Let Garudy

[Návštěvník]

Píseň 9: Zamlžení, sen a optická iluze

ÉMAHÓ! Nejmilovanější, nebojácní synové a dcery, bez aplikace kování kůň nebude cválat; bez důkladného stloukání se máslo neoddělí; bez detailního výkladu nenabudete přesvědčení ohledně mého mínění. Takže zatímco zpívám své dlouhé, ale lyrické písně, v pohodlí naslouchejte, uvolněni, bez uvadnutí uší!

Dokud nevnímáte všechny jevy coby mysl, nikdy si neuvědomíte/nezrealizujete význam prázdnoty. Abyste napomohli tomuto pochopení, musíte se vy šťastlivé děti plně oddat pilné analýze a důkladnému zkoumání. Nejprve, odkud vjemy pocházejí. Zadruhé, kde jsou nyní. Konečně, kam jdou?

V průběhu vašeho zkoumání nahlédnete, že tak jako mlha vyvstává z oblohy a do ní se zpět rozpouští, vjemy jsou magickou hrou (-$magical display$) vaší mysli, vyvstávající v mysli a do ní se zpět rozpouštějící.

Vezměte za příklad mihotající efekt viděný člověkem s poškozenými smysly, když se dívá dopředu. Přestože se mu jeví, že před jeho očima existuje mihotání, nic tam není – je to optická iluze.

Právě tak když jsou mentální funkce poškozeny negativními sklony způsobujícími náchylnost ke zdánlivě vnějším objektům coby diskrétním a substančním entitám, pak vizuální a slyšitelné jevy zdánlivě existují tam, kde nelze dokázat ani o atomu jeho nejzazší realitu. Vše je výplodem mysli.

Všechny tyto výplody mysli jsou bez základu a prázdné. Jsou neexistujícími světelnými formami, zjevením a magickou iluzí, jako odraz měsíce ve vodě. Ustanovte/utište se v realitě neoddělitelnosti jevů a prázdnoty!

Nyní, v našem spánku možná sníme o naší rodné zemi, domu našich rodičů a našich příbuzných nebo přátelích, jako kdyby buly skutečně zde a může vyvstat odpovídající silný pocit. Přestože naše rodina a přátelé nejsou ve skutečnosti přítomni a my jsme se nevzdálili ani píď od našich postelí, můžeme zakoušet setkání s nimi tváří v tvář stejné jasné intenzity jako v probuzeném stavu.

Každá každičká smyslová zkušenost našich životů se podobá snu minulé noci. Tak jako přisuzujeme jmenovky snovým entitám, tak i tvářnosti jsou modifikovány a pojímány myslí v bdělém stavu. Stejným způsobem, jímž sny nemají žádnou podstatnost, tak i fragmenty mysli, úplně všechny podoby jsou také prázdné.

[Návštěvník]

Píseň 10: Myslí stvořený vesmír

ÉMAHÓ! Jediné děti mého srdce, ty nejmilovanější! Všechny vjemy jsou neurčité a mnohoznačné do té míry, že to, co jedni vidí, druzí nikoliv.

Dále, pokud jde o cítící bytosti tohoto světa, některé pojímají svět jako zemi, některé pojímají svět jako oheň; některé pojímají svět jako bohatství, a některé pojímají svět jako utrpení.

Některé cítící bytosti pojímají vodu jako vodu, některé pojímají vodu jako oheň, některé vodu jako nektar; některé pojímají vodu jako svůj domov, zatímco některé pojímají vodu jako zemi.

Některé cítící bytosti pojímají oheň jako oheň, některé pojímají oheň jako bohatství; některé pojímají oheň jako svůj domov, zatímco některé pojímají oheň jako jídlo.

Některé cítící bytosti pojímají prostor jako prostor, některé pojímají prostor jako svůj domov, zatímco některé pojímají prostor jako zemi.

Takto, natolik vjemy jsouce mnohoznačnými, jeví se takovými, jakými se jeví, skrze sílu/moc karmických dispozic vnímajícího. Čtyři elementy (=živly ) pojímané jakožto čtyři živly jsou lidským vnímáním.

Jiné bytosti pojímají zemi coby pekelné ohně, coby farmářovo bohatství nebo coby bídu rasově utlačovaných.

Podobně ohniví bohové vnímají oheň coby potěšení, hladoví duchové s ohnivými těly coby svůj domov a světlušky coby potravu.

Podobně, pokud jde o vodu, obyvatelé pekla ji pojímají jako oheň, hladoví duchové coby hnis a krev, sloni coby zemi, bohové ji mají za nektar, tvar měnící bohové ji pojímají coby klenoty a sprchu z květů a nágové coby domov.

Konečně, pokud jde o prostor, všichni bohové pojímají prostor coby zemi, neboť jsou stvořeni z prostoru.

Dále, všechny fenomenální vjemy se manifestují jakýmkoli způsobem, kterým byly vnímáním definovány.

Když se Dévaputra otázal (Buddhy) Šákjamuního, „Kdo stvořil Horu Méru, Slunce a Měsíc?“, řekl Buddha osobně svými rty: „V odpověď na to, s jistotou neexistuje jiný stvořitel, než karmické potenciality a zvykové šablony a podmíněnost našich myšlenkových procesů. Tyto definují a označují vjemy, zhmotňujíce a objektifikujíce je, náležitě je formujíce. Všechny věci jsou stvořeny našimi vlastními myslemi.“

Opět se Dévaputra otázal Buddhy, „Naše zvykové myšlenkové šablony a podmíněnost mohou tvarovat povahu vjemů, ale odkud pochází solidnost a hutnost hory Méru, Slunce, Měsíce a tak dále?“ A Buddha odpověděl:
„Ve Váránásí kdysi žila stará žena, která vizualizovala sebe sama coby tygřici a transformovala své lidské tělo do tygřího, a lidé Váránásí, když na ní spočinuli očima, se rozprchli a město zůstalo opuštěné. Jestliže ve velmi krátkém čase stará žena může dosáhnout takovéhoto efektu transformace skrze vizualizaci, není vskutku pravděpodobné, že vjemy byly stvořeny stejným způsobem, když mysl je podmíněna karmickými sklony vštípenými od počátků času?

Takto všechny věci jsou stvořeny myslí.

Dále hinduističtí sádhuové mají ve zvyku vizualizovat sebe sama na osamělém místě, aby se ochránili před rozptýlením obyčejného shonu a vyrušení v jejich okolí, a poté dosáhnou života v hmatatelné samotě, dokonce i ostatní lidé to rozpoznávají a oceňují.

Jeden hinduistický jógin si údajně vizualizoval skálu na obloze a poté se stal jako kámen, že to proměnilo části jeho těla.

Proto, jelikož jsou všechny vjemy modifikovány konceptualizací, jsou sebe-manifestovaným projevem mysli, a všechny takovéto manifestace jsou ve skutečnosti prázdné.

Dále, obyvatelé krátkodobých pekel pojímají svá těla coby dveře, podpěry, kamna, řetězy a tak dále, a trpí bolestí z tohoto. Jakýmkoli způsobem jsou vjemy v mysli pojaty, nevyhnutelně se v (právě) této formě manifestují.

Všechno potěšení a bolest všech cítících bytostí šesti sfér existence je vytvořeno jedině jejich vlastními myslemi. Z tohoto popudu, zatímco setrváváte absorbováni (=ponořeni) v nestrannosti, usilujte o přesvědčení, že všechny věci jsou iluzorním magickým projevem vaší mysli, bezpodstatnými vjemy s prázdnou esencí.

Dále je v písmech řečeno, že tři dimenze mikrokosmických světových systémů utrpení bytostí existují v jediném zrníčku pylu na pestíku lotosu v Jezeře Svaté hory, Muní Himavatsara (doslova $that Saint Mountain Lake, Muni Himavatsara, holds in his hand$).

Písma také tvrdí, že když jógická adept stezky Okamžitého překročení (tögal) plně rozvinul svou vizi reality jakožto totální přítomnosti, vidí neohraničená buddhovské pole, a také neohraničená pole příbytků cítících bytostí šesti typů, v každém jednom póru svého těla. Do každé ze šesti sfér (existence) projikuje emanace k transformování různých bytostí a jako ve snu slouží nejzazšímu smyslu všech těchto bytostí.

Takovýmito způsoby je všechna zkušenost samsáry a nirvány přirozenou a spontánní manifestací mysli jedince, a základem tohoto spontánního projevu je prázdnota. Musíte kultivovat a podporovat přesvědčení v dimenzi prázdnoty a zářivosti, zůstávajíce volni od vší připoutanosti k tomu.

Dále je řečeno, že v jediném zrníčku prachu existuje tolik buddhovských polí nekonečné dimenze a také nespočetně sfér existence cítících bytostí šesti druhů, jako je smítek prachu na zemi. Vítězní buddhové řekli, že žádné z těchto buddhovských polí a sfér existence cítících bytostí se nemísí, navzájem neovlivňují nebo neprodukují žádná špatná znamení.

A opět, lidé říkají, že v žaludku každého hmyzího tvora je nekonečné množství hnízd mikroskopického hmyzu. Lidé také věří, že v dálavách prostoru existuje nekonečné množství měst postavených vzhůru dolů a podobně nespočetně mnoho dalších měst po jejich stranách nebo poblíž nich. Zeptáte-li se, kdo tímto způsobem vytvořil tato města, odpovědí vítězných buddhů je, že všechny byly stvořeny v myslích cítících bytostí, které je vnímají.

Musíte chápat, že přirozenost mysli je od počátku jako prostor a že všechna zkušenost je také nutně jako prostor. Všechna relativní vizuální a sluchová zkušenost je pouze přirozenou a spontánní manifestací mysli samé.

Přestože jsou vskutku v okamžiku smrti změny v proudu mysli, je to projekce mysli, co se mění – není žádné vnější změny.

Jelikož je všechna zkušenost manifestací mysli, jsou všechny manifestované vjemy bez základu/báze a prázdné. Podporujte zkušenost stavu totální přítomnosti, kde není duality mezi zářivostí a prázdnotou, kde je vnímané zářivé (a) bez podstaty, jako odraz měsíce na vodě.

Všechny vizuální vjemy, vše, co vidíte, jsou spontánní manifestace vaší mysli. Pohárem, inertním (=netečným) fenoménem (=jevem) světa, který formuje (=tvoří) nádržku, je mysl; elixírem, životnou existencí šesti typů cítících bytostí obývajících svět, je také mysl; blaženosti-plné jevy bohů a lidí vyšších sfér existence jsou mysl; bolestivé jevy tří nižších sfér existence jsou mysl; ztráta bdělé přítomnosti a vášeň manifestující se coby pět jedů jsou mysl; noumena (noumenon = protiklad toho, co se pouze jeví, čili fenoménu (=jevu)) totální přítomnosti a prvotního bdělého vědomí, samo-existující a spontánně vyvstalé, jsou mysl; manifestace negativních myšlenkových procesů stvořených cyklickými mentálními návykovými šablonami, jejichž potenciálem jsou převtělovaní tendence, jsou mysl; manifestace pozitivních myšlenkových šablon, buddhovských polí, jsou mysl; jevy překážek postavených nepřátelskými silami, duchy a démony jsou mysl; plně manifestovaná svátost a duchovní síly jsou mysl; manifestovaná různorodost upovídaných myšlenek je mysl; fenomén jednobodového bezmyšlenkového transu je mysl; jevy zdánlivých konkrétních entit s barvou a tvarem a jinými atributy jsou mysl; to, co je neurčité a bez specifické charakteristiky, je mysl; jevy, v nichž není žádné duality jednoty a mnohosti, jsou mysl; jevy, které nemohou být žádným způsobem ustanoveny jakožto existující nebo neexistující, jsou mysl.

Není vůbec žádné noumenální (viz předch. odstavec) ani fenomenální manifestace, která není myslí. Mysl je jako umělec. Tělo je stvořené myslí, stejně tak jako množství světů existujících ve třech dimenzích mikrokosmických světových systémů: ty všechny jsou také vytvořeny ($drawn$) myslí. Všechny bytosti mající tuto dětinskou mysl jsou sváděny a obalamucovány obrázky nakreslenými jejich myšlenkovými procesy.

Takto je zásadní důležitosti kultivovat absolutní přesvědčení, že všechny jevy jsou iluzorním, magickým projevem mysli.

Toto bylo mé uvedení iniciující rozpoznání mentálních projekcí, konceptů dualistických myšlenkových procesů [6], jakožto mysli.

[Návštěvník]

Píseň 11: Přirozený stav svobody (v) poznání

ÉMAHÓ! Naslouchejte dále, vznešení milovaní synové a dcery mého srdce! Buddha učil, že tvůrce všech těchto výše zmíněných vjemů, mysl sama, nemá žádnou poznatelnou esenci, ani barvu, tvar, ani jinou charakteristiku. (Jsouc) od počátku prázdná a nehmatatelná jako obloha, přirozenost mysli je nesporně prázdná a bez báze/základu.

Nicméně, ač můžeme použít oblohu coby metaforu poukazující na přirozenost/podstatu mysli, je to jen poukázání na prázdnotu mysli. Mysl je také kognitivní (=poznávající), je prázdnotou manifestující vše; obloha je nekognitivní, prázdnou, holou nicotou. Obloha proto neilustruje přirozenost/podstatu mysli.

Takové je mé uvedení iniciující rozpoznání přirozenosti/podstaty mysli coby prázdné.

Spontánní rozkvět prázdné zářivosti přirozenosti mysli manifestuje nekonečnou různorodost všeho všecičkého. Cokoliv vyvstává, vypadá jako odraz v zrcadle, ale není žádné duality vidoucího a vize – jsou jedním v prostoru prázdnoty.

Takové je mé uvedení iniciující rozpoznání prázdnoty jakožto vjemu.

Od samého počátku jsou vjemy a prázdnota neoddělitelné: protože je mysl prázdná, jsou vjemy neposkvrněné, a neuchopitelné jevy vyvstávají v dimenzi prázdnoty coby pestrobarevná záře. Na druhé straně, vjemy nepřekážejí nebo nenaplňují prázdnotu: přestože jsou manifestovány, jejich přirozenost je původně prázdná.

Pro jógina, který zrealizuje neoddělitelnost jevů a prázdnoty podobnou duze na obloze nebo odrazu měsíce na vodě, je každá zkušenost samsáry a nirvány hrou magické iluze. Pozorujíc hru neoddělitelných vjemů a prázdnoty, jógin, jehož intelekt a mentální procesy jsou zklidněny, je spokojený.

Jsou vaše mysli zklidněny, mé milované děti? Podívejte se, abyste viděli, zda prázdnota a vjemy vaší mysli mohou být ve skutečnosti odděleny. Vjemy a prázdnota jsou neoddělitelné.

Takové je mé uvedení iniciující rozpoznání neoddělitelnosti vjemů a prázdnoty.

Z toho pak plyne, že přirozeně neoddělitelné vjemy a prázdnota, inherentní záře samo-existující totální přítomnosti, čistá a bdělá, konstituuje (=vytváří) tři módy buddhovského bytí, které jsou spontánně původoví dynamikou [7].

Proto, děti mého srdce, bez ohledu na sezení a intervaly formální praxe v konstantní (=neustálé) meditaci podporujte toto rozpoznání dnem i nocí.

Takové je mé uvedení iniciující rozpoznání přirozeného, spontánního gnostického (=týkajícího se poznání) osvobození.

[Návštěvník]

Píseň 12: Metafora křišťálu a dynamika bytí

ÉMAHÓ! Opět naslouchejte této písni tuláka! Jsou dva způsoby definování tří módů bytí: v termínech totální přítomnosti coby univerzálního základu bytí a v termínech procesu vjemů emanujících se z totální přítomnosti, jež je univerzálním základem.

Když jasně porozumíte těmto dvěma definicím, intuitivně rozpoznáte samsáru a nirvánu coby čisté země tří existenciálních módů.

Toto je definice tří módů bytí strukturujících původní totální přítomnost. Už jsem dříve tuto metaforu použil (v Písni 7), ale zde je znovu:

Původní vestavěná bdělá přítomnost je jako křišťálová koule: její prázdnota je přirozenost/povaha dharmakáje; její čistý a přirozený svit je sambhógakája; a a jakožto neposkvrněné médium čehokoli, co se zjevuje, je nirmánakájou.

Takto jsou tři módy bytí definovány jakožto původní totální přítomnost, a přestože jí nejsou identické, nejsou od ní ani odděleny.

Právě tak, jako pět barev vyvstává z křišťálu, tak manifestace základu bytí vyvstává z původní totální přítomnosti. V procesu manifestace původních emanací buddhovských čistých zemí a ohromujících emanací fenoménů (=jevů) a bytostí, úplně všechny věci jsou v esenci prázdné, a tato prázdnota je dharmakájou; jejich přirozeností je zářivé světlo, jež je sambhógakájou; a jejich překážek prostá manifestovaná různorodost je nirmánakájou.

Takto se tři módy bytí definují jakožto proces manifestace vjemů z univerzálního základu bytí.

Rozdíl mezi těmito dvěma definicemi se dělá zřídka, ale je nanejvýš důležité mu jasně rozumět. Byl mi ujasněn skrze Longčhenpovy štědré výklady.

Rozumíte-li tomuto, pak víte, že celé univerzum fenoménů a noumen a energie, jež ho animuje je a od počátku byla spontánně původící mandalou [8] tří módů bytí a že je marné hledat čisté země tří módů kdekoliv jinde.

Kdyby lidé byli schopni spontánního reflektivního rozpoznání jen šesti typů cítícího života coby tří módů bytí, pak by bez nutnosti i jen té nejmenší praxe meditace dosáhli buddhovského probuzení.

Dále, jelikož tři módy základu bytí jsou s nejzazší platností dharmakájou, nepovažujte tyto tři za rozdílné. Jelikož tři módy procesu manifestace v základu bytí jsou rúpakájou, rovněž je nepovažujte za rozdílné. Nejzazšeji jsou dharmakája a rúpakája také nerozdílné: v dimenzi dharmakáje je prázdnota jednochutí.

Konečně, když je dosaženo konce stezky, poté, co se vjemy manifestující se v základu spontánně rozpustily zpět do základu, když je odhalena dynamika univerzální dharmakáje, je dosaženo konečného cíle. Nato, bez hnutí se mimo prostor dharmakáji, se projeví dva aspekty rúpakáje (sambhógakája a nirmánakája) jako duha, a vyvstane (-$there is$) nepřerušovaný proud aktivity ve prospěch všech bytostí.

[Návštěvník]

Píseň 13: Instrukce ohledně kreativní emotivnosti

ÉMAHÓ! Nyní ještě znovu naslouchejte tomuto zpívajícímu tulákovi! Onehdy nebo jindy bylo vše, co máte, poškozeno ostatními. Svědomitě si v detailu proberte, kterak vás ostatní neprávem vinili a podváděli, ponižovali a zašlapávali do země, a kterak jste byli zahanbováni a hluboce pokořováni. Dumejte o těchto věcech, nechávajíce vzejít nenávist, a s jejím vznikem pohleďte přímo do její esence, na nenávist samotnou. Pak rozpoznejte nejprve odkud nenávist přichází, pak kde je nyní a konečně kam jde. Pozorně hledejte její barvu a tvar a jakoukoliv jinou charakteristiku.

Zajisté je vize vašeho hněvu nejzazšeji prázdná a neuchopitelná. Neodmítejte hněv! Je to zrcadlu-podobná moudrost sama.

Pak, vy všichni milovníci, pomyslete na nádherného muže nebo ženu svého srdce. Vy nenasytové, pomyslete na jídlo, po němž toužíte – maso, koláč nebo ovoce. Vy vyšlapující si pávové, připomeňte si a (v tom) setrvejte šaty, které rádi nosíte. Vy hrabiví obchodníci, pomyslete na formu bohatství, po níž toužíte – koně, klenoty nebo hotovost. Pozorně uvážíce tyto záležitosti, nechte vyvstat touze, a když vyvstane, pohleďte přímo do její esence, na chamtivé a chtivé já. Pak rozpoznejte nejprve odkud přichází, pak kde je nyní a konečně kam jde. Pozorně hledejte její barvu a tvar a jakoukoliv jinou charakteristiku.

Tato vize vaší touhy je nejzazšeji prázdná a neuchopitelná. Neodmítejte ji! Je to rozlišující moudrost.

Když jste znaveni, deprimováni a otupělí, přijměte svou lenost a s jejím vyvstáním pohleďte přímo na její esenci. Kdo je líný? Nejprve, odkud (lenost) pochází? Pak, kde je? A konečně, kam jde?

Tato vize vaší lenosti je nejzazšeji prázdná a neuchopitelná. Neodmítejte svou hloupost! Je to moudrost ohromného pléna prostoru, kontinua reality.

Pak pomyslete na svou kastu a status, svou rasu a vliv a své bohatství. Uvažte, jak jste krásní a přitažliví a jak máte příjemný a zvučný hlas. Vzpomeňte, do jaké míry jste ctností a úspěšní ve studiu, kontemplaci a meditaci, v psaní a čtení, v učení se vědám a uměním a také v rituálních uměních a v přesvědčování a kontrolování druhých a tak dále. Po zvážení vašich talentů a ctností, myslíce si, že jste trochu nadřazeni ostatním, nechte vyvstat pýše. S jejím objevením pohleďte přímo do její esence, na pých samu. Nejprve rozpoznejte, odkud přichází, pak kde je nyní a konečně, kam jde. Pozorně hledejte její barvu a tvar a jakoukoliv jinou charakteristiku.

Tato vize vaší pýchy je nejzazšeji prázdná a neuchopitelná. Neodmítejte svou pýchu! Je to moudrost rovnosti.

Pak uvažte, kterak jsou ostatní mnohem vlivnější a bohatší, než vy. Vybavte si jejich talent a úspěch, jejich velké množství následovníků, jejich moudrost a dovednost v uměních a vědách, jejich nadřazený zpěv, rétoriku a efektivní řeč, jejich nadřazené poznání života a kterak jej žít a jejich světskou moudrost a sugestivnost. Poté, co jste uvážili všechny talenty a přednosti ostatních, umožněte vyvstat strachu z jejich nadřazenosti, spolu se závistí a žárlivostí. S jeho vyvstáním pohleďte přímo do esence žárlivosti, na žárlivost samu. Odkud přichází? Kde je nyní? A konečně, kam jde? Pozorně hledejte její barvu a tvar a jakoukoliv jinou charakteristiku.

Tato vize vaší žárlivosti je nejzazšeji prázdná a neuchopitelná. Neodmítejte svou žárlivost! Je to vše-dovršující moudrost.

Jestliže takto vytušíte přirozenost vašich vášní, emocionální zákal se stane prvotní moudrostí. Jak směšné je očekávat nalezení prvotního uvědomění a prázdnoty poté, co jste potlačili vášeň! Jak tragické je strávit svůj život hledáním něčeho na místě, kde je nemyslitelné, že byste to měli nalézt!

Poté, co jste touto metodou zrealizovali/uvědomili si pět jedů jakožto prázdnotu, není nutné zkoumat každou vášeň, jež vyvstane, způsobem popsaným v tomto uvedení; není žádné potřeby pátrat po sídlu vášně, jejím současném umístění, jejím eventuálním cíli určení, její barvě a tvaru a tak dále.

Jakmile jste porozuměli pěti jedům jakožto prázdnotě, vyhněte se sledování vášně od okamžiku, kdy vyvstává. Uvolněte se do vaší vlastní přirozenosti, do přirozenosti mysli a emoce bez pochyby ustoupí a rozplyne se.

Takové je mé uvedení iniciující rozpoznání transformovaného emočního výrazu, a taková je rovněž má instrukce ohledně očistu skrze kreativní emotivní vykvétání.

Jestliže jste v minulosti praktikovali očistu skrze kreativní emocionální vykvétání výše popsanou metodou, napříště kdykoliv vyvstane pět jedů – znečišťujících emocí, předností vašeho zvykového rozpoznání jejich skrytého jádra vyvstanou prázdnota a prvotní bdělé vědomí coby jedno. Pak jsou osvobození a vyvstávání vjemů současné - osvobození a vyvstávání vjemů jsou současné!

V životopisech a učeních lámů minulosti se axiom „Čím větší vášeň a čím větší intenzita upovídaných myšlenek, tím větší dharmakája“ často vyskytuje. Vězte, že to znamená přesně to, co to říká!

Pro začátečníky je nejlepší, když vyvstane mocná a intenzívní emoce, vášeň zkoumat a pak spočinout v nestrannosti.

Toto je osobní instrukce lámy, tak ji chovejte ve svém srdci.

Takovéto je mé uvedení iniciující rozpoznání spontánního osvobození pěti jedů.

[Návštěvník]

Píseň 14: Instrukce ohledně jedné chuti smyslových dojmů/otisků

ÉMAHÓ! Ještě jednou mi naslouchejte, milovaní synové a dcery, jichž si cením jako svého srdce! Oviňte své tělo jemným, hedvábným šatstvem a pozorujte mysl, která myslí, Jak jemné! Oviňte své tělo hrubou jačí vlnou nebo ovčí koží a pozorujte mysl, která myslí, Jak hrubé! Když pozorujete mysl, prázdnota je ve vnímání obého jedné chuti.

Podívejte se na formu nádherné sochy nebo krásného obrazu a pozorujte mysl, která myslí, Jak nádherné! Podívejte se na formu ošklivé žáby a pozorujte mysl, která myslí, Jak odpudivé! Když pozorujete mysl, prázdnota je ve vnímání obého jedné chuti.

Vložte si do úst něco sladkého, jako melasa nebo med, a pozorujte mysl, která myslí Jak sladké! Pak ochutnejte něco, jako zázvor a podívejte se na mysl, která myslí, jak štiplavé! Když pozorujete mysl, prázdnota je ve vnímání obého jedné chuti.

Čichněte k něčemu aromatickému, jako vůně santalového dřeva a podívejte se na mysl, která myslí, Jak příjemné! Pak čichněte k něčemu odpornému, jako asafoetida nebo divoký česnek a podívejte se na mysl, která myslí, Jak páchnoucí! Když pozorujete mysl, prázdnota je ve vnímání obého jedné chuti.

Poslechněte si zvuk zvonku, loutny nebo flétny a pozorujte mysl, která myslí, Jak lyrické! Naslouchejte zvuku skřípajících kamenů nebo tleskajících rukou a podívejte se na mysl, která myslí, Jaká kakofonie! Když pozorujete mysl, prázdnota je ve vnímání obého jedné chuti.

Představte si, že jste zrozeni jako světovládce vládnoucí zemím čtyř kontinentů, že jste obklopeni doprovodem královen a ministrů, v paláci zkonstruovaném z pěti typů vzácných substancí (zlato, stříbro, tyrkys, korál a perly), kde jíte slavnostní jídlo sta chutí. Když taková vize v mysli vyvstane, pozorujte mysl, která myslí, Jak povznášející! Pak si představte sebe sama jako žebráka bez jediného společníka, nemajícího kam složit hlavu, než do chléva, kam kapou kapky seshora a vlhkost proniká zespod, vaše tělo jsouc zasaženo mnoha nemocemi, vaše ruce a chodidla shnilé leprou, trpícího tolika trablemi, že opravdu znáte význam utrpení. Když vyvstane takováto vize, pozorujte mysl myslící, Ó, jaká bolest! Když pozorujete mysl, prázdnota je ve vnímání obého jedné chuti.

Poté, co jste tímto způsobem realizovali/uvědomili si prázdnotu šesti smyslových polí, kdykoli vyvstane z těchto polí jakýkoli pozitivní nebo negativní pocit, není třeba je zkoumat, jako v tomto uvedení. Každý vjem je bez základu, osvobozen od počátku a prázdný; a vyhnuvše se následování kteréhokoliv z nich v okamžiku jejich vnímání, uvolněte se do vašeho vlastního prostoru, do přirozenosti mysli. Není pochyb, že každý smyslový otisk je spontánně osvobozen.

Takovéto je mé uvedení iniciující rozpoznání spontánního osvobození šesti smyslových polí.

[Návštěvník]

Píseň 15: Nedualita klidu a pohybu

ÉMAHÓ! Opět pozorně naslouchejte, mí vznešení synové a dcery! Uvolněte se, dopřejte si spočinout ve volném prostoru původní přirozenosti mysli, a pozorujte klidný stav mysli. Hledíce do mysli ve spočinutí, přebýváte v nekonečném prostoru totální přítomnosti. Vězte tedy, milované děti mého srdce, že klidná mysl je prázdnou myslí ve stavu totální přítomnosti.

Takovéto je mé uvedení iniciující rozpoznání klidu coby ozdoby mysli. [9]

Poté, jako kdyby pohyby v mysli, pozorujte, jak se to manifestuje: nehýbe se to ani v nejmenším stupni mimo proctor prázdné a zářivé totální přítomnosti. Vězte tedy, že aktivní mysl je přesto prázdnou myslí ve stavu totální přítomnosti, milovaní synové a dcery.

Takovéto je mé uvedení iniciující rozpoznání pohybů mysli jakožto její hry.

Bez ohledu na to, jak velká nebo prudká je valící se vlna, nemůže ani na okamžik uniknout oceánu. Stejně tak mysl, pasívní nebo aktivní, nemůže ani v nejmenším stupni uniknout totální přítomnosti. Je-li klidná, je ve stavu totální přítomnosti, takže se můžete uvolnit. Je-li aktivní, cokoli vyvstvává, je jasnou září totální přítomnosti samé, takže se opět uvolněte.

Tvrzení, že mysl v klidu je v meditaci a že aktivní mysl je mimo meditaci značí pochybení v porozumění inherentní prázdnotě jak klidu, tak activity, a indikuje to, že klid, pohyb a totální přítomnost se ještě nesloučily v jedno.

Proto, nejmilovanější synové a dcery mého srdce, že klid a pohyb jsou obé stavy totální přítomnosti, a že v minulosti jste plně obsáhli tyto stavy v oddělení, nyní ve vaší existenciální praxi byste měli ustálit ve zkušenosti klidu, pohybu a totální přítomnosti coby jednoho.

Takovéto je mé uvedení iniciující rozpoznání neduality klidu a pohybu.

[Návštěvník]

Píseň 16: Uvedení do Dzogčhenu – s výstrahami

ÉMAHÓ! Naslouchejte, milované děti mého srdce, naslouchejte s pozornýma a klidnýma ušima! Uložte sladkým melodiím tohoto potulného zpěváka, Cogdrug Rangdrola, na bílé vrcholky vašich srdcí s pannou sladkého hlasu (=Sárasvátí).

Když jsme dosáhli toho, že všechna zkušenost je jednochutí prázdnoty, nemáme žádné připoutanosti ani odporu vůči samsáře nebo nirváně. Chybě chápání vnějších entit buď jako vetřelců nebo jako spojenců, jako nepřátel nebo přátel je zamezeno. V žádné situaci nevyvstává žádná dichotomie (=dvojnost) „já a ostatní“: všechny věci jsou poznány jako jednochuť prázdnoty.

Následuje úplné uvedení vměstnané do aforismů. Ve vyvrcholení přístupu k buddhovství, Velké dokonalosti, známé jako Dzogčhen, byl celek samsáry a nirvány realizován jakožto bez základu a příčiny.
Od počátku je Buddha, čili plné bdělé vědomí, jednochutí skutečnosti. V dimenzi Dzogčhenu není žádného rozdílu mezi bohy a démony. V zemi Dzogčhenu nejsou ani buddhové, ani cítící bytosti. V bázi/základu Dzogčhenu nejsou žádné morální duality. Na stezce Dzogčhenu není žádného blízko ani daleko. V Dzogčhenu není žádného správného či nesprávného jednání. V realitě Dzogčhenu není žádné meditace či nemeditace. Taková je vize Dzogčhenu.

Když realizujeme tuto vizi Dzogčhenu, všechny konstrukce příslušející k hrubým a jemným úrovním tří bran odezní a nato, tak jako je spletitá vlna učiněna opracovatelnou navlhčením, tři brány – tělo, hlas a mysl – dosáhnou stavu tiché, sebe-zaměřené vnímavosti.

Průvodním jevem rozvoje šťastného, zářivého, myšlenek prostého samádhi je zrod autentického soucitu, který se podobá lásce matky k jejímu jedinému dítěti, krom toho, že zde láska je zaměřena vůči všem bytostem obývajícím samsáru, které postrádají vizi Dzogčhenu. Soucit je velmi speciálním znakem dzogčhenové vize, to musíte vědět.

Pokud poté, co jste se usnesli na tom, že všechny věci jsou prázdné, ve svém jednání opustíte ctnost a nadále se neštítíte neřesti, upadli jste do tenat démona nekonečného a intenzivního zla. Je zásadní vyhnout se tomuto démonickému úpadku.

Taková jsou má uvedení iniciující rozpoznání Dzogčhenu, Velké dokonalosti.

[Návštěvník]

Následující rada uvádějící do Dzogčhenu je zásadní. Zatímco jste ještě nerealizovali to, že všechny zrakové a sluchové zkušenosti relativního, vnějšího světa jsou totálně prázdné, když kontemplujete o dzogčhenové vizi, budete mít sklon se ptát Proč meditovat? Abyste tento sklon překonali, pamatujte na provádění těchto cvičení:

Zatímco vzýváte lámu, pozorujte svou mysl. Čas od času, když jste v uvolněném stavu koncentrace, záměrně pozorujte svou mysl. V těchto časech se budete cítit zcela spokojeně a vjemy budou vyvstávat coby prázdnota tak pronikavě, že si budete myslet: Přestože se mohu těch věcí tu dotknout svou rukou, ve skutečnosti tu nic není! Budou zajisté následovat hluboké afirmace a přesvědčivé/přesvědčené myšlenky jako: Toto je s určitostí dzogčhenová vize! V takovýchto časech získáte důvěru ve svou vizi. Ale nezkažte ji lpěním na ní. Jen se uvolněte v širé netknutosti.

I když nepraktikujete to, co je předáno v tomto uvedení, pokud jste pochopili, že vše se manifestuje z vašeho srdečního centra jako reflexívní formy prázdnoty, pak v čase smrti, bez ohledu na to, jaké strachy vyvstanou v bardu, dosáhnete buddhovského probuzení v univerzálním základu, čistém od počátku.

Ten, kdo praktikuje podstatu tohoto uvedení, aniž jste obdrželi transmisi, se podobá někomu, kdo začne chybou prvního dne a zůstává v omylu až do patnáctého. Říci „Zrealizoval jsem prázdnotu!“, když jste ještě nepochopili, že není žádné reálnosti v žádné zkušenosti relativního světa, je velkým pomýlením.

Abyste se vyhnuli takovýmto pastem od začátku, tak jak je popsáno výše, sedejte u nohou svého lámy a ustanovivše přirozenost/povahu vaší původní existenciální kondice přímou transmisí, vyhnete se jakékoliv odchylce, paradoxům a pastím, které mohou vyvstat v budoucnu. Proto, mé nejdražší děti, udržujte tuto radu ve svých srdcích.

[Návštěvník]

Píseň 17: Aforistické instrukce na stezce Dzogčhenu

ÉMAHÓ! Ještě znovu, nejmilovanější synové a dcery, naslouchejte! Poté, co jste plně vytušili (-$intuited$) a nastolili původní existenciální kondici vize/náhledu Dzogčhenu, musíte zcela přetnout pouta připoutanosti a odporu vůči vaší rodině a rodné zemi.

Jděte sami do lesa nebo do horské poustevny. Upusťte od vší fyzické práce a přebývejte v pohodě; zanechte všech mluvených projevů a zůstaňte v tichosti; přesáhněte všechny objekty myšlenek a nechte svou mysl splynout s prostorem. V tomto stavu se uvolněte/spočiňte, bez pokusů cokoliv měnit a bez rozptýlení nebo fixace vašeho vědomí.

Když je mysl prosta vší ambice a všech podpor víry, pak to je dzogčhenová/~ý vize/náhled. Přebývejte ve stavu nemeditace. Uskutečněte dzogčhenový cíl nedosahování.

Dále, když jste zakotveni v nestrannosti, žijíce ve vizi/náhledu, nezaplétejte se do žádné sítě posuzujících myšlenek říkajíce si Nyní jsem dorazil do stavu totální přítomnosti! Nebo Nyní jsem chycen v manické depresi! Ne, zůstaňte probuzeni v kontinuu reality bez jakéhokoliv pojmu přítomného nebo budoucího dosažení, flexibilní a vnímaví ve svobodě prosté překážek.

Nemůžete vnímat/pochopit/všímat si nekonceptuální pravdu strukturovaným intelektem a nemůžete dosáhnout místa ne-konání skrze dočasnou aktivitu. Chcete-li dosáhnout nekonceptuálního cíle ne-konání, spočiňte v nahé totální přítomnosti prosté dualistického uchopování.

Nejvyšší náhled/vize je prost/~a vší konceptuální duality. Nejvyšší meditace je svobodou od kultivace některých atributů a odmítání jiných. Nejvyšší akce/jednání přesahuje vši snahu a úsilí. Nejvyšší cíl je odjakživa imanentní (=přirozeně vestavěný, existující skrz a uvnitř), přesahující aspiraci.

Hledáte-li ji, vize nemůže být spatřena: zanechte svého hledání. Nemůže být objevena skrze meditaci, takže opusťte své stavy transu a mentální obrazy. Nemůže být uskutečněna ničím, co konáte, takže se vzdejte pokusu nakládat se světem coby s magickou iluzí. Nemůže být nalezena hledáním, takže opusťte všechnu naději ve výsledky.

Nebuďte stranní nebo zaujatí, čímž byste zkazili své svobodné a jednoduché nekorigované (-$uncontrived$) vědomí tady a teď lpějící připoutaností. Tato zářivá bezpodstatnost, totální přítomnost tady a teď, je summum bonum* celého náhledu. Tento vše-pronikající, vše-zahrnující objekt mysli přesahující intelekt, je summum bonum* všech meditací. Tato nenásilná, nedotčená, svobodná a jednoduchá spontaneita je summum bonum* všeho jednání. Toto nehledané, spontánní dosažení, přítomné od počátku, je vyvrcholením všech docílení.
(*) - summum bonum: Nejzazší cíl, nejvyšší dobro (lidského snažení)

Živnou půdou vize/náhledu je pozorování prázdnoty a záře bez ulpívání na ní. Živnou půdou meditace je udržování přemítavého uvolnění bez ulpívání na něm. Živnou půdou jednání je relaxace se svobodnou a jednoduchou odezvou vůči šesti smyslovým polím. Živnou půdou plodu je zhroucení se všeho očekávání a obav.

Když mysl nemá žádná omezení, vidíme svrchovanou/~ý/nejhlubší vizi/náhled. Nemá-li žádného referenčního bodu, praktikujeme svrchovanou/nejhlubší meditaci. Když jsme prosti všeho odmítání a přijímání, konáme svrchované/nejhlubší jednání. Když je mysl prosta naděje a strachu, docílili jsme svrchovaného/nejhlubšího plodu.

Vzhledem k tomu, že není ničeho k vidění, opusťte všechny fixní ideje, všechny předpojaté pojmy a všechny parametry vize/náhledu. Vzhledem k tomu, že není ničeho, nad čím meditovat, ponechte vše, co nahodile vyvstane. Vzhledem k tomu, že není žádného určitého způsobu k jednání, zanechte hodnocení, soudů a kritiky. Vzhledem k tomu, že není co dosáhnout, opusťte vše očekávání výsledků.

Cokoli může být, je to totální přítomnost, tak neulpívejte ani na jediné věci. Nic není tím, tak nesuďte a nekritizujte. Žádné intelektuální koncepty nejsou platné, tak nepředpokládejte.

Prvotně čisté inherentní bdělé vědomí, přirozeně zářivé, překračuje intelekt a objekty mysli, takže není ničeho k vidění. Vzhledem k tomu, že jeho esence nemá žádného kořenu nebo základu, není nad čím meditovat. Vzhledem k tomu, že přemítavé uvolnění je za všemi omezeními a extrémy, není nic ke konání, co by bylo založeno na vědomém a racionálním plánování. Vzhledem k tomu, že je za snažením se, dosažením a ambicemi, není žádného plodu.

Jeho esencí je prázdnota, takže opusťte sebepopírání nebo sebezdokonalování. Jeho přirozeností je prázdná zářivost, tak nechte své pilné úsilí pomalu odpadnout. Vše je bez překážek, takže zapomeňte na své preference. S tím / tak, jak jevy vystávají, nechte je být a neulpívejte na nich.

Vnímání jógina se podobá vzdušné stopě ptáka na obloze. Ptákova vzdušná stopa mizí beze stopy: každý předchozí vjem mizí bez ohlasu – nepokoušejte se prodloužit vjem jeho následováním nebo lpěním na něm. Budoucí letová stopa ptáka ještě neexistuje: nepředvídejte příští vjem. Přítomný otisk ptáka do oblohy je bez barvy a tvaru: přítomný vjem má obyčejnou, nezaznamenáníhodnou formu – nechte ho být a zdržte se jeho kontaminování nebo modifikování používáním protijedů.

S tím / tak, jak jevy vyvstávají, nechte je být a neulpívejte! Toto je radikální, esenciální praxe v průběhu denního koloběhu. Neulpíváte-li nijak a na ničem, jsou emocionální zákaly přirozeně osvobozeny, jsou vznešeným, prvotním bdělým vědomím.

Vize/náhled je bez původu, nekonceptuální, připouštějící úplně jakýkoliv směr, neboť v intenzivní koncentraci nemá vize žádný specifický obsah. Meditace je přirozený, inherentní proces bytí svobodný, neboť v intenzivní meditaci je ne-meditace. Jednání je produkce magické iluze, nepoznavší jakéhokoliv rozdílu mezi dáváním a braním, zdržení se a následováním, neboť intenzivní aktivita je bezcílná. Přirozenost plodu je absence jak naděje v dosažení, tak strachu ze selhání, neboť s intenzivní praxí se cíl/plod vytrácí.

V minulosti, přítomnosti a budoucnosti je mysl akauzální (=nepříčinná) a bez základu. Její spontánní manifestace čilých vjemů je neustálým zázrakem. Od prvního do posledního je přirozenost vší zkušenosti čistá! zázračně vyvstalá! věčně svobodná! bezúsilně dovršená! Toto obyčejné vědomí, nenucené a autentické, je dynamikou buddhů, ohromným prostorem bez omezení.

Nedosti na tom, s úsilím, zkoumajíce a kontemplujíce nad myslí, nevidíte její inherentní původní přirozenost. V nepomyslitelné, nevyzpytatelné, obyčejné přirozenosti reality není ani meditace, ani ne-meditace, ani rozptýlenost, ani nerozptýlenost. Mnozí jsou osvobozeni skrze přirozenou ne-meditaci. [10]

V nepomyslitelné, nevyzpytatelné, obyčejné přirozenosti reality není žádného rozdílu mezi svobodou a spoutáním. Bez ohledu na to, co vyvstává, když vnímáte svou původní přirozenost, automaticky povstává radost – a jaká radost!

Lapeni v myšlence touhy po bezmyšlenkovosti, konfliktní myšlenky se násobí a ve stupňujícím se šílenství pobíháte bezcílně sem a tam. Spočiňte a přejděte do / splyňte s původního/~ím prostoru/~em totální přítomnosti, jež je prost přicházení a odcházení. Uvolněte se (-$Cut loose$) a prostě to nechte být. Pak, připraveni na cokoli, zůstáváte pevní a stabilní, tak pevní, jako skála.

Uchopte tento paradox [11], mí synové a dcery! Není ani za zrníčko prachu nad čím meditovat, ale je zásadní/klíčové udržovat neochvějnou pozornost přítomností mysli.

[Návštěvník]

Píseň 18: Překážky v praxi Dzogčhenu

ÉMAHÓ! Ještě opět se sejděte a poslouchejte, mé děti! Je absurdní snažit se očistit externí (=vnější) objekty, které jsou bezpodstatnými vjemy, přirozenými formami prázdna. Jsou prázdné od počátku, jako odraz měsíce na vodě.

Je absurdní aplikovat násilné protijedy k myšlenkám a konceptům, k vnitřním objektům. Mizí samy o sobě beze stopy. Je absurdní snažit se vylepšit manifestace mysli svým odříkáním, vaší praxí sebezdokonalování nebo vašimi nadějemi a strachy. Jsou svobodné od počátku a prvotní bdělostí ze své přirozenosti.

Nepřikrášlujte/neoblékejte totální přítomnost, jež je nahou jasností o sobě, (v) šaty propracované intelektuální analýzy. Spíše spočiňte v uvolnění v té majestátné stejnosti, jež je bez strannosti. Zůstaňte volní a prostí, bez starosti o svět, v místě, kde není nic zbývajícího ke vnímání.

Bez ohledu na to, jaké myšlenky vyvstávají v tom prostoru, poznejte je co přirozenou záři nestranné a spontánně existující totální přítomnosti. Pak jsme schopni nechat odejít mentální reziduum (=zbytek, zbytkové) vnímání. Opustivše manifestace mysli do ohromného, všeobsahujícího prostoru coby hru nezachytitelné, nespoutané, mihotavé reality, v okamžení dosáhneme zcela vyplněného prostoru Samantabhadrovy dynamické mysli.

Dříve zmíněné se zove univerzální, samo-osvobozující jóga přirozeně dovršené a původně osvobozené Velké dokonalosti.

Přestože se nehýbeme, dobereme se do sídla buddhů. Přestože nepraktikujeme, je cíl spontánně dosažen/dovršen. Přestože se nevzdáváme emočních zákalů, jsou očištěny takové, jaké jsou. Tak je naše mysl stejná, jako dynamické mysli velkých lámů a tím, že následujeme jejich stopy, se naše karma vyčerpává.

Měli byste chápat enormní důležitost tohoto, mí synové a dcery. Štědrostí moudrého starého muže Čhökji Gjelpa jsem já, Tsokdrug Rangdrol, dosáhl spontánně původící, dynamické mysli Tuláckého nekonání. [12]

Toto nekonání může být zásadní/klíčové, ale některými není pochopeno. Vše je již uskutečněno, ale někteří říkají, „Musím tvrdě pracovat!“ Vše již je od počátku osvobozeno, ale někteří říkají, „Chci být svobodný!“ Vše je od počátku spočinutím, ale někteří říkají, „Chci klid mysli!“ Mysl je od počátku v meditaci, ale někteří říkají, „Musím meditovat!“ Náhled existuje od počátku, ale někteří říkají, „Musím to vidět!“ Cíl je od počátku dosažen, ale někteří říkají, „Musím toho dosáhnout!“

Lidé, kteří věří v analytický náhled, jsou učení, ale znají jen chuť neživých slov a rozbíječských konceptů. Tvrdí, že rozumějí, ale je to plané chvástání. Meditují, ale jejich meditace se skládá z mentálních struktur. Zkoumají mysl, ale lpějí na dualitě. Jsou úspěšní, ale to vše v samsáře.

Je jisté, že intelektuální spolu s analytickým náhledem reality nemá žádnou spojitost se Srdeční esencí Velké dokonalosti, Dzogčhen Ňingthig. Žádná specifická aktivita není nutná, neboť čin nevede k vyčerpání karmické aktivity. To překračuje účtování v termínech konání a nekonání.

V ne-meditaci za meditací je meditace škodlivá. Za vizí, kde není nic k vidění, nač se můžete zaměřit? Za hledáním, kde není žádného hledání, není žádného nacházení. Totální přítomnost je přímé rozpoznání tady a teď.

Jak směšné je, že některým by toto mělo být vysvětleno, ale oni neposlouchají. Takováto osoba nemá žádné spojení s Dzogčhenem.

Když pozorujete něco, co vyvstává v dynamické mysli ohromného prostoru, nejzazšeji čistého od počátku, není žádné duality mezi samsárou a nirvánou.

Vzít si tuto mysl jakožto předmět mé písně bezpochyby potěší vítězné buddhy minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

[Návštěvník]

„Nicméně,“ mohli byste se zeptat, „přestože zpočátku snad spočívám při vnímání vnějších, klamných objektů mysli volně a prostě, neupadnu později opět do bezuzdnosti?“

Odpovědí na vaši otázku je, že obyčejní jedinci připoutaní ke svému egu zajisté sejdou z cesty. Ale pokud jde o jógin chápajícího všechny vjemy jakožto bezpříčinné a bez základu a který se zdržuje pokusů měnit sebe sama nebo jevy, odmítajíc některé věci a kultivujíc jiné, tak tento nepochybí, neboť je přirozeně ustálen v odpoutané nestrannosti.

„Nejsou v této dimenzi žádné potenciální pasti nebo dilemata?“, můžete se dále pídit.

Na této stezce není možná žádná past. Dilemata a pasti jsou způsobeny lpěním a připoutaností. Není-li žádné připoutanosti k ničemu, jež by mohla vyvstat, co jen by mohlo být příčinou úpadku?

Nicméně když spolu s objektem vyvstává totální přítomnost, pozorování esence myšlenky na to, co vyvstalo, by nemělo být považováno za meditaci. Klíčovou praxí je neustále udržovat/pěstovat aspekt totální přítomnosti, jež je nahou zářivostí.

Dále když je totální přítomnost utišená, ani rozptýlená, ani koncentrovaná, absence myšlenek asociovaných s utišeným aspektem není centrálním bodem meditace. V takovém stavu byste měli udržovat/pěstovat jasnost a sílu mysli, křišťálově čisté a pronikavě bdělé.

Nejste-li schopni pochopit tento klíčový bod a myslíte si, „Pozorování jak rozptýlenosti, tak utišenosti mysli je esencí meditace.“, sejdete s cesty, mí synové. Pouhá utišenost je stavem transu bohů a pouhá rozptýlenost je obyčejnou konceptualizací. Můžete na tyto meditovat, ale nedosáhnete buddhovství.

Krátce, dokud nedosáhnete svého cíle, v úplně každém okamžiku byste měli pěstovat/udržovat aspekt totální přítomnosti, jež je nahou jasností bez překážek, udržujíce jasné bdělé vědomí této (=totální přítomnosti) podobné křišťálové kouli. Poté, co je váš cíl dosažen, pokračujte v pěstování neustálého sjednocování se s tímto stavem.

Je řečeno, že ústřední realita vize tregčhö (=přetnutí klamu) je totální přítomností a že totální přítomnost by měla být pěstována ve vší své zářivé jasnosti svlékáním mysli do naha. Tento bod je jedinečné důležitosti. Je to aforismus redukovaný ze sta slov, tak si jej dobře pamatujte, milovaní synové a dcery.

[Návštěvník]

Píseň 19: Čtyři neomylně vedoucí hvězdy a čtyři neotřesitelné směrníky

ÉMAHÓ! Ještě znovu, synové a dcery mého srdce, s oddaností a respektem naslouchejte! Zde je instrukce ohledně čtyř neomylně vedoucích hvězdách. Neomylně vedoucí hvězda vize se nazývá vedoucí hvězdou kvůli její neomylné záři: je svěžím vnímáním tady a teď. Neomylně vedoucí hvězda meditace se nazývá vedoucí hvězdou pro svou neomylnou záři: je svěžím vnímáním tady a teď. Vedoucí hvězda jednání se nazývá vedoucí hvězdou pro svou neomylnou záři: je svěžím vnímáním tady a teď. Neomylně vedoucí hvězda cíle/plodu se nazývá vedoucí hvězdou pro svou neomylnou záři: je svěžím vnímáním tady a teď.

Zde je instrukce ohledně čtyř neotřesitelných směrníků. Neotřesitelný směrník neměnící se vize je svěží vnímání tady a teď a nazývá se Neotřesitelným směrníkem pro svou stálost skrze minulost, přítomnost a budoucnost. Neotřesitelný směrník neměnící se meditace je svěží vnímání tady a teď a nazývá se Neotřesitelným směrníkem pro svou stálost skrze minulost, přítomnost a budoucnost. Neotřesitelný směrník neměnícího se jednání je svěží vnímání tady a teď a nazývá se Neotřesitelným směrníkem pro svou stálost skrze minulost, přítomnost a budoucnost. Neotřesitelný směrník neměnícího se cíle/plodu je svěží vnímání tady a teď a nazývá se Neotřesitelným směrníkem pro svou stálost skrze minulost, přítomnost a budoucnost.

Existuje ohromné množství různých vizí, ale v samo-existujícím inherentním bdělém vědomí tady a teď, jež je čistým bdělým vědomím, není žádné duality mezi vizí a nahlížejícím. Nehledejte vizi, ale hledejte nahlížejícího. Jestliže, hledaje tvůrce vize, neuspějete v jeho nalezení, pak je vaše vize v bodě vyjasnění (-$resolution$). Vize, v níž není nic k vidění, ale která není prázdnou nicotou nejzazšího prázdna, je svěžím nezkaleným vnímáním tady a teď: toto je vize Dzogčhenu.

Je nespočetně mnoho různorodých metod meditace, ale v jasnosti bez překážek, jež je obyčejným vnímáním tady a teď, není žádné duality meditace a meditujícího. Neprovádějte meditaci, ale hledejte meditujícího. Jestliže, hledaje meditujícího, neuspějete v jeho nalezení, pak je vaše meditace v bodě vyjasnění (-$resolution$). Meditace, v níž není vůbec žádného meditujícího, prostá deprese a euforie, prostá oblačné vize a lenosti/netečnosti, je přirozenou zářivostí a nezkaleným vnímáním tady a teď – je to meditace upevněná ve stejnosti bez přetváření/korigování.

Existuje nekonečná různorodost způsobů jednání, ale v kosmickém semínku inherentního bdělého vědomí a čistého bdělého vědomí není žádné duality konání a konajícího. Neprovádějte čin, ale hledejte konajícího. Jestliže, hledaje konajícího, neuspějete v jeho nalezení, pak je vaše jednání v bodě vyjasnění (-$resolution$). Toto jednání, v němž není vůbec žádné aktivity, ale není ovládáno klamnými návykovými šablonami, je bezúsilnou, přirozenou zářivostí tady a teď – toto je okamžité, neposkvrněné jednání, kde není vůbec nic přetvářeno a nic není blokováno nebo postrkováno (-$indulged$).

Existuje nespočetně cílů, ale v spontánně původícím, bezúsilně dovršeném inherentním bdělém vědomí tří existenciálních módů není žádné duality dosažení a toho, kdo cíle dosahuje. Bez pracného snažení se o výsledek, hledejte sádhaka, jógina na stezce. Hledáním jeho, jež dovršuje/dosahuje cíl a neuspěšivše v jeho nalezení, jste v bodě dosažení. Cíl, v němž není žádného snažení se o dosažení, zcela prostý vzdávání se a kultivace, naděje a strachu, je spontánně přirozená záře totální přítomnosti, jež je vnímáním tady a teď: toto je prázdná, přirozená záře tří existenciálních módů manifestace buddhy. Je to nejzazší cíl buddhovství.

[Návštěvník]

Píseň 20: Znaky neduality

ÉMAHÓ! A opět, milovaní synové a dcery, dobře poslouchejte!

Udržujete/pěstujete-li a praktikujete bez zakolísání od počátku až dokud zcela neopustíte sebe sama v úplné svobodě, nebude žádného odklonu od nejvyšší pravdy a žádného odloučení od tady a teď.

Když není žádného rozdílu mezi vjemy a prázdnotou, pak je realizována dokonalá vize. Když není žádného rozdílu mezi snem a bdělým stavem, pak je realizována dokonalá meditace. Když není žádného rozdílu mezi potěšením a bolestí, pak je realizováno dokonalé jednání. Když není žádného rozdílu mezi tímto životem a příštím, pak je realizována vaše původní existenciální kondice. Když není žádného rozdílu mezi vaší myslí a oblohou, pak je realizována dharmakája. Když není žádného rozdílu mezi vaší myslí a myslí buddhy, pak je realizován cíl.

[Návštěvník]

Píseň 21: Podpůrná cvičení a rady

ÉMAHÓ! Ještě znovu mi, milované děti, naslouchejte! Považujte toto složené tělo za podobné odrazu měsíce na vodě. Vnímejte všechny slovní vyjádření coby ozvěnu. Rozpusťte mnohost vašich mentálních konceptů v čistotě jejich vlastní přirozenosti.

Prožívejte všechnu zrakovou a sluchovou zkušenost bez připoutanosti, jako halucinaci, sen, odraz měsíce na vodě, ohnivý palác na nebesích, zkreslení zraku, zdání, bublinu a ozvěnu. Provádějte vši svou denní aktivitu v tomto stavu. Aniž činíte jakéhokoliv rozlišování mezi meditačními sezeními a intervaly mezi nimi, praktikujte neustále, dnem i nocí.

Nepokoušejte/nenamáhejte se měnit/korigovat své myšlenky žádným způsobem. Ponechte je v jejich přirozeném stavu, aniž je nutíte/překrucujete (-$forcing them$) nebo falšujete. Nechte je být jakožto prázdnou zářnost, bez ulpívání na nich, a tak umožněte sebe-vyjádření osvobodit se samo od sebe. Nechte je na pokoji, bez konkretizování, bez jakéhokoliv úsilí a nezanechávající vůbec žádnou stopu.

Nakládejte se všemi myšlenkami na minulost jako se stopu nezanechávající trasou ptáka na obloze, se vším přítomným vnímáním jako s čistým bezprašným prostorem a se všemi myšlenkami na budoucnost jako s vodou ve mlýně se zavřenými stavidly. Bez kultivace nebo modifikování jakékoli myšlenky, se svobodným a prostým postojem, nechte myšlenky svému osudu v jejich přirozeném stavu otevřeného prostoru.

Nakládejte se všemi hrubými a jemnými koncepty, třemi jedy, pěti jedy a tak dále jako zloději vstupující do prázdného domu. Nakládejte se všemi vnějšími vjemy šesti smyslových polí, nezanechávajícími žádné zbytky v mysli, jako s městem magické iluze.

V krátkosti, pokud jde o stvoření, existenci a zánik; bázi, cestu a plod; náhled, meditaci, jednání a plod; čas, místo a mluvený výraz; nakládání a nakládajícího; osvobození a osvobozujícího a tak dále: když nezrozená zářnost všech těchto událostí je nepostižená hodnocením a posuzováním a člověk je prost úsilí a usilování, bez ulpívání na jakékoli strannosti, pak je okamžik za okamžikem každá jednotlivá zkušenost přivedena ke konečnému a určitému rozřešení/vyjasnění, bez lpění, v nejzazší čistotě prázdného kontinua mysli – jako kapičky vody splývající s velkým oceánem.

Takže nebuďte sklíčeni, když vás během meditace vyrušují mnohé myšlenky a myslíte si, Toto není meditace. Mysl může aktivně vytvářet myšlenky, ale protože je mysl prázdná, myšlenky jsou také prázdné. Protože cokoli vyvstává je stavem totální přítomnosti, nepokoušejte se o žádné korigování založené na posuzování a hodnocení, ale ponechte to být ve svém přirozeném, autentickém, nestrojeném stavu. Tímto způsobem se myělenky zajisté osvobodí do své vlastní přirozené čistoty.

[Návštěvník]

Jste-li praktikující nižší kapacity, neschopný setrvat v přirozeném stavu, měli byste praktikovat kombinaci zkoumání následovaného spočinutím ve vyrovnanosti, tak, jak je popsáno v uvedeních. [13]

Případně můžete donutit myšlenku k jejímu odchodu: vyvolávat smysluplné nebo bezsmyslné myšlenky a pak je následovat, jednu po druhé, prodlužujíce každou myšlenku, až dokud se mysl nevyčerpá. Nakonec, když již nemáte žádné uchopování, spočiňte v nenucenosti.

Další metodou je meditovat na skutečného lámu ve středu vašeho srdce. Držte svou mysl fixovanou na něj tak dlouho, jak je to možné a pak, nakonec, nechavše to být, spočiňte ve stavu totální přítomnosti.

Nebo opět meditujte na malý bod jasného světla (bindu, tib. thigle)v centru vašeho srdce. Představujte si, kterak sestupuje až po dosažení sídla Indry (pupečního centra). Tato metoda s jistotou zničí rozptýlené nebo divoké myšlenky. Když je agitace uklidněna, spočiňte ve stavu totální přítomnosti. Když je přítomná strnulost, zostřete svůj pohled a po vysvlečení totální přítomnosti donaha udržujte jasnost.

Nebo, jako další možnost, si představte svou mysl jako světelné semínko a když je obraz stálý, zakřičte “PHAT!” [14] Mysl v okamžení vystřelí z fontanely jako šíp a měli byste si představovat, jak se směšuje s jasností oblohy. Pak identifikujte svůj intelekt s přirozeností oblohy. Je nemožné, aby vaše apatie/strnutlost nebya touto metodou eliminována. Když zmizela, spčiňte ve stavu oproštění.

Vzhledem k tomu, že tato rada je výsledkem osobní zkušenosti, pamatujte si ji dobře.

Aniž se chytíte do pasti myšlenky touhy po bezmyšlenkovosti, zvyšující dimenzi totální přítomnosti, hladce se tomu vyhněte a buďte šťastní a svobodní v ohromném, otevřeném prostoru.

Původně (ve vaší praxi meditace) se myšlenky podobají spěchající říčce na vrchu strže. Uprostřed plují klidně a majestátně jako řeka Ganga. Nakonec, tak jako všechny řeky se stávají jedné chuti v oceánu, je i myšlenka rozpuštěna ve stavu, kde mateřské světlo splývá se synovským.

Obzvláště pak, ať už vás sužuje jakákoli nemoc, nepřátelský duch nebo vjem, nečiňte žádného pokusu je odehnat magickými rituály. Spíše praktikujte následující meditaci napadající problém přímo a redukující strádání do stejné chuti, jako mají ostatní zkušenosti.

Jděte na místo, které vzbuzuje strach – do lesa, na pohřebiště nebo na ostrov – nebo do odloučené zahrady, skalní jeskyně nebo prázdného domu nebo jděte například pod strom a vizualizujte si následující. Přeměňte své tělo, nádobu s jejím obsahem, všechny fenomény a nouména, na elixir. Pak nabídněte tento elixir buddhům a bódhisattvům desíti směrů. Poté, co byli uspokojeni, rozpouštějí se do světla s povahou milující laskavosti a celá samsára a nirvána je zcela naplněna elixírem čistého/jasného světla. Pak se svým elixírem, jenž osvobozuje skrze chuť, uspokojíte všechny bytosti pod širou oblohou. Sliby vázaní duchové a ochránci Dharmy, jež jsou kvalitami a vlohami, se stanou vašimi hosty, a poté nejvyšší pole soucitu skládající se z cítících bytostí šesti (samsárických) říší, spolu s karmickými dlužníky, překážky přivádějícími salami a elementály – ti všichni jsou uspokojeni.

Pak, s přesvědčením, že samsára a nirvána jsou jedné chuti, v ryzí přirozenosti mysli, jež je dharmakájou, choďte a seďte, běhejte a skákejte, mluvte a smějte se, křičte a zpívejte. Alternativně přemoženi a agitováni, jednejte jako lunatic. Nakonec setrvejte ve stavu míru a štěstí. [15]

V noci spěte pokojně a přirozeně, prosti vší upovídanosti, prosti rozptýlených nebo koncentrovaných myšlenek. Spěte ve vnitřně inherentním prostoru, udržujíce dokonalou pozornost vůči čistému potenciálu.

Když praktikujete výše popsaným způsobem, nemoci a nepřátelští duchové jsou automaticky usmířeni a utišeni. Váš náhled a meditace jsou pak přivedeny k rozřešení, vaše realizace se podobá obloze, vaše meditace je přirozeně zářivá a jednáte jako dítě. Bez jakéhokoliv rámce nebo referenčních bodů jednáte spontánně, jako šílenec. Nečiníce rozdílů mezi sebou a ostatními, jste svatí. Odpoutáni od čehokoliv, co říkáte, vaše řeč se podobá melodické ozvěně. Bez touhy po čemkoli vůkol jste jako garda vznášející se ve výšce; jste jako nebojácný, neohrožený lev. Vše je svobodné od počátku, jako jasné mraky na obloze. Takovýto jógin je opravdovým sugatou (=blaženým), vidjádharou (=nositelem moudrosti). Je hoden enormní úcty a respektu. Je dokonce dalece nadřazený klenotu plnícímu všechna přání.

[Návštěvník]

Píseň 22: Zvnitřnění mandaly

ÉMAHÓ! A ještě znovu, mí milovaní synové a dcery, naslouchejte písni tohoto tuláka! Vairóčana není vně; existuje uvnitř. Je kontinuem reality (dharmadhátu), přirozeností mysli prosté pohybu, pravou přirozeností/povahou lenosti/loudavosti, čistou tak, jak je. To je skutečný Bhagaván Vairóčana.

Vadžrasattva není vně; existuje uvnitř. Je zrcadlem, překážek prostým médiem kreativní totální přítomnosti, pravou přirozeností/povahou hněvu, čistou tak, jak je. To je skutečný Bhagaván Vadžrasattva.

Ratnasambhava není vně; existuje uvnitř. Je stejností, jež nic neodmítá a nic nepřijímá, nic neposuzuje a nevyhodnocuje, pravou přirozeností/povahou pýchy, čistou tak, jak je. To je skutečný Bhagaván Ratnasambhava.

Amitábha není vně; existuje uvnitř. Je smyslovým rozlišováním, kde potěšení a prázdnota se rozplývají do kontinua prostoru, skutečná přirozenost/povaha touhy, čistá tak, jak je. To je skutečný Bhagaván Amitábha.

Amóghasiddhi není vně, existuje uvnitř. Je totálním dosažením, totální přítomností vyvstávající neznečištěnou a přirozeně osvobozenou, pravou přirozeností/povahou závisti, čistou tak, jak je. To je skutečný Bhagaván Amóghasiddhi.

[Návštěvník]

Píseň 23: Zvnějšnění mandaly

ÉMAHÓ! Ještě jednou, mí nejmilovanější synové srdce, naslouchejte s narůstající radostí mé písni vadžry! Když si uvědomíte, že Patero Buddhů je inherentních v přirozenosti mysli a emočních poskvrnách, pak všechna fenomenální kreace života v tomto ohledu je knihou instrukcí a sama o sobě nejzazší mandalou. Na pergamen různých červených a bílých fenoménů (=jevů) [16] vpisuje bambusové brko samo-existující prvotní bdělé přítomnosti a totální přítomnosti nepřipoutaným písmem bez základu osvobozeným od počátku, vytvářejíc podobenství/vyobrazení, jež mají být čtena v prostoru společně vznikajících jevů a prázdnoty.

Tato spontánně dovršená mandala, jež je úplností tří dimenzí mikrokosmických světových systémů, je posvěcena přirozenými krůpějemi dešťové vody; její ulice a průchody tvoří přirozené linie jejího vzhledu; naše stopy jsou tečkami barevného poprašku; naše vlastní těla zjevné prázdnoty jsou existenčním módem jidamového buddhovského božstva; naše řeč sluchové prázdnoty je vadžry-recitací (mantry); naše myšlení, nepřipoutané a přirozeně osvobozené, je duchem buddhovského božstva a všechny pohyby našich údů jsou mudroui buddhovského božstva.

Jídlo a pití jsou obětinami přirozenosti reality a všechna fenomenální forma je tělem buddhovského božstva; vyjádření všeho artikulovaného zvuku je hudba. Není co chránit a nic znehodnocení/narušení v této přirozené samáji.

Cokoliv jógin praktikující tímto způsobem (u)dělá, nepotřebuje spoléhat na stezku příčiny a následku a pilného usilování, neboť v prostoru reality čistého/jasného světla jsou jeho instrukce, kreativní stádium meditace, a samáje přirozeným způsobem naplněny. Rychlé dosažení tohoto zázraku nejzazší moci/síly bez úsilí je speciální charakteristikou Velké dokonalosti, synové a dcery mého srdce.

Když takto důsledně praktikujeme, pak právě tak, jako se oblaka rozpouštějí do oblohy, změť myšlenek a konceptů samsáry a nirvány se rozpustí do prvotního základu bytí.

Poté, co je objevena dharmakája coby čisté/jasné světlo inherentního bdělého vědomí podobající se zářivé, nezatemněné solární mandale, máme schopnost probouzet mrtvé a obsáhnout mystéria a demonstrovat různé zázraky k oslovení bytostí.
Po zdokonalení se ve všech kvalitách desíti stupňů a pěti stezek bez výjimky jsou jedinci nejvyšší kapacity osvobozeni do čistého základu bytí v tomto životě, jedinci střední kapacity v okamžiku smrti a ti s nižší kapacitou v bardu (=posmrtném stavu). Poté, setrvávaje navždy neoddělitelní od čistého bdělého vědomí tří módů bytí v kontinuu reality, emanující zdánlivá těla k přeměně všech bytostí jakýmkoliv žádoucím způsobem, pracujeme nepolevujícně pro poskytnutí nejzazšího smyslu všem cítícím bytostem.

Udržujte význam těchto slov ve své mysli a vnitřní slunce štěstí na nás zajisté zazáří.

Takovouto aspiraci v písni vám vyjádřil tulák Cogdrug Rangdrol. Skrze tuto ctnost kéž všichni mnozí aspiranti, kteří mají to štěstí, rychle rozpustí znečištění vlastní ztrátě bdělosti, emocím a myšlenkám v prvotním kontinuu čistoty. Kéž dosáhnou cíle buddhovství v tomto životě.

[Návštěvník]

Kolofón

Tato píseň vize Prosekání se k čistému světlu Velké dokonalosti, jež má potenciál vést nás rychle skrze stádia a stezky, se nazývá Let Garudy. Je založena na mnoha písemných pokladech Dzogčhenu: Uvedení do přímé vize totální přítomnosti od Orgjen Rinpočheho; Sedmero pokladů; Tři vozy; Doslov k Velké dokonalosti; Tři cykly prostoru; Velký oblak hluboké pravdy; Kapka ze srdce dzogčhenové dákiní a Buddha v dlani ruky, vše od Longčhenpy. Tajné instrukce mých lámů a má vlastní meditační zkušenost je dekorativně lemují. Napsal ji Džatang Cogdrug Rangdrol ve prospěch svých oddaných žáků. Nechť zapříčiní nezměrný užitek tradici a cítícím bytostem.

Jelikož tyto písně vadžry byly složeny pro všechny, jež se zabývají vysvobozením, měli by je zpívat jógini, když se zaměřují na dzogčhenovou vizi. Jak řekl nositel poznání Šrí Simha [17] ohledně účelu takových písní:

Mysl buddhy je vše-pronikající; uvědomění / bdělé vědomí cítících bytostí je fragmentované: tvořit obloze podobnou otevřenost je velkou výhodou.

Takže, jak radí Šrí Simha, identifikujte (=sjednocujte) totální přítomnost s ohromným prostorem nebe, nekonečně zvětšujíce jeho výšku a hloubku, a z tohoto prostoru, obsahujícího všechny cítící bytosti , pějte tyto písně ve prospěch své meditační vize.

Samája! Sarva mangalam!
Dodržujte závazky! Nechť jsou všechny bytosti šťastné!

[Návštěvník]

[1] 10 úrovní stezky bódhisattvy a pět stupňů stezky k realizaci. Coby vozidlo, je Dzogčhen definován ve svém přístupu k buddhovství jakožto ani náhlý, ani postupný. Tregčhö předchází tögalu, ale obojí jsou úplné a dokonalé samy o sobě.

[2] Tibeťané poukazují na srdce coby sídlo mysli; Zápaďané na mozek.

[3] Tib. sem ňid, Skt. čittatá: v předchozích verších byla objektem zkoumání mysl (sems). Nyní je objektem přirozenost/podstata mysli nebo mysl o sobě (sems ňid), ale vzhledem k tomu, že naše zkoumáníustanovilo, že mysl a její podstata jsou identické, rozdíl mezi nimi je akademický.

[4] kudang ješe: tato mandala je polem infinitezimálních mandal světla – semínek světla – emanujících se ze srdce Samantabhadry.

[5] Rang snang: Tomuto obtížnému konceptu se nejsnáze porozumí identifikací s vše-pronikajícím kognitivním principem (rigpa) a poté uvažujíc o svém vlastním těle a okolí coby holistickém psychickém tvaru, nebo hologramu, projikovaným uvnitř něj.

[6] Rnam rtog, vitarka,je proces myšlení a rtog pa, vicara, jsou koncepty jsoucí podkladem myšlenky. Tyto dva termíny popisují mentální závoj zastírající totální přítomnost.

[7] Jde o dynamiku tögalu, plod tegčhö a konečnou úroveň atijógy.

[8] V dzogčhenu má (termín) mandala speciální význam: Jelikož atijógová mandala dzogčhenu nemá středu ani obvodu, spíše než označení symetrické jantry indikuje vzorování formální struktury na úrovni nirmánakáji. Toto vzorování je asymetrickým vzorováním podstaty/přirozenosti, např. jako dokonalá asymetrie stromu nebo asymetrie struktury komplexní molekuly.

[9] Ozdoba neznamená, že mentální klid je pouze sekundárním, dekorativním stavem mysli, ale spíše, že je to neposkvrněný mód mentality, a je tedy podobný vzácnému klenotu.

[10] V tomto stádiu se přemítavé rozpoznání přirozenosti mysli stalo návykem. Zkoumání mysli je nyní překážkou pro spontánní vyvstávání totální přítomnosti. Ne-meditace poukazuje na stav, v němž i pojmy meditace a meditující chybí, prostý jak meditace, tak ne-meditace, když oba stavy jsou sebe-uvědomělé. Tato dvojitá negace má stejný význam, jako Náropův výrok o Mahámudře o jednoduché negaci, často citované řádky:
Bez myšlenek, uvažování nebo analýzy,
Bez meditace a bez jednání,
Bez pochyb nebo očekávání,
Mentální konstrukty a dualismus se spontánně rozpouští
A původní tvář reality prozařuje (-$shines forth$)
Žebrající poutník je na nejlepší cestě rozpoznat anonymní, neučené (nebo učené) realizované bytosti, jejichž dosažení vyvstalo ve spontánní ne-meditaci.

[11] Paradox objevení neměnného samádhi v uvolněném, bezstarostném ne-konání – nastíněný v předchozí strofě – je znovu pojat v této strofě coby paradox ne-meditace jakožto udržované meditace.

[12] Toto je epitet (=přídomek) význačnými vnějším a vnitřním významy. Coby přídomek to poukazuje na „duchovního žebravého mnicha bez jakýchkoli závazků“, „tuláka“ nebo budižkničemu“. Vnějším významem je „bez závazků“, „bez práce“, zatímco vnitřním významem je „nekonání“, dosažení spontánního, akauzálního (=bezpříčinného, bezdůsledkového) jednání.

[13] Viz písně 3, 8, 9 a 13.

[14] Toto vytváří stav šoku, který vyprazdňuje mysl a poskytuje prostor pro rozpoznání vyvstání původní tváře mysli.

[15] Tato praxe je klasifikována jako „mimořádná vnější přípravná praxe“ Dzogčhenu.

[16] Červená a bílá jsou barvy ženské a mužské esence, solární a lunární energie, jejichž směsice dává vyvstat mandale.

[17] Šrí Simha byl žákem Maňdžušrímitry a guruem Vimalamitry a Džňánasútry. Byl také guruem Vairóčany, který poprvé přinesl Dzogčhen do Tibetu. Šrí Simhovo rodiště bylo pravděpodobně ve střední Asii, ale Vairóčanu vyučoval v Oddijáně.