Ahoj
PS problém není dosáhnout osvícení, problém je pochopit, o co tu jde, a pak to aplikovat v životě
U mne šlo o to, abych nechodil každý den po svém rozvodu do hospody. Tak jsem si chodil jednou týdně sednout do zazenu.
Dostal jsem na prvním sezení instrukci: "Soustřeď se do Hary." A Hara je prý někde blízko pod pupkem. A také mi poradili soustřeďovat se na dýchání a svoje případné myšlenky nezúčastněně pozorovat. Víc si mne nikdo celá ta moje zenová léta nevšiml, když odmyslím ty debilní koany.
Časem jsem si vydedukoval, že ta tajemná Hara bude asi 2. čakra. O čakrách ani o ničem jiném se na zenu nehovoří, tam se dozvíš akorát to, že "tráva je zelená a nebe je modré".
Rozhodně mne nezajímala a nezajímá otázka: "Kdo jsem?" Tu mi vnutili na zenu. Mě zajímalo pouze to jak dosáhnout toho, abych byl šťastný a spokojený. A zajímá mne to doteď.
Jistě je dobré si prosedět svoje myšlenky někde v klidu, třeba na zenu. Mooji o tom mluví moc pěkně:
Návštěvník píše:"Mooji, mohl by jsi vysvětlit Sebe-dotazování? Jak má začínat?
Začni s ‚Já jsem‘ - což je nejpřirozenější rozpoznání a znalost. Pocit existence můžeš spontánně cítit v sobě jako ‚Já jsem‘. Nikdo tě to nemusí učit. Buď si vědom této jednoduché intuice aniž by jsi ji spojoval s ostatními myšlenkami. Pociťuj jen jaké to je být prostě přítomný, v tomto momentě, aniž by jsi pojímal nějaký úmysl. Nedotýkej se žádné myšlenky, že děláš něco speciálního. Udržuj vnitřní tichost. Pokud se najednou vynoří vlna myšlenek, nepanikař. Není potřeba je kontrolovat nebo potlačovat. Prostě je nech rozehrát aniž by jsi se do nich zaplétal. Pozoruj nezaujatě. Zůstaň prázdný bez úmyslu. Buď tichý.
Představ si, že stojíš na nástupišti vlakového nádraží. Vlak za vlakem přijíždějí: zastaví se , otevřou se dveře, dveře se zavřou a pokračují dál. Nemusíš nastoupit. Stejně tak můžeš pozorovat myšlenkovou aktivitu odehrávající se na plátně vědomí aniž by jsi se do ní musel zapojovat. Nezapojuj se. Myšlenky a vjemy budou sledovány samy od sebe, bez nucení. Zůstaň neutrální. Buď s vědomím, jako samo vědomí. Uvědom si jak samovolně dýcháš, bez vůle a úsilí. Pozoruj funkci smyslů, pocit vnějšího a vnitřního, jakýkoli pohyb, vše se jen samo ‚děje‘, neplánovaně a nenuceně...
Takhle pěkně mi to nikdo tehdy před cca 20 lety nevysvětlil, ale instinktivně jsem cítil, že tím splašeným filmem svých vlastních myšlenek musím projít. S tímto jevem spouštění myšlenek se pojí dvojnásobné nebezpečí toho, že začátečník od této praxe zazenu uteče.
Pokud se začátečníkovi nelíbí to, že se mu v hlavě honí myšlenky jak chtějí - má k tomu odpor, tak zpravidla přestane na zazen chodit. Nebo sice na zazen chodí, ale svoje myšlenky potlačuje, čímž blokuje sebeočistný proces mysli. To je rychlý průšvih.
Pokud se žákovi zazenu tyto filmy myšlenek, které mu mysl produkuje, líbí, tak po nějaké době (ta doba mohou být i léta) s hrůzou zjistí, že se tyto filmy vlastních myšlenek stávají stále pomalejší a nudnější. To je pomalý průšvih.
U mne sice nedošlo k žádnému citovému vztahu k mým myšlenkovým filmům, ale nemohl jsem si nevšimnout, že po odeznění nutkavých myšlenek nastává v zazenu strašná NUDA. Nic se neděje, kromě bolesti přesezených nohou. Nechá se to pár let vydržet, ale celý život se takhle nudit odmítám.
Chybí mi v zazenu nějaké pozitivní nasměrování. Třeba pokračovatelé tradice Fráni Drtikola i obyčejní jogíni dělají čakramy, prodýchávají všechny čakry, nejen tu druhou. K aktivizaci čaker lze i vyslovovat slabiky LAM, VAM, RAM, JAM, HAM, SAM (KŠAM), ÓM. V hathajóze se protahuje tělo a dýchá pránajáma. Nic takového se v zazenu nedělá, jenom se sedí. To je pro mne málo. Proto jsem tam přestal chodit. Takže můj konec byl asi z nudy nad jednotvárným průběhem zazenu.
Zdravím
PS
To štěstí hledám stále, hledám je v sobě. Poslední dobou se mi zdají dobré pro toto hledání knihy Léčebný kód a Nejvyšší princip.