Motivace v mozku

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » sob 09. črc 2016 8:14:57

Laskavé pozorování tedy není zcela bez chtění, to ani nejde. Jde o přítomnost té laskavosti, což je projevem lásky. S láskou má člověk naději na zvládání svého života.


Mezi pozorovatelem, pozorováním a pozorovaným není žádný vztah,

ani laskavý a ani nějaký jiný,

jsou prostě jedním...

Vytvářet nějaký vztahy znamená vytvářet dualitu a vytvářet naději...

A ani v Lásce samé není žádný vztah, že je všechno láska znamená, že zde není žádný vztah..

NEJVYŠŠÍM PROJEVEM LÁSKY JE PROSTĚ ŽE JE LÁSKA
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 8:17:45

vostálník píše:
Laskavé pozorování tedy není zcela bez chtění, to ani nejde. Jde o přítomnost té laskavosti, což je projevem lásky. S láskou má člověk naději na zvládání svého života.


Mezi pozorovatelem, pozorováním a pozorovaným není žádný vztah,



A proto nikomu nevadi nespokojenost ani bourlive reakce. Je to deni jako kazde jine.
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 8:33:25

Návštěvník píše: A kdo jako chce byt spokojeny a chce se vyhnout bourlivym reakcim - osoba a jeji chteni.

Člověk, který je pořád vnitřně nespokojený, protože zatím zná jen bojování a odporování.

Dokud člověk nezná nic jiného než chtění a odporování, neustále něco chce nebo nechce. Do každých dveří začne hned kopat a prolamovat se dovnitř, nebo před ně staví barikády ze všeho, co má po ruce.

Netuší, že nejsou zamčené :)
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » sob 09. črc 2016 8:55:40

Dokud člověk nezná nic jiného než chtění a odporování, pořád jen chce, nebo nechce.


Naučit se v sobě ty rozdíly rozpoznávat je docela dobrý začátek na cestě ke spokojenosti.


Pokud se to naučíš tak nějak bez chtění se to naučit, tak OK,

ale pokud se to učíš protože se to chceš učit, tak si tam vytváříš zbytečnou spásonosnou vásánu a budeš s tím mít problém..
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » sob 09. črc 2016 9:36:21

Tedy samozřejmě lze použít jakoukoliv činnost a jakékoliv chtění,

což by mohlo být jasné z taoismu,

aby se došlo k nalezení principu uvolnění
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 10:18:38

Návštěvník píše:Člověk, který je pořád vnitřně nespokojený, protože zatím zná jen bojování a odporování.



Neznam nikoho, kdo je porad nespokojeny. Chvili spokojeny, chvili nespokojeny - to je normal. Spokojenost a nespokojenost se objevuje ve Vedomi - a neni duvod se nad tim vzrusovat, rekl by Nisargadatta.
Kdyz zacne nespokojenost prevazovat a tudiz vadit, hleda osoba, jak se ji zbavit - samozrejme pokud mozno natrvalo. :D
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » sob 09. črc 2016 11:17:23

Neznam nikoho, kdo je porad nespokojeny.


No jo, ani mně to nejde bejt důsledně nasranej,
jsem prostě docela liknavej jogín, takový vobyčejný ego, tu to a tu tamto... :D
vostálník
 

Kdy vzniká chtění

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 11:20:02

Návštěvník píše:
Kdyz zacne nespokojenost prevazovat a tudiz vadit, hleda osoba, jak se ji zbavit - samozrejme pokud mozno natrvalo. :D

A dokud nerozpozná, v čem se pouhý zájem rozpoznávat co jak funguje a k čemu to vede liší od chtění, máme holt smůlu.

Protože rozpoznávání funkčnosti toho či onoho má samo za následek optimalizaci té činnosti. Bez chtění. Jako při chůzi, kdy obvykle je optimální jít po ulici střídáním nohou, spíš než couvat poslepu nebo lézt po břiše.
Když se rozpozná optimální postup, dochází k němu docela samozřejmě. Nemusí se k tomu pokaždé přidat chtění "jo, teď půjdu po chodníku dopředu!!! a nevzniká chtění dělat to dobře: :what: "hm, abych šel dopředu, musím udělat pohyb dopředu nejdřív pravou nohou a pak levou... !!! Nebo snad nejdřív levou a pak pravou??? Nechci to dělat špatně!!!"
a závěrečné AHA! ...nejdřív pravou !!! A jdu na to !!!!!!!!!!!!!!!!!! :yeah:

......

Když nejde o chůzi, ale o staré návyky, někdy to i po rozpoznání nefunkčnosti dosavadních přístupů chvíli trvá, než se pozorováním rozpustí dosavadní návyky, které se už jasně vidí jako dysfunkční. I tahle etapa se dá plně přijímat díky pochopení, že je přirozeným důsledkem všeho, co jí předcházelo.
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 12:11:17

Ten zájem vznikne, až když naše přiblblé reakce vznikající z neuvědomovaného chtění nám začnou ničit život natolik, že už nezbývá než si těch chtění a jejich příčin začít všímat a upouštět od nich
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » sob 09. črc 2016 12:20:28

V tomto má výhodu taoismus s tím svým wu wei,

prostě nahlíží záležitost jako vývoj ega a nemá sebemenší zájem to ego odstranovat, protože nemá nic proti egu,

takže pomocí činnosti objevuješ bez potřeby něco objevovat spontánní činnost wu wei
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 12:25:54

Ten zájem vznikne, až když naše přiblblé reakce vznikající z neuvědomovaného chtění nám začnou ničit život natolik, že už nezbývá než si těch chtění a jejich příčin začít všímat a upouštět od nich

Je to přirozená reakce, schopnost rozpoznat, že ruka strčená do plamene nepálí "jen tak sama od sebe", že je to pouhý důsledek neuvědomovaného pohybu, který nastal, protože v tomhle směru chybí zkušenost, co k čemu vede.

I jiní tvorové než lidi jsou schopní se ze svých zkušeností bezděčně poučit propříště. Neobjeví se chtivost "ježkovy voči, jen abych nestrčil ruku do plamene!!!" - jen se docela samozřejmě se pracka nestrká do plamene ... a to je všechno; funguje to tak ve všech oblastech života, u zvířat i u lidí, i v oblastech mentálních.
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 12:33:55

vostálník píše:
chvíli trvá, než se pozorováním rozpustí dosavadní návyky, které se už jasně vidí jako dysfunkční. I


Chvíli to trvá, než zjistíš že i zájem je disfunkční, že to je jen návyk ega...

Myslím, že zájem o to, co se dostává do zorného pole, mají mimina už brzy po narození, kdy ještě nevzniklo sebeztotožnění s tělem, ani ego s jeho chtěním se prosadit a zajistit. Prohlížejí si soustředěně, se zájmem svoje prstíčky, stejně jako hračky, které nad nimi visí, a nejspíš vidí rozdíly jen v jejich tvaru, barvě, pohybu...
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » sob 09. črc 2016 13:20:49

Naučit se v sobě ty rozdíly rozpoznávat je docela dobrý začátek na cestě ke spokojenosti. Je to překvapivá zkušenost, když se znovu a znovu ukazuje, že ke spokojenosti stačí pozorování, včetně svých preferencí a chtění. Pozorováním se rozpouštějí. Pozorování začne postupně převažovat a nakonec se dá reagovat v klidu a v pohodě i v dost nesnadných situacích, které by dřív uvnitř vyvolaly spoustu bouřlivých reakcí a potřebu projevit je navenek, nebo je potlačit.


To máš prostě jako s pozorováním a zájmem o tuto diskuzi,

mohu sice analyzovat či rozpoznávat proč mě to zajímá a proč sem píšu a proč to preferuji,

nebo prostě přestanu mít o tuto diskuzi zájem, i o analýzu proč reaguji a píšu

a prostě to pustím ze svého zájmu...nebot mě to prostě nezajímá, neupoutalo to moji pozornost...

Prostě mě to nezajímá...


Diskuze zde bude probíhat i bez mého zájmu, když sem nahlédnu tak uvidím modré pole všelikých reakcí,
ale neuvidím žádnou konkrétní reakci, budu vidět jen modré nekonkrétní pole s nějakými písmeny

A když sem už vůbec nenahlédnu, tak neuvidím vůbec nic...
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 14:10:05

Většina diskusí - předpokládám, je o tom, co chce ten druhý, a dokud si to plně neuvědomím, i se všemi důsledky, které z toho vyplývají, reaguju jen na ty svoje vlastní předpoklady. Člověk pak vlastně pořád reaguje jen sám na sebe, na svoje představy o tom, co druhý píše, a proč.

Je taky možné se podívat, z čeho ty moje opakované předpoklady o druhých vycházejí. Proč vzniká potřeba jim něco přisuzovat. Jenže to chce jasné vědomí a potíž bývá i v tom, že v diskusích se v účastnících do různé míry aktivuje i neuvědomovaná potřeba imrvére dokazovat těm druhým, že se mýlí.

Ta je u každého účastníka jiná. V míře, v jaké si ji člověk u sebe uvědomí, už nemusí podle ní automaticky jednat.
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Pelvan » sob 09. črc 2016 20:17:02

"Návštěvník » pát 08. črc 2016 22:46:40

"Už jenom tím, že na něco nebo někoho upřu svoji pozornost, tak tím projevuji také nějaké svoje chtění, jinak bych svoji pozornost tím směrem neupřel..."

Máme zřejmě každý jinou zkušenost :)

V samotném pozorování, například v pozorování okolí, přírody, žádné osobní chtění není. Asi jako u malinkého dítěte, které se od narození pomaličku rozkoukává, pozoruje svoje ručičky, prstíčky, a všechno, co se před ním objevuje. Pozoruje se to, protože to vstoupilo do zorného pole.

Při pozorování se v nás ovšem může probudit i osobní zájem a ten může nakonec vyústit ve chtění.

Naučit se v sobě ty rozdíly rozpoznávat je docela dobrý začátek na cestě ke spokojenosti. Je to překvapivá zkušenost, když se znovu a znovu ukazuje, že ke spokojenosti stačí pozorování, včetně svých preferencí a chtění. Pozorováním se rozpouštějí. Pozorování začne postupně převažovat a nakonec se dá reagovat v klidu a v pohodě i v dost nesnadných situacích, které by dřív uvnitř vyvolaly spoustu bouřlivých reakcí a potřebu projevit je navenek, nebo je potlačit."

Ahoj Návštěvníku

Mám tu zenbuddhistickou zkušenost s dotazováním otázkou: "Kdo jsem?"
Ta otázka je dobrý vtip, protože to nikdo neví, kdo je. Opakováním vtipu se však jeho vtipnost vytrácí. Mám tu zkušenost, že takhle se chlapi dokážou ptát okolo 10 let a pak se na to vykašlou. Některý ženský jsou fakt vytrvalý a ptají se tak desítky let, ale k nějaký vnitřní jistotě tahle otázka asi nevede.

Se obávám a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. črc 2016 21:19:49

Pelvan píše:Mám tu zenbuddhistickou zkušenost s dotazováním otázkou: "Kdo jsem?"
Ta otázka je dobrý vtip, protože to nikdo neví, kdo je. Opakováním vtipu se však jeho vtipnost vytrácí. Mám tu zkušenost, že takhle se chlapi dokážou ptát okolo 10 let a pak se na to vykašlou. Některý ženský jsou fakt vytrvalý a ptají se tak desítky let, ale k nějaký vnitřní jistotě tahle otázka asi nevede.

Se obávám a zdravím

On to není vtip. Je to podobné, jako když se v nočním snu snová osoba začne zajímat a ptát, čím ve skutečnosti je? A když v ní vznikne opravdový, nehraný zájem (místo nějakého předepsaného opakování otázky), zčistajasna se může uvědomit jako to, čemu se snová osoba jen zdá. Podobně jako ráno po probuzení, když si najednou uvědomíme, že opravdu nejsme tou snovou osobou, za kterou jsme se ještě před chvílí ve snu během spánku považovali.

Po dočasném rozpuštění osobního já ve skutečném Já, tj. v čistém prázdném Vědomí, které samo v sobě rozpoznalo tu osobu jako pouhý svůj tvar, se navyklé sebeztotožnění Vědomí s klamným osobním já znovu vrací tak dlouho, dokud se postupně nerozpustí jeho navyklá bezděčná ulpívání (podvědomá chtění, aby tohle bylo a tam to nebylo), které tohle iluzorni já vytvářejí.

Taky se ale může stát, že hra Vědomí pak pokračuje vylepšeným způsobem: může se začít vytvářet sebeztotožnění "vědoucího" iluzorního osobního já s představou, že je probuzeným Já... a může pak trvat hezky dlouho, než se ulpění na téhle zkušenosti rozpozná a upustí se od něj. Ono je celkem jedno, jestli osobní já ulpívá na majetku, na svých přednostech a schopnostech, nebo na myšlence a představě "nejsem osobní já".
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Pelvan » stř 13. črc 2016 9:00:32

Ahoj

Návštěvník píše:On to není vtip. Je to podobné, jako když se v nočním snu snová osoba začne zajímat a ptát, čím ve skutečnosti je? A když v ní vznikne opravdový, nehraný zájem (místo nějakého předepsaného opakování otázky), zčistajasna se může uvědomit jako to, čemu se snová osoba jen zdá. Podobně jako ráno po probuzení, když si najednou uvědomíme, že opravdu nejsme tou snovou osobou, za kterou jsme se ještě před chvílí ve snu během spánku považovali.


Tohle je TEORIE, co sem píšeš!
PRAXE, kterou jsem zažil, je taková, že po cca 10 letech dotazování "Kdo Jsem?" VŠICHNI chlapi z mé pražské zenové skupiny včetně mne odešli. Odešli bez fanfár a bez vítězství, neprobuzení a neslavní. Někteří odešli do jiných skupin a tak možná uspěli tam, ale na vlastní oči jsem v naší skupině žádné probuzení neviděl.

Tím netvrdím, že je ta otázka špatná a ani netvrdím, že sedět v zazenu je špatné.
Tím tvrdím, že jenom sezení v zazenu a poslouchání podobných zjednodušujících instrukcí, jako je tato nahoře, nezaručuje nic víc než mírné zklidnění emocí. A i tohle málo jako výsledek mnohaletého snažení je uskutečnitelné podle mne jen za předpokladu, že emoční osobní nastavení meditujícího je pozitivní nebo alespoň neutrální.
Pokud budeš sedět v zazenu nasranej na sebe a budeš se při tom dotazovat sám sebe "Kdo jsem?", nemusí to s Tebou dopadnout vůbec dobře.
A to pomíjím tu možnost, že by byl mistr dharmy té mé skupiny nějak problematický, i o takových případech jsem slyšel. Já jsem měl štěstí a moji "šéfové" byli dobří.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. črc 2016 10:06:39

Pelvan píše:Ahoj

Návštěvník píše:On to není vtip. Je to podobné, jako když se v nočním snu snová osoba začne zajímat a ptát, čím ve skutečnosti je? A když v ní vznikne opravdový, nehraný zájem (místo nějakého předepsaného opakování otázky), zčistajasna se může uvědomit jako to, čemu se snová osoba jen zdá. Podobně jako ráno po probuzení, když si najednou uvědomíme, že opravdu nejsme tou snovou osobou, za kterou jsme se ještě před chvílí ve snu během spánku považovali.


Tohle je TEORIE, co sem píšeš!

Není. Když nastane zkušenost probuzení z bdělého stavu do Přirozeného stavu Bytí, přímo se vidí, jasně se vnímá, že všechno, co se obvykle považuje za reálné, včetně osobního já, těla i mysli, je opravdu jen pohyb prázdného Vědomí. A je to mnohem reálnější než všechno, co se doteď považovalo za skutečné. Ale není tu už žádná osoba, která by si to uvědomovala. Uvědomuje si to v sobě prázdné, nekonečné Vědomí.

Není to tak neobvyklá zkušenost, znám i pár dalších lidí, kteří to zažili. Jeden z nich při svých toulkách přírodou, ačkoliv se nikdy o nic "duchovního" nezajímal a nic necvičil.

Většinou to bývá dočasná zkušenost, která pak zmizí, asi jako když se na chvilku roztrhnou mraky a zasvitne slunce. Pak ho zase překryjí navyklé "mraky". Jejich rozpouštění je po téhle zkušenosti už snazší - pokud se ovšem na té zkušenosti neulpí a v osobním já se nezrodí chtění vnímat to tak pořád. I to se někdy stává...

Takže existuje nejen lucidní snění, ale i lucidní bdění.
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. črc 2016 11:23:45

Návštěvník píše:Není. Když nastane zkušenost probuzení z bdělého stavu do Přirozeného stavu Bytí, přímo se vidí, jasně se vnímá, že všechno, co se obvykle považuje za reálné, včetně osobního já, těla i mysli, je opravdu jen pohyb prázdného Vědomí. A je to mnohem reálnější než všechno, co se doteď považovalo za skutečné. Ale není tu už žádná osoba, která by si to uvědomovala. Uvědomuje si to v sobě prázdné, nekonečné Vědomí.

Není to tak neobvyklá zkušenost, znám i pár dalších lidí, kteří to zažili. Jeden z nich při svých toulkách přírodou, ačkoliv se nikdy o nic "duchovního" nezajímal a nic necvičil.

Většinou to bývá dočasná zkušenost, která pak zmizí, asi jako když se na chvilku roztrhnou mraky a zasvitne slunce. Pak ho zase překryjí navyklé "mraky". Jejich rozpouštění je po téhle zkušenosti už snazší - pokud se ovšem na té zkušenosti neulpí a v osobním já se nezrodí chtění vnímat to tak pořád. I to se někdy stává...

Takže existuje nejen lucidní snění, ale i lucidní bdění.


není to teorie, jde o změnu ve vnímání

dotyčný návštěvník to popsal naprosto přesně :yes:

mohu za sebe potvrdit včetně toho, že v porovnání s přechozím způsobem vnímání se "toto" jeví jako daleko "reálnější" - respektive pravdivější - respektive jako bazální přirozenost na které posléze bylo navrstveno zkreslení vnímání přes "osobu" se kterou se člověk ztotožnil

jde o bazální způsob přirozeného vnímání
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. črc 2016 12:00:36

Pelvan píše:PRAXE, kterou jsem zažil, je taková, že po cca 10 letech dotazování "Kdo Jsem?"


jde o to jakým způsobem se dotazování provádí - nestačí si v hlavě drmolit Kdo jsem já furt dokola

jak se správně provádí sebezpyt - vysvětlovat Ramana neustále dokola. ze soudobých "Probuzených" o tom hovoří třeba Mooji

krom toho, že dotazování není způsob jak dosáhnout přirozeného tj. bazálního způsobu vnímání (ono je stále přítomné, akorát přes filtr osobního vnímání je neuvědomováno), nýbrž o metodu, která napomáhá "rozhrnout ty mraky", jak výstižně popsal návštěvník a uvědomit si, že to za co se člověk pokládal tj.za samostatného jedince, který se narodil rodičům a žije svůj život a jednou zemře je v raném dětství naučený, lépe řečeno, převzatý od rodičů a společnosti, vzorec vnímání, který sice umožňuje fungování ve společnosti, ale neodpovídá skutečnosti přímého prožitku - což je v okamžiku uvědomění si sebe, jako prázdného prostoru vědomí - naprosto jasné a zřejmé a to natolik, že je to spojeno s údivem, že to nebylo před tím uvědomováno. a pokud je toto "prozření" dostatečně hluboké, tak i když se vrací naučený vzorec, tak už není tak utkvělý a většinou se střídají jasnější chvilky se zastřením a postupně s každým dalším jasným uvědoměním sebe sama jako prázdného prostoru vědomí které je zdroje veškerého uvědomování, oslabuje. tak to chodí u většiny lidí u kterých k tomuto zásadnímu neverbálnímu poznatku došlo. u velmi mizivého procenta je to natolik "hluboké", že dojde k okamžitému rozpuštění převzatého vzorce - pak se hovoří o seberealizaci probuzení ze sna. kdežto v prvním případě o probuzení do sna. i probuzení do snu je ale velmi osvobozujícím zjištění.

tedy sebedotazování - na rozdíl od ostatních metod, nedosahuje něco nového, co by tu již nebylo přítomno, ale je to pomocná metoda k odstranění toho co je přidáno navíc a s čímž je vymezena identifikace na já a ne - já :)

slovy Moojiho

Sebedotazování je zrcadlo, ve kterém Věčnost rozeznává samu sebe.

a ve světle tohoto uvědomění, pak i individualizovaný způsob vnímání je chápán (ne hlavou jako představou , ale vnitřně tj. přímým prožitkem) jako jeden ze způsobů nahlížení sama na sebe a ne jako nežádoucí a nechtěné cosi, čehož je potřeba se zbavit a nastolit osvícenost, kterou je třeba si udržet. vše je neustále OK tak jak to v jednotlivé chvíli je.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Péče o mysl

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník