Siddhártha Gautama

[Návštěvník]

Jsi příliš moudrý Siddhártho

Kdybych si měl vzít na pustý ostrov jednu jedinou knihu, tak bych trochu váhal mezi Tao te ťingem a Siddhárthou.

Nejspíš bych si s sebou ale vzal Siddhárthu od Hermanna Hesseho.

Toto vyprávění je vlastně tak jako tak také prostoupeno taem. Navíc je to nádherný příběh o duchovní cestě za osvícením, napsaný básnickým jazykem, který hladí po duši. Siddhárthu mohu číst stále dokola a vždy objevím něco nového, co mě hluboce osloví. Je to jedna z těch knih, která se mění, vyvíjí a roste spolu s vámi a vy s ní. Člověk v ní vidí právě to, na co je momentálně připraven. Pokud lze osvícení vůbec nějak vyjádřit nebo se jeho popisu alespoň trochu přiblížit, tak myslím, že kouzelný příběh Hermanna Hesseho mu je hodně blízko. Člověk má pocit, jako by se při jeho čtení dotýkal záblesku nekonečna a chvílemi nahlížel do podstaty všeho.

V knize je také pasáž, která popisuje setkání ještě neprobuzeného Siddhárthy s osvíceným Gautamou.

Siddhártha osvícenému Gautamovi velmi moudře, logicky a rozumově argumentuje a rozebírá úskalí jeho učení. Ctihodný Gautama mu na to jen jemně odvětí:

„Moudrý jsi, ó šramane, moudře dokážeš mluvit, příteli. Vyvaruj se přílišné moudrosti!“

Na cestě za poznáním většina z nás používá rozum a své intelektuální schopnosti.

Přemýšlíme, zvažujeme, argumentujeme, řešíme neřešitelné. Je to zdánlivě smysluplná, logická, a především „rozumná“ cesta, která ale přesto, nebo právě proto, končí jako slepá ulička.

Cesta rozumu nás dříve či později dostane do situace, kdy se ocitneme doslova s rozumem v koncích.

Čím dále touto cestou postupujeme, tím delší úsek se budeme muset znovu vracet na úplný začátek. Je třeba zapomenout a zahodit vše, co jsme při cestě rozumového poznání poznali, abychom objevili svět, který je za myšlenkami, byť by naše myšlenkové pochody byly sebegeniálnější. Čím více poznatků a takzvaných vědomostí jsme za svůj život nasbírali, tím větší vrstvu nánosu budeme muset odstranit, abychom pak někde na dně objevili ten vzácný poklad skutečného prozření a poznání.

Nejhůře jsou na tom vševědoucí intelektuálové, kteří prostudovali kdeco.

Celý život sbírají různé myšlenkové konstrukty, filozofické teorie a další vědomosti, ale stejně se k odpovědím na své otázky ani zdaleka nepřiblíží. Čím dál tím víc se zamotávají do své sítě, kterou si sami upletli z myšlenek a názorů vědomě či nevědomě převzatých od různých autorit a skutečným odpovědím se tak čím dál tím víc vzdalují.

K opravdovému poznání pak mají ze všech nejdál. Paradoxně ale i nejblíže, protože extrémní protipóly k sobě mají hodně blízko.

Někdy pak stačí aby přeskočila jedna jiskra vhledu –

chvilkový záblesk prozření a odvaha zahodit všechno myšlenkové haraburdí, všechny na scestí zavádějící poznatky, které celý život studovali, sbírali a papouškovali po někom jiném a které si ve své mysli nashromáždili, jako jiní hromadí své hmotné statky.

Cesta vnitřní moudrosti … Instinkt → Intelekt → Intuice

Své znalosti, poznatky a nasbírané vědomosti často zaměňujeme za moudrost a inteligenci. Sami možná budete znát někoho velmi sečtělého, kdo zná kde co a je takovou chodící encyklopedií, která všude trousí svá načtená moudra. Znamená to snad, že je takový člověk také vždy moudrý? Ne, ani náhodou, pouze má přehled o mnoha převzatých informacích, což ani zdaleka neříká nic o tom, jestli má ty informace zvnitřněné, zda prošly cenzurou jeho kritického myšlení a filtrem jeho osobní zkušenosti. Vůbec to nevypovídá o tom, jestli je moudrý nebo ne. Vím o člověku, který umí plynně skoro 10 cizích jazyků a téměř na všechno má nějakou odpověď. Funguje podobně jako internetový vyhledávač, rozsah jeho všeobecného přehledu je fascinující, a přesto je to s prominutím úplný blb. S informacemi pracuje bez uvážení, svému okolí je sděluje v nesprávnou chvíli a na nesprávném místě, aniž by byly vyžádány. Svým informačně agresivním jednáním pak vyvolává ve svém okolí pouze konflikty a negativní atmosféru. Lidé se v jeho přítomnosti necítí dobře.

Skutečná moudrost a inteligence nespočívá v memorování různých „vědomostí“. Jako moudrost bychom mohli spíše označit náš vnitřní pocit, schopnost intuitivního vhledu, prozření a poznání. Rozum vás vždy jednoho dne, dříve či později, přivede na scestí. Jeden problém zdánlivě vyřeší, aby tím vytvořil další, ještě větší.

Dříve se lidé, stejně jako zvířata, spoléhali především na své vrozené instinkty.

S tím, jak se rozvíjely naše rozumové schopnosti a člověk postupně měnil způsob života, se mnohé naše instinkty, snad kromě těch nejzákladnějších, již do značné míry otupily.

I dnešní člověk je však například stále schopen, alespoň v některých případech, instinktivně rozpoznat hrozící nebezpečí.

Dnes, s tím, jak se jako lidstvo rozvíjíme a posouváme ve svém vývoji, tak čím dál tím častěji zjišťujeme, že vyznávání kultu rozumu nás přivedlo do mnohých problematických situací. Rozum dokáže naše myšlenkové pochody a konstrukty pěkně zacyklit a často se časem ukáže, že to, co se původně jevilo jako velmi rozumný návrh nakonec paradoxně zdaleka nemusí být to nejrozumnější řešení daného problému.

Někteří lidé proto pomalu opouští čistě rozumovou sféru a novým, nastupujícím druhem vyšší inteligence se pro ně stává intuice.

Zdánlivě se jedná o krok zpět k instinktům, ale je to trochu jinak. Intuice, zjednodušeně řečeno, by se sice dala do určité míry považovat za takovou vyšší, rozvinutější a kultivovanější formu instinktů, má však úplně jiné kvality.

Intuice by se dala definovat jako jakýsi zvnitřněný pocit, předtucha nebo tušení rovnající se téměř jistotě. Tento pocit však není podložen žádnou rozumovou argumentací. Vynořuje se odkudsi z našeho nevědomí, jakéhosi informačního pole všezahrnující moudrosti, s nímž jsme všichni propojeni a jehož jsme součástí. Toto tušení má i svou fyziologickou odezvu a projevy v našem těle. U každého se může projevovat trochu jinak. Časem zjistíte, co vám říká váš zrychlený tep, mrazení v zátylku, zjihnutí nebo lesklé oči. Podle těchto signálů vašeho těla se pak můžete řídit a na jejich základě se rozhodovat o tom, zda nějaký plánovaný krok podniknout či ne.

Dnešní svět zatím ještě není příliš připravený na argumentaci intuitivními vhledy.

Představte si, kdyby se třeba politici rozhodovali na základě intuice:

„Dnes jsem měl intuitivní vhled, že bychom měli snížit daň z příjmu o 5%.“

Když by se novináři onoho politika ptali, co jej vedlo k takovému rozhodnutí, tak by jeho odpověď mohla znít asi takto: „Když jsem meditoval na téma zdanění příjmů, tak jsem měl najednou neodbytný pocit, že mám učinit tento návrh. Cítil jsem to celou svojí bytostí a jsem přesvědčen, že nám toto rozhodnutí všem prospěje, i když rozumově to nedokážu zdůvodnit.“ Také proto se někdy tato skutečná moudrost může mnohým lidem jevit jako moudrost bláznů, protože takto činěným rozhodnutím bude často chybět logická argumentace.

Na tuto formu rozhodování tedy většinou ještě nejsme připraveni, a tak si stále musíme procházet zacyklením různých rozhodnutí, učiněných na základě více či méně rozumově zdůvodněných argumentů, kdy snaha o vyřešení jednoho problému vytváří zase nové a nové, a ještě složitější problémy.

Intuitivní rozhodnutí, pokud by je prováděli osvícení, probuzení a vnímaví lidé, by pravděpodobně fungovala mnohem lépe než ta rozumově zdůvodněná. Ovšem to, kde takovéto lidi vzít, obzvláště mezi politiky, je věc druhá.

Intuici je totiž nutno nejdříve probudit, poté ji vědomě rozvíjet a pak se také naučit jí naslouchat.

Začít můžeme tím, že se naučíme naši mysl alespoň na chvíli vypnout nebo ji nějak obejít.

Ale jak na to?

Tak na to jsou různé techniky známé již po tisíciletí – napojení se na podvědomí, které k nám může promlouvat třeba ve formě silového zvířete nebo našeho duchovního učitele, zaměření pozornosti, meditace, zpívání manter – odpověď se pak sama vynoří z hlubin našeho nevědomí nebo, chcete-li, akášického pole, kde jsou obsaženy všechny informace světa.

Probuzení intuice je také dobrý začátek k tomu, abyste jednoho dne zažili i svoji vlastní podstatu, své pravé já. To, čím nebo kým doopravdy jste.

Když i znalostmi, vědomostmi a svým rozumovým intelektem zpočátku přehlcený Siddhártha nakonec došel skutečného poznání, tak věřím, že i my ostatní máme šanci.

Nebojte se tedy občas zahodit svůj rozum, abyste mohli objevit tu skutečnou moudrost.

Petr Beztíže

[Návštěvník]

http://www.navlnebeztize.cz/author/navlne/

[Návštěvník]

Buddhismus vnímám(dopsud) jako nejmírulovnější náboženství a 14. Dallajlámu jako jednoho z nejlaskavějších lidí.
Novinkou pro mě bylo, že Buddha jedl svůj vlastní kot - jak tady několikrát Vostalpetr psal. Usuzuji tedy z toho, že Buddhovi fekálie nevadily.

Ale ten buddhismus, co tady právě prezentuje - a to velmi povýšeným způsobem - buddhistický mnich z Birmy, je tak brutální až perverzní, že přemýšlím, jestli není něco pravdy na tom, že buddhističtí mniši v Birmě zabíjeli Rohingy či jak se ti muslimští Roma nazývají - psalo se to ve zprávách. Doposud jsem tomu nechtěla věřit, nebot jsem si nedovedla představit, že by buddhističtí mniši dokázali zabíjet. Ale po představě, jak se tělo mnicha Sarany plné moči a fekálií vaří v kotli (opravdu na pozvracení), to už nemohu zcela vyloučit. Je buddhismu v Birmě opravdu takhle vadný?

[Návštěvník]

Pokud bys stvořil ováda, který by byl skutečně životaschopný, pak by pro Tebe měl jistě nesmírnou hodnotu, vážil by sis jeho existence.

Dívej se na svět očima Stvořitele a zjistíš, že neexistuje nic, k čemu bys neměl úctu.

Podle mnicha Sarany Buddha ke všemu takovou úctu nepocitoval.


"Viděl jsem Chtivost, Touhu, i Chtíč (tři dcery Pokušitele),
a ani tehdy ve mě nevyvstala dychtivost po souloži.
Co je tohle za tělo, plné moči a fekálií,
nechtěl bych se ho dotknout ani chodidly."



Zřejmě podle něj měl Stvořitel stvořit tělo bez vylučovacích funkci.

[Návštěvník]

Libovat si v brutálních představách nevidím jako moudré a buddhistické.

[Jana]

Metta Sutta
(Buddhova slova o laskavosti)

"Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa:

Ať se šíří vzhůru k nebesům
a dolů do hlubin,
do všech stran a mimo jakékoli meze.

Stoje či kráčeje, sedě či leže,
ať nikdo neochabuje
a uchovává toto připomenutí -
to se nazývá vznešeným prodléváním.

Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě."

[nop]

Pokud bys stvořil ováda, který by byl skutečně životaschopný, pak by pro Tebe měl jistě nesmírnou hodnotu, vážil by sis jeho existence.
Dívej se na svět očima Stvořitele a zjistíš, že neexistuje nic, k čemu bys neměl úctu.

Podle mnicha Sarany Buddha ke všemu takovou úctu nepocitoval.


"Viděl jsem Chtivost, Touhu, i Chtíč (tři dcery Pokušitele),
a ani tehdy ve mě nevyvstala dychtivost po souloži.
Co je tohle za tělo, plné moči a fekálií,
nechtěl bych se ho dotknout ani chodidly."



Zřejmě podle něj měl Stvořitel stvořit tělo bez vylučovacích funkci.

[nop]

Libovat si v brutálních představách nevidím jako moudré a buddhistické.

Co zmůžeš? Srdce (nitro) potřebuje osvítit.

Navíc jsou jiné podobné představy v jiných náboženstvích. Nechtěj citovat.

[nop]

Pokud bys stvořil ováda, který by byl skutečně životaschopný, pak by pro Tebe měl jistě nesmírnou hodnotu, vážil by sis jeho existence.
Dívej se na svět očima Stvořitele a zjistíš, že neexistuje nic, k čemu bys neměl úctu.

Podle mnicha Sarany Buddha ke všemu takovou úctu nepocitoval. ....

1

Já nekoušu ováda a chci naopak, aby mne nechal.
Ctít si budu slušnáho.

[Návštěvník]

Itivuttaka

Buddhova rčení

Z páli a angličtiny přeložil Štěpán Chromovský
Redigoval Bhikkhu Gavésakó


Rozvíjení laskavosti

„Všechny podklady pro konání dobra, bhikkhuové, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí. Laskavostí osvobozená mysl, všechny je překračujíc, září, svítí a oslňuje. Tak jako se záře všech hvězd nevyrovná ani jedné šestnáctině záře měsíce, který, všechny je překračuje, září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí... Tak jako v posledním měsíci dešťů, na podzim, když je obloha jasná a bez mraků, slunce vycházející na oblohu, prostupující prostor zahalený v temnotě, září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí... Tak jako jitřenka v šeru před rozbřeskem září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí. Laskavostí osvobozená mysl, všechny je překračujíc, září, svítí a oslňuje.“

„Ten, kdo s uvědoměním rozvíjí nezměrnou laskavost,
uvolní tím pouta, když vidí zánik přivlastňování.
Chová-li někdo s neznečištěnou myslí laskavost
byť jen vůči jediné bytosti, bude to pro něj prospěšné.
Ušlechtilý však chová soucitnou mysl ke všem bytostem,
a vykoná tak velmi mnoho dobra.
Královští zřeci, kteří dobyli zemi zaplněnou bytostmi,
konali obětiny: koňské oběti, lidské oběti,
vodní obřady, sómové obřady, jakož i ty zvané ,odstraňování zábran‘.
To se však nevyrovná ani jedné šestnáctině správně rozvinuté laskavé mysli,
tak jako všechna souhvězdí nepředčí záři měsíce.
Kdo nezabíjí ani nenavádí druhé k zabíjení,
kdo nedobývá ani nenavádí druhé k dobývání,
s laskavostí vůči všem bytostem, nechová zášť vůbec k nikomu.“

http://www.dhamma.wz.cz/itivuttaka1-2.htm

[Návštěvník]

22. Dobrotivost

„Bhikkhuové, neobávejte se dobrých činů. Je to označení pro to, co je blažené, žádoucí, příjemné, libé a slastné, totiž dobré činy. Jsem si vědom toho, že když jsem po dlouhou dobu konal dobro, dlouho jsem pak zakoušel žádoucí, příjemné, libé a slastné následky. Když jsem rozvíjel laskavou mysl po sedm let, po sedm velevěků smršťování a rozpínání jsem se pak nevrátil na tento svět. Kdykoli nastalo období smršťování, odešel jsem do říše zářících bohů. Kdykoli nastalo období rozpínání, znovu jsem vyvstal v prázdném příbytku Brahmy. A zde jsem byl velký Brahmá, nepřemožitelný a všemohoucí, vševidoucí vládce. Třicetšestkrát jsem byl Sakka, vládce bohů. Mnohosetkrát jsem byl král, spravedlivý král Dhammy, roztáčející kolo zákona, vládce čtyř světových stran, udržující stálou vládu nad zemí, obdařen sedmi poklady. Nesčetněkrát jsem byl také místním králem. Tehdy jsem si, bhikkhuové, pomyslel: ,Jakých mých činů jsou to plody, jakých činů jsou to následky, že mám nyní takovou velikou sílu a moc?‘ A tehdy jsem si pomyslel: ,Jsou to plody tří druhů konání, následky tří druhů konání, že mám nyní takovou velikou sílu a moc, totiž štědrosti, sebeovládání a zdrženlivosti.‘„

„Cvičit se v dobru, které přináší dlouhotrvající blaženost,
rozvíjet štědrost, život v souladu a laskavou mysl.
Když rozvíjí tyto tři věci, jež dávají vznikat blaženosti,
moudrý znovu vyvstává v blaženém světě, kde není zloby.“

http://www.dhamma.wz.cz/itivuttaka1-2.htm

[nop]

Pokud bys stvořil ováda, který by byl skutečně životaschopný, pak by pro Tebe měl jistě nesmírnou hodnotu, vážil by sis jeho existence.
Dívej se na svět očima Stvořitele a zjistíš, že neexistuje nic, k čemu bys neměl úctu.

Podle mnicha Sarany Buddha ke všemu takovou úctu nepocitoval.


"Viděl jsem Chtivost, Touhu, i Chtíč (tři dcery Pokušitele),
a ani tehdy ve mě nevyvstala dychtivost po souloži.
Co je tohle za tělo, plné moči a fekálií,
nechtěl bych se ho dotknout ani chodidly."

Zřejmě podle něj měl Stvořitel stvořit tělo bez vylučovacích funkci.

Myšlení vede lidi zbytečně složitě. Vztah muže se ženou je jedna věc a souvisí s pokračováním rodu. Ale překotné myšlení připomíná všelicos:

tělo ženy je schopné uživit mlékem dalšího člověka, ruce jsou ochotné vést domov, plíce přivádějí kyslík, hlava je počítač a oči zvládnou hodnotit krásu a hlas umí tvořit písně v hrdle. Navíc se tělo dokáže čistit čtyřmi způsoby: žlutými roztoky, hrudkami, kysličníkem uhličitým a potem přes kůži.
Navíc má krásné linie a třpytivé vlasy.
Překotné vnímání nebývá dobrý rádce.
Vždyť je tu dobro, cit a pozornost s dobrou vůlí a sebeobětavostí, to jsou nepopíratelné hodnoty.

[Návštěvník]

Jaké Čtyři (Ušlechtilé Pravdy)? Ušlechtilou Pravdu o Utrpení, Ušlechtilou Pravdu o Původu Utrpení, Ušlechtilou Pravdu o Zániku Utrpení, a Ušlechtilou Pravdu o Cestě k Zániku k Utrpení.

Někteří šmoci mají silné nutkání nazývat své subjektivní názory pravdou,

Budhovi to lze nepochybně vodpustit,

vono totiž dozvědět se v pubertě, kdy je člověk obzvláště citlivej,

že jednoho dne zestárne a umře, to s člověk votřese a zanechá to na něm následky v potřebě tomu uniknout...

Ale v unikání před utrpením není Budha nějak velkou vyjímkou,

další výtznamný blátotlač chtěl svět vylepšit láskou odvolávaje se pomateně na svého otce,

škoda jen, že si v bibli zapomněl přečíst (skoro na každý stránce) že to lidské srdce je beznadějně zkažené,

takže příčinou všech průserů je právě to srdce pocitáře, nebot to určuje právě HODNOTU...

Takže, všechna tato učení jsou bezcenná,

mají ovšem hodnotu jen pro toho, kdo chce uniknout utrpení,

jenže to musí ale nejdříve člověk začít trpět......



Takže pak tedy ti největší troubové (trpící šmoci co se ztotožnují se svými pocity) jsou pak dle tohoto mustru nejduchovnější,

Jsou to učení pro lidi s velkou ztotožněností s osobou a s tělem, s myšlenkami a emocemi, s nízkou spirituální úrovní. Náboženství pro masy, pro masy trpících - chudobou, hladem, nedostatkem. Třeba se tito lidé opravdu nechtějí znovu narodit - každopádně ne do takové bídy a utrpení. Ale třeba jsou už tak otupělí, že si i zvyknou dívat se na své hladovějící děti, a pořizují si další a další.

Ježíš mluvil jinak ke svým "pokročilým" učedníkům než k masám. Později začíná individuální spirituální cesta, běžné náboženství už nestačí.

[vostal petr]

Zbytečná vobava,

já kritizuji vždy jen to, co znám...

[Jana]

já kritizuji vždy jen to, co znám...

...

Díky,

poznáváš i to, co je nekritizovatelné?

Kdo jsi bez filtru kritické omezující mysli?

[Návštěvník]

já kritizuji vždy jen to, co znám...

...

Díky,

poznáváš i to, co je nekritizovatelné?

Kdo jsi bez filtru kritické omezující mysli?

Tedy "poznáváš" hloupostí.

[Jana]

To, co jsi, je poznatelné hloupostí?

[Jana]

Vlastně ano, z pohledu skrz filtr kritické posuzující mysli se čisté uvědomění bez myšlenek, tedy to "nevím ani to, že nevím", může jevit jako největší hloupost.

[Návštěvník]

To, co jsi, je poznatelné hloupostí?

Vlastně ano, z pohledu skrz filtr kritické posuzující mysli se čisté uvědomění bez myšlenek, tedy to "nevím ani to, že nevím", může jevit jako největší hloupost.

A mysl furt rotuje dál a dál - a nic ji nezastaví.

[Jana]

A mysl furt rotuje dál a dál - a nic ji nezastaví.

Potřebuješ k tomu, aby tady nebyla připoutanost k mysli, aby se mysl zastavila?
Aby se neobjevila myšlenka třeba typu:

"A mysl furt rotuje dál a dál - a nic ji nezastaví" ?

Všechno, co zobrazuje Tvá mysl, i všechno to, co vyvěrá skrz smyslové poznání, je produkcí mysli. Celý Vesmír je pouhá myšlenka.

Není potřeba, aby celý Vesmír se vším všudy zmizel, aby mohlo být jasné, kdo jsi.

Není potřeba, aby z úst Probuzených přestala vycházet slova, která by přiváděla k Poznání,

abys mohla být tím, čím skutečně jsi.