Siddhártha Gautama

Re: Siddhártha Gautama

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 24. led 2013 13:02:14

Nirvána


Pojem nirvána (sanskrt) nebo nibbána (pálí) označoval původně vyhasnutí ohně. Gautama Buddha používá toto slovo ve smyslu ustání nesprávných skutečností: Zničení žádosti, nenávisti a zaslepení se nazývá vyhasnutí (nirvána).



Je nezrozené, nevzniklé, nezformované, nestvořené. Kdyby nebylo tohoto nezrozeného, nevzniklého, nezformovaného, nestvořeného, nebyl by možný únik ze zrozeného, vzniklého, zformovaného, stvořeného. Protože ale je toto nezrozené, nevzniklé, nezformované, nestvořené, je tedy možný i únik ze zrozeného, vzniklého, zformovaného, stvořeného.


Takto naznačená pozitivní existence je ve srovnání se světem, jak jej prožívá člověk, zcela jiná.
Jsou tři vlastnosti nestvořeného:
Není v něm vznikání.
Není zanikání.
Nejsou v něm proměny existujícího.

Nirvány (osvobození) je možná dosáhnout cílevědomou praxí, kterou Buddha formuloval jako ušlechtilou osmidílnou stezku. Gautama Buddha v nauce o anátmanu zjišťuje, že to, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci, je produktem souhry podmíněných vznikajících faktorů, jde tedy jen o relativní skutečnost. Nevysvobozený prožívá sám sebe jako něco vlastního, odděleného od procesu bytí, proto je ovládán žádostí a nenávistí a trpí. Kdo prožije za subjektivním bytím a objektivním světem závisle vznikající a zanikající dharmy, dospěje na konec světa. Avšak nirvána není místem, které by bylo možné někde v kosmu najít, podobně jako nebeské světy božských bytostí (dévů). V Buddhově době se někteří mylně domnívali, že by mohlo být možné na konec světa docestovat. Na otázku, zda by se člověk mohl dostat na konec světa chůzí, Buddha odpověděl záporně a řekl: V tomto šest stop vysokém těle s jeho vnímáním a vědomím je obsažen svět, vznik světa, konec světa a stezka, vedoucí ke konci světa. Tím, že člověk v pohroužení pozná tělo, dýchání, cítění a myšlení jako samy o sobě neexistující jevy nebo produkty takových jevů, uskuteční vysvobození.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7270
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: Siddhártha Gautama

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 24. led 2013 13:10:11

Bódhi


Bódhi je pojem indického původu, který je odvozen z kořene budh (probudit se, porozumět) a v buddhismu označuje zážitek probuzení nebo osvícení. Pojem osvícení pravděpodobně vznikl z meditačních zkušeností, kdy ve fázi hluboké kontemplace zaplaví praktikujícího jasné světlo a tím se praktikující probudí z iluze samsáry. Osvícení jako náboženský pojem je tradičně používáno i v křesťanství, kde označuje prožitek křesťanských světců, kteří byli „osvíceni Bohem“. Dle buddhismu je však nutné realizovat probuzení vlastními zásluhami. Není nikdo jiný, kdo by nás mohl svou mocí osvítit, nebo nějakým jiným způsobem očistit a předat nám tak své vlastní intuitivní poznání. Ani výraz probuzení není nutně spojen s představou, že nás musí někdo nebo něco probudit. Slovo probuzení se jeví jako vhodné také proto, že implikuje představu člověka probuzeného ze snu. Právě samsára, čili koloběh neustálého znovuzrozování, je v buddhismu často přirovnáván ke snu, o němž si myslíme, že je skutečný a z něhož je nutné se probudit.


Théraváda

Pojmy jsou uváděny v páli.

Podle učení théravády lze probuzení charakterizovat jako vhled do čtyř ušlechtilých pravd, do tří charakteristik veškeré existence – neuspokojivosti, nestálosti a bezpodstatnosti, tedy jinak řečeno jako vykořenění mentálních znečištění – zákalů mysli (nevědomosti, chtivosti a hněvu). Probuzený člověk se v závislosti na stupni svého probuzení zbavuje pout, která ho vážou k tomuto světu (samsáře), dosahuje-li posledního stupně probuzení je zcela osvobozen a již se víckrát nezrodí. Po své smrti bude plně „zažívat“ nibbánu – konečnou realitu, univerzální pravdu.


V buddhismu se rozlišují tři typy nebo druhy probuzení na základě toho, zda bylo probuzení dosaženo bez pomoci nebo s pomocí učitele a zda je doprovázeno realizací vševědoucnosti (sabaňňutaňána).[1] Realizace nibbány je však u všech druhů probuzení totožná, odlišnosti jsou pouze ve výše zmíněných faktorech, které samotnému prožitku nibbány předcházejí nebo jsou spojeny s jeho realizací. Toto členění vychází z pozdějších komentářů k pálijskému kánonu, v původních textech (Sutta pitaka) a ani ve starších komentářích se nenachází.[2]

Sammá-sambódhi (nejvyšší dokonalé probuzení): Probuzení je v tomto případě dosahováno bez pomoci učitele a je doprovázeno realizací vševědoucnosti. Je třeba podotknout, že vševědoucností je míněna schopnost pochopit vše, na co je zaměřena pozornost, nikoli znalost všech věcí nebo dokonce tzv. omniscience Boží vyplývající z Boží všemohoucnosti, jak může být tento výraz v našem kulturním okruhu mylně chápán. Bytost, která realizuje toto probuzení, je označována jako sammá-sambuddha – nejvyšší dokonalý buddha. Nejvyšší dokonalý buddha dosahuje probuzení v době, kdy je zapomenuto učení o cestě vedoucí k osvobození (dhamma) a on je schopen znovuobjevené učení předávat ostatním.
Paččéka-bódhi (osamělé probuzení): Probuzení dosažené též bez pomoci učitele, avšak není spojené s realizací vševědoucnosti jako v předešlém případě. Bytosti, které dosáhly tohoto probuzení, jsou označovány jako paččéka-buddhové – osamělí buddhové. Osamělí buddhové realizují probuzení též v době, kdy je dhamma zapomenuta, avšak jejich nashromážděné zásluhy z předchozích životů nedostačují k tomu, aby byli schopni předávat objevené učení ostatním.
Sávaka-bódhi (probuzení žáka): Probuzení dosažené za pomoci učitele a bez realizace vševědoucnosti. Probuzení žáci, častou označování jako arahanté, realizují probuzení v době, kdy se objevil na světě nejvyšší dokonalý buddha a je stále známé jeho učení o cestě vedoucí k osvobození ze samsáry. Probuzení žáci nejsou stejně jako osamělí buddhové schopni předávat učení ostatním. Samozřejmě může být namítnuto, že je známa spousta probuzených Buddhových žáků, kteří vyučovali nebo vyučují dhammu, avšak je třeba zdůraznit, že ti tak mohli nebo mohou činit jen na základě dhammy sdělené nejvyšším dokonalým buddhou. Kdyby neměli k dispozici jím předané učení, sami by nebyli schopni ukázat ostatním cestu vedoucí k realizaci nibbány.


Jak již bylo výše zmíněno, hovoří se v buddhismu o stupních probuzení, tradičně se rozlišují čtyři stupně. Toto členění se však týká jen dvou posledně zmíněných druhů probuzení, jelikož nejvyšší dokonalí buddhové neprocházejí jednotlivými stupni probuzení, ale zbavují se všech pout k tomuto světu během jednoho jediného prožitku. Na posledním stupni probuzení probuzení žáci a osamělí buddhové realizují nibbánu ve stejné míře jako nejvyšší dokonalý buddha. Avšak na nižších stupních probuzení vlivem přetrvávajícího mentálního znečištění prožívají nibbánu s nižší mírou intenzity. Členění na stupně probuzení se provádí podle množství pout (samjódžana), kterých se probuzená bytost zbavuje (více viz arija magga).

Probuzení toho, který vstoupil do proudu (sotápanna)
Probuzení toho, který se jednou vrátí (sakadágámí)
Probuzení toho, který se již nevrátí (anágámí)
Probuzení toho, který dosáhl nibbány (arahant)

Jednotlivé stupně probuzení je možné realizovat v delším časovém odstupu, dokonce i v rozpětí několika životů, ale zároveň je možné projít všemi stupni rychle za sebou v jednom jediném okamžiku, jako tomu bylo např. u Ánandy, Buddhova bratrance a asistenta, který prošel posledními třemi stupni probuzení, když ulehal na svou postel. Hovoří-li se tedy v buddhismu o plném probuzení nebo osvícení, je tím myšlen poslední stupeň probuzení, při němž jsou zničeny všechny zákaly mysli a odstraněno všech deset pout, která bytosti vážou k tomuto světu.


Mahájána

Pojmy jsou uváděny v sanskrtu.

Obecně je obtížné vystihnout definici probuzení v mahájánovém buddhismu, jelikož obrovské množství mahájánových pramenů často obsahuje vzájemně odlišné nauky. Avšak navzdory své velké různosti se shodují v názoru, že není žádný podstatný rozdíl mezi samsárou a nirvánou, nečistotou a očištěním, nevědomostí a probuzením. Pro mahájánu spočívá probuzení, k němuž má buddhistická stezka vést, právě v nahlédnutí této nedualistické perspektivy. Je popírána platnost konvenčních dualit, neboť konečnou přirozeností všech jevů je prázdnota, absence jakéhokoli jádra či podstaty. Všechny ty rozličné a zdánlivě protichůdné jevy, jak o nich hovoří běžná buddhistická nauka, ve své prázdnotě nakonec splývají: „Všechny dharmy mají jedinou přirozenost, totiž ne-přirozenost.“[3]

Členění probuzení na čtyři stupně, které vychází z théravádového buddhismu, nemá v mahájáně podstatný význam, jelikož mahájánové prameny se shodují v tom, že jejich nauky směřují jen k probuzení nejvyššího dokonalého buddhy (samjak-sambuddha), který jednotlivými stupni probuzení neprochází.

Také probuzení žáka a osamělého buddhy má v mahájánových textech okrajové postavení. Dokonce dle některých směrů mahájány, které vycházejí z učení Lotosové sútry, existuje ve skutečnosti pouze nejvyšší dokonalé probuzení, ostatní druhy probuzení jsou pouze iluzorní a nevedou ke skutečnému prožitku nirvány.

Některé myšlenkové proudy mahájány také popírají tvrzení, že první stupeň probuzení (vstup do proudu) vede neodvratně k realizaci posledního stupně probuzení a tak k ukončení znovuzrozování. Tvrdí, že i člověk, který dosáhl posledního stupně probuzení (arahantsví) se může rozhodnout a setrvat nadále v samsáře a vydat se tak na cestu bódhisattvy, aby mohl v daleké budoucnosti realizovat nejvyšší dokonalé probuzení. Takové tvrzení se z hlediska théravády jeví jako absurdní, probuzení je chápáno jako vykořenění mentálních znečištění mysli – zákalů mysli a v důsledku neexistence těchto zákalů už není možné se znovuzrodit. Jestliže by si plně probuzený člověk přál znovuzrodit, musel by zákaly mysli opět vytvořit, což je z pohledu théravády nesmyslné a prakticky nemožné.


Vadžrajána

Stav osvícení je popisován jako tři stavy, čtyři aktivity a pět moudrostí.

Tři stavy: stav nebojácnosti, stav radosti a stav aktivního soucitu

Čtyři aktivity: uklidňující aktivita, obohacující aktivita, fascinující aktivita a ochraňující aktivita.

Pět moudrostí: Vyrovnávající moudrost (překonaná pýcha), rozlišující moudrost (překonaná touha a žádostivost), zrcadlící moudrost (transformovaný hněv a nenávist), moudrost prožitku (přeměna žárlivosti a závisti) a intuitivní moudrost (přeměna nevědomosti).

Společně tyto stavy, aktivity a moudrosti vyjadřují stav plného osvícení, stav Buddhy, který prožívá každá bytost, která rozpozná podstatu mysli.

Podle učení Vadžrajány, konkrétně Maháanuttarajóga tantry, dosáhl Buddha Šákjamuni osvícení tak, že po šesti dnech a nocích hluboké meditace se sedmého dne ráno všeprostupující přirozená pravda manifestovala jako buddhové minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ti svou dokonalou moudrost vyzářili do bílé ženské formy Sarva Buddha Dákiní. Prostřednictvím spojení Buddhy a této dákyně spynulo to, co je mužské a ženské, radost a prostor, stejně jako všechna ostatní dualita. V jeho mysli se během okamžiku rozpustila poslední zatemnění ztuhlých představ a zůstalo jen všeobjímající "teď a tady". Zmizela veškerá dosud prožívaná oddělenost v čase a prostoru a minulost, přítomnost a budoucnost splynuly v zářivý stav blaženosti, který v sobě obsahuje všechno. Stal se zářícím bdělým vědomím. Každou buňkou vše věděl a vším byl.

Podle učení Vadžrajány existuje tzv. malá nirvána a velká nirvána. Ta první je vysvobozením se od rušivých pocitů a emoci. Velká nirvána je stav, kdy jsme se kromě rušivých pocitů zbavili ještě druhého závoje mysli a to ztuhlých konceptů, nebo také jemných myšlenkových vzorců a návyků. [4]
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7270
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: Siddhártha Gautama

Nový příspěvekod vostalpetr » ned 27. led 2013 0:33:52

Bódhičitta

Bódhičitta (tib. བྱང་ཆུབ་ཀྱི་སེམས་ byang chub kyi sems, skt. बोधिचित्त bodhicitta , čínsky 菩提心 pudixin, japonsky 菩提心 bodaishin, česky: osvícená mysl, osvícený přístup) je výraz používaný v buddhismu, především pak v buddhismu Velké cesty.
Obsah



Dva aspekty bódhičitty


Relativní bódhičitta je altruistický stav mysli opírající se o soucit a lásku ke všem cítícím bytostem a také pomáhání těmto bytostem z kola samsáry až ke konečnému osvícení. Znamená to zdokonalování sebe sama skrze šest osvobozujících činností ku prospěchu všech bytostí. Relativní bódhičitta se dělí na dva typy:

Bódhičitta aspirace - chuť dosáhnout dokonalého osvícení ku prospěchu a nejlepší pomoci všem cítícím bytostem.
Bódhičitta rozvinutí šesti páramit.

Absolutní bódhičitta je rozpoznání podstaty mysli a z toho vzniklá spontánní aktivita bez úsilí, myšlenek a váhání. Tohoto stavu se dosáhne, pokud zmizí oddělenost mezi prožívajícím, prožívaném a samotném prožívání a tyto tři se stanou neoddělitelným celkem. V některých zdrojích se také pro absolutní bódhičittu používá výraz "absolutní moudrost" (prázdnota, v sans. šúnjatá).

Zřídla rozvoje bódhičitty

Pět činů, které způsobují nastavení mysli k dosažení stavu Buddhy:

Být v blízkosti přátel, kteří neporušili sliby samaja.
Nenásledování špatných myšlenek.
Následovat instrukce svého učitele.
Rozvíjet soucítění.
Vytrvalá praxe.

Dalších pět dodatečných činů:

Nevidět chyby v jiných.
Když je vidíme, nemyslíme o nich zle.
Bez arogance.
Bez žárlivosti k druhým.
Vidět všechny bytosti jako své děti.

Čtyři nezměřitelné vlastnosti bódhičitty (pro nezměřitelné počty bytostí).

Milující dobrota: (aby všechny bytosti dosáhli štěstí a příčinu štěstí).
Soucítění: (aby všechny cítící bytosti byly bez trpění a příčin utrpení).
Společná radost: (aby všechny cítící bytosti nebyly odděleny od pravdivého štěstí, ve kterém není utrpení).
Rovnost: (aby všechny cítící bytosti mohli žít bez lpění na blízkých a nechuti k druhým v překonání o rovnosti všeho co žije).

Citát

Tyto dva aspekty bódhičitty by nikdy neměly být oddělovány. Jsou jako dvě ptačí křídla: k tomu, aby mohl pták létat, jsou nutná obě. Nelze dojít k osvícení ani skrze samotný soucit, ani pouhou realizací moudrosti. Dilgo Khjentse rinpočhe

Srdce učení mahájány je praxe prožívání bódhičitty, osvícené mysli. Bódhičitta v sobě zahrnuje dva aspekty – úsilí ve prospěch nás samých a úsilí ve prospěch druhých. Pokud skutečně provádíme praxi, rozvíjíme bódhičittu, která zahrnuje nás samé rovněž jako i všechny ostatní bytosti. 16. karmapa
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7270
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: Sútra srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. úno 2015 17:48:05

Sútra srdce

Tak jsem slyšel. Kdysi dlel Vznešený, společně s mnoha nejvyššími bódhisattvy a mnichy, na vrchu Grdhrakúta, poblíž města Rádžagrha. Vznešený seděl stranou, ponořen v samádhi a ctihodný Avalókitéšvara rozjímal nad hlubokou Pradžnápáramitou.

Šáriputra, ovlivněn Vznešeným, promluvil k bódhisattvovi Avalókitéšvarovi takto: Pokud si syn nebo dcera vznešeného rodu přejí studovat hlubokou Pradžňápáramitu, jakým způsobem to mají dělat? Avalókitéšvara odpověděl takto: Pokud si syn nebo dcera vznešeného rodu přejí studovat hlubokou Pradžňápáramitu, nejprve se musí zbavit všech představ o vlastním já. Nechť přemýšlí takto: Osobnost? Co je to osobnost? Je to trvalé jsoucno, nebo je vytvořena z elementů, které jsou pomíjivé? Osobnost je vytvořena z patera způsobů uchopování: tvaru, pociťování, vnímání, podvědomých tvořivých sil a vědomí, které nemají žádnou vlastní podstatu.

Tvar je prázdnota, prázdnota není odlišná od tvaru, ani tvar není odlišný od prázdnoty, zajisté, prázdnota je tvar.
Také pociťování je prázdnota, prázdnota není odlišná od pociťování, ani pociťování není odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je pociťování.
Také vnímání je prázdnota, prázdnota není odlišná od vnímání, ani vnímání není odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je vnímání.
Také podvědomé tvořivé síly jsou prázdnota, prázdnota není odlišná od tvořivých sil, ani tvořivé síly nejsou odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je tvořivými silami.
Také vědomí je prázdnota, prázdnota není odlišná od vědomí, ani vědomí není odlišné od prázdnoty, zajisté, prázdnota je vědomí.

Proto, Šáriputro, všechny jevy, svojí podstatou prázdné, nemají počátek ani konec. Nejsou bez vady, ani ne bez vady; nejsou dokonalé, ani nedokonalé. V prázdnotě není tvar, není pociťování, není vnímání, není rozlišování, není vědomí. Není tam oko, není tam ucho, není tam nos, není tam jazyk, není tam cit, není tam mysl. Není tam vidění, není tam slyšení, není tam čichání, není tam chutnání, není tam dotýkání, není tam myšlení, není tam objekt mysli, není tam vědění, není tam nevědění. Není tam zničení předmětů, není tam ustání nevědění. Nejsou tam Čtyři vznešené pravdy, není tam utrpení, není tam příčina utrpení, není tam ustání utrpení, není tam Ušlechtilá osmidílná stezka vedoucí k ustání utrpení. Není tam stárnutí, není tam smrt, a není tam zničení stárnutí a smrti. Není tam vědění o nirváně, není tam dosažení nirvány.

Proč tam není dosažení nirvány? Protože nirvána je říší ne-věcnou. Kdyby ego osobnosti bylo trvalou entitou, pak by osobnost nemohla dosáhnout nirvány. Osobnost může dosáhnout nirvány jen proto, že je tvořena z elementů, které jsou pomíjivé. Dokud člověk hledá dokonalou moudrost, stále ještě setrvává v říši vědomí. Aby mohl dosáhnout nirvány, musí se dostat mimo vědomí. Přesažením vědomí v nejvyšším samádhi se člověk dostává mimo rozlišování a vědění, mimo dosah změny nebo strachu; v té chvíli již spokojeně dlí v nirváně. Dokonalé porozumění a klidné přijetí této skutečnosti je Nejvyšší dokonalou moudrostí, tou je Pradžňápáramitá. Všichni Buddhové minulosti, přítomnosti a budoucnosti, po probuzení se z nejvyššího samádhi shledali, že uskutečňovali Pradžňápáramitu.

Proto, Šáriputro, každý by se měl snažit o uskutečnění Pradžňápáramity, transcendentní Pravdy, která ukončí veškerá utrpení; pravdy, která je vždy pravdivou. Ó, Pradžňápáramito! Ó, transcendentní Pravdo, která překlene rozbouřený oceán života a smrti; a bezpečně nese všechny, kdož se snaží o její uskutečnění, na druhý břeh k probuzení.

Óm Gaté Gaté Paragaté Paragaté Bódhi Só Há
Návštěvník
 

Re: Siddhártha Gautama

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. říj 2017 7:30:32

Jsi příliš moudrý Siddhártho

Kdybych si měl vzít na pustý ostrov jednu jedinou knihu, tak bych trochu váhal mezi Tao te ťingem a Siddhárthou.

Nejspíš bych si s sebou ale vzal Siddhárthu od Hermanna Hesseho.

Toto vyprávění je vlastně tak jako tak také prostoupeno taem. Navíc je to nádherný příběh o duchovní cestě za osvícením, napsaný básnickým jazykem, který hladí po duši. Siddhárthu mohu číst stále dokola a vždy objevím něco nového, co mě hluboce osloví. Je to jedna z těch knih, která se mění, vyvíjí a roste spolu s vámi a vy s ní. Člověk v ní vidí právě to, na co je momentálně připraven. Pokud lze osvícení vůbec nějak vyjádřit nebo se jeho popisu alespoň trochu přiblížit, tak myslím, že kouzelný příběh Hermanna Hesseho mu je hodně blízko. Člověk má pocit, jako by se při jeho čtení dotýkal záblesku nekonečna a chvílemi nahlížel do podstaty všeho.

V knize je také pasáž, která popisuje setkání ještě neprobuzeného Siddhárthy s osvíceným Gautamou.

Siddhártha osvícenému Gautamovi velmi moudře, logicky a rozumově argumentuje a rozebírá úskalí jeho učení. Ctihodný Gautama mu na to jen jemně odvětí:

„Moudrý jsi, ó šramane, moudře dokážeš mluvit, příteli. Vyvaruj se přílišné moudrosti!“

Na cestě za poznáním většina z nás používá rozum a své intelektuální schopnosti.

Přemýšlíme, zvažujeme, argumentujeme, řešíme neřešitelné. Je to zdánlivě smysluplná, logická, a především „rozumná“ cesta, která ale přesto, nebo právě proto, končí jako slepá ulička.

Cesta rozumu nás dříve či později dostane do situace, kdy se ocitneme doslova s rozumem v koncích.

Čím dále touto cestou postupujeme, tím delší úsek se budeme muset znovu vracet na úplný začátek. Je třeba zapomenout a zahodit vše, co jsme při cestě rozumového poznání poznali, abychom objevili svět, který je za myšlenkami, byť by naše myšlenkové pochody byly sebegeniálnější. Čím více poznatků a takzvaných vědomostí jsme za svůj život nasbírali, tím větší vrstvu nánosu budeme muset odstranit, abychom pak někde na dně objevili ten vzácný poklad skutečného prozření a poznání.

Nejhůře jsou na tom vševědoucí intelektuálové, kteří prostudovali kdeco.

Celý život sbírají různé myšlenkové konstrukty, filozofické teorie a další vědomosti, ale stejně se k odpovědím na své otázky ani zdaleka nepřiblíží. Čím dál tím víc se zamotávají do své sítě, kterou si sami upletli z myšlenek a názorů vědomě či nevědomě převzatých od různých autorit a skutečným odpovědím se tak čím dál tím víc vzdalují.

K opravdovému poznání pak mají ze všech nejdál. Paradoxně ale i nejblíže, protože extrémní protipóly k sobě mají hodně blízko.

Někdy pak stačí aby přeskočila jedna jiskra vhledu –

chvilkový záblesk prozření a odvaha zahodit všechno myšlenkové haraburdí, všechny na scestí zavádějící poznatky, které celý život studovali, sbírali a papouškovali po někom jiném a které si ve své mysli nashromáždili, jako jiní hromadí své hmotné statky.

Cesta vnitřní moudrosti … Instinkt → Intelekt → Intuice

Své znalosti, poznatky a nasbírané vědomosti často zaměňujeme za moudrost a inteligenci. Sami možná budete znát někoho velmi sečtělého, kdo zná kde co a je takovou chodící encyklopedií, která všude trousí svá načtená moudra. Znamená to snad, že je takový člověk také vždy moudrý? Ne, ani náhodou, pouze má přehled o mnoha převzatých informacích, což ani zdaleka neříká nic o tom, jestli má ty informace zvnitřněné, zda prošly cenzurou jeho kritického myšlení a filtrem jeho osobní zkušenosti. Vůbec to nevypovídá o tom, jestli je moudrý nebo ne. Vím o člověku, který umí plynně skoro 10 cizích jazyků a téměř na všechno má nějakou odpověď. Funguje podobně jako internetový vyhledávač, rozsah jeho všeobecného přehledu je fascinující, a přesto je to s prominutím úplný blb. S informacemi pracuje bez uvážení, svému okolí je sděluje v nesprávnou chvíli a na nesprávném místě, aniž by byly vyžádány. Svým informačně agresivním jednáním pak vyvolává ve svém okolí pouze konflikty a negativní atmosféru. Lidé se v jeho přítomnosti necítí dobře.

Skutečná moudrost a inteligence nespočívá v memorování různých „vědomostí“. Jako moudrost bychom mohli spíše označit náš vnitřní pocit, schopnost intuitivního vhledu, prozření a poznání. Rozum vás vždy jednoho dne, dříve či později, přivede na scestí. Jeden problém zdánlivě vyřeší, aby tím vytvořil další, ještě větší.

Dříve se lidé, stejně jako zvířata, spoléhali především na své vrozené instinkty.

S tím, jak se rozvíjely naše rozumové schopnosti a člověk postupně měnil způsob života, se mnohé naše instinkty, snad kromě těch nejzákladnějších, již do značné míry otupily.

I dnešní člověk je však například stále schopen, alespoň v některých případech, instinktivně rozpoznat hrozící nebezpečí.

Dnes, s tím, jak se jako lidstvo rozvíjíme a posouváme ve svém vývoji, tak čím dál tím častěji zjišťujeme, že vyznávání kultu rozumu nás přivedlo do mnohých problematických situací. Rozum dokáže naše myšlenkové pochody a konstrukty pěkně zacyklit a často se časem ukáže, že to, co se původně jevilo jako velmi rozumný návrh nakonec paradoxně zdaleka nemusí být to nejrozumnější řešení daného problému.

Někteří lidé proto pomalu opouští čistě rozumovou sféru a novým, nastupujícím druhem vyšší inteligence se pro ně stává intuice.

Zdánlivě se jedná o krok zpět k instinktům, ale je to trochu jinak. Intuice, zjednodušeně řečeno, by se sice dala do určité míry považovat za takovou vyšší, rozvinutější a kultivovanější formu instinktů, má však úplně jiné kvality.

Intuice by se dala definovat jako jakýsi zvnitřněný pocit, předtucha nebo tušení rovnající se téměř jistotě. Tento pocit však není podložen žádnou rozumovou argumentací. Vynořuje se odkudsi z našeho nevědomí, jakéhosi informačního pole všezahrnující moudrosti, s nímž jsme všichni propojeni a jehož jsme součástí. Toto tušení má i svou fyziologickou odezvu a projevy v našem těle. U každého se může projevovat trochu jinak. Časem zjistíte, co vám říká váš zrychlený tep, mrazení v zátylku, zjihnutí nebo lesklé oči. Podle těchto signálů vašeho těla se pak můžete řídit a na jejich základě se rozhodovat o tom, zda nějaký plánovaný krok podniknout či ne.

Dnešní svět zatím ještě není příliš připravený na argumentaci intuitivními vhledy.

Představte si, kdyby se třeba politici rozhodovali na základě intuice:

„Dnes jsem měl intuitivní vhled, že bychom měli snížit daň z příjmu o 5%.“

Když by se novináři onoho politika ptali, co jej vedlo k takovému rozhodnutí, tak by jeho odpověď mohla znít asi takto: „Když jsem meditoval na téma zdanění příjmů, tak jsem měl najednou neodbytný pocit, že mám učinit tento návrh. Cítil jsem to celou svojí bytostí a jsem přesvědčen, že nám toto rozhodnutí všem prospěje, i když rozumově to nedokážu zdůvodnit.“ Také proto se někdy tato skutečná moudrost může mnohým lidem jevit jako moudrost bláznů, protože takto činěným rozhodnutím bude často chybět logická argumentace.

Na tuto formu rozhodování tedy většinou ještě nejsme připraveni, a tak si stále musíme procházet zacyklením různých rozhodnutí, učiněných na základě více či méně rozumově zdůvodněných argumentů, kdy snaha o vyřešení jednoho problému vytváří zase nové a nové, a ještě složitější problémy.

Intuitivní rozhodnutí, pokud by je prováděli osvícení, probuzení a vnímaví lidé, by pravděpodobně fungovala mnohem lépe než ta rozumově zdůvodněná. Ovšem to, kde takovéto lidi vzít, obzvláště mezi politiky, je věc druhá.

Intuici je totiž nutno nejdříve probudit, poté ji vědomě rozvíjet a pak se také naučit jí naslouchat.

Začít můžeme tím, že se naučíme naši mysl alespoň na chvíli vypnout nebo ji nějak obejít.

Ale jak na to?

Tak na to jsou různé techniky známé již po tisíciletí – napojení se na podvědomí, které k nám může promlouvat třeba ve formě silového zvířete nebo našeho duchovního učitele, zaměření pozornosti, meditace, zpívání manter – odpověď se pak sama vynoří z hlubin našeho nevědomí nebo, chcete-li, akášického pole, kde jsou obsaženy všechny informace světa.

Probuzení intuice je také dobrý začátek k tomu, abyste jednoho dne zažili i svoji vlastní podstatu, své pravé já. To, čím nebo kým doopravdy jste.

Když i znalostmi, vědomostmi a svým rozumovým intelektem zpočátku přehlcený Siddhártha nakonec došel skutečného poznání, tak věřím, že i my ostatní máme šanci.

Nebojte se tedy občas zahodit svůj rozum, abyste mohli objevit tu skutečnou moudrost.

Petr Beztíže
Návštěvník
 

Re: Siddhártha Gautama

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. říj 2017 8:50:16

Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Buddhismus

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron