od Návštěvník » sob 09. črc 2016 17:37:14
Píseň 17: Aforistické instrukce na stezce Dzogčhenu
ÉMAHÓ! Ještě znovu, nejmilovanější synové a dcery, naslouchejte! Poté, co jste plně vytušili (-$intuited$) a nastolili původní existenciální kondici vize/náhledu Dzogčhenu, musíte zcela přetnout pouta připoutanosti a odporu vůči vaší rodině a rodné zemi.
Jděte sami do lesa nebo do horské poustevny. Upusťte od vší fyzické práce a přebývejte v pohodě; zanechte všech mluvených projevů a zůstaňte v tichosti; přesáhněte všechny objekty myšlenek a nechte svou mysl splynout s prostorem. V tomto stavu se uvolněte/spočiňte, bez pokusů cokoliv měnit a bez rozptýlení nebo fixace vašeho vědomí.
Když je mysl prosta vší ambice a všech podpor víry, pak to je dzogčhenová/~ý vize/náhled. Přebývejte ve stavu nemeditace. Uskutečněte dzogčhenový cíl nedosahování.
Dále, když jste zakotveni v nestrannosti, žijíce ve vizi/náhledu, nezaplétejte se do žádné sítě posuzujících myšlenek říkajíce si Nyní jsem dorazil do stavu totální přítomnosti! Nebo Nyní jsem chycen v manické depresi! Ne, zůstaňte probuzeni v kontinuu reality bez jakéhokoliv pojmu přítomného nebo budoucího dosažení, flexibilní a vnímaví ve svobodě prosté překážek.
Nemůžete vnímat/pochopit/všímat si nekonceptuální pravdu strukturovaným intelektem a nemůžete dosáhnout místa ne-konání skrze dočasnou aktivitu. Chcete-li dosáhnout nekonceptuálního cíle ne-konání, spočiňte v nahé totální přítomnosti prosté dualistického uchopování.
Nejvyšší náhled/vize je prost/~a vší konceptuální duality. Nejvyšší meditace je svobodou od kultivace některých atributů a odmítání jiných. Nejvyšší akce/jednání přesahuje vši snahu a úsilí. Nejvyšší cíl je odjakživa imanentní (=přirozeně vestavěný, existující skrz a uvnitř), přesahující aspiraci.
Hledáte-li ji, vize nemůže být spatřena: zanechte svého hledání. Nemůže být objevena skrze meditaci, takže opusťte své stavy transu a mentální obrazy. Nemůže být uskutečněna ničím, co konáte, takže se vzdejte pokusu nakládat se světem coby s magickou iluzí. Nemůže být nalezena hledáním, takže opusťte všechnu naději ve výsledky.
Nebuďte stranní nebo zaujatí, čímž byste zkazili své svobodné a jednoduché nekorigované (-$uncontrived$) vědomí tady a teď lpějící připoutaností. Tato zářivá bezpodstatnost, totální přítomnost tady a teď, je summum bonum* celého náhledu. Tento vše-pronikající, vše-zahrnující objekt mysli přesahující intelekt, je summum bonum* všech meditací. Tato nenásilná, nedotčená, svobodná a jednoduchá spontaneita je summum bonum* všeho jednání. Toto nehledané, spontánní dosažení, přítomné od počátku, je vyvrcholením všech docílení.
(*) - summum bonum: Nejzazší cíl, nejvyšší dobro (lidského snažení)
Živnou půdou vize/náhledu je pozorování prázdnoty a záře bez ulpívání na ní. Živnou půdou meditace je udržování přemítavého uvolnění bez ulpívání na něm. Živnou půdou jednání je relaxace se svobodnou a jednoduchou odezvou vůči šesti smyslovým polím. Živnou půdou plodu je zhroucení se všeho očekávání a obav.
Když mysl nemá žádná omezení, vidíme svrchovanou/~ý/nejhlubší vizi/náhled. Nemá-li žádného referenčního bodu, praktikujeme svrchovanou/nejhlubší meditaci. Když jsme prosti všeho odmítání a přijímání, konáme svrchované/nejhlubší jednání. Když je mysl prosta naděje a strachu, docílili jsme svrchovaného/nejhlubšího plodu.
Vzhledem k tomu, že není ničeho k vidění, opusťte všechny fixní ideje, všechny předpojaté pojmy a všechny parametry vize/náhledu. Vzhledem k tomu, že není ničeho, nad čím meditovat, ponechte vše, co nahodile vyvstane. Vzhledem k tomu, že není žádného určitého způsobu k jednání, zanechte hodnocení, soudů a kritiky. Vzhledem k tomu, že není co dosáhnout, opusťte vše očekávání výsledků.
Cokoli může být, je to totální přítomnost, tak neulpívejte ani na jediné věci. Nic není tím, tak nesuďte a nekritizujte. Žádné intelektuální koncepty nejsou platné, tak nepředpokládejte.
Prvotně čisté inherentní bdělé vědomí, přirozeně zářivé, překračuje intelekt a objekty mysli, takže není ničeho k vidění. Vzhledem k tomu, že jeho esence nemá žádného kořenu nebo základu, není nad čím meditovat. Vzhledem k tomu, že přemítavé uvolnění je za všemi omezeními a extrémy, není nic ke konání, co by bylo založeno na vědomém a racionálním plánování. Vzhledem k tomu, že je za snažením se, dosažením a ambicemi, není žádného plodu.
Jeho esencí je prázdnota, takže opusťte sebepopírání nebo sebezdokonalování. Jeho přirozeností je prázdná zářivost, tak nechte své pilné úsilí pomalu odpadnout. Vše je bez překážek, takže zapomeňte na své preference. S tím / tak, jak jevy vystávají, nechte je být a neulpívejte na nich.
Vnímání jógina se podobá vzdušné stopě ptáka na obloze. Ptákova vzdušná stopa mizí beze stopy: každý předchozí vjem mizí bez ohlasu – nepokoušejte se prodloužit vjem jeho následováním nebo lpěním na něm. Budoucí letová stopa ptáka ještě neexistuje: nepředvídejte příští vjem. Přítomný otisk ptáka do oblohy je bez barvy a tvaru: přítomný vjem má obyčejnou, nezaznamenáníhodnou formu – nechte ho být a zdržte se jeho kontaminování nebo modifikování používáním protijedů.
S tím / tak, jak jevy vyvstávají, nechte je být a neulpívejte! Toto je radikální, esenciální praxe v průběhu denního koloběhu. Neulpíváte-li nijak a na ničem, jsou emocionální zákaly přirozeně osvobozeny, jsou vznešeným, prvotním bdělým vědomím.
Vize/náhled je bez původu, nekonceptuální, připouštějící úplně jakýkoliv směr, neboť v intenzivní koncentraci nemá vize žádný specifický obsah. Meditace je přirozený, inherentní proces bytí svobodný, neboť v intenzivní meditaci je ne-meditace. Jednání je produkce magické iluze, nepoznavší jakéhokoliv rozdílu mezi dáváním a braním, zdržení se a následováním, neboť intenzivní aktivita je bezcílná. Přirozenost plodu je absence jak naděje v dosažení, tak strachu ze selhání, neboť s intenzivní praxí se cíl/plod vytrácí.
V minulosti, přítomnosti a budoucnosti je mysl akauzální (=nepříčinná) a bez základu. Její spontánní manifestace čilých vjemů je neustálým zázrakem. Od prvního do posledního je přirozenost vší zkušenosti čistá! zázračně vyvstalá! věčně svobodná! bezúsilně dovršená! Toto obyčejné vědomí, nenucené a autentické, je dynamikou buddhů, ohromným prostorem bez omezení.
Nedosti na tom, s úsilím, zkoumajíce a kontemplujíce nad myslí, nevidíte její inherentní původní přirozenost. V nepomyslitelné, nevyzpytatelné, obyčejné přirozenosti reality není ani meditace, ani ne-meditace, ani rozptýlenost, ani nerozptýlenost. Mnozí jsou osvobozeni skrze přirozenou ne-meditaci. [10]
V nepomyslitelné, nevyzpytatelné, obyčejné přirozenosti reality není žádného rozdílu mezi svobodou a spoutáním. Bez ohledu na to, co vyvstává, když vnímáte svou původní přirozenost, automaticky povstává radost – a jaká radost!
Lapeni v myšlence touhy po bezmyšlenkovosti, konfliktní myšlenky se násobí a ve stupňujícím se šílenství pobíháte bezcílně sem a tam. Spočiňte a přejděte do / splyňte s původního/~ím prostoru/~em totální přítomnosti, jež je prost přicházení a odcházení. Uvolněte se (-$Cut loose$) a prostě to nechte být. Pak, připraveni na cokoli, zůstáváte pevní a stabilní, tak pevní, jako skála.
Uchopte tento paradox [11], mí synové a dcery! Není ani za zrníčko prachu nad čím meditovat, ale je zásadní/klíčové udržovat neochvějnou pozornost přítomností mysli.