Motivace v mozku

[nop]

bez minulosti jsem NIKDO.

Pelvane, to je právě ONO, to je skvělý postřeh. Bez minulosti, bez budoucnosti, bez jakýchkoliv připoutaností jsme NIKDO, svobodní, přirození, šťastní.

"I have neither past, present, nor future! I am Nobody. I am Nothing. Therefore, as I am, I am supremely Happy."

Mooji

"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný."

Obávám se, Jano, že jsi Pelvanovi nerozuměla.
Ten má na mysli, že se něco vyvíjelo.

Ani Ježíš nebyl bez minulosti. Známe jen to, že s rodiči prožil více let v Egyptě (co tam poznal?) a že se zůčastnil dění v chrámu v Jeruzalémě (jako moudrý hoch). K jeho minulosti patří také křest v Jordáně.
Tupý hoch bez minulosti by těžko postoupil na proroka.

[Jana]

Obávám se, Jano, že jsi Pelvanovi nerozuměla.
Ten má na mysli, že se něco vyvíjelo.

Ani Ježíš nebyl bez minulosti. Známe jen to, že s rodiči prožil více let v Egyptě (co tam poznak?) a že se zůčastnil dění v chrámu v Jeruzalémě (jako moudrý hoch). K jeho minulosti patří také křest v Jordáně.
Tupý hoch bez minulosti by těžko postoupil na proroka.

Obávám se, Nope, že Ti není jasné, o čem mluvím. Jak se Krista dnes dotýká jeho minulost?

Proč, Nope, Mooji říká:
"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný" ?

[nop]

Obávám se, Jano, že jsi Pelvanovi nerozuměla.
Ten má na mysli, že se něco vyvíjelo.

Ani Ježíš nebyl bez minulosti. Známe jen to, že s rodiči prožil více let v Egyptě (co tam poznal?) a že se zůčastnil dění v chrámu v Jeruzalémě (jako moudrý hoch). K jeho minulosti patří také křest v Jordáně.
Tupý hoch bez minulosti by těžko postoupil na proroka.

Obávám se, Nope, že Ti není jasné, o čem mluvím. Jak se Krista dnes dotýká jeho minulost?

Proč, Nope, Mooji říká:
"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný" ?

Bez toho, čím Ježíš prošel by nevykonal své skutky a obrazně řečeno neseděl by v současnosti po pravici Boží.
A stejně si myslím, že oba hovoříte o rozdílných věcech.

[Jana]

Přála bych Pelvanovi to osvobození a poznání, že v samotném Bytí není třeba se s čímkoliv ztotožňovat, cokoliv si přivlastňovat.

Bez toho, čím Ježíš prošel by nevykonal své skutky a obrazně řečeno neseděl by v současnosti po pravici Boží.

Ještě jednou, byl někdy Kristus sám něčím jiným, než je teď?

Prosím, Nope, mohl bys vysvětlit, jak rozumíš tomu Moojimu:

"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný"?

Díky.

[Návštěvník]

[Pelvan]

Ahoj

Von má Mooji dos velký sexapeal, to by mohlo vysvětlovat jeho přesvědčivost.
Jenže tohle funguje jenom na některé osoby a na mne zrovna to neplatí.
A i kdyby to Mooji takhle měl, že je nikdo, tak to neznamená žádnou povinnost pro ostatní lidi, aby se mu museli chtít podobat. Se domnívám.

A zdravím

[Návštěvník]

Člověk se obvykle rozhoduje pro to, co mu vyhovuje, co ho osloví.

To rozhodnutí závidí především na tom, jestli si do druhých ještě promítáme svoje vlastní představy o nich a jim odpovídající emocionální reakce, nebo jestli už vnímáme a rozpoznáváme, jaká energie z koho vyzařuje.

Do té doby vidíme v druhých jen své vlastní představy o nich.

[Jana]

Ahoj

Von má Mooji dos velký sexapeal, to by mohlo vysvětlovat jeho přesvědčivost.
Jenže tohle funguje jenom na některé osoby a na mne zrovna to neplatí.
A i kdyby to Mooji takhle měl, že je nikdo, tak to neznamená žádnou povinnost pro ostatní lidi, aby se mu museli chtít podobat. Se domnívám.

A zdravím

Může tady být pohled skrz představu, že jsme toto tělo a to, co si o nás myslíme, pak představy o nás představují i představy o naší minulosti, které si můžeme, jak jsi objevil, interpretovat všelijak a nebo také nijak.

A nebo je možné, aby byla jen vědomá přítomnost...

PS: Co se sexapealu Moojiho týče, žádný v něm nenacházím, asi by to bylo to poslední, co by mě napadlo v něm hledat.

Působí spíš mateřsky.

[nop]

...

Bez toho, čím Ježíš prošel by nevykonal své skutky a obrazně řečeno neseděl by v současnosti po pravici Boží.

Ještě jednou, byl někdy Kristus sám něčím jiným, než je teď?

Prosím, Nope, mohl bys vysvětlit, jak rozumíš tomu Moojimu:

"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný"?Díky.

Posuď skutky Ježíše: Jan Křtitel nechtěl Ježíše nejprve pokřtít, protože Ježíš byl na vyšší úrovni. A jak to dopadlo? (mé vsuvky šikmo)

Matouš 3, 13 Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho.

14 Ale Jan velmi zbraňoval jemu, řka: Já mám od tebe křtěn býti, a ty pak jdeš ke mně? (mám já něco obdržet od tebe, ale jak to, že ty chceš ode mne?)
15 A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Nechej nyní; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy nechal ho.

16 A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj.
17 A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.

Dodatek: v řádu Božím jsou stupně a skutky. Ježíš obdržel dříve to, co pak od něho dostali jiní.
Ježíš jako bytost od Boha měl v podstatě vše připravené, ale řád věcí vyžadoval postup. V té chvíli nesl postupně i křest i pak pokoušení na poušti, předem rozhodnuté. Ale muselo se to uskutečnit.

[Návštěvník]

PS: Co se sexapealu Moojiho týče, žádný v něm nenacházím, asi by to bylo to poslední, co by mě napadlo v něm hledat.

Působí spíš mateřsky.

Ano. Vyzařuje z něj mateřská láskyplnost.

[Návštěvník]

[Jana]

...

Bez toho, čím Ježíš prošel by nevykonal své skutky a obrazně řečeno neseděl by v současnosti po pravici Boží.

Ještě jednou, byl někdy Kristus sám něčím jiným, než je teď?

Prosím, Nope, mohl bys vysvětlit, jak rozumíš tomu Moojimu:

"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný"?Díky.

Posuď skutky Ježíše: Jan Křtitel nechtěl Ježíše nejprve pokřtít, protože Ježíš byl na vyšší úrovni. A jak to dopadlo? (mé vsuvky šikmo)

Matouš 3, 13 Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho.

14 Ale Jan velmi zbraňoval jemu, řka: Já mám od tebe křtěn býti, a ty pak jdeš ke mně? (mám já něco obdržet od tebe, ale jak to, že ty chceš ode mne?)
15 A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Nechej nyní; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy nechal ho.

16 A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj.
17 A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.

Dodatek: v řádu Božím jsou stupně a skutky. Ježíš obdržel dříve to, co pak od něho dostali jiní.
Ježíš jako bytost od Boha měl v podstatě vše připravené, ale řád věcí vyžadoval postup. V té chvíli nesl postupně i křest i pak pokoušení na poušti, předem rozhodnuté. Ale muselo se to uskutečnit.

Všeliké skutky Ježíšovy by nás měly vést do větší hloubky vědomí, k plnění Zákona, k plnění Největšího přikázání.

A to znamená milovat Boha celým srdcem, celou myslí, celou duší, vší silou a bližního jako sebe sama.

Milovat Boha celou myslí znamená , že se naše mysl vrátí do svého zdroje, k Bohu, který je v srdci láskou.

A tady je živý Kristus, živé vědomí, bez příběhu, bez minulosti, bez budoucnosti.

Je jen svatou existencí, věčným Životem, se kterým se nikdy nic neděje.

[Návštěvník]

Přirozená, celobytostná laskavost.
Uzdravené vnitřní Dítě hladí, na co se podívá

[Pelvan]

Ahoj

Žádné dítě neřekne, že je nikdo.
Možná řekne, že má nějaký pocit a možná bude i vědět, odkud (z jaké situace) se ten pocit bere.
Pokud je ten pocit příjemný, stačí jenom být s ním a vnímat ho.
Pokud je ten pocit nepříjemný, je také třeba být s ním a vnímat ho, ale jenom to vnímání asi nestačí.
Jak říkal Fráňa Drtikol, je možné vstoupit vědomím do čehokoliv. Je proto asi nutné opakovaně do toho pocitu vstupovat svým vědomím. Asi podobně jako když se jede na kole, tak se také opakovaně šlape do pedálu, znova a znova. A ten pocit se mění, vyvíjí. může sílit i slábnout.
Těžko bych o takové situaci diskutoval s Moojim nebo s Janou, ti mají neustále povinně pocity jenom pozitivní. Jak jinak, že?

Zdravím

[Jana]

Těžko bych o takové situaci diskutoval s Moojim nebo s Janou, ti mají neustále povinně pocity jenom pozitivní. Jak jinak, že?

Ivane, pocity mohou být jakékoliv, třeba teď, když čtu, co tady Arikiran píše, tak je ve mně smutek. Ale pocity jsou to, co se objeví a zmizí, stejně jako jakékoliv trampoty a problémy nebo potěšení a jásání.

Nicméně to, co jsem, se nijak nemění, ať se objeví cokoliv. A ta chuť samotného Bytí obsahuje radost, že ve skutečnosti Arikiran na tom není o nic hůř než já.

[Návštěvník]

Žádné dítě neřekne, že je nikdo.

Malinké dítě se nepovažuje za "někoho". Nevnímá, že je "někdo."
Neuvědomuje si sebe samo jako "já", mluví o sobě ve třetí osobě. Říká

"Pepíček má hlad"...

"Zuzanka má žízeň"....

Vnímá sebe jen jako něco, co prostě existuje, úplně stejně jako okolní předměty a lidi.

Pocit "já jsem Pepíček" se vytváří postupně, pod vlivem lidí, se kterýma žije.
Tak dlouho ho ztotožňují s osobou/osobním já, až mu sebeztotožnění s "já" vsugerují.

[Pelvan]

Ahoj

Já nejsem ten nějaký Pepíček, já jsem ten pocit, který zrovna v této chvíli prožívám.
Malé dítě rovnou řekne "mám hlad", nebo "jsem unavenej". Je prostě v TOM svém POCITU stoprocentně angažované.
Pokud Jana je smutná z toho, co někdo jiný napíše, tak je ve skutečnosti v té chvíli tím smutkem.
Pokud já vám tu soustředěně píši tento odstavec, tak jsem v tuto chvíli tím soustředěním...

Zdravím

[Návštěvník]

Malé dítě rovnou řekne "mám hlad", nebo "jsem unavenej".

Tohle říkají jen starší děti.

Každý kdo má děti a vychovával je od jejich narození, má zkušenost, že malinké děti o sobě mluví poměrně dlouho jen ve třetí osobě. Protože se ještě neztotožňují s tělem.

[vostálník]

Tak jednoduché to zase není,
malé děti se nerodí jako nepopsaný list papíru,
ale mají již karmické dispozice, které je pak učí...

Samozřejmě na počátku jsou podobné onomu nepopsanému listu a nemají já,
později ovšem vytvoří já a karmické dispozice nás nasměrují určitým směrem,
proto se také v této fázi učí že máme následovat své pocity a karmu...
Pokud zaměřujete pozornost ve směru toho co chcete a po čem toužíte,
dochází v mozku k vyplavování endorfinů a člověk tak zažívá pocity štěstí,
je tedy v souladu se svou karmou a s Vesmírem...

[Pelvan]

Malé dítě rovnou řekne "mám hlad", nebo "jsem unavenej".


Tohle říkají jen starší děti.

Každý kdo má děti a vychovával je od jejich narození, má zkušenost, že malinké děti o sobě mluví poměrně dlouho jen ve třetí osobě. Protože se ještě neztotožňují s tělem.

Ahoj Návštěvníku

Možná hodně malé dítě tak mluví, ale nevím o tom.
Nepamatuji se, že se by moje děti vyjadřovaly tak idiotsky: Kuba má žízeň, Hanina má hlad. Prostě si na takovou situaci nepamatuji. Malé děti jsou opice a opakují po dospělcích okolo sebe jejich formulace (mám hlad anebo mám žízeň) bez nějakého rozumování v případě, že hlad je přítomný nebo žízeň je přítomná.
Nejde mi o archeologii těch nejranějších vyjadřovacích způsobů dětí, jde mi o pochopení podstaty věci. Děti né už mrňavé, ale také né ještě velké, tak okolo 6 - 8 let věku se vyjadřují už v 1. osobě, používají někdy slovíčko "já", ale nepřemýšlí filozoficky o tom, co to já znamená.
Podstatou věci je podle mne, že já jsem ta žízeň, já jsem ten hlad, já jsem kterýkoli pocit, který se mi zrovna děje.
O tohle mi jde, na lingvistiku kašlu.

Zdravím

PS
Pamatuji se ze svého dětství takovou neveselou příhodu ze své komunikace se svou mámou. Řekl jsem ji něco v tom smyslu, že bych se potřeboval také někdy pomazlit s ní. Vím, že jsem jí neříkal idiotsky, že Ivánek se potřebuje pomazlit. Ona mi na to tehdy odpověděla, že se to nehodí. A nehodilo se jí to nikdy za jejího života...