Pelvan píše:PRAXE, kterou jsem zažil, je taková, že po cca 10 letech dotazování "Kdo Jsem?"
jde o to jakým způsobem se dotazování provádí - nestačí si v hlavě drmolit Kdo jsem já furt dokola
jak se správně provádí sebezpyt - vysvětlovat Ramana neustále dokola. ze soudobých "Probuzených" o tom hovoří třeba Mooji
krom toho, že dotazování není způsob jak dosáhnout přirozeného tj. bazálního způsobu vnímání (ono je stále přítomné, akorát přes filtr osobního vnímání je neuvědomováno), nýbrž o metodu, která napomáhá "rozhrnout ty mraky", jak výstižně popsal návštěvník a uvědomit si, že to za co se člověk pokládal tj.za samostatného jedince, který se narodil rodičům a žije svůj život a jednou zemře je v raném dětství naučený, lépe řečeno, převzatý od rodičů a společnosti, vzorec vnímání, který sice umožňuje fungování ve společnosti, ale neodpovídá skutečnosti přímého prožitku - což je v okamžiku uvědomění si sebe, jako prázdného prostoru vědomí - naprosto jasné a zřejmé a to natolik, že je to spojeno s údivem, že to nebylo před tím uvědomováno. a pokud je toto "prozření" dostatečně hluboké, tak i když se vrací naučený vzorec, tak už není tak utkvělý a většinou se střídají jasnější chvilky se zastřením a postupně s každým dalším jasným uvědoměním sebe sama jako prázdného prostoru vědomí které je zdroje veškerého uvědomování, oslabuje. tak to chodí u většiny lidí u kterých k tomuto zásadnímu neverbálnímu poznatku došlo. u velmi mizivého procenta je to natolik "hluboké", že dojde k okamžitému rozpuštění převzatého vzorce - pak se hovoří o seberealizaci probuzení ze sna. kdežto v prvním případě o probuzení do sna. i probuzení do snu je ale velmi osvobozujícím zjištění.
tedy sebedotazování - na rozdíl od ostatních metod, nedosahuje něco nového, co by tu již nebylo přítomno, ale je to pomocná metoda k odstranění toho co je přidáno navíc a s čímž je vymezena identifikace na já a ne - já
slovy Moojiho
Sebedotazování je zrcadlo, ve kterém Věčnost rozeznává samu sebe.
a ve světle tohoto uvědomění, pak i individualizovaný způsob vnímání je chápán (ne hlavou jako představou , ale vnitřně tj. přímým prožitkem) jako jeden ze způsobů nahlížení sama na sebe a ne jako nežádoucí a nechtěné cosi, čehož je potřeba se zbavit a nastolit osvícenost, kterou je třeba si udržet. vše je neustále OK tak jak to v jednotlivé chvíli je.