Slovo Buddhovo

Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:37:03

Slovo Buddhovo

Systematický přehled Buddhova učení
v jeho vlastních slovech
vybral, seřadil a vysvětlil
ctihodný
Nyánatiloka Maháthera

kanonické texty z páli a vysvětlivky z němčiny přeložil
Mirko Frýba



Převzato od
http://www.webpark.cz/buddha-czech/
!!! Varování při odkazech a citování !!!
Tento text je jediným roku 2003 autorizovaným
českým překladem, dostupným na internetu,
neodpovídá ale zcela textu původní verze knihy
SLOVO BUDDHOVO
© 1993 Dr. Mirko Frýba
ISBN 80–901472–3–2
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:39:30

Předmluva (výňatky)

Slovo Buddhovo, poprvé vydáno v němčině v roce 1906, je vůbec prvním v evropském jazyce sepsaným podáním Buddhova učení, které užívá vlastní slova mistrova. …Texty pocházejí ze Souboru poučení (Sutta–Pitaka), zapsaného v jazyce páli…
V angličtině vyšlo od roku 1907 deset vydání … Kromě toho byly vydány překlady v dalších jazycích… Páli originály vybraných textů byly vydány 1914 v sinhálském písmu pod názvem Sačča–Sangaha a v sanskrtském písmu devanágarí pod názvem Buddha–Vaččana.
Nyánatiloka (1952)

Nové vydání vychází u příležitosti 100. výročí narození ctihodného autora 19. února 1978. …
Nyánaponika (1977)

Předmluva k českému vydání (výňatky)

Překlad Slova Buddhova, který máte v rukou, byl proveden přímo z jazyka páli – tedy z těch původních textů, které ctihodný Nyánatiloka přeložil do němčiny a později též do angličtiny. Přitom muselo však být přihlédnuto k tomu, jak jsou v Nyánatilokově překladu texty selektivně zkráceny, hlavně vypuštěním některých opakování, která Buddha užíval z didaktických důvodů. Buddhova slova byla a jsou původně určena k hlasitému předříkávání umožňujícímu důkladné uvážení slyšeného ve vztahu k vnitřně prožívané pravdě (parato ča ghoso sašša–anusandhi adždžhataň ča joniso manasikáro). …

Na mnoha místech shrnul ctihodný Nyánatiloka informace obsažené v komentářích, vlastními slovy do krátkých vysvětlení, která jsou v tisku odlišena menším písmem.
První české vydání Slova Buddhova vyšlo v roce 1935 … Ačkoliv obsahovalo některé chyby, bylo vcelku ale přesnější než různé překlady pozdějších anglických a německých vydání, které u nás kolovaly jako samizdaty.
Druhé české vydání Slova Buddhova je tedy souborem textů přeložených přímo z nejstarších dostupných záznamů učení, jež historický Buddha nazýval Dhamma. Původní učení Dhammy je uznáváno i všemi později vzniklými školami buddhismu…
Mirko Frýba (1993)
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:39:56

Úvod

BUDDHA znamená “Osvícený” nebo “Probuzený”; je to čestné označení zakladatele osvobozujícího učení, které je západnímu světu známé pod jménem buddhismus. Narodil se v šestém století před naším letopočtem jako syn knížete Sákjů, který vládl v Kapilavatthu, hraniční oblasti dnešního Nepálu. Jeho příjmení bylo Gotama (v sanskrtském překladu: Gautama) a vlastní jméno Siddhattha. Ve věku 29 let se zřekl světského života a, místo aby se stal králem, zvolil životní dráhu poustevníka bez domova. Po šesti letech neuspokojujícího hledání pravdy a bolestné askeze, která byla bez výsledků, konečně dosáhl Plného Probuzení (Sammá–Sambodhi) pod Bodhi stromem nedaleko místa Gajá, dnes nazývaného Bodhgajá. Následovalo 45 let neúnavného vyučování. Ve věku 80 let opustil svět nedaleko města Kusináry; tak odešla ona “moudrá bytost, jež se zjevila pro požehnání a blaho tohoto světa.”

Buddha není ani bůh, ani žádný boží prorok, ani vtělení nějakého boha. Je tou nejdokonalejší lidskou bytostí, která “sama sebou poučena” vlastním úsilím dosáhla úplného osvobození od utrpení a tím i nejvyšší moudrosti, čímž se stala velkým vzorem a “neporovnatelným učitelem bohů a lidí.” Stal se “Spasitelem” pouze těm, kdo po cestě spásy, kterou ukázal a učil, skutečně jsou až k jejímu konci. Svrchovanou harmonií moudrosti a soucitu, kterou dosáhl, ztělesňuje Buddha univerzální a bezčasový ideál Dokonalého Člověka.

DHAMMA je Buddhou objevené, uskutečněné a hlásané osvobozující učení, jež spočívá na jasném poznání skutečnosti. Je zaznamenáno v buddhistickém kánonu, zvaném Ti–Pitaka, který sestává ze tří souborů (doslova “košů”) textů: 1. Vinaja– Pitaka, Soubor kázně, který obsahuje řádová pravidla pro mnichy a mnišky; 2. Sutta–Pitaka, Soubor promluv, který obsahuje vlastní poučení osvobozujícího Buddhova učení v celém jeho rozsahu tak, jak je shrnuto Čtyřmi ušlechtilými pravdami; 3. Abhidhamma–Pitaka, Soubor vyšší nauky, který systematicky v přísně filozofické formě podává učení obsažené v Sutta–Pitace.

Dhamma se obrací výlučně k vlastnímu poznání a prožívání člověka; není tedy žádným zjeveným náboženstvím, které by předpokládalo víru. Nabízí vznešený, avšak realistický systém etiky, pronikavou analýzu skutečnosti a praktické metody cvičení mysli – zkrátka všeobsáhlé a spolehlivé vedení na cestě osvobození ode všeho utrpení. Dhamma je učení, které vyrovnaně uspokojuje požadavky rozumu a citu. Je to střední cesta, která vede nade všechny bezvýchodné a destruktivní krajnosti myšlení a způsobů života. To znamená, že Dhamma má a bude mít bezčasovou platnost a univerzální přitažlivost, kdekoliv jsou srdce a mysli dostatečně zralé k ocenění jejího poselství.

SANGHA je společenství Buddhových žáků, a jako takové je vedle džinistického řádu nejstarším mnišským řádem na světě. A právě tak jako původní Buddhovo učení existuje dnes Sangha ve své původní formě na Srí Lance (Cejlonu), v Barmě, Thajsku, Kambodži, Laosu a Čittágongu (Bengálsku). K nejproslulejším Buddhovým žákům patří: Sáriputta, který po Mistrovi samém dosáhl toho nejhlubšího poznání Dhammy; Moggallána, který vládl největšími nadpřirozenými silami; Ánanda, nejoddanější osobní pomocník Buddhův; Mahá–Kassapa, který předsedal prvnímu koncilu Sanghy, konanému krátce po Buddhově úmrtí; Anuruddha, mistr pravé všímavosti a jasnozřivosti; Ráhula, Mistrův vlastní syn.

Sangha jako mnišský řád poskytuje vhodný vnější rámec a příznivé podmínky pro ty, kdo si vážně přejí bez rozptylování světskými záležitostmi věnovat svůj celý život uskutečnění nejvyššího cíle osvobození. Kdekoliv spirituální vývoj dosáhne příslušné zralosti, má též Sangha univerzální a nadčasový význam.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:40:27

Trojí Ochrana

Buddha, Dhamma a Sangha jsou pro svoji neporovnatelnou ryzost a proto, že jsou pro buddhistu tím nejcennějším na světě, nazývány Třemi Klenoty (Ti–Ratana), před nimiž se v nejhlubší úctě klaní. Vyznání úcty těmto Třem Klenotům má zároveň ochranné působení a je tedy nazývání Trojí Ochrana (Ti–Saranam). Buddhista hledající útočiště a vedení Tří Klenotů si zpřítomňuje svoji úctu k Buddhovi a poté, dnes stejně jako v době Buddhově, třikrát za sebou v jazyce páli slavnostně recituje formuli Trojí Ochrany:

Namo tassa bhagavato arahato sammá sambuddhassa!

Úklona jemu vznešenému oproštěnému pravě zcela probuzenému!

Buddham saranam gaččhámi ( K Buddhovi pro ochranu jdu)

Dhammam saranam gaččhámi ( K Dhammě pro ochranu jdu)

Sangham saranam gaččhámi ( K Sangze pro ochranu jdu)

Dutijam ´pi Buddham saranam gaččhámi ( Podruhé …..)

Dutijam ´pi Dhammam saranam gaččhámi

Dutijam ´pi Sangham saranam gaččhámi

Tatijam ´pi Buddham saranam gaččhámi ( Potřetí …..)

Tatijam ´pi Dhammam saranam gaččhámi

Tatijam ´pi Sangham saranam gaččhámi

Tímto prostým aktem úklony, sledovaných formulí Trojí Ochrany se člověk prohlašuje stoupencem Buddhy a jeho učení.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:41:22

Pět etických pravidel

Po recitaci Trojí Ochrany obvykle následuje formulace rozhodnutí dodržovat jako Buddhův stoupenec Pět etických pravidel (paňča–síla), která jsou minimálním základem mravního života, jakož i předpokladem dalšího výcviku a pokroku na cestě osvobození:

1. Pánátipátá veramaní sikkhá–padam samádijámi!

Ničení a zraňování dýchajících bytostí se chci zdržovat

2. Adinnádáná veramaní sikkhá–padam samádijámi!

Braní toho, co není dáváno, se chci zdržovat

3. Kámesu miččháčárá veramaní sikkhá–padam samádijámi!

Smyslné nestřídmosti se chci zdržovat

4. Musá vádá veramaní sikkhá–padam samádijámi!

Zraňujícího a nepravdivého mluvení se chci zdržovat


5. Surámeraja madždža pamádattháná veramaní sikkhá–padam samádijámi!

Zatemňování mysli omamnými látkami se chci zdržovat
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:43:00

Čtyři ušlechtilé pravdy

Tak pravil Buddha, Probuzený:

Dlouho jako vy, žáci, i já jsem podléhal opakovaným útrapám koloběhu samsáry, jehož příčinou je nepochopení, neprožití a neproniknutí Čtyř ušlechtilých pravd. Které čtyři to jsou?

Ušlechtilá pravda utrpení (dukkha);

Ušlechtilá pravda původu utrpení (dukkha–samudaja);

Ušlechtilá pravda zániku utrpení (dukkha–nirodha);

Ušlechtilá pravda cesty vedoucí k zániku utrpení (dukkha–nirodha–gámini–patipadá)

Dokud jsem nezískal jasné a skutečnosti odpovídající plné pochopení těchto Čtyř ušlechtilých pravd, neměl jsem jistotu, že jsem dosáhl toho nejvyššího úplného Probuzení – onoho Probuzení, jež je nepřekonatelné v celém světě zahrnujícím dobré i zlé bytosti a bohy, zástupy asketů a kněží, božstev a lidí. Jakmile mi však byly tyto Čtyři ušlechtilé pravdy zcela jasné ve vztahu ke skutečnosti, vyvstala ve mně jistota, že jsem dosáhl ono svrchované a nepřekonatelné, úplné Probuzení.

Objevil jsem tuto Dhammu, již je nesnadné postřehnout a proniknout, která je zklidňující a vznešená, nedosažitelná pouhým uvažováním a zřejmá pouze moudrému.

Světské bytosti však staví na základech požitků, mají zálibu v požitcích, jsou okouzleny požitky. Takové bytosti stěží přijmou za základ zákon podmíněnosti, závislé vznikání (patičča–samuppáda) všeho; nepochopitelné pro ně bude i ustání všech formací, zřeknutí se každého podkladu znovuzrozování, vyvanutí žádostivosti, odpoutání, vyhasnutí, Nibbána.

A přece jsou tu i bytosti, jejichž oči jsou jen málo zaneseny prachem. A tyto bytosti jsou schopny překonat netečnost vůči Dhammě a stát se skutečnými znalci Dhammy.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:44:18

První ze Čtyř ušlechtilých pravd: Prožité utrpení

Co tedy je ušlechtilá pravda utrpení?

Zrod je utrpení, stárnutí je utrpení, umírání je utrpení; strast a nářek, bolest, zármutek a zoufalství jsou utrpení; být spojen s nežádoucím je utrpení a být oddělen od žádoucího je utrpení; nedosáhnout přáníhodného je utrpení; v souhrnu pět skupin lpění je utrpení.

A co je, žáci, zrod? Zrod jakékoliv jednotlivé bytosti v jakékoliv skupině bytostí, početí, objevení se, znovuzrození, zjevení skupin lpění a získávání smyslových základen – tomu se, žáci, říká zrod.

A co je, žáci, stárnutí? Stárnutí jakékoliv jednotlivé bytosti v jakékoliv skupině bytostí, zestárnutí, chátrání, vadnutí, zvrásčení, mizení životní síly a otupování smyslů – tomu se, žáci, říká stárnutí.

A co je, žáci, umírání? Odchod jakékoliv jednotlivé bytosti v jakékoliv skupině bytostí, přechod, mizení, smrt, vyčerpání času, rozpad /pěti/ skupin a zanechání mrtvoly – tomu se, žáci, říká umírání.

A co je, žáci, strast? To co při té či oné ztrátě, již člověk utrpí, při tom či onom neštěstí, jež člověka postihne, je strastí, truchlením, smutkem, vnitřním žalem – tomu se, žáci, říká strast.

A co je žáci, nářek? To co při té či oné ztrátě, již člověk utrpí, při tom či onom neštěstí, jež člověka postihne, je nářkem, litováním, oplakáváním, bolestným žalováním a hlasitým naříkáním – tomu se, žáci, říká nářek.

A co je, žáci, bolest? To co je, žáci, tělesně bolestivé, tělesně nepříjemné, co je z tělesného kontaktu bolestivě a nepříjemně pociťované – tomu se, žáci, říká bolest.

A co je žáci, zármutek? To co je, žáci, v mysli bolestivé, v mysli nepříjemné, co je z myšlenkového kontaktu bolestivě a nepříjemně pociťované – tomu se, žáci, říká zármutek.

A co je, žáci, zoufalství? To co při té či oné ztrátě, již člověk utrpí, při tom či onom neštěstí, jež člověka postihne, je sklíčeností a zoufalstvím, neutěšeností a zmalomyslněním – tomu se, žáci, říká zoufalství.

A co je, žáci, utrpení být spojen s nemilým? To co jsou nelibé, nelahodné a nepotěšující tvary, zvuky, pachy, chuti, předměty hmatu a jevy, anebo to co chce ublížit, zahubit, znepříjemnit a znejistit, s takovým se setkat, sblížit, sejít, spojit, sjednotit – tomu se, žáci, říká utrpení být spojen s nemilým.

A co je, žáci, utrpení být oddělen od milého? To co jsou libé, lahodné a potěšující tvary, zvuky, pachy, chuti, předměty hmatu a jevy, anebo to co chce pomoci, chránit, zpříjemnit a sbratřit, s takovým se nesetkat, nesblížit, rozejít, rozdvojit, rozepřít – tomu se, žáci, říká utrpení být oddělen od milého.

A co je, žáci, utrpění nedosáhnout přáníhodného? Tu vzniká přání v těch, kdo jsou podrobeni zrodu.. stárnutí… umírání: “Kéž nejsem podroben zrodu, kéž mě nečeká další zrod!”…

… “Kéž nejsem podroben stárnutí, kéž mě nečeká další stárnutí!”…

… “Kéž nejsem podroben umírání, kéž mě nečeká další smrt!” Toho však nelze přáním dosáhnout.

Tu vzniká přání v těch, kdo jsou podrobeni strasti a nářku, bolesti, zármutku a zoufalství: “Kéž nejsem podroben strasti a nářku, bolesti, zármutku a zoufalství, kéž mě nečeká další strast a nářek, bolest, zármutek a zoufalství!” Toho však nelze přáním dosáhnout.

Toto je utrpení nedosáhnout přáníhodného.

Pět skupin jevů (khandhá)

A co je, žáci, utrpení v souhrnu pěti skupin lpění? To co patří do skupin lpění na tělesnosti, cítění, vnímání, formacích a vědomí – tomu se, žáci, říká utrpení v souhrnu pěti skupin lpění.

Jakékoliv tělesné jevy, ať minulé, přítomné nebo budoucí, vnitřní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, všechny patří do skupiny tělesnosti.

Jakékoliv cítění, ať minulé, přítomné nebo budoucí…, patří do skupin cítění.

Jakékoliv vnímání, ať minulé, přítomné nebo budoucí…, patří do skupiny vnímání.

Jakékoliv (mentální) formace, ať minulé, přítomné nebo budoucí…, patří do skupiny formací.

Jakékoliv vědomí, ať minulé, přítomné nebo budoucí, vnitřní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, patří do skupiny vědomí.

tyto skupiny představují pětidílné členění, do kterého Buddha uspořádal všechny tělesné i mentální jevy – hlavně ty, na nichž neznalý člověk lpí, protože se mu zdá, že jsou jeho “já” či osobnost. Páli text užívá “skupiny lpění” (upádána–khandhá) nebo jednoduše “pět skupin” (paňča–khandhá) podle kontextu. Zrod, stárnutí, umírání atd. jsou obsaženy v těchto pěti skupinách, které v sobě ve skutečnosti zahrnují celý svět.

Skupina tělesnosti (rúpa–khandha)

Co tedy je skupina tělesnosti? Jsou to čtyři prožitkové prvky a tělesnost od nich odvozená. Které čtyři? Prvek pevnosti, prvek tekutosti, prvek tepla a prvek pohybu.

Tyto čtyři prvky (dhátu nebo mahá–bhúta), lidově pojaté jako živly země, voda, oheň a vítr, by měly být chápány jako základní kvality hmoty. V páli se nazývají pathaví–dhátu, ápo–dhátu, tedžo–dhátu, vájo–dhátu, což lze též rozumět jako tíže, přilnavost, vyzařování a vibrace. Všechny čtyři jsou přítomny v každém hmotném předmětu, i když nejsou stejně silně zastoupeny. Když převažuje například prvek země, hmotný předmět je označován “pevný”, a tak podobně.

Ze čtyř prvků odvozená tělesnost (upádája rúpa nebo úpadá rúpa) sestává podle abhidhammy z následujících prožitků dvaceti čtyř jevů a kvalit: oko, ucho, nost, jazyk, tělo, tvar, zvuk, pach, chuť, ženskost, mužskost, vitalita, tělesná základna mysli (hadaja–vatthu), projev posunkem, projev mluvou, prostor (dutiny ucha, nosu, atd.), hbitost, pružnost, poddajnost, růst, souvislost, stárnutí,pomýjivost, potrava. Hmatové vjemy (photthabba) nejsou zvláště zmiňovány mezi těmito čtyřiadvaceti, protože jsou totožné s pevnými, tepelnými a vibrujícími prvky, jež jsou poznatelné prostřednictvím vjemů tlaku, chladu, tepla, bolesti, atd.

1. Co tedy je prvek pevnosti (pathaví–dhátu)? Tento prvek může být vlastní (zevnitř prožívaný) nebo vnější. A co je vlastně prvek pevnosti? Vše co ve vlastním těle poznáváme jako kammicky získanou pevnost či “zemi”, tedy vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, bránice, slezina, plíce, žaludek, střeva, výkaly, atd. – to se nazývá vlastní prvek pevnosti. Ať se jedná o vlastní prvek pevnosti nebo o vnější prvek pevnosti, oba jsou jen prvek pevnosti.

A to má být moudře chápáno v souladu se skutečností: “ Toto nejsem já, toto mi nenáleží, toto není mé já.”

2. Co je tedy prvek tekutosti (ápo–dhátu)? Prvek tekutosti může být vlastní nebo vnější. A co je vlastní prvek tekutosti? Vše co ve vlastním těle poznáváme jako kammicky získanou tekutost či “vodu,” – tedy žluč, sliz, hnis, pot, krev, tuk, sliny, hleny, sliz, kloubní maz, moč, atd. – to se nazývá vlastní prvek tekutosti. Ať se jedná o vlastní prvek tekutosti nebo o vnější prvek tekutosti, oba jsou jen prvek tekutosti.

A to má být moudře chápáno v souladu se skutečnosti: “Toto nejsem já, toto mi nenáleží, toto není mé já.”

3. Co tedy je prvek tepla (tedžo–dhátu)? Prvek tepla může být vlastní nebo vnější. A co je vlastní prvek tepla? Vše co ve vlastním těle poznáváme jako kammicky získané teplo či “oheň,” co zahřívá, vysušuje, spaluje to, co bylo snědeno, vypito, sežvýkáno, úplně stráveno, co hřeje nebo sálá atd. – to se nazývá vlastní prvek tepla. Ať se jedná o vlastní prvek tepla nebo o vnější prvek tepla, oba jsou jen prvek tepla.

A to má být moudře chápáno v souladu se skutečností: “Toto nejsem já, toto mi nenáleží, toto není mé já.”

4. Co tedy je prvek pohybu (vájo–dhátu)? Prvek pohybu může být vlastní nebo vnější. A co je vlastní prvek pohybu? Vše co ve vlastním těle poznáváme jako kammicky získaný pohyb či “vítr,” – větry stoupající vzhůru a klesající dolů, větry žaludku a střev, vítr hýbající údy, vdechování a vydechování, atd. – to se nazývá vlastní prvek pohybu. Ať se jedná o vlastní prvek pohybu nebo o vnější prvek pohybu, oba jsou jen prvek pohybu.

A to má být moudře chápáno v souladu se skutečnosti: “Toto nejsem já, toto mi nenáleží, toto není mé já.”

Jako se “chatrč” nazývá prostor vystavěný a ohraničený dřevem, bambusem, rákosem a jílem, právě tak se nazývá “tělo” prostor vystavěný a ohraničený kostmi, šlachami, masem a kůží.

Skupina cítění (vedaná–khandha)

Existují tři druhy cítění. Které tři? Příjemné cítění, nepříjemné cítění a cítění příjemné ani nepříjemné.

Skupina vnímání (saňňa–khandha)

A jaké existuje vnímání? Je šest útvarů vnímání: vnímání tvarů, vnímání zvuků, vnímání pachů, vnímání chutí, vnímání hmatových jevů a vnímání předmětů mysli.

Skupina formací (sankhárá–khandha)

A jaké existují formace? Je šest útvarů záměru (četaná): záměr vztažený na tvar, záměr vztažený na zvuk, záměr vztažený na pach, záměr vztažený na chuť, záměr vztažený na hmat a záměr vztažený na předmět mysli.

Skupina mentálních formací (sankhára–dhátu) je pojem zahrnující více funkcí nebo aspektů činnosti mysli, které jsou spolu s cítěním a vnímáním přítomny v každém okamžiku vědomí. Abhidhamma rozlišuje padesát mentálních formací, z nichž sedm jsou stále faktory mysli. Počet a složení ostatních se různí podle typu vědomí. V Řeči o pravém poznání nacházíme tři hlavní představitele skupiny mentálních formací: záměr (četaná), smyslový kontakt (phassa) a pozornost (manasikára). Z nich je to opět záměr, který je hlavním utvářecím faktorem. Je tedy zvláště charakteristický pro tuto skupinu formací a je proto uveden jako její představitel ve výše podané pasáži. Další použití pojmu sankhára jsou uvedena v Buddhistickém slovníku. Tento pojem v nejširčím smyslu zahrnuje všechny podmíněné nebo složené věci (sankhatá dhammá) – na rozdíl od Nibbány, která není pomíjivá a na ničem závislá.

Skupina vědomí (viňňána–khandha)

A jaké existuje vědomí? Je šest typů vědomí: vědomí tvarů, vědomí zvuků, vědomí pachů, vědomí chutí, vědomí tělesných vjemů a vědomí mysli (doslova: vědomí oka, vědomí ucha, atd.).

Závislé vznikání vědomí

Když je vnitřní základna oka neporušená, ale vnější tvary se nedostanou do zorného pole, nedojde k odpovídajícímu spojení (oka a tvaru) a nevznikne žádný odpovídající druh vědomí. Nebo, třebaže je oko neporušené a vnější tvary se dostanou do zorného pole, ale přesto k žádnému odpovídajícímu spojení nedojde, v takovém případě také nevznikne žádný odpovídající druh vědomí. Když však je oko neporušeno a vnější tvar se dostane do zorného pole a dojde k odpovídajícímu spojení, jen v takovém případě vznikne odpovídající druh vědomí.

A proto říkám: vznikání vědomí je závislé na podmínkách; a bez těchto podmínek žádné vědomí nevzniká. A podle toho, na kterých podmínkách je jeho vznikání závislé, tak je toto vědomí nazýváno.

Vědomí, jehož vznik závisí na oku a tvarech, je nazýváno vědomím oka (čakkhu–viňňána).

Vědomí, jehož vznik závisí na uchu a zvucích, je nazýváno vědomím ucha (sota–viňňána).

Vědomí, jehož vznik závisí na čichovém orgánu a pachu, je nazýváno vědomím nosu (ghána–viňňána).

Vědomí, jehož vznik závisí na jazyku a chuti, je nazýváno vědomím jazyka (dživhá–viňňána).

Vědomí, jehož vznik závisí na těle a tělesných dotecích, je nazýváno vědomím těla (kája–viňňána).

Vědomí, jehož vznik závisí na vnitřní základně mysli a vnějších předmětech mysli, je nazýváno vědomím mysli (mano–viňňána).

A jakákoliv tělesnost (rúpa) tu vznikne, je zahrnována do skupiny tělesnosti. Jakékoliv cítění (vedaná) tu vznikne, je zahrnováno do skupiny cítění; jakékoliv vnímání (saňňá) do skupiny vnímání; jakékoliv mentální formace (sankhára) do skupiny mentálních formací. A jakékoliv vědomí (viňňána) tu vznikne, je zahrnováno do skupiny vědomí.

Závislost vědomí na čtyřech ostatních skupinách

Není možné, aby kdokoliv vysvětlil odchod z jedné a vstup do jiné existence, zanikání a vznikání, nebo růst a rozvoj vědomí nezávisle na tělesnosti, cítění, vnímání a mentálních formacích.

Tři charakteristiky existence (ti–lakkhana)

Všechny formace jsou pomíjivé (aniččá), všechny formace jsou podrobeny utrpení (dukkhá), všechny věci jsou bez já (anattá).

Tělesnost je pomíjivá, cítění je pomíjivé, vnímání je pomíjivé, mentální formace jsou pomíjivé, vědomí je pomíjivé.

A to, co je pomíjivé, je podrobeno utrpení. O tom, co je pomíjivé a je podrobeno utrpení změn, o tom nemůže nikdo ve vztahu ke skutečnosti říci: “ Toto jsem já, toto patří mně, toto je mé já.”

Proto tedy, ať je zde jakákoliv tělesnost, jakékoliv cítění, jakékoliv vnímání, jakékoliv mentální formace a jakékoliv vědomí, ať už minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, tak má být moudře chápáno v souladu se skutečností: “Toto nepatří mně; toto nejsem já; toto není mé já.”

Nauka anattá

Bytí jednotlivce, stejně jako celého světa, není ve skutečnosti nic než proces stále se měnících jevů, které jsou zcela zahrnuty v pěti skupinách existence (khandhá). Tento proces trvá od nepaměti – už před zrozením a též po smrti – a bude po nekončící časová období pokračovat tak dlouho, pokud tu pro něj budou podmínky. Jak je vyloženo v předchozích textech, těchto pět skupin jevů v žádném případě, ani jednotlivě, ani dohromady, netvoří žádnou skutečnou entitu já či trvalou osobnost. Ani mimo tyto skupiny nelze najít žádné já, duši či podstatu, představující jejich “vlastníka”. Jinými slovy řečeno, charakteristikou těchto pěti skupen jevů je, že jsou “ne–já” (anattá) a nepatří žádnému já (anattanija). I vzhledem k pomíjivosti a podmíněnosti každé existence musí být víra v jakoukoliv formu já považována za iluzi.

Pro přirovnání: co označujeme jménem “vůz,” neexistuje mimo nápravy, kola, podvozek, oj, atd. a slovo “dům” je pouze domluvené označení pro rozmanité materiály sestavené dohromady podle jistého zvyku tak, aby byla vymezena určitá část prostoru, a žádná vlastní entita domu odděleně neexistuje. Přesně tak to, co nazýváme “bytost”, “jedinec”, “osoba”, či “já”, není nic než měnící se spojení tělesných a mentálních jevů, jež skutečně nemá žádnou vlastní existenci.

Toto je ve stručnosti Buddhova nauka anattá, tedy učení, že veškerá existence je prázdná (suňňa) od jakéhokoliv trvalého já či podstaty. Je to základní buddhistická nauka, kterou nenajdeme v žádném jiném náboženském učení nebo filozofickém systému. Pro správné pochopení Buddhova učení a pro uskutečnění jeho cíle je nevyhnutelnou podmínkou, abychom ji pochopili a pronikli plně, nikoliv jen abstraktním či intelektuálním způsobem, nýbrž neustále ve vztahu ke skutečným prožitkům. Tato nauka anattá je nutný výsledek pronikavé analýzy skutečnosti, provedené například pomocí nauky o khandhách (skupinách jevů). Prostřednictvím zde zahrnutých textů může být dán jen pouhý náznak, pokyn k provedení této analýzy.

Řekněme, že dobře vidící člověk se dívá na nesčetné bubliny, jež jsou unášeny proudem řeky Gangy, pozoruje je a důkladně zkoumá. Když je důkladně prozkoumá, poznává, že se jeví prázdné, duté a bez podstaty jako pěna. Přesně stejným způsobem provádí mnich pozorování všech tělesných jevů, cítění, vnímání, formací a stavů vědomí, ať už jsou minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké. Pozoruje je a důkladně je zkoumá, a když je důkladně prozkoumá, poznává, že se jeví jako prázdné, nicotné a bez jakéhokoliv já.

Kdo se raduje z tělesnosti, cítění, vnímání, formací a vědomí, ten se raduje z utrpení. A kdo se raduje z utrpení, nedosáhne svobody od utrpení. Tak pravím.

Jak se lze radovat a plesat,

když je tu vše stravováno ohněm vášní?

Obklopeni temnotou, nebudete hledat světlo?

Jen pohleď na tuto nalíčenou loutku,

na toto živořící tělo, jež hromadí neduhy

a je plné tužeb, ačkoli v něm není nic trvalého.

Toto tělo pozná brzy vyčerpanost, je křehké

a hnízdo nemocí; když smrt ukončí jeho život,

rozpadne se v páchnoucí změť.

Tři varování

Neviděli jste nikdy ženu nebo muže, osmdesát, devadesát nebo sto let staré, slabé, ohnuté jako krov střechy, shrbené k zemi, opřené o berly, vrávorající, vetché, mládí už dávno ztracené, zuby vypadané, vlasy zešedivělé a řídké nebo hlavu zcela holou, vrásčité, s pokřivenými údy? A nepomysleli jste nikdy, že také vy podléháte stárnutí, že také vy tomu nemůžete uniknout?

Neviděli jste nikdy ženu nebo muže, churavé, sklíčené, bolestně nemocné, ležící ve vlastních výkalech, jak jsou zvedáni a ukládáni na lůžko jinými? A nepomysleli jste nikdy, že také vy podléháte nemoci, že také vy tomu nemůžete uniknout?

Neviděli jste nikdy mrtvolu ženy nebo muže dva nebo tři dny po smrti, napuchlou, zmodralou a plnou nečistot? A nepomysleli jste nikdy, že také vy podléháte smrti, že také vy tomu nemůžete uniknout?

Samsára

Nekonečná je samsára, nelze poznat žádný začátek znovuzrozování bytostí, které opakovaně kvapí v tomto kruhu poutány zaslepeností a žádostivostí.

Samsára či kolo existence, doslovně “neustálé putování,” je jméno, jež je v páli textech dáno onomu nekonečnému vzdouvání a klesání moře života, které je symbolem nepřetržitého procesu opakovaných zrození, stárnutí, utrpení a umírání. Přesněji řečeno: samsára je nepřetržitý sled kombinací jevů pěti skupin (khandhá), které se stále mění od okamžiku k okamžiku a následují jedna za druhou po nepředstavitelná období. Jeden život představuje pouze nepatrný zlomek této samsáry. Abychom dokázali pochopit První ušlechtilou pravdu, musíme svůj intenzivní pohled zaměřit na samsáru, na celou tuto hrůznou řadu znovuzrození, a ne jen na období jediného životě, který nemusí vždy být příliš bolestný.

Pojem “utrpení” (dukkha) se tedy v této první ušlechtilé pravdě vztahuje nejenom na bolestné tělesné a duševní zkušenosti nepříjemných prožitků, ale zahrnuje všechno, co utrpení způsobuje a co mu podléhá. Pravda utrpení nás učí, že vzhledem k všeplatnému zákonu pomíjivosti dokonce i vysoké a vznešené stavy štěstí ve světě podléhají změně a zkáze, a že všechny stavy existence, jsou tedy neuspokojivé a obsahují – všechny bez výjimky – zárodky utrpení.

Čeho si myslíte, že je více: záplav slz, které jste s pláčem a nářkem prolili na této dlouhé cestě – a když jste se hnali a kvapili tímto koloběhem znovuzrození, spojeni s nechtěným a odděleni od žádoucího – anebo vody čtyř oceánů?

Dlouho jste trpěli smrtí otce a matky, synů, dcer, bratrů a sester. A zatímco jste takto trpěli, prolili jste vskutku více slz na této dlouhé cestě, než je vody ve čtyřech oceánech.

Čeho si myslíte, že je více: proudů krve, které jste prolili – když jste byli stínáni – na této dlouhé cestě, anebo vody čtyř oceánů?

Dlouhý čas jste byli chytáni jako lupiči nebo zbojníci nebo cizoložníci, a když jste byli popravováni, proteklo vskutku více krve na této dlouhé cestě, než je vody ve čtyřech oceánech.

Ale jak je to možné?

Nekonečná je samsára, nelze poznat žádný začátek znovuzrozování bytostí, které opakovaně kvapí v tomto kruhu vázány zaslepeností a žádostivostí.

A tak jste dlouhý čas podléhali utrpení, snášeli mučení, prožívali neštěstí a plnili hřbitovy. Dost dlouho, abyste byli neuspokojeni všemi formami existenci, dost dlouho, abyste se od nich odvrátili, abyste se osvobodili.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:45:54

Druhá ze Čtyř ušlechtilých pravd: Vznik utrpení

Druhá ze Čtyř ušlechtilých pravd: Vznik utrpení

A co je, žáci, ušlechtilá pravda vzniku utrpení?

Ta žádostivost to je, která způsobuje znovuzrozování. Provázena potěšením a chtíčem, hned tu hned tam nachází rozkoš; totiž coby smyslová žádostivost, žádostivost po rozvíjení bytí a žádostivost po zničení bytí.

Trojí žádostivost

Smyslová žádostivost (káma–tanhá, doslova: “žízeň po smyslnosti”) je touha po požitku z předmětů pěti smyslů.

Žádostivost po existenci (bhava–tanhá) je touha po neustálém pokračování života nebo po věčnosti. Vztahuje se obzvláště na život ve vyšších světech označených jako jemnohmotné a nehmotné bytí (rúpa– a arúpa–bhava). Takováto touha je těsně spjata s takzvanou vírou ve věčnost” (bhava– nebo sassata– ditthi), tedy s klamným názorem, že existuje jakási absolutní, věčná entita já, která přetrvává nezávisle na našem těle.

Žádostivost po nebytí (vibhava–tanhá) je výsledkem “víry ve zničení” (vibhava– či uččheda–ditthi), tedy klamné materialistické představy víceméně reálného já, které je smrtí zničeno, aniž by bylo v jakémkoliv příčinném vztahu se skutečností před smrtí a s dobou po smrti.

Vznik žádostivosti

Kde tato žádostivost, žáci, začíná vznikat a kde se zahnízděna usazuje? Tam, kde je ve světě milé a příjemné, tam tato žádostivost začíná vznikat, tak se zahnízděna usazuje. A co je ve světě milé a příjemné?

Oko, ucho, nos, jazyk, tělo, mysl, tvary, zvuky, pachy, chuti, předměty hmatu a jevy jsou ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje.

Zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, hmatové vědomí a myšlenkové vědomí je ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje. A těmto druhům vědomí odpovídající druhy smyslového kontaktu, jim odpovídající cítění, vnímání, záměr, touha, myšlenkové pojímání, jemu následující přemýšlení – tyto jsou ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje.

Tomuto se říká ušlechtilá pravda vzniku utrpení.

Závislé vznikání všech jevů

Okem viděný tvar přitahuje, pokud je tento tvar libý, a odpuzuje, pokud je tento tvar nelibý. Sluchem, čichem, chutí, hmatem a myslí vnímané předměty přitahují, pokud jsou libé a odpuzují, pokud jsou nelibé.

Takto prožívá ten, komu chybí všímavost a chápající osvobození mysli, buď přijímá, anebo odmítá, ať už prožívá jakékoliv cítění (védaná), – příjemné nebo nepříjemné nebo neutrální – je tímto cítěním vázán a lne k němu. Tím v něm vzniká poživačnost a žádost (nandí) po cítění. Kde je žádost po cítění, je i lpění (upádána) a lpěním je podmíněn (přítomný) růst bytí (bhava). Na tomto růstu bytí závisle vzniká (budoucí) zrození (džáti). A v závislosti na zrození vzniká stárnutí a smrt (džárá – marana), strast a nářek, bolest, zármutek a zoufalství. Tak vzniká ona celá hromada utrpení.

Tuto krátkou formuli Závislého vznikání (patičča–samuppáda) lze považovat za podrobné vysvětlení druhé ušlechtilé pravdy. Ze dvanácti článků plné formule jsou v předchozím textu uvedeny jen ty, které se vztahují na přítomné závislosti růstu bytí (bhava zde označuje karmický proces kamma–bhava) a jeho budoucí důsledky.

Přítomné důsledky kammy

Kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů bojují králové s králi, vojevůdci s vojevůdci, kněží s kněžími, občané s občany; matka se hádá se synem, syn s matkou, otec se synem, syn s otcem, bratr se hádá s bratrem, bratr se sestrou, sestra s bratrem, přítel s přítelem. Takto v hádce, rozkolu a boji napadají jeden druhého pěstmi, holemi či zbraněmi. A tím podléhají smrti nebo smrtelné bolesti.

A dále, též kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů lidé vnikají do obydlí, loupí, plení, vykrádají celé domy, přepadají a znásilňují. Načež jsou stíháni vladaři a trestáni různými formami násilí. A tím podléhají smrti nebo smrtelné bolesti. V tom spočívají bídné důsledky smyslové žádostivosti, tak vzniká ona celá hromada utrpení v tomto přítomném životě kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a pod vedením žádostivosti smyslů.

Budoucí důsledky kammy

A dále, též kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů lidé se ubírají špatnou cestou ve skutcích, špatnou cestou ve slovech, špatnou cestou v myšlenkách. A špatná cesta činy, slovy a myšlenkami vede do nízkých stavů bytí, stavů utrpení a zkázy, při rozpadu těla po smrti vede do propasti pekla. V tom spočívají bídné důsledky smyslové žádostivosti, tak vzniká ona celá hromada utrpení v budoucím životě kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a pod vedením žádostivosti smyslů.

Ani v nekonečném prostoru, ani uprostřed

oceánu, ani uchýlí–li se člověk do horské

jeskyně, nikde v oblasti vesmíru nenajde útulek

před následky svých zlých činů.

Kamma jako záměr

Je to záměr (četaná, akt vůle), co se nazývá “kamma.” A dle záměru jednáme činem těla, řeči, anebo myšlení.

Je to jednání (kamma), které vede k prožívání pekla (niraja–vedanijam), k prožívání zvířeckému (tiraččhána–joni–vedanijam), k prožívání příšer (pitti–visaja–vedanijam), k prožívání lidskému (manussa–loka–vedanijam), k prožívání božskému (deva–loka–vedanijam).

Činy mají trojí výsledky (vipáka), které dozrávají buď v tomto přítomném životě, anebo v následujícím životě, anebo v příštích životech.

Dědictví činů (kamma–sakata)

Všechny bytosti jsou vlastníky svých činů, dědici svých činů (kamma, v sanskrtu karma): jejich činy jsou lůnem, z něhož se zrodily, jsou svázány se svými činy a činy jsou jejich útočištěm. Jaké činy vykonají – dobré nebo zlé – takové bude jejich dědictví.

A kdekoliv se tyto bytosti znovuzrodí, tam jejich činy dozrají; a kdekoliv jejich činy dozrají, tam budou sklízet ovoce těchto činů, ať už v tomto životě, anebo v následujícím životě, anebo v některém z příštích životů.

Přijde čas, kdy všechna vodstva vyschnou, zmizí a už nebudou. Přijde čas, kdy mohutnou zemi zničí oheň, zmizí a už nebude. Ale ani to ještě není koncem utrpení pro bytosti, které opakovaně kvapí v tomto kruhu samsáry, na nějž jsou poutány zaslepeností a žádostivostí.

Žádostivost (tanhá) však není tou jedinou příčinou zlých činů – a jimi způsobeného utrpení – v tomto nebo příštím životě; ale kdekoliv je tato žádostivost, tam v závislosti na ní vzniká závist, hněv, nenávist a mnoho dalších špatných věcí plodících bídu a utrpení. Všechny tyto pohnutky a činy sobecky potvrzující život společně s různými druhy neštěstí, které působí buď nyní anebo v budoucnu, a dokonce všech pět skupin jevů vytvářejících život – to vše má své hlubší kořeny v zaslepenosti a nevědomosti (avidždžá).

Kamma

Tato druhá ze Čtyř ušlechtilých pravd slouží také vysvětlení příčin zdánlivé nespravedlnosti v přírodě učením, že nic na světě nemůže vzniknout bez důvodu nebo příčiny, a že nejen naše skryté sklony, ale náš celý osud, veškeré blaho a žal, jsou následkem příčin (kamma), které musíme hledat zčásti v tomto životě, zčásti v předcházejících stádiích bytí. Těmito příčinami jsou život potvrzující činy (kamma) těla, řeči a mysli. Je to tedy tato trojí kamma, která určuje povahu a osud všech bytostí. Přesně definováno, “kamma” označuje tyto dobré a zlé volní činy (kusala a akusala četaná) s jim odpovídajícím znovuzrozením. Takže bytí (bhava) – nebo, přesněji řečeno, proces nastávání – sestává z aktivního a podmiňujícího “karmického procesu” (kamma–bhava) a jeho výsledku, “procesu znovuzrození” (upapatti–bhava).

Zde při uvažování o kammě nesmíme ztratit ze zřetele neosobní povahu (anattatá) bytí. V případě bouří hnaného moře to není stále táž vlna, která se žene po hladině oceánu, ale je to stoupání a klesání zcela různých vodních mas. Stejným způsobem by mělo být pochopeno, že nejsou žádné osobní entity, ženoucí se oceánem znovuzrození, ale pouze vlny života, které se – podle své povahy a činů dobrých nebo zlých – projevují tu jako lidé, tam jako zvířata, a někde jinde jako neviditelné bytosti.

Ještě jednou bychom měli zdůraznit, že správně užitý termín “kamma” označuje pouze výše uvedené druhy samotných činů, ale neznamená a nezahrnuje jejich výsledky.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:46:46

Třetí ze Čtyř ušlechtilých pravd: Konec utrpení

A co je, žáci, ušlechtilá pravda konce utrpení?

Právě této žádostivosti úplné zaniknutí ve volnosti; je to nechání, oproštění, osvobození, nezávislost.

Kde však tato žádostivost začíná mizet, kde vykořeněna zaniká? Tam kde je ve světě milé a příjemné, tam tato žádostivost začíná mizet, tak vykořeněna zaniká.

Ať v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, kdokoliv vidí věci, jež přinášejí potěšení a rozkoš, jako pomíjivé (aničča), podléhající utrpení (dukkha) a bez já (anattá), jako nemoc a hrůzu, ten překonává žádostivost.

Závislé vyhasnutí všech jevů

Právě vyhasnutím žádostivosti (tanhá) a jejím úplným zaniknutím ve volnosti (virága) vyhasíná lpění (úpadána); a tímto vyhasnutím lpění vyhasíná proces nastávání (bhava), vyhasnutím tohoto karmického procesu nastávání je znemožněno znovuzrozování; a s vyhasnutím znovuzrozování vyhasíná stárnutí a smrt, strast, nářek, bolest, zármutek a zoufalství. Tak dochází k vyhasnutí veškerého utrpení.

A to je tedy ono vyhasnutí, ustání a překonání tělesnosti, cítění, vnímání, mentálních formací a vědomí, které je vyhasnutím utrpení, ustáním nemoci a překonáním stárnutí a smrti.

Valící se hnutí, které nazýváme vlna – a jež neznalému pozorovateli dává iluzi jedné a téže masy vody pohybující se po hladině jezera, – je vytvářeno a podporováno větrem a udržováno nahromaděnými energiemi. Když ale vítr ustane a žádný nový vítr nebude opět bičovat vodu jezera, ty nahromaděné energie se postupně spotřebují a veškerý vlnivý pohyb ustane. Podobně i oheň, jestliže nedostane nové palivo, po spotřebování veškerého starého paliva zanikne.

A právě tak pokračování pěti skupin procesů (paňča–khandhá) – jež neznalým světským lidem dává iluzi osobní entity, – je vytvářeno a podporováno k životu lnoucí žádostivostí (tanhá) a udržováno po nějakou dobu nahromaděnou životní energií. Když ale palivo (upadána) – tedy žádostivost a lpění na životě – ustane, a jestliže žádná nová žádostivost nerozběhne zase tento proces pěti skupin jevů (khandha), život bude pokračovat tak dlouho, dokud ještě vydrží nahromaděné energie, ale po jejich spotřebování ve smrti dosáhne i tento proces pěti khandhá konečného vyhasnutí.

Takže Nibbána neboli “Vyhasnutí” (v sanskrtu je nirvána odvozováno z předpony nir– a z kořene –vá– znamenajícího “vanutí”) může být posuzována ze dvou hledisek, a to jako:

“Vyhasnutí nečistot” (kilesa–parinibbána), k němuž dochází při dosažení arahatství či svatosti – což je zpravidla během života – a v suttách je nazýváno sa–upádisesa–nibbána, tedy Nibbána s přetrvávajícím podkladem pěti skupin bytí.

“Vyhasnutí pěti skupin” (khandha–parinibbána), jež nastává smrtí arahata a v suttách se nazývá an–upádisesa–nibbána, tedy Nibbána bez těchto zůstávajících skupin.



Nibbána

Tento mír je to nejvyšší – je to ustání všech formací, oproštění se od každého podkladu znovuzrozování; konec žádostivosti, osvobození, vyhasnutí – je to Nibbána.

Posedlý chtivostí, zmítán hněvem a zaslepen nevědomostí, s pobloudilou myslí směřuje člověk ke své vlastní zkáze, ke zkáze druhých, ke zkáze obou, zakouší zármutek a strast. Kdo se ale zbavil chtivosti, nenávisti a nevědomosti, ten nezamýšlí ani svoji vlastní škodu ani škodu druhých ani škodu obou – a nebude tudíž vystaven žádnému výslednému utrpení, žádnému dalšímu zármutku, žádné strasti. Takto je Nibbána zde a nyní viditelná, bezčasová, vlastním vyzkoušením přítomná, cíl znamenající, moudrými osobně přímo prožívaná.

Toto vyhasnutí chtivosti, vyhasnutí nenávisti, vyhasnutí zaslepenosti – to se nazývá Nibbána.

Arahat neboli světec

Pro zcela oproštěného žáka, v jehož srdci je mír, není dalších úkolů, nezbývá už nic, co by měl ještě na cestě vykonat. Jako jednolitou skálou nepohne vítr, tak žádné tvary, zvuky, pachy, chutě, dotyky, žádné žádoucí či nežádoucí jevy nezpůsobí, aby zakolísal. Jasně vidí pomíjivost, neochvějná je však jeho mysl, osvobozená.

Kdo zvážil všechny protiklady světa,

nemůže být už ničím na světě vzrušen,

je v míru, povznesen, prost odporu a přání,

pravím, že přešel za zrození a stárnutí.

To neměnné

Je oblast, žáci, v níž nejsou ani prvky pevnosti, tekutosti, tepla, pohybu, ani prostor, ani vědomí, ani nicota, ani tento svět, ani žádný jiný svět, ani slunce, ani měsíc – taková oblast skutečně je.

Není tam ani přicházení, ani odcházení, ani zůstávání v klidu, ani vznikání, ani umírání. Není tam ani ustání, ani rozvoje, ani předmětu.

Toto je ten úplný konec utrpení.

Pravím, žáci, je Nezrozené, Nevzniklé, Nestvořené, Nezformované. Kdyby nebylo tohoto Nezrozeného, tohoto Nevzniklého, tohoto Nestvořeného, tohoto Nezformovaného, nebyl by možný únik ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného a zformovaného.

Protože je, žáci, Nezrozené, Nevzniklé, Nestvořené, Nezformované, je tedy možné ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného, zformovaného uniknout.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:51:17

Čtvrtá ze Čtyř ušlechtilých pravd: Stezka vedoucí ke konci utrpení

Dvě krajnosti a střední cesta

Oddávat se smyslovým požitkům je nízké, hrubé, světské, neušlechtilé, neprospěšné. Oddávat se sebetrýznění je bolestné, neušlechtilé, neprospěšné. Oběma těmto krajnostem se vyhýbá střední cesta Dokonalého, která umožňuje pravé vidění i vědění, která vede ke klidu a míru, k moudrému rozlišování, k probuzení, k Nibbáně.

Osm členů stezky

Tato k vyhasnutí utrpení vedoucí Ušlechtilá osmičlenná stezka sestává z následujících členů:

Moudrost (paňňa)
1. Pravé pochopení (sammá–ditthi)
2. Pravé zamyšlení (sammá – sankappa)
Mravnost (síla)
3. Pravé mluvení (sammá – váčá)
4. Pravé jednání (sammá – kammanta)
5. Pravá životospráva (sammá– ádžíva)
Meditace (samádhi)
6. Pravé úsilí (sammá – vájáma)
7. Pravá všímavost (sammá – sati)
8. Pravé soustředění (sammá – samádhi)
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:54:46

Ušlechtilá osmičlenná stezka (arija–atthangika–magga)

Toto je střední cesta nalezená Dokonalým, cesta, která vede ke klidu a míru, k moudrému rozlišování, k probuzení, k Nibbáně.

Obrazné označení “cesta” (patipadá) nebo “stezka” (magga) vede někdy k tomu nedorozumění, že by se v praxi měly cvičit jednotlivé členy této cesty jeden po druhém tak, jak jsou seřazeny. Jako by pravé pochopení, tedy plné proniknutí pravdy, mělo být uskutečněno nejdříve, ještě předtím, než by směl člověk pomyslet na rozvíjení pravého smýšlení nebo užití pravého mluvení, atd. Ve skutečnosti musí být jako první zdokonaleny ty tři členy (3. – 5.), které tvoří oddíl “mravnosti” (síla); potom je nutno věnovat pozornost systematickému trénování mysli cvičením tří členů (6. – 8.), které patří do oddílu “meditace” (samádhi); teprve takto připravená povaha a mysl člověka je schopna dosáhnout dokonalosti prvních dvou členů (1. – 2.) představujících oddíl “moudrosti” (paňňá).

Jisté minimum pravého pochopení je však nezbytné skutečně už na samém začátku, neboť jisté pochopení faktů utrpení je nutné, aby poskytlo přesvědčivé důvody a motivaci pro pilné cvičení cesty. Jistá míra pravého pochopení je nutná také pro uskutečnění dalších členů cesty takovým způsobem, aby se rozumně a účinně projevily jejich jednotlivé funkce při společném úkolu osvobození. Proto a pro zdůraznění důležitosti pravého pochopení bylo dáno tomuto členu první místo v Ušlechtilé osmičlenné stezce.

Již toto počáteční pochopení Dhammy (Buddhovy osvobozující nauky) musí být s pomocí ostatních členů stezky postupně rozvíjeno tak, aby byla nakonec získána ta nejvyšší jasnost vhledu (vipassaná), která je bezprostřední podmínkou pro dosažení čtyř stupňů svatosti a prožití Nibbány. Pravé pochopení je proto počátkem právě tak jako vyvrcholením Ušlechtilé osmičlenné stezky.

Prosta utrpení je tato cesta, je nenásilná, bez potlačování a bez sténání, je to dokonalá cesta.

Jen toto je pravá stezka, není jiné,

jež by vedla nezkalenému vhledu.

Vstupte na ni a uniknete smrti.

Vstoupíte–li na tuto stezku, učiníte konec

utrpení. Tuto stezku jsem počal hlásat,

když jsem poznal jak odstranit trn utrpení.

Vy sami musíte vyvinout úsilí, Dokonalí jsou

jen učiteli. Ti, kdož se oddají meditaci,

osvobodí se z pout smrti.

Slyšte pozorně žáci: Nesmrtelnost je dosažitelná! Učím Dhammu, dávám praktické pokyny. Postupujte tedy podle těchto pokynů! A uskutečněte ten nejvyšší cíl svatého života, cíl, pro který odcházejí z domova do bezdomoví synové z těch nejlepších rodin. Osvojte si ten nejvyšší cíl již v tomto životě, přímým poznáním ho uskutečněte, dosáhněte ho a spočívejte v něm!

První člen stezky: Pravé pochopení (sammá–ditthi)

Co tedy je Pravé pochopení?

Znalost (ňána) Čtyř ušlechtilých pravd

1. Znát utrpení, 2. znát původ utrpení, 3. znát konec utrpení, 4. znát cestu vedoucí ke konci utrpení – to se nazývá Pravé pochopení.

Znalost blahodárného a zhoubného

Když ušlechtilý žák pozná, co je blahodárné a je kořenem prospěšné kammy, když pozná, co je zhoubné a je kořenem neprospěšné kammy, tak má Pravé pochopení.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 12:57:46

A co je zhoubné (akusala), co je kořenem neprospěšné kammy?

činy tělem (kája–kamma):
1. Ničení živých bytostí je zhoubné.
2. Kradení je zhoubné.
3. Nestřídmá smyslnost je zhoubná.

činy mluvou (vačí–kamma)
4. Lhaní je zhoubné.
5. Pomlouvání je zhoubné.
6. Hrubá mluva je zhoubná.
7. Pošetilá mluva je zhoubná.

činnost mysli (mano–kamma)
8. Chamtivost je zhoubná.
9. Zlovůle je zhoubná.
10. Bludné názory jsou zhoubné.

A které jsou tedy kořeny neprospěšné kammy? Chtivost (lobha) je kořenem neprospěšné kammy, nenávist (dosa) je kořenem neprospěšné kammy a zaslepenost (moha) je kořenem neprospěšné kammy. Proto říkám že tyto neprospěšné činy jsou tří druhů: způsobené chtivostí nebo způsobené nenávistí nebo způsobené zaslepeností.

Za zhoubný (akusala) je považován každý volní čin těla, mluvy nebo mysli, který koření v chtivosti, nenávisti nebo zaslepenosti. Je považován za akusala, tedy neprospěšný či neobratný, protože působí zlo a má bolestné následky v této nebo některé budoucí existenci. Stav vůle či záměru je skutečně to, co platí jako čin (kamma). Může se projevit jako čin těla nebo mluvy; když se projevuje navenek, označuje se jako činnost mysli.

Stav chtivosti (lobha), jakož i stav nenávisti (dosa), je vždy spojen s nevědomostí (či zaslepeností, moha), která je prvotním kořenem všeho zla. Chtivost a nenávist však nemohou spoluexistovat v jednom a témže okamžiku vědomí.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:00:26

A co je blahodárné (kusala)?

činy tělem (kája–kammaú
1. Neubližovat je blahodárné.
2. Nekrást je blahodárné.
3. Střídmost je blahodárná.

činy mluvou (vačí–kamma)
4. Nelhat je blahodárné.
5. Nepomlouvat je blahodárné.
6. Mluvit vlídně je blahodárné.
7. Mluvit spolehlivě je blahodárné.

činnost mysli (mano–kamma)
8. Nelakomost je blahodárná.
9. Smířlivost je blahodárná.
10. Pravé pochopení je blahodárné.

Toto je deset druhů blahodárného způsobu jednání (kusala–kamma–patha).

A které jsou tedy kořeny prospěšné kammy? Štědrost (a–lobha = nesobeckost) je kořenem prospěšné kammy, laskavost (a–dosa = dobrotivost) je kořenem prospěšné kammy, nepřítomnost zaslepenosti (a–moha = moudrost) je kořenem prospěšné kammy.
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:02:06

Poznání tří charakteristik (ti–lakkhana)

Kdo chápe, že tělesnost, cítění, vnímání, mentální formace a vědomí jsou pomíjivé (podrobeny utrpení a bez jakéhokoliv já), ten má též Pravé pochopení.

Neužitečné otázky

Kdyby někdo prohlašoval, že si nepřeje vést svatý život pod vedením Vznešeného, dokud mu Vznešený nezodpoví: zda je svět věčný nebo dočasný, konečný nebo nekonečný; zda životní princip je totožný s tělem nebo je něco odlišného; zda Dokonalý pokračuje po smrti atd. – takový člověk by zemřel dříve, než by mu Dokonalý toto všechno mohl říci.

Podobně jako kdyby byl někdo zasažen otráveným šípem a jeho přátelé, společníci nebo příbuzní by poslali pro chirurga, avšak tento člověk by prohlásil: “Nenechám si ten šíp vytáhnout, dokud se nedozvím, kdo je ten muž, který mne zranil: zda je to šlechtic, kněz, obchodník nebo sluha, jaké je jeho jméno a z jaké rodiny pochází, zda je vysoký nebo malý nebo prostřední postavy.” Takový člověk by určitě zemřel dříve, než by mohl všechny tyto věci zjistit.

Kdo skutečně své štěstí hledá,

ten sám z rány si šíp tahá

ten šíp nářku, bolesti a smutku.

Ať už jsou či nejsou názory a teorie, že svět je buď věčný anebo dočasný, konečný nebo nekonečný…. – avšak určité je zrození, je stárnutí, je smrt, určitě je strast a nářek, bolest, žal a zoufalství, jejichž překonání již v tomto životě učím.

Pět pout (samjodžana)

Představme si, jak je tomu u nepoučeného světského člověka, který nemá úctu ke světcům, nezná jistotu učení svatých a není cvičen v ušlechtilé nauce Dhammy. Jeho mysl je posedlá a ujařmena (1.) klamem já, jeho srdce je zmítáno (2.) pochybovačností, je omezen (3.) lpěním na pravidlech a prázdných obřadech, je poután (4.) žádostí smyslů a (5.) zlovůlí – a ve skutečnosti neví, jak se z toho všeho vyprostit.

Klam já (sakkája–ditthi) se může projevit jako: 1. eternalismus (bhava – nebo sassata–ditthi, “víra ve věčnost”), tedy víra, že vlastní ego, jakási instance já nebo duše existuje nezávisle na materiálním těle a pokračuje dokonce i po rozložení těla. 2. anihicionismus (bhava– nebo uččheda–ditthi, víra v úplné zničení”), tedy materialistická víra, že tento přítomný život konstituuje vlastní ego, které je zcela zničeno při smrti hmotného těla.

Nemoudré uvážení (ajoniso manasikára)

Kdo ale nezná jevy hodné pozornosti a uvážení, uvažuje o tom, co si nezasluhuje pozornost, a nikoliv o tom, co je hodno uvážení. A tak nemoudře uvažuje takto: “ Byl jsem v minulosti? Nebo jsem nebyl v minulosti? Co jsem byl v minulosti? Jak jsem existoval v minulosti? Z jakého stavu do jakého jiného stavu jsem se změnil v minulosti? Budu v budoucnosti? Nebo nebudu v budoucnosti? Co budu v budoucnosti? Jak budu existovat v budoucnosti?” A taktéž přítomnost ho naplňuje pochybnostmi: “Jsem? Nebo nejsem? Co jsem? Jak vůbec jsem? Odkud pochází tato bytost? A kam půjde?”
Návštěvník
 

Re: Slovo Buddhovo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 03. lis 2018 13:07:18

Šest názorů o já (attá–ditthi)

A s takovýmto nemoudrým uvažováním přijímá ten či onen ze šesti názorů, který se pak stává jeho přesvědčením a pevnou vírou: “Mám já” nebo “Nemám já” nebo “Tímto já vnímám já” nebo “Tím, co není já, vnímám já” nebo “Tímto já vnímám to, co není já” nebo přijímá následující názor: “Toto mé vlastní já, které myslí a cítí a které zde či onde zakouší ovoce dobrých nebo zlých činů – toto mé vlastní já je trvalé, stálé, věčné, nepodléhá změně a zůstane navěky stejné.”

Kdyby skutečně existovalo nějaké já, existovalo by též něco, co patří tomuto já. Ve skutečnosti však nemůže být nalezeno ani žádné já, ani nic, co by patřilo tomuto já.

“To je svět, to jsem já; já budu po smrti stálý, trvající a věčný” – může být takový názor ve skutečnosti něčím jiným, než naukou úplných bláznů?

Toto vše jsou pouze neskutečné názory, spleť názorů, divadélko názorů, síť názorů, léčka názorů.

Tak tedy nepoučený a nevědomý světský člověk, který je chycen pouty těchto názorů, se neosvobodí od znovuzrození, od stárnutí a smrti, nezbaví se strasti a nářku, bolesti, žalu a zoufalství; neunikne utrpení.

Moudré uvážení (joniso manasikára)

Avšak poučený ušlechtilý žák, jenž má úctu k světcům, zná učení vznešených a je dobře cvičen v ušlechtilé nauce Dhammy, ten chápe, co je hodno pozornosti a uvážení, jakož i co pozornosti hodno není. A tak uvažuje o tom, co si zasluhuje pozornost, co je hodno uvážení, a nikoliv o tom, co uvažování hodno není.

Co je utrpení, to s důkladnou pozorností moudře uvažuje; co je původ utrpení, to s důkladnou pozorností moudře uvažuje; co je vyhasnutí utrpení, to s důkladnou pozorností moudře uvažuje; co je cesta vedoucí k vyhasnutí utrpení, to s důkladnou pozorností moudře uvažuje.

Sotápanna neboli “Ten, který vstoupil do proudu”

A takovýmto moudrým uvažováním jsou překonána tři pouta: klam já, pochybovačnost a lpění na pravidlech a obřadech.

Ti žáci, kteří tato tři pouta překonali, všichni “vstoupili do proudu,” který směřuje k úplnému probuzení.

Více než všechna světská moc, více než všechny

nebeské radosti, lepší než ovládat celý vesmír

jsou plody tohoto Vstoupení do proudu.
Návštěvník
 

Další

Zpět na Buddhismus

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník