Píseň 18: Překážky v praxi Dzogčhenu
ÉMAHÓ! Ještě opět se sejděte a poslouchejte, mé děti! Je absurdní snažit se očistit externí (=vnější) objekty, které jsou bezpodstatnými vjemy, přirozenými formami prázdna. Jsou prázdné od počátku, jako odraz měsíce na vodě.
Je absurdní aplikovat násilné protijedy k myšlenkám a konceptům, k vnitřním objektům. Mizí samy o sobě beze stopy. Je absurdní snažit se vylepšit manifestace mysli svým odříkáním, vaší praxí sebezdokonalování nebo vašimi nadějemi a strachy. Jsou svobodné od počátku a prvotní bdělostí ze své přirozenosti.
Nepřikrášlujte/neoblékejte totální přítomnost, jež je nahou jasností o sobě, (v) šaty propracované intelektuální analýzy. Spíše spočiňte v uvolnění v té majestátné stejnosti, jež je bez strannosti. Zůstaňte volní a prostí, bez starosti o svět, v místě, kde není nic zbývajícího ke vnímání.
Bez ohledu na to, jaké myšlenky vyvstávají v tom prostoru, poznejte je co přirozenou záři nestranné a spontánně existující totální přítomnosti. Pak jsme schopni nechat odejít mentální reziduum (=zbytek, zbytkové) vnímání. Opustivše manifestace mysli do ohromného, všeobsahujícího prostoru coby hru nezachytitelné, nespoutané, mihotavé reality, v okamžení dosáhneme zcela vyplněného prostoru Samantabhadrovy dynamické mysli.
Dříve zmíněné se zove univerzální, samo-osvobozující jóga přirozeně dovršené a původně osvobozené Velké dokonalosti.
Přestože se nehýbeme, dobereme se do sídla buddhů. Přestože nepraktikujeme, je cíl spontánně dosažen/dovršen. Přestože se nevzdáváme emočních zákalů, jsou očištěny takové, jaké jsou. Tak je naše mysl stejná, jako dynamické mysli velkých lámů a tím, že následujeme jejich stopy, se naše karma vyčerpává.
Měli byste chápat enormní důležitost tohoto, mí synové a dcery. Štědrostí moudrého starého muže Čhökji Gjelpa jsem já, Tsokdrug Rangdrol, dosáhl spontánně původící, dynamické mysli Tuláckého nekonání. [12]
Toto nekonání může být zásadní/klíčové, ale některými není pochopeno. Vše je již uskutečněno, ale někteří říkají, „Musím tvrdě pracovat!“ Vše již je od počátku osvobozeno, ale někteří říkají, „Chci být svobodný!“ Vše je od počátku spočinutím, ale někteří říkají, „Chci klid mysli!“ Mysl je od počátku v meditaci, ale někteří říkají, „Musím meditovat!“ Náhled existuje od počátku, ale někteří říkají, „Musím to vidět!“ Cíl je od počátku dosažen, ale někteří říkají, „Musím toho dosáhnout!“
Lidé, kteří věří v analytický náhled, jsou učení, ale znají jen chuť neživých slov a rozbíječských konceptů. Tvrdí, že rozumějí, ale je to plané chvástání. Meditují, ale jejich meditace se skládá z mentálních struktur. Zkoumají mysl, ale lpějí na dualitě. Jsou úspěšní, ale to vše v samsáře.
Je jisté, že intelektuální spolu s analytickým náhledem reality nemá žádnou spojitost se Srdeční esencí Velké dokonalosti, Dzogčhen Ňingthig. Žádná specifická aktivita není nutná, neboť čin nevede k vyčerpání karmické aktivity. To překračuje účtování v termínech konání a nekonání.
V ne-meditaci za meditací je meditace škodlivá. Za vizí, kde není nic k vidění, nač se můžete zaměřit? Za hledáním, kde není žádného hledání, není žádného nacházení. Totální přítomnost je přímé rozpoznání tady a teď.
Jak směšné je, že některým by toto mělo být vysvětleno, ale oni neposlouchají. Takováto osoba nemá žádné spojení s Dzogčhenem.
Když pozorujete něco, co vyvstává v dynamické mysli ohromného prostoru, nejzazšeji čistého od počátku, není žádné duality mezi samsárou a nirvánou.
Vzít si tuto mysl jakožto předmět mé písně bezpochyby potěší vítězné buddhy minulosti, přítomnosti a budoucnosti.