Motivace v mozku

[nop]

Jeden malý gól mimo branku.
Po siestě odpoledne když jsem se probral,
musel jsem se vykulit s mými 85 kilogramy s pohovky a vstát. Vzpomenul jsem si na pořady na TV a internetu o nadměrných tlouštících.

Některým byli přiděleni asistenti, kteří je čistí. Snahu hubnout nemají.
Ale jeden pod dohledem terapeutů a cvičitelů zhubnul ze 340 kg na 135 kg a potom si pochvaloval, jaké je to dobré,
"když si opět může dojít sám na záchod."

Někteří už jen leží bez znatelného pohybu, ale jíst umějí sami. Jeden ukázaný měl 700 kg, leží trvale v nemocnici a starají se o něho 11 asistentů, za státní peníze.
Jedna žena leží doma a její zdravější sestra jí donáší jídlo z obchodu, aby mohla jíst (aby netrpěla nedostatkem jídla).

A pak jsem uviděl příspěvek

Tak jsem si ten tvůj rituál přijetí našel

"Vesmíre,
s láskou a vděčností přijímám všechno,.....
S láskou a vděčností přijímám i sebe sama
uprostřed toho všeho....

S láskou a vděčností propouštím vše,
co chce z mého života odejít,
hýčkám vše, co chce v mém životě setrvat...

od Tebe přijímám celý svůj osud
a odevzdávám Ti své ego."

Tak mne napadlo, jestli by také nadměrní tlouštíci neměli v určitých případech poslechnout rady a spíše něco ze sebe pustit, nenechat si přicházet (nacpávat) do sebe tolik, aby jim bylo úlevou, že se mohou sami dobatolit na záchod a alespoň se nemuset dávat čistit.

[Pelvan]

Jako neutrální akt vnímám pozornost. Pokud něco pozoruji, tak se z toho nedá poznat, zda to přijímám anebo odmítám, jenom to pozoruji. Dlouhá léta jsem pozoroval svět a šlo to, i když to nebylo nic moc zvlášť pozitivního, nechalo se to nějak vydržet.
Ale svoji bolavou nohu nemohu nezúčastněně pozorovat, ta bolest je příliš naléhavá a nedovolí mi ten nezúčastněný přístup, nutí mne ta bolest se angažovat.
Logické je odmítat a také jsem ten stav i tu nohu zprvu odmítal.
Nelogické je přijímat a abych se to naučil přijímat, použil jsem k tomu rituál přijetí.
Je důležité rozlišovat co přijímám, zda tu bolest nebo tu nohu. Co přijímám, to sílí a uzdravuje se. Proto je vhodnější přijímat nohu, ta může sílit a uzdravovat se. Bolest by mohla jenom sílit, ale to není žádoucí.
S přijetím by mělo přijít i pochopení příčiny té bolesti a následně i práce na odstranění té příčiny.
Je to proces, na jehož začátku je přijetí jako konec zauzlovaného provázku, od kterého se to zkouším celé rozmotat.

[Návštěvník]

Jako neutrální akt vnímám pozornost. Pokud něco pozoruji, tak se z toho nedá poznat, zda to přijímám anebo odmítám, jenom to pozoruji. Dlouhá léta jsem pozoroval svět a šlo to, i když to nebylo nic moc zvlášť pozitivního, nechalo se to nějak vydržet.
Ale svoji bolavou nohu nemohu nezúčastněně pozorovat, ta bolest je příliš naléhavá a nedovolí mi ten nezúčastněný přístup, nutí mne ta bolest se angažovat.
...

Bolest je nevyhnutelná, dokud se ztotožňujete se svou myslí, dokud žijete ve stavu nevědomí. Hovořím především o emoční bolesti, která je také hlavní příčinou tělesné bolesti a tělesných nemocí. Nenávist, sebelítost, pocit viny, zlost, sklíčenost, žárlivost a dokonce i sebemenší podrážděnost - to všechno jsou formy bolesti. A každá rozkoš v sobě obsahuje semeno bolesti: svůj neoddělitelný protiklad, který se časem projeví. Každý, kdo vyzkoušel drogy, ví, že euforie se nakonec změní v nějakou formu bolesti. Mnozí lidé vědí z vlastní zkušenosti, jak snadno a rychle se může změnit partnerský vztah ze zdroje
potěšení ve zdroj bolesti. Pozitivní a negativní polarity jsou opačnými stranami téže mince; obě jsou součástí bolesti, která je neoddělitelná od stavu egocentrického ztotožnění s myslí.
viewtopic.php?f=93&t=3812&p=86747

[Pelvan]

Ahoj Návštěvníku

Děkuji za odkaz na E. Tolleho, zaujalo mne toto:

"OSVOBOZENÍ

Proces osvobození od emočního těla začíná tím, že si uvědomíte, že máte emoční tělo. Je také velmi důležité naučit se být dostatečné přítomný/á a bdělý/á. Pak budete vnímat své emoční tělo, když se probudí, jako silný příval negativních emocí. Když si ho budete uvědomovat, nebude moci déle předstírat, že je vámi.

Je to vaše vědomá přítomnost, co znemožní vaši identifikaci s emočním tělem. Jakmile se s ním přestanete ztotožňovat, nebude už schopné řídit vaše myšlení, takže se nebude moci přiživovat na vašich myšlenkách. Emoční tělo se většinou nerozpustí okamžitě, ale jakmile přerušíte jeho spojení s myslí, začne pomalu ztrácet energii. Vaše myšlení přestane být zastřené emocemi a začnete vnímat přítomnost čistě, bez zkreslujícího vlivu minulosti. Energie uvězněná v emočním těle změní svou vibrační frekvenci a promění se v Přítomnost. Emoční tělo se tak stane potravou pro vědomí. To vysvětluje, proč nejmoudřejší a nejosvícenější lidé na Zemi měli kdysi velmi silné emoční tělo...

Ne všechny pocity nešťastnosti vycházejí z emočního těla. Mohou vznikat ve chvílích, kdy přestaneme být přítomní v daném okamžiku, když ho nepřijmete takový, jaký je. Jakmile si uvědomíte, že jde vždy jen o přítomný okamžik, můžete mu vyslovit vnitřní souhlas. Tím, že zmizí váš vnitřní odpor, nejen že přestanete vytvářet další nešťastnost, ale také začnete vnímat jednotu se Životem."

Přijetí, o kterém zde mluvím, je tento zde zmiňovaný vnitřní souhlas, a ten je pozitivní.

Dlouhá léta jsem nevěděl, kde se bere ve mně ten vztek, věděl jsem, že to nejsem já, ale nevěděl jsem, co (kdo) to je. Emoční tělo Eckharta Tolleho je patrně nějak spojené s nešťastným vnitřním dítětem v pojetí Jana Zahradníka Havelky. To jsou problémy vznikající z rozdílných terminologií různých chytrých lidí hovořících o tom samém.

Zdravím

[nop]

Ahoj Návštěvníku

Děkuji za odkaz na E. Tolleho, zaujalo mne toto:

"OSVOBOZENÍ

Proces osvobození od emočního těla začíná tím, že si uvědomíte, že máte emoční tělo. Je také velmi důležité naučit se být dostatečné přítomný/á a bdělý/á. Pak budete vnímat své emoční tělo, když se probudí, jako silný příval negativních emocí. Když si ho budete uvědomovat, nebude moci déle předstírat, že je vámi.
,,,,
Ne všechny pocity nešťastnosti vycházejí z emočního těla. Mohou vznikat ve chvílích, kdy přestaneme být přítomní v daném okamžiku, když ho nepřijmete takový, jaký je. Jakmile si uvědomíte, že jde vždy jen o přítomný okamžik, můžete mu vyslovit vnitřní souhlas. Tím, že zmizí váš vnitřní odpor, nejen že přestanete vytvářet další nešťastnost, ale také začnete vnímat jednotu se Životem."

Přijetí, o kterém zde mluvím, je tento zde zmiňovaný vnitřní souhlas, a ten je pozitivní.

Dlouhá léta jsem nevěděl, kde se bere ve mně ten vztek, věděl jsem, že to nejsem já, ale nevěděl jsem, co (kdo) to je. Emoční tělo Eckharta Tolleho je patrně nějak spojené s nešťastným vnitřním dítětem v pojetí Jana Zahradníka Havelky. To jsou problémy vznikající z rozdílných terminologií různých chytrých lidí hovořících o tom samém.

Zdravím

Je to divné, ale předkládá se nám mnoho negativního, nebo alespoň strašáky.
Máme dávat pozor, rozdělovat, zbavovat se, rozpustit, zahodit nebo si alespoň všimnout, jak je něco nesprávné. Proti emočnímu tělu se zde také útočí.

.. budete vnímat své emoční tělo, když se probudí, jako silný příval negativních emocí....

Jen negativních? Není možné zažívat i radost, pohodu, lásku?
A ono to emoční tělo je popisované jako příživník a je potměšilé, ono se ukrývá a musíme dávat pozor, pak ho odhalíme a

.. Když si ho budete uvědomovat, nebude moci déle předstírat, že je vámi....

To je ale prohnané a zákeřné tělo !

Já ale jsem občas něco přečetl a to i takovou moudrost, že se člověk skládá ze sedmi vzájemně propojených částí = obalů = těl. Nikde se nepsalo, že se máme jedné části zbavit, ale spíše žít v harmonii.

Tak co mám dělat?, mám jednomu tělu znemožnit, aby nemohlo předstírat, že je mnou (jedna část za všechny)?
A potom dále: zbavit se emočního těla.
Jestli někdo chce emoce rozpustit, negoval, odfoukat jako plevy, čeká ho dále neradostný život suchára bez citu, bez odezvy druhým, bez úsměvu.

Možná, že učitel žije bez emocí a přeje totéž i druhým.
Proše pana, jak si kdo ustele, tak si lehne.

[arikiran]

Kde se ve mne bere ten vztek?
To je pekny Pelvanuv povzdech....
A zalezi az tak na tom?

Myslim, ze dulezitejsi je, jak a na co ten vztek pouziji...
Ci co on se mnou udela
Udela-li ze mne besnici a nekontrolujici se furii,
Tak to vetsinou uplne optimalni nebude...
.....

[Jana]

Jen negativních? Není možné zažívat i radost, pohodu, lásku?
A ono to emoční tělo je popisované jako příživník a je potměšilé, ono se ukrývá a musíme dávat pozor, ...

Emocionální tělo je filtrem, který brání prožívat radost ze života, poznávat, že existence je láskou. Je zásobárnou negativních vzpomínek na všechny křivdy a ublížení, na všechna neporozumění, na všechna odmítnutí, na všechny negace, skrz které se jeví skutečnost jiná, než je.

Poznáním, kdo jsi, zmizí toto emoční tělo jako sen, protože ve skutečnosti nejsi tím, kdo může být v něčem takovém uvězněn.

[arikiran]

ahoj nope

cituji Janu:
Emocionální tělo je filtrem, který brání prožívat radost ze života, poznávat, že existence je láskou...

tak to má třeba Jana nebo Tolle

a my to zas vnímáme jinak

číst knihy a otrocky papouškovat obsah není příliš optimální..lepší je se nechat inspirovat

zdarec
.....

[Pelvan]

Ahoj

Zadal jsem si do googlu emocionální tělo a vyskočilo mi tohle:

http://www.novazem.info/teal-swan-leceni-emocniho-tela/

Emoční tělo nezmizí, pokud se nám podaří uzdravit svoje negativní emoce, pouze se pročistí a zmírní se jeho negativní emocionální ataky. Uzdravit se mohou naše emoce pouze naší vlastní podporou, my jsme ti vlastní pečovatelé o sebe sama. Možná se Tollemu emoční tělo tak pročistilo, až mu zmizelo, ale to není normální případ. Raději jsem normální než abych byl nenormální.

To video je úžasné. Uvědomil jsem si, že za mojí nejranější vzpomínkou, na kterou si skutečně vzpomínám musí být vzpomínka ještě starší, každý u nás ji má, jenom si na ni nepamatujeme. Je to vzpomínka na náš porod a ta asi nebude moc příjemná. Jak to popisuje figurant Teal: Zima a tíha gravitace a asi také ostrá světla a asi také rána přes prdýlku od porodníka a asi také oddělení od matky na tak nutné zvážení a změření a aby si rodička odpočinula. Samé kraviny se nám děly při porodu.

"Středověk neskončil, středověk trvá", se zpívá v jedné písni...

Zdravím

[Ja.na]

Dokud je tady ztotožnění s individualitou, tak se to jeví tak, že to emocionální tělo skutečně máme, jako máme ruce, nohy a je nesmysl se něčeho takového zbavovat, jen abychom se zbavili nějakého znečistění.

Ale při poznání, že vědomí individualitu přesahuje, je tady jen projev ve vědomí, který se objeví a zmizí. Vědomí samo je tím dokonale nedotčené, je stále čisté.

Když si sami sebe uvědomíme jako individualitu v nekonečném Věsmíru, v nekonečnosti času, tak je naše individualita tak nepatrná a nicotná, že ani nemá cenu ji řešit. Dívat se na to, s čím máme tendenci se ztotožňovat z takového nadhledu, je osvobozující.

Dopracovat se k té nejhlubší pokoře ničeho. Co bychom s tím chtěli vyvádět za zázraky? Zázrakem už je to, že to NIC se tady objevilo, mělo emoce, karmu, osud, nějak se projevilo a zase zmizelo.

Samotného Vědomí se to nijak nedotklo.

[arikiran]

pro Janu:
sedí tři chlapi v hospodě na Václaváku
a jeden povídá: to pivo je fakt dobrý
a Jan povídá: jo, je dobrý, ale pokud si v Ňujorku, tak to pivo tam neexistuje
třetí říká: kolik je kluci hodin, máma mě čeká s večeří
a Jan povídá: no pokud si v Ňujorku, tak je deset
třetí říká: no to mám ještě čas
akorát, že chuděra zapomněl, že nejsou v tom hen oným a doma dostal válečkem
ted má bouli a s Janem už prý nekamarádí

.....

[Pelvan]

Ahoj

Pro mne je dost těžké skousnout, že NIC na světě není jisté a stálé. Vždycky jsem se domníval, že jistá a stálá je minulost, co se stalo se už přece neodstane. Ale tady v tom videu Teal říká jasně: "Lze prožít svoji minulost znovu a jinak, lépe než se stala doopravdy kdysi".
Afirmace: "Jsem kompletně s tebou." neznamená bytí s nějakou osobou, znamená to bytí s nějakým pocitem, i to je pro mne nové.
Vše, co jsem považoval za stálé a spolehlivé mi měkne před očima do jakési pastelíny. A ten, kdo by s té amorfní hmoty měl něco smysluplného vymodelovat, to jsem já.
Nevím, zda se mám radovat nebo děsit...

A zdravím

[Ja.na]

Vše, co jsem považoval za stálé a spolehlivé mi měkne před očima do jakési pastelíny. A ten, kdo by s té amorfní hmoty měl něco smysluplného vymodelovat, to jsem já.
Nevím, zda se mám radovat nebo děsit...

A zdravím

Potřebuješ nutně, aby měla minulost nějakou formu?

Možná, že z toho všeho je nejdůležitější, že JSI.

V hlubinách vědomí je to, že právě JSI, takovou láskou, že vše co něco takového způsobilo a umožnilo, je skvělé, ať už by to bylo cokoliv.

[Pelvan]

Ahoj Jano

Potřebuji nějakou minulost, bez minulosti jsem NIKDO.
I Ty máš nějakou minulost a možná že láskyplnou, tak s ní nemusíš nic řešit a můžeš s tou svojí soukromou láskou tady každého prudit...
To se jenom domýšlím a zdravím

[Jana]

bez minulosti jsem NIKDO.

Pelvane, to je právě ONO, to je skvělý postřeh. Bez minulosti, bez budoucnosti, bez jakýchkoliv připoutaností jsme NIKDO, svobodní, přirození, šťastní.

"I have neither past, present, nor future! I am Nobody. I am Nothing. Therefore, as I am, I am supremely Happy."

Mooji

"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný."

[nop]

bez minulosti jsem NIKDO.

Pelvane, to je právě ONO, to je skvělý postřeh. Bez minulosti, bez budoucnosti, bez jakýchkoliv připoutaností jsme NIKDO, svobodní, přirození, šťastní.

"I have neither past, present, nor future! I am Nobody. I am Nothing. Therefore, as I am, I am supremely Happy."

Mooji

"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný."

Obávám se, Jano, že jsi Pelvanovi nerozuměla.
Ten má na mysli, že se něco vyvíjelo.

Ani Ježíš nebyl bez minulosti. Známe jen to, že s rodiči prožil více let v Egyptě (co tam poznal?) a že se zůčastnil dění v chrámu v Jeruzalémě (jako moudrý hoch). K jeho minulosti patří také křest v Jordáně.
Tupý hoch bez minulosti by těžko postoupil na proroka.

[Jana]

Obávám se, Jano, že jsi Pelvanovi nerozuměla.
Ten má na mysli, že se něco vyvíjelo.

Ani Ježíš nebyl bez minulosti. Známe jen to, že s rodiči prožil více let v Egyptě (co tam poznak?) a že se zůčastnil dění v chrámu v Jeruzalémě (jako moudrý hoch). K jeho minulosti patří také křest v Jordáně.
Tupý hoch bez minulosti by těžko postoupil na proroka.

Obávám se, Nope, že Ti není jasné, o čem mluvím. Jak se Krista dnes dotýká jeho minulost?

Proč, Nope, Mooji říká:
"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný" ?

[nop]

Obávám se, Jano, že jsi Pelvanovi nerozuměla.
Ten má na mysli, že se něco vyvíjelo.

Ani Ježíš nebyl bez minulosti. Známe jen to, že s rodiči prožil více let v Egyptě (co tam poznal?) a že se zůčastnil dění v chrámu v Jeruzalémě (jako moudrý hoch). K jeho minulosti patří také křest v Jordáně.
Tupý hoch bez minulosti by těžko postoupil na proroka.

Obávám se, Nope, že Ti není jasné, o čem mluvím. Jak se Krista dnes dotýká jeho minulost?

Proč, Nope, Mooji říká:
"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný" ?

Bez toho, čím Ježíš prošel by nevykonal své skutky a obrazně řečeno neseděl by v současnosti po pravici Boží.
A stejně si myslím, že oba hovoříte o rozdílných věcech.

[Jana]

Přála bych Pelvanovi to osvobození a poznání, že v samotném Bytí není třeba se s čímkoliv ztotožňovat, cokoliv si přivlastňovat.

Bez toho, čím Ježíš prošel by nevykonal své skutky a obrazně řečeno neseděl by v současnosti po pravici Boží.

Ještě jednou, byl někdy Kristus sám něčím jiným, než je teď?

Prosím, Nope, mohl bys vysvětlit, jak rozumíš tomu Moojimu:

"Nemám ani minulost, ani přítomnost ani budoucnost! Jsem Nikdo. Jsem nic. Proto, jak jsem, jsem nadmíru šťastný"?

Díky.

[Návštěvník]