chyceny v osidlech žádosti (tanhá), tu i onde usilují o stále nová potěšení, proto nastávají stále nová znovuzrození.

A čin (kamma), který byl vykonán z chtivosti, nenávisti a zaslepenosti (lobha, dosa, moha), čin, který z nich pramení, má v nich svůj kořen a počátek – tento čin dozrává tam, kde jsme znovuzrozeni; a kdekoliv tento čin dozrává, tam zakoušíme plody tohoto činu, ať už to je v tomto životě nebo v příštím nebo v některém budoucím životě.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:30:33

Ustání kammy

Avšak vyhasnutím nevědomosti, vyvstáním moudrosti, zánikem žízně je způsobeno, že už žádné budoucí znovuzrození nenastane.

Protože činy, které nebyly vykonány z chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, činy, které z nich nepramení, které v nich nemají svůj kořen a počátek – takové činy jsou, pro nepřítomnost chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, oproštěny a vykořeněny, tak jako palma, vytržená z půdy, je zničena a neschopna se znovu ujmout.

Z tohoto hlediska někdo o mně může zcela správně říci, že učím zničení, že předkládám svou nauku za účelem zničení, že v tom cvičím své žáky – neboť já zničení učím, a to zničení chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, jakož i zničení nesčetných forem zla a věcí neprospěšných.

Patičča–samuppáda, neboli Závislé vznikání, je nauka o podmíněnosti všech tělesných a mentálních jevů, nauka, která společně s naukou ne–já (anattá) tvoří nevyhnutelnou podmínku pro skutečné pochopení a uskutečnění Buddhova učení. Tato nauka ukazuje, že různé tělesné a mentální životní procesy, konvenčně nazývané osobnost, člověk, živočich atd., nejsou pouze hrou slepé náhody, ale jsou výsledkem jistých příčin a podmínek. Především ale Patičča–samuppáda vysvětluje, jak je vznikání znovuzrození a utrpení závislé na podmínkách; v druhé části pak ukazuje, jak odstraněním těchto podmínek veškeré utrpení nutně zmizí. Patičča–samuppáda tedy slouží k osvětlení druhé a třetí Ušlechtilé pravdy, a to tím, že je vysvětluje od jejich samých základů a dává jim pevnou filozofickou formu.

Přehled znázorňuje, jak se dvanáct členů formule Závislého vznikání vztahuje na tři po sobě následující existence: minulou, přítomnou a budoucí.

Členy 1–2 společně s členy 8–10 představují proces kammy, který obsahuje pět kammických příčin znovuzrození.

Členy 3–7 společně s členy 11–12 představují proces znovuzrození, který obsahuje pět kammických výsledků.

minulá existence
1. nevědomost (avidždžá)
2. kammické formace (sankhárá)
/kammický proces (kamma–bhava); pět příčin:1.,2.,8.,9,10/

přítomná existence
3. vědomí (viňňána)
4. mysl a tělo (náma–rúpa)
5. šest základem (sal – ájatana)
6. smyslový kontakt (phassa)
7. cítění (vedaná)
/proces znovuzrození (uppatti–bhava) pět výsledků: 3.,4.,5.,6.,7./

8. žádost (tanhá)
9. lpění (upádána)
10. nastávání (bhava)
/kammický proces (kamma–bhava) pět příčin: 1.,2.,8.,9.,10./

budoucí existence
11. (znovu)zrození (džáti)
12. stárnutí a smrt (džárá–marana)
/proces znovuzrození (uppatti–bhava); pět výsledků:3,4,5,6,7/

Visuddhi Magga (kapitola XVII) cituje k tomu následující verše z Patisambhidámagy:

Patero příčin bylo v minulosti,

patero plodů sklízíme v tomto životě.

Patero příčin nyní tvoříme,

patero plodů sklidíme v budoucím životě.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:32:30

Druhý člen stezky: Pravé zamyšlení (sammá–sankappa)

Co tedy je Pravé zamyšlení?

1. Zamyšlení oproštěné od chtíče (nakkhamma–sankappa),
2. zamyšlení oproštěné od zlovůle (avjápada – sankappa),
3. zamyšlení oproštěné od krutosti (avihimsá–sankappa).

Toto se nazývá Pravé zamýšlení.

A Pravé zamýšlení je dvou druhů:

Světské a nadsvětské Pravé zamyšlení

* Zamýšlení, jež podléhá světským vlivům, ale je prosté chtíče, zlovůle a krutosti – to je světské Pravé zamýšlení (lokija–sammá–sankappa), které nese světské plody a přináší dobré výsledky.

* Jakékoliv ušlechtilé myšlení, myšlenkové pojímání, zamýšlení, úmysl, rozvažování, rozhodnutí a zaměření mysli – veškeré takovéto slovní činnosti mysli (vačí–sankhára), při nichž je mysl odvrácena od světa a spojena se stezkou – to je nadsvětské Pravé zamyšlení (lokuttara–sammá–sankappa), které není z tohoto světa, ale je částí nadsvětské stezky.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:33:56

Spojení s ostatními členy stezky

Kdo poznává špatné zamýšlení jako špatné a pravé zamýšlení jako pravé, ten uskutečňuje Pravé pochopení (1. člen stezky), a když vynakládá úsilí k překonání špatného zamýšlení a k uskutečnění pravého zamýšlení, uskutečňuje Pravé úsilí (6. člen stezky), a když všímavě překonává špatné zamýšlení a všímavé spočívá v pravém zamýšlení, tak cvičí Pravou všímavost (7. člen stezky). Tak tedy jsou tři věci, které doprovázejí a následují Pravé zamýšlení, jsou to: Pravé pochopení, Pravé úsilí a Pravá všímavost.

Pojem sankappa lze překládat jako zamýšlení, rozhodnutí nebo smýšlení, které spočívá v uvědomělém postoji mysli a je rozhodující pro způsob myšlení, mluvení a jednání.

Pro metodický rozvoj Pravého zamýšlení se používají různá cvičení moudrého uvažování (joniso–manasikára) a meditace, například pěstování takzvaného vznešeného dlení (brahma–vihára–bháváná) v dobrotivosti (mettá), soucitu (karuná), sdílené radosti (muditá) a vyrovnanosti (upekkhá). Při meditaci brahma–vihára se postupuje ve třech stupních: 1. rozvíjení záměru činit dobré (kusala–katu–kamjatá–čhanda), 2. překonání pěti překážek (nívarana) znemožňujících dosáhnout pohroužení a 3. rozvoj plného soustředění (appaná–samádhi – viz vysvětlení 8. členu stezky).
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:36:37

Třetí člen stezky: Pravé mluvení (sammá–váčá)

Co tedy je Pravé mluvení?

1. Zdržování se lhaní,
2. zdržování se pomlouvání,
3. zdržovat se hrubé řeči,
4. zdržovat se planého hovoru – to se nazývá Pravé mluvení.

Zdržení se lhaní

Kdo se zdržuje lhaní, vyhýbá se mu a zcela se ho zdrží, ten hovoří pravdu, je oddán pravdě, je spolehlivý, hoden důvěry a nezavádí lidi. Jestliže je na nějakém setkání nebo mezi lidmi nebo uprostřed svých příbuzných nebo ve společnosti nebo v královském paláci a je vyzván adotazován jako svědek, aby řekl, co ví, tak pravdivě odpoví. Když neví nic, řekne “Nevím nic,” a jestliže ví, odpoví “Vím”; jestliže neviděl nic, odpoví “Neviděl jsem nic,” a jestliže viděl, odpoví “Viděl jsem.” Nikdy tedy vědomě neřekne lež, ani pro svůjvlastní prospěch, ani kvůli prospěchu jiné osoby, ani kvůli jakémukoliv jinému prospěchu.

Zdržení se pomlouvání

Kdo se zdržuje pomlouvání, vyhýbá se mu a zcela se ho zdrží. Co slyšel zde, neopakuje jinde a nezapříčiní neshodu; a co slyšel tam, neopakuje zde a nazapříčiní neshodu. Tak sjednocuje ty, kteří jsou rozděleni, a ty, kteří jsou sjednoceni, povzbuzuje. Svornost ho těší, raduje se a těší ze svornosti, a svornost šíří svými slovy.

Zdržení se hrubé řeči

Kdo se zdržuje hrubé řeči, vyhýbá se jí a zcela se jí zdrží. Hovoří taková slova, která jsou mírná, konejšivá, láskyplná, která jsou k srdci a jsou zdvořilá, přátelská a příjemná mnohým.

Láskyplná slova, jdoucí k srdci (hadajam gamá), jsou projevem mysli prosté nenávisti (adosa čitta), kterou lze meditací kultivovat až do pohroužení v dobrotivosti (mettá–džhána) – viz 8. člen stezky, Pravé soustředění. Ve 21. suttě Madždžhima Nikáji používá Buddha v této souvislosti známé rčení o pile:

Dokonce, mniši, kdyby vám lupiči a vrazi rozřezávali pilou končetiny a klouby, kdokoliv by přitom dával průchod zlobě, nechoval by se podle mé rady. Proto byste se měli takto cvičit: “Nerozrušena zůstane naše mysl, žádné slovo neunikne našim rtům, laskaví a plni soucitu zůstaneme, se srdcem plným lásky, bez nenávisti.Myslí osvobozenou od hněvu a nenávisti, osvobozenou od jakéhokoliv skrytého záští, prostoupíme tuto osobu, láskyplnou myslí (mettá–čitta), širokou, hlubokou, bezmeznou.”

Zdržení se planého hovoru

Kdo se zdržuje planého hovoru, vyhýbá se mu a zcela se ho zdrží. Hovoří v pravý čas, v souhlase se skutečností, hovoří, když je to užitečné, hovoří o nauce Dhammy a řádových pravidlech; jeho řeč je jako poklad, je pronesena v pravý čas, zdůvodněná, přiměřená, smysluplná.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:38:29

Světské a nadsvětské Pravé mluvení

A Pravé mluvení je dvojího druhu: Pravé mluvení, jež podléhá světským vlivům, ale je záslužné a přináší dobré výsledky, a Pravé mluvení, jež je prosto vlivů, ušlechtilé a nadsvětské.

Zdržovat se lhaní, zdržovat se pomlouvání, hrubé řeči a planého hovoru – to je světské Pravé mluvení (lokija–sammá–váčá), které nese světské plody a přináší dobré výsledky.

Ale vyhnutí se těmto čtyřem druhům špatného mluvení, jejich odstranění, odmítnutí, úplné vzdání se jich, při čemž je mysl čistá, odvrácená od tohoto světa, spojena se stezkou a následuje ušlechtilou stezku – to je nadsvětské Pravé mluvení (lokuttara – sammá–váčá), které není z tohoto světa, ale je částí nadsvětské stezky.

Spojení s ostatními členy stezky

Kdo poznává špatné mluvení jako špatné a pravé mluvení jako pravé, ten uskutečňuje Pravé pochopení (1.člen stezky), a když vynakládá úsilí k překonání špatného mluvení a k uskutečnění pravého mluvení, uskutečňuje Pravé úsilí (6. člen stezky), a když všímavě překonává špatné mluvení a všímavě spočívá v pravém mluvení, tak cvičí Pravou všímavost (7.člen stezky). Tak tedy jsou tři věci, které doprovázejí a následují Pravé mluvení, jsou to: Pravé pochopení, Pravé úsilí a Pravá všímavost.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:41:01

Čtvrtý člen stezky: Pravé jednání (sammá–kammanta)

1. Zdržovat se zabíjení,
2. zdržovat se kradení,
3. zdržovat se nezákonného pohlavního styku – to je Pravé jednání.

Zdržení se zabíjení

Tu se žák vyhýbá zabíjení živých bytostí a zcela se ho zdržuje. Neozbrojen ani holí ani mečem, je ohleduplný a laskavý a spočívá v soucítění se všemi živými bytostmi.

Zdržení se kradení

Vyhýbá se kradení a zcela se ho zdržuje. Bere jen to, co mu je dáváno, trpělivě čeká, bez úmyslu si to přivlastnit spočívá v čistotě svého srdce.

Zdržení se nezákonného pohlavního styku

Vyhýbá se nezákonnému pohlavnímu styku a zcela se ho zdržuje. Nemá pohlavní styk s osobami, jež jsou pod ochranou otce, matky, bratra, sestry, příbuzných nebo chráněny zákonem, zasnoubeny a provdány.

Světské a nadsvětské Pravé jednání

A Pravé jednání je dvojího druhu: Pravé jednání, jež podléhá světským vlivům, ale je záslužné a přináší dobré výsledky, a Pravé jednání, jež je prosto vlivů, ušlechtilé a nadsvětské.

Zdržování se zabíjení, kradení a nezákonného pohlavního styku – to je světské Pravé jednání (lokija–sammá–kammanta), které nese světské plody a přináší dobré výsledky.

Ale vyhnutí se těmto třem druhům špatného jednání, jejich odstranění, odmítnutí, úplné vzdání se jich, při čemž je mysl čistá, odvrácená od tohoto světa, spojena se stezkou a následuje ušlechtilou stezku – to je nadsvětské Pravé jednání (lokuttara–sammá–kammanta), které není z tohoto světa, ale je částí nadsvětské stezky.



Spojení s ostatními členy stezky

Kdo poznává špatné jednání jako špatné a pravé jednání jako pravé, ten uskutečňuje Pravé pochopení (1. člen stezky), a když vynakládá úsilí k překonání špatného jednání a k uskutečnění pravého jednání, uskutečňuje Pravé úsilí (6.člen stezky), a když všímavě překonává špatné jednání a všímavě spočívá v pravém jednání, tak cvičí Pravou všímavost (7. člen stezky). Tak tedy jsou tři věci, které doprovázejí a následují Pravé jednání, jsou to: Pravé pochopení, Pravé úsilí a Pravá všímavost.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:52:47

Pátý člen stezky: Pravá životospráva (sammá–ádžíva)

A co je pravá životospráva?

Když se ušlechtilý žák vyhýbá špatnému způsobu života a vydělává na své živobytí pravým způsobem – to je Pravá životospráva.

Živit se podvodem, lstí, triky, věštěním, lichvou a čímkoliv, co ubližuje jiným, je špatný způsob živobytí.

Živit se obchodováním se zbraněmi, živými bytostmi, masem, omamnými nápoji a jedy – tomu se ušlechtilý žák vyhýbá.

Světská a nadsvětská Pravá životospráva

A Pravá životospráva je dvojího druhu: Pravá životospráva, která podléhá světským vlivům, ale je záslužná a přináší dobré výsledky, a Pravá životospráva, která je prosta vlivů, ušlechtilá a nadsvětská.

Když se ušlechtilý žák vyhýbá špatnému životu a vydělává na své živobytí pravým způsobem života – to se nazývá světská Pravá životospráva (lokuja–sammá–ádžíva), která nese světské plody a dobré výsledky.

Ale vyhnutí se špatnému živobytí, zdržení se ho, odmítnutí, úplné vzdání se ho, při čemž je mysl čistá, odvrácená od tohoto světa, spojena se stezkou a následuje ušlechtilou stezku – to je nadsvětská Pravá životospráva (lokuttara–sammá–ádžíva), která není z tohoto světa, ale je částí nadsvětské stezky.

Spojení s ostatními členy stezky

Kdo poznává špatnou životosprávu jako špatnou a pravou životosprávu jako pravou, ten uskutečňuje Pravé pochopení (1. člen stezky), a když vynakládá úsilí k překonání špatné životosprávy a k uskutečnění pravé životosprávy, uskutečňuje Pravé úsilí (6. člen stezky), a když všímavě překonává špatnou životosprávu a všímavě spočívá v pravé životosprávě, tak cvičí Pravou všímavost (7. člen stezky). Tak tedy jsou tři věci, které doprovázejí a následují Pravou životosprávu, jsou to: Pravé pochopení, Pravé úsilí a Pravá všímavost.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:56:03

Šestý člen stezky: Pravé úsilí (sammá–vájáma)

Co tedy je Pravé úsilí?

Jsou to čtyři úsilí:
1. úsilí předcházet,
2. úsilí překonat,
3. úsilí rozvinout,
4. úsilí zachovat.


Úsilí předcházet (samvara–padhána)

A co je úsilí předcházet? Žák vyvíjí záměr nenechat vzniknout dosud nevzniklé zlo zhoubných jevů; snaží se, vynakládá svou vůli, namáhá k tomu svou mysl, usiluje.

Když vnímá žák okem tvar, uchem zvuk, nosem vůni, jazykem chuť, tělem předmět hmatu nebo myslí jakýkoliv jev, nelpí ani na celku, ani na jeho částech. Kdyby takto nehlídal a neovládal své smysly, vznikaly by chtivost anebo zármutek, vznikalo by zlo zhoubných jevů. A tomu předchází tím, že chrání a hlídá své smysly.

Když takto ovládá své smysly, prožívá radost, do níž nemůže vniknout nic zlého.

Toto se nazývá úsilí předcházet.

Úsilí překonat (pahána–padhána)

A co je úsilí překonat? Žák vyvíjí záměr překonat již vzniklé zlo zhoubných jevů; snaží se, vynakládá veškerou vůli, namáhá k tomu svou mysl, usiluje.

Když vznikne zlá myšlenka chtivosti nebo nenávisti nebo krutosti, žák ji nenechá ustálit. Opakovaně vznikající zlé jevy nenechá ustálit, překonává je, odstraňuje, ničí je a nechává je zaniknout.

Toto se nazývá úsilí překonat.

Pět metod překonání zlých myšlenek

Když při některé představě předmětu žákovi vznikají zlé zhoubné myšlenky spojené s chtivostí anebo nenávistí a klamem, tak postupuje následovně:

Nejprve se snaží ve vztahu k témuž předmětu získat jiné představy, které jsou dobré a blahodárné.

Nedaří–li se to, uvažuje o zhoubných následcích takto: “Jsou to opravdu hanebné myšlenky, přinášející zkázu!”

Nepomáhá–li to, záměrně odvrací od těchto zlých myšlenek pozornost a ignoruje je.

Když ani to nepomáhá, zjišťuje příčiny vzniku a složení těchto zhoubných myšlenek.

Nevede–li ani to k úspěchu, tak se zaťatými zuby a jazykem přitisknutým k dásním, veškerou silou své mysli potlačuje a přemáhá tyto zhoubné myšlenky.


Takto se dosahuje překonání zlých zhoubných myšlenek, které jsou spojeny s chtivostí anebo nenávistí a klamem; a když jsou vykořeněny a zmizí, mysl se zklidní, usadí a soustředí se.

Úsilí rozvinout (bhávaná–padhána)

A co je úsilí rozvinout? Žák vyvíjí záměr, aby vznikly dosud nevzniklé blahodárné jevy; snaží se, vynakládá veškerou vůli, namáhá k tomu svou mysl, usiluje.

Takto rozvíjí odloučeností (viveka), volností (virága, ustáním chtíče) a vyhasínáním (nirodha) podpořené členy probuzení (bodždžhanga), vedoucí k osvobození, jmenovitě: člen probuzení všímavost (sati–sam–bodždžhanga), člen probuzení rozlišování dle Dhammy (dhamma–vičaja–sam–bodždžhanga), člen probuzení vůle (virija–), nadšení (píti–), klid (passadhi–), soustředění (samádhi–) a člen probuzení vyrovnanost (upekkhá–sam–bodždžhanga).

Toto se nazývá úsilí rozvinout.

Úsilí zachovat (anurakkhana–padhána)

A co je úsilí zachovat? Žák vyvíjí záměr udržet již vzniklé blahodárné jevy, pěstovat, rozvíjet a plně je užívat v meditaci; snaží se, vynakládá veškerou vůli, namáhá k tomu svou mysl, usiluje.

Takto upevňuje ve své mysli blahodárný předmět soustředění, který již vznikl, jako například představu kostry nebo zmodralé mrtvoly plné červů a již hnijící.

Toto se nazývá úsilí zachovat.

Žák, který má důvěru (saddhá) v Mistrovo učení, které již pochopil, uvažuje takto: “Ať mi třeba kůže, svaly a kosti odumřou, ať vyschnou maso a krev mého těla – nevzdám se svého úsilí, dokud nedosáhnu toho, co je dosažitelné lidskou vytrvalostí, vůlí a úsilím!”

Předcházet, překonat, rozvinout a zachovat
tato čtyři úsilí učil skvělý Syn slunce.
Jimi dosáhne horlivý žák konce utrpení.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:09:40

Sedmý člen stezky: Pravá všímavost (sammá–sati)

Co tedy je Pravá všímavost?

Čtyři podklady všímavosti (satipatthána)

Tou jedinou cestou, žáci, k očistě bytostí, k překonání žalu a nářku, k zániku utrpení a strádání, ke vstupu na pravou stezku a k uskutečnění Nibbány jsou tyto Čtyři podklady všímavosti. Které čtyři?
Tu pobývá žák v těle a sleduje tělo, horlivě a s jasným poznáváním všímavě, když ve světě překonal chtivost a zármutek;
pobývá v citech a sleduje city, …
pobývá v mysli a sleduje mysl, …
pobývá v jevech (předmětech) mysli a sleduje jevy mysli, horlivě a s jasných poznáváním všímavě, když ve světě překonal chtivost a zármutek.

Sledování těla (kája–anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování těla v těle?

Všímání nádechu a výdechu (ána–apána–sati)

Tu se žák odebere do lesa, k patě stromu nebo do prázdného přístřeší, složí si nohy, vzpřímí tělo a udržuje před sebou všímavost.

Tak všímavě nadechuje a všímavě vydechuje. Když dlouze nadechuje, rozpoznává “nadechuji dlouze;” když dlouze vydechuje, rozpoznává “vydechuji dlouze;” když krátce nadechuje, rozpoznává “nadechuji krátce;” když krátce vydechuje, rozpoznává “vydechuji krátce.”

“Celý tělesný průběh (sabbe–kája) prožívaje budu nadechovat”, tak se cvičí; “celý tělesný průběh prožívaje budu vydechovat” – tak se cvičí.

“Tělesné formace (kája–sankhára) zklidňuje budu nadechovat” – tak se cvičí; “tělesné formace zklidňuje budu vydechovat” – tak se cvičí.

Tak pobývá uvnitř při sledování těla v těle, nebo pobývá zvenku při sledování těla v těle, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování těla v těle.

Pobývá při sledování vzniku jevů v těle, nebo pobývá při sledování zániku jevů v těle, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v těle.

“Tělo je tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. Tak pobývá žák při sledování těla v těle.

Sledování nádechu a výdechu (ánápánasati)je jedno z nejdůležitějších cvičení pro dosažení čtyř meditačních pohroužení (džhána) při rozvíjení klidu (samatha–bhávaná – viz následující kapitolu), jakož i při rozvíjení vhledu (vipassaná–bhávaná). V rámci satipatthány je užíváno pro počáteční zklidnění a soustředění, které je nutné pro následující rozvíjení vhledu.

Po dosažení určité míry klidu a soustředění, anebo jednoho ze čtyř pohroužení, poznává vhledem podmíněnost jevů. Zjišťuje například, že nádech a výdech jsou podmíněny tělem. Tělo je ale souhrnné označení čtyř prvků (dhátu) a z nich odvozené tělesnosti (upádá–rúpa), jako například smyslové orgány atd. V závislosti na smyslovém kontaktu vzniká vědomí a spolu s ním ostatní tři skupiny (khandha) netělesných jevů, jmenovitě cítění, vnímání a mentální formace. Takže přímým vhledem poznává: “Není tu žádné já, v závislosti na různých podmínkách vzniká pouze tento proces mysli a těla (náma–rúpa.” Zjišťuje, že všechny tyto jevy jsou pomíjivé, podrobené utrpení a bezjá – tedy prožitkově poznává tři charakteristiky veškerého bytí a konečně dosahuje osvobození.

Polohy těla (irija–pátha)

A dále ještě, když žák jde, ví “jdu;” když stojí, ví “stojím;” když sedí, ví “sedím;” když leží, ví “ležím.” Ať se jeho tělo nalézá v jakékoliv poloze, tak to ví.

Žák chápe, že zde není žádná bytost, žádné skutečné já, které by chodilo, stálo atd., že to je pouhý způsob vyjadřování, když se říká “Já jdu,” “Já stojím” atd. – vysvětluje komentář.

Jasné uvědomování (sati–sampadžaňňa)

A dále ještě, když žák přichází a když se vrací, činí tak s jasným uvědoměním. Při upření i při odvrácení zraku, činí tak s jasným uvědoměním. Při ohýbání a narovnávání, činí tak s jasným uvědoměním. Když jí, pije, žvýká a chutná, činí tak s jasným uvědoměním. Koná–li přirozenou potřebu, činí tak s jasným uvědoměním. Když jde, sedí, usíná a budí se, mluví a mlčí, činí tak s jasným uvědoměním.

Při všem, co žák dělá, si jasně uvědomuje
1. cíl a účelnost (sa–atthaka–sampadžaňňa),
2. vhodnost a použitelnost (sappája–sampadžaňňa),
3. oblast prožívání a povinnost jak v ní jednat (gočara–sampadžaňňa),
4. nezaslepené pojetí skutečnosti (a–sam–moha–sampadžaňňa).


Části těla (kája–gatá–sati)

A dále ještě, právě toto tělo kůží ohraničené, plné nečistot různého druhu, od paty nahoru a od konce vlasů dolů žák takto prohlíží: “ V tomto těle jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, bránice, slezina, plíce, blány, jícen, žaludek, střeva, lejno, žluč, sliz, hnis, krev, pot, tuk, slzy, sliny, hleny, kloubový maz, moč.”

Právě tak jako by to byl vak s otvory na obou koncích naplněný nejrůznějšími druhy zrní jako horská rýže, rýže, zelené fazole, červené fazole, čočka, sezam, kdyby ho člověk s dobrým zrakem uvolnil, prohlížel by: “Toto je horská rýže, toto rýže, toto jsou zelené fazole, toto červené fazole, toto je sezam” – právě tak uvažuje žák právě o tomto těle ohraničeném kůží a plném nejrůznějších nečistot: “V tomto těle jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti,…”

Tak pobývá uvnitř při sledování těla v těle, nebo pobývá zvenku při sledování těla v těle, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování těla v těle.

Pozorování prvků (dhátu–manasikára)

A dále ještě, žák prohlíží toto tělo v jeho poloze a pohybu jen z hlediska prvků tělesnosti: “V tomto těle je prvek pevnosti (země), prvek tekutosti (voda), prvek tepla (oheň) a prvek pohybu (vzduch).”

Tak jako když zručný řezník nebo řeznický tovaryš porazí a rozporcuje krávu a začne ji rozprodávat na křižovatce čtyř hlavních cest, zrovna tak prohlíží žák toto tělo v jeho poloze a pohybu jen z hlediska prvků tělesnosti: “V tomto těle je prvek pevnosti, prvek tekutosti, prvek tepla a prvek pohybu.”

Visuddhi–Magga vysvětluje toto přirovnání: Řezníkovi, který vede krávu na jatka, přivazuje ji, zabíjí ji a poraženou prohlíží, tak dlouho nezmizí představa krávy, dokud ji nerozřeže na kusy. Jakmile ji ale rozřeže na kusy a posadí se k prodávání, mizí představa krávy a vzniká představa masa. A nemyslí si: “Prodávám kousky krávy” nebo “Kupují si krávu.” Právě tak nezmizí představy bytosti, já, muže či ženy u žáka, dokud je bláhovým světským člověkem. Jakmile se ale naučí vidět tělo, když jde i když stojí, jako rozložené na prvky, mizí mu představa bytosti a jeho mysl se ustálí v pozorování prvků.

Uvážení nečistého (asubha–paččavekkhaná)

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, mrtvé jeden den, dva nebo tři dny, napuchlé, s mrtvolnými modrými skvrnami a rozkládající se, zaměří se na (své) tělo: “Věru, i toto (mé) tělo podléhá takovému zákonu, a tomuto dění neunikne.”

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, které vrány, jestřábi, supi, psi, šakali a různé druhy červů ožírají, zaměří se na (své) tělo: Věru, i toto (mé) tělo podléhá takovému zákonu, a tomuto dění neunikne.”…

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, pozůstávající už jen z kostry s masem a krví, pohromadě udržované šlachami,.. už jen z kostry bez masa, zkrvavené… už jen z kostí uvolněných z vaziva, rozházených v různých směrech – kost ruky, kost nohy, kost holenní, kost stehenní, kost kýčle, kost páteře a lebka – každá na jiném místě… už jen z kostí bílé barvy … z kostí léta starých, nakupených na hromadě …

A dále ještě, stejně jako by žák mohl vidět na pohřebišti odložené tělo, pozůstávající z kostí zpráchnivělých a rozpadlých v prach, zaměří se na (své) tělo: “Věru, i toto (mé) tělo podléhá takovému zákonu, a tomuto dění neunikne.”

Tak pobývá uvnitř při sledování těla v těle, nebo pobývá zvenku při sledování těla v těle, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování těla v těle.

Pobývá při sledování vzniku jevů v těle, nebo pobývá při sledování zániku jevů v těle, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v těle.

“Tělo je tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování těla v těle.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:29:10

Desatero dobrodiní

Je–li takto cvičena, rozvíjena, často opakována a zdokonalována všímavost zaměřená na tělo, až je s ní žák důvěrně obeznámen, a stane se mu prostředkem i základem, pak může očekávat desatero výsledných dobrodiní:

Ovládá libost a nelibost; nemůže být přemožen nelibostí, ale překonává ji hned při vzniku.

Ovládá strach a úzkost; nemůže být přemožen strachem a úzkostí, ale překonává je hned při vzniku.

Snáší chlad a horko, hlad a žízeň, vítr a slunce, jakož i útoky ovádů, komárů a plazů; trpělivě snáší zraňující i zlovolnou řeč. Vydrží tělesné bolesti, když ho přepadnou, i když jsou pronikavé, ostré, trpké, odporné, nepříjemné a životu nebezpečné.

Dle své vůle a bez obtíží dosahuje čtyři pohroužení (džhána), která očišťují mysl a působí již zde štěstí.

Šest psychických sil (abhiňňá)

Dosáhne různé magické síly (iddhi–vidhá).

Nebeským uchem (dibba–sota), očištěným, nadlidským, může slyšet oba dva druhy zvuků, nebeské i pozemské, vzdálené i blízké.

Svou myslí poznává mysl jiných bytostí (parassa–četoparija–ňána), jiných osob.

Získá vzpomínky na mnohá předchozí zrození (pubbe–nivás´– ánussati – ňána).

Nebeským okem (dibba–čakkhu), očištěným, nadlidským, může vidět, jak bytosti mizí a znovu se objevují, nízké i vznešené, krásné i ohyzdné, šťastné i nešťastné; vidí, jak se bytosti znovuzrozují podle svých skutků.

A po vyhasnutí pudových vlivů (ásava–khaja) pozná již v tomto životě čisté a bezvadné osvobození mysli, osvobození moudrostí.

Naposled uvedených šest dobrodiní (5–10) jsou takzvané vyšší psychické síly. Prvních pět z nich jsou světské (lokija) jevy a proto mohou být dosaženy i světským člověkem (puthudždžana), zatímco poslední abhiňňá je nadsvětská (lokuttara) a je výhradně rysem arahata neboli světce. Teprve po dosažení všech čtyř pohroužení (džhána) může člověk plně uspět v získání pěti světských psychických sil. K tomu je nutno pěstovat čtyři iddhi–páda, neboli základny pro získání magických sil: soustředění vůle, soustředění energie, soustředění mysli a soustředění zkoumání.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:30:56

Sledování citů (vedaná–anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování citů v citech?

Tu, když žák prožívá příjemný cit, poznává “prožívám příjemný cit;” když prožívá nepříjemný cit, tak poznává “prožívám nepříjemný cit;” když prožívá ani–příjemný–ani–nepříjemný cit, tak poznává ani–příjemný–ani–nepříjemný cit.”

A když prožívá na smysly vázaný příjemný cit, poznává “prožívám na smysly vázaný příjemný cit;” když prožívá na smysly nevázaný příjemný cit;” když prožívá na smysly vázaný nepříjemný cit, poznává “prožívám na smysly vázaný nepříjemný cit;” když prožívá na smysly nevázaný nepříjemný cit, poznává “prožívám na smysly nevázaný nepříjemný cit;” když prožívá na smysly vázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit, poznává “prožívám na smysly vázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit;” když prožívá na smysly nevázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit,poznává “prožívám na smysly nevázaný ani–příjemný–ani–nepříjemný cit.”

Tak pobývá uvnitř při sledování citů v citech, nebo pobývá zvenku při sledování citů v citech, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování citů v citech.

Pobývá při sledování vzniku jevů v citech, nebo pobývá při sledování zániku jevů v citech, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v citech.

“City jsou tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování citů v citech.

Podle Abhidhammy jsou city spojené s viděním, slyšením, čicháním a chutnáním vždy neutrální, příjemné a nepříjemné mohou být pouze city tělesné (kájika) a city spojené s činností mysli (četasika).

Pobývat u citů zvenku, znamená vcítění do prožívání druhých.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:33:51

Sledování mysli (čitta–anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování mysli v mysli?

Tu poznává žák mysl s chtíčem jako mysl s chtíčem; mysl bez chtíče jako mysl bez chtíče; mysl se zlou vůlí poznává jako mysl se zlou vůlí; mysl prostou zlé vůle poznává jako mysl prostou zlé vůle; mysl zaslepenou poznává jako mysl zaslepenou; mysl bez zaslepení poznává jako mysl bez zaslepení; mysl staženou poznává jako mysl staženou; mysl rozptýlenou poznává jako mysl rozptýlenou; mysl vyvinutou poznává jako mysl vyvinutou; mysl nevyvinutou poznává jako mysl nevyvinutou; mysl vznešenou poznává jako mysl vznešenou; mysl obyčejnou poznává jako mysl obyčejnou; mysl soustředěnou poznává jako mysl soustředěnou; mysl nesoustředěnou poznává jako mysl nesoustředěnou; mysl osvobozenou poznává jako mysl osvobozenou; mysl neosvobozenou poznává jako mysl neosvobozenou.

Tak pobývá uvnitř při sledování mysli v mysli, nebo pobývá zvenku při sledování mysli v mysli, nebo pobývá uvnitř i zvenku při sledování mysli v mysli.

Pobývá při sledování vzniku stavů mysli, nebo pobývá při sledování zániku stavů mysli, nebo pobývá při sledování vzniku stavů a zániku stavů mysli.

“Mysl je tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění.

A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování mysli v mysli.

Čitta znamená mysl nebo stav mysli, je to synonym vědomí (viňňána) a psychiky (mano); nemůže být tedy překládána jako “myšlenka” nebo “myšlení”. Myšlení a myšlenky patří totiž k tak zvaným verbálním funkcím (vačí–sankhárá) mysli a jsou identifikovány jako myšlenkové pojímání (vitakka) nebo uvažování (vičára). Ve srovnání s vědomím jsou obě tyto funkce sekundární a chybí jak ve vědomí smyslů, tak ve druhém, třetím a čtvrtém pohroužení (džhána).
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 14:34:47

Sledování jevů mysli (dhammá – anupassaná)

A jak pobývá žák při sledování jevů v jevech?

Tu pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při pěti překážkách.

Poznání pěti překážek (nivarana)

A jak pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při pěti překážkách?

Tu, když je v něm smyslná touha (káma–čhanda) přítomná, poznává: “ Je ve mně smyslná touha;” není–li v něm přítomná, poznává: “Není ve mně smyslná touha.”

Poznává též, jak nevzniklá smyslná touha vzniká a jak vzniklá smyslná touha zaniká i jak zaniklá smyslná touha v budoucnu již nevzniká.

Je–li v něm zlovůle (vjápáda), poznává: “Je ve mně zlovůle;” není–li v něm, poznává: “Není ve mně zlovůle.”

Poznává též, jak nevzniklá zlovůle vzniká a jak vzniklá zlovůle zaniká i jak zaniklá zlovůle v budoucnu již nevzniká.

Jsou–li v něm strnulost a malátnost (thína–middha), poznává: “Jsou ve mně strnulost a malátnost;” nejsou–li v něm strnulost a malátnost, poznává: “Nejsou ve mně strnulost a malátnost.”

Jsou–li v něm nepokoj a výčitky (uddhačča–kukkučča), poznává: “Jsou ve mně nepokoj a výčitky;” nejsou–li v něm, poznává: “Nejsou ve mně nepokoj a výčitky.”

Je–li v něm pochybovačnost (vičikiččhá), poznává: “Je ve mně pochybovačnost;” není–li v něm pochybovačnost, poznává: “Není ve mně pochybovačnost.”

Poznává též, jak nevzniklá pochybovačnost vzniká a jak vzniklá pochybovačnost zaniká i jak zaniklá pochybovačnost již v budoucnu nevzniká.

Pobývá při sledování vzniku jevů v jevech, nebo pobývá při sledování zániku jevů v jevech, nebo pobývá při sledování vzniku jevů a zániku jevů v jevech.

“Jevy jsou tu” – tak je jeho všímavost zpřítomňována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvědomění. A pobývá nezávislý a nelpí na ničem na světě. I tak pobývá žák při sledování jevů v jevech, totiž při pěti překážkách.
Návštěvník
 

Další

Zpět na Buddhismus

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník