Motivace v mozku

[ryunin]

Pelvane, když budeš chtít být šťastný a spokojený, tak budeš mít pořád bariéru mezi tebou a tím, co chceš. Jediná možná cesta je přestat se snažit být šŤastný a spokojený - ha, a je tu štěstí a spokojenost, ale už to není tvé vlastní štěstí a spokojenost.

Že ti někdo na zenu říká něco o haře, v zenu jsou taky špatní učitelé. Debilní koany, chápu, v naší škole takové věci neřešíme, alespoň ne jako "úkol". V zenu je spousta špatných nebo nedomrlých nebo falešných učitelů. Jako všude? Představ si, že bych se rozhodl stát katolíkem. Šel bych do kostela ve vesnici, kde bych bydlel a zjistil bych, že mi farář není sympatický, že nepůsobí věrohodně a upřímně. Sekl bych z křesťanstvím? Možná jo. Najít toho pravého učitele je jeden z nejdůležitějších úkolů adepta zenu.

Problém většiny lidí, kteří se zajímají o spiritualitu, je právě to, že chtějí být osvícení, moudří, šŤastní, spokojení, nemít osobní problémy. Ale že trpí sousedka , to už je moc nezajímá. Zen učí, že jsme všichni z jednoho těsta, všichni pocházíme z toho samého místa. Když se vrátíš ke svému původu, nebude už tak důležité, jestli máš nějaké problémy. Nebude to větší problém než problém druhých lidí.

[ryunin]

Pelvane, naprosto chápu tvou zkušenost, že zazen je nuda - nejdřív utrpení, to popisuje mnoho lidí, kterým jsem ukázal zazen - proboha, musím pořád myslet, to je hrozné, nebo proboha, co mám dělat? O Co se mám snažit?

Zazen je nuda, když nemáš ponětí, co to zazen je. Když zjistíš, že buddha cvičí zazen a že je fajn existovat, tak je zazen velká zábava. ALe zase zazen by neměl být něco jako heroin, aby se tím člověk pravidelně zfetoval. Ano, mám sice po hodině zazenu pocit, že je všechno v pohodě a že je super vůbec existovat. Nebo se divím, že vůbec něco existuje, prostě existence jako taková se najednou vyjeví zcela jasně. Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.

To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.

[Pelvan]

...Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.

To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.

Ahoj ryunine

Děkuji Ti za Tvůj zájem. Moje taková zkušenost, aby všechno zářilo jasně, nepřicházela, a tak jsem to se zenem vzdal. To je myslím moje docela legitimní rozhodnutí, doufám, že se na mne pro to nebudeš zlobit. Zen a buddhismus vyrostl z jogínské tradice, Buddha byl nejdříve jogínský asketa, nežli přišel na svoje učení. I já jsem cvičil nejdříve jógu, než jsem začal praktikovat zen. Začal jsem kdysi chodit sedět do zazenu tak trochu z lenosti cvičit a také ze zvědavosti na něco nového. Tak teď se k stáru pokorně k té józe doma ve cvičení vracím.
Asi není žádný univerzální všelék pro všechny lidi, ani zen to podle mne při vší úctě není.
Od každého učení nebo víry jsou odpadlíci. Odpadlíci od Islámu jsou tvrdě pronásledováni až směrem k jejich fyzické likvidaci. Odpadlíci od křesťanství byli ve 20 století tak běžní, že nám to zevšednělo. Obávám se ale, že ve středověku takový odpadlík od křesťanství v Evropě po svém veřejném odpadnutí od víry většinou příliš dlouho nežil. Buddhismus v tom Mongolském podání za Čingischána byl asi také tvrdý a nelítostný. Nedovedu si však moc dobře představit, že by jogíni pronásledovali svého odpadlého kolegu, který již necvičí jógu. Může v tom mírumilovném vztahu ke svým bývalým kolegům být i ten fyzický aspekt cvičení. To je podobné, jakoby aktivní fotbalisté pronásledovali svého líného bývalého kolegu, který již nehraje fotbal. Domnívám se, že existovalo učení starší nežli jóga, ze kterého se ta akrobatická jóga vytvořila. Bylo to patrně něco podobného korejskému cvičení Kum Nye (čte se to "ku mně" - zajímavě povědomé slovní spojení že?). Nejde mi o nějaké neuvěřitelně tělesně propletené asány, jde mi o návrat ku mně.

Zdravím

[ryunin]

...Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.

To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.

Ahoj ryunine

Děkuji Ti za Tvůj zájem. Moje taková zkušenost, aby všechno zářilo jasně, nepřicházela, a tak jsem to se zenem vzdal. To je myslím moje docela legitimní rozhodnutí, doufám, že se na mne pro to nebudeš zlobit. Zen a buddhismus vyrostl z jogínské tradice, Buddha byl nejdříve jogínský asketa, nežli přišel na svoje učení. I já jsem cvičil nejdříve jógu, než jsem začal praktikovat zen. Začal jsem kdysi chodit sedět do zazenu tak trochu z lenosti cvičit a také ze zvědavosti na něco nového. Tak teď se k stáru pokorně k té józe doma ve cvičení vracím.
Asi není žádný univerzální všelék pro všechny lidi, ani zen to podle mne při vší úctě není.
Od každého učení nebo víry jsou odpadlíci. Odpadlíci od Islámu jsou tvrdě pronásledováni až směrem k jejich fyzické likvidaci. Odpadlíci od křesťanství byli ve 20 století tak běžní, že nám to zevšednělo. Obávám se ale, že ve středověku takový odpadlík od křesťanství v Evropě po svém veřejném odpadnutí od víry většinou příliš dlouho nežil. Buddhismus v tom Mongolském podání za Čingischána byl asi také tvrdý a nelítostný. Nedovedu si však moc dobře představit, že by jogíni pronásledovali svého odpadlého kolegu, který již necvičí jógu. Může v tom mírumilovném vztahu ke svým bývalým kolegům být i ten fyzický aspekt cvičení. To je podobné, jakoby aktivní fotbalisté pronásledovali svého líného bývalého kolegu, který již nehraje fotbal. Domnívám se, že existovalo učení starší nežli jóga, ze kterého se ta akrobatická jóga vytvořila. Bylo to patrně něco podobného korejskému cvičení Kum Nye (čte se to "ku mně" - zajímavě povědomé slovní spojení že?). Nejde mi o nějaké neuvěřitelně tělesně propletené asány, jde mi o návrat ku mně.

Zdravím

No jo, pronásledovat někoho, protože změnil názor, to je úchylnost, autentický buddhismus takový být nemůže. Buddhismus je příležitost, ne povinnost. Cvičit zazen je příležitost ochutnat buddhu, jako jít do cukrárny je příležitost ochutnat zmrzlinu. Co se týká jógy, dá se to brát jako hluboké, filozofické učení, je to součást hinduismu, který se také někdy považuje za náboženství a je možné, že hinduisté jsou někdy taky mimo a nesnesou odpor, to je obecný jev - lidi jsou často hloupí.

[Pelvan]

Ahoj Petře

Omlouvám se Ti. Miluji Tě.

Omlouvám se Ti, protože v případě Tvých urážlivých reakcí je budu mazat.
Miluji Tě, protože v osobním kontaktu jsi docela sympatický člověk.

Vzpomínám si z jedné zenové knihy na následující příhodu:
Žák se ptá Mistra: "Co je to láska?"
Mistr mu odpovídá stejnou otázkou: "Co je to láska?"
Žák: "???"
Mistr přidává větu: "Tohle je láska!"
Žák: "???"
Mistr vysvětluje: "Ty se ptáš mě a já se ptám Tebe, to je láska!"

A tak se Tě ptám Petře jako žák mistra: Co Tě nutí takhle vyvádět a napadat druhé lidi v psané diskusi?

Děkuji a zdravím

[Pelvan]

PS

Tohle video mi připadá k tématu nešťastného vnitřního dítěte jako velice inspirativní:
https://www.youtube.com/watch?v=DSJWZ37B8TM

A tento komentář pod videem je také výborný:
"Já jsem si na tohle nějak přišla sama, rok jsem dávala svému dítěti pozornost a empaticky mu naslouchala, jak se cítí atd.. ale ono mi pořád říkalo, že mu moje péče vůbec nestačí. Až potom jsem mu začala říkat různé utěšující a hladivé věty a zdá se mi, že to funguje lépe, zprvu mi vůbec nedocházelo, že utěšovat dítě je normální a že to potřebuje, děkuji:-)"

[Pelvan]

PPS
Přidávám i svůj komentář tohoto videa:
Tohle video mi připadá k problematice nešťastného vnitřního dítěte jako velice inspirativní. Sám jsem také ze studeného odchovu (podobně jako Jan Zahradník Havelka na videu) a mám s tím doteď, do svých 60 let, pořád problémy...
A ten komentář Eleny pod videem je také výborný.

[vostálník]

Všechno je všechno,

nic je nic

a něco je něco...

Případné otázky si pak vyhledej na wikipedii...

[Pelvan]

Ahoj

Nevidím do druhých lidí, proč se chovají tak, jak se chovají.
Mohu ale na základě svých zkušeností dát svědectví, co pomohlo mně, abych se zbavil nějakého svého zlozvyku (nebo jsem ho alespoň hodně omezil).
Nadávání je zlozvyk a já jsem také nadával.
Domníval jsem se, že je to dané mým psychosomatickým typem, že jsem prostě takový a že se s tím nedá nic dělat.
Léta prosezená v zazenu mi tady s tím nijak nepomohla.
Až asi před rokem jsem se začal zabývat léčením vnitřního dítěte a začal jsem dělat rituál přijetí podle Jana Zahradníka Havelky.
Cvičení EFT a cvičení podle knih Léčebný kód a Nejvyšší princip sledují stejný cíl. Tím cílem je léčba vnitřního dítěte, i když se to v těch knihách třeba tak nenazývá.
Teď po cca roční praxi v tomto směru pociťuji zjevné zlepšení.
Už nejsem tak vzteklý a tak snadno nesklouznu k nadávání, když se mi něco zrovna nedaří.

Zdravím

[vostálník]

Já mám svý zlozvyky ale rád,

záměrně si je pěstuji,

jako jiní si pěstují záhonky,

meditují

apd.

Já tedy dělám rituál ztotožnění...

[Pelvan]

Ahoj
Ahoj vy všichni normální na těchhle stránkách.

Normálnost si představuji tak, že nenadávám bezdůvodně druhým a ani mi nedělá dobře, když si druzí lidé na moje nadávání stěžují.
Lidé se podle mne dělí na tři skupiny podle svého emočního nastavení, dělí se na pesimisty (všechno vidí tragicky jako boj) na optimisty (všechno vidí jako lásku) a na objektivisty (vidí ten boj i tu lásku).
Vždycky jsem se považoval za toho objektivistu, problém je v tom, že objektivista v problémech se stává pesimistou.
Tohle naše emoční nastavení, pokud jsme v problémech, klesá o stupeň níže.
Pesimista dostane šílený amok agresivity (viz. PV). Navíc tito problémoví pesimisté si někdy dělají ze svého hovna bič a otravují druhým lidem život podle hesla: "Když mi chcípla koza, tak ať chcípne koza i sousedovi."
Objektivista se stává pesimistou (to se stávalo mně) a pesimista pak těžko hledá v problémech řešení.
Pouze optimista se stává v problémech objektivistou a je schopen problémovou situaci racionálně řešit.
Tito lidé si bohužel navzájem nerozumí, i když mluví a píší stejným jazykem, tak si každý z nich představuje pod stejnými pojmy něco jiného.

Proto se poslední rok snažím cílevědomě zvednout svoji klidovou emoční hladinu z objektivismu směrem k optimismu. Je na to zvedání nálady spousta nástrojů, ale zenbuddhismus ani křesťanství mezi těmito nástroji vhodnými na zvedání nálady bohužel nejsou, alespoň podle mých zkušeností.

Zdravím

[vostálník]

a na objektivisty (vidí ten boj i tu lásku).
Vždycky jsem se považoval za toho objektivistu, problém je v tom, že objektivista v problémech se stává pesimistou.
Tohle naše emoční nastavení, pokud jsme v problémech, klesá o stupeň níže.

V duchovní oblasti být objektivní znamená jednoduše být neutrální,

a být neutrální jednoduše znamená neztotožnovat se ani s bojem a ani s láskou,

tedy že nečiníš ani jedno z toho,

a stejně tak ani jedno z toho neoduzovat

Pokud ti emoční nastavení klesá o stupen níže,

je to známka toho, že nejsi neutrální,

tedy že něco preferuješ a něco odsuzuješ...

[Pelvan]

Ahoj

Doporučuji ignorovat příspěvky PV, dokud budou mít šikaniózní charakter (nadávky, výhrůžky, povyšování se,... a tak dál).

Zdravím

[vostálník]

To je dobrej nápad,

já začnu první...

[nop]

Ahoj

Doporučuji ignorovat příspěvky PV, dokud budou mít šikaniózní charakter (nadávky, výhrůžky, povyšování se,... a tak dál). Zdravím

Ale tichou rezignací (neodpovědět) se nepozná síla semknutého mlčícího davu, takže to PV nepozná a nepochopí.

[Pelvan]

Ahoj nope

Ale tichou rezignací (neodpovědět) se nepozná síla semknutého mlčícího davu, takže to PV nepozná a nepochopí.

Myslím si, že to PV časem pozná, on to pozná vlastně dost brzy, protože běžně se na odpověď do diskuse čeká maximálně několik dní a on bude čekat týdny a marně. Pokud tedy budeme jednotní v jeho ignoraci.

Zdravím

[vostálník]

Jak čekat,

já na nic nečekám,

copak jsem na nádraží a čekám až mi pojede vlak...

[Pelvan]

Ahoj




Zdravím

[Pelvan]

Ahoj všichni slušný lidi

Napadlo mne, že i mne někdy přepadá frustrace z toho, že mi nikdo nerozumí. Je to logické, nikdo mi nerozumí lépe, než já sám, a ani já sám někdy sám sobě úplně nerozumím, tak už to je.
Na fóru dochází pravidelně k tomu, že se lidé ve svých odlišných názorech spíše upevňují, než aby se jejich názory sbližovaly. To je normální jev.

Zdravím

[nop]

.... dochází pravidelně k tomu, že se lidé ve svých odlišných názorech spíše upevňují, než aby se jejich názory sbližovaly. To je normální jev. Zdravím

ano, upevňování ve svých názorech je častý jev.
Možná, že lidé šetří energii,
1/ nedělají zbytečně něco navíc (tím méně vstřebávání jiných myšlenek).

2/ používají stálé postupy, vyzkoušené praxí, takže používají ty ověřené a jsou jako prošlapané cestičky s minimem entropie.

Psychoentropický zákon (obdoba Thomsonových zákonů) tudíž praví:

Soustavy spějí (tíhnou) k rovnovážnému stavu s minimem energie (ke stejným myšlenkám s minimem jinakosti) a i procesy jimiž to prochází na cestě k rovnovážnému stavu mají tendenci spotřebovávat přitom co nejméně energie (t.zv. zákon o minimalizaci provozní spotřeby).