Motivace v mozku

[arikiran]

vůli k pravdě má asi každý...
pampeliška prorazí beton...
opilec přestane pít...
a abstinent se opije...
někdo sbírá známky
aněkdo cvičí
kde v tom všem snažení či...podle Péti...relaxu...je ta vůle k Pravdě?
kde?
kurva..všude...jen to uvidět
... ... . ... ...

[Pelvan]

Ahoj

PS problém není dosáhnout osvícení, problém je pochopit, o co tu jde, a pak to aplikovat v životě

U mne šlo o to, abych nechodil každý den po svém rozvodu do hospody. Tak jsem si chodil jednou týdně sednout do zazenu.
Dostal jsem na prvním sezení instrukci: "Soustřeď se do Hary." A Hara je prý někde blízko pod pupkem. A také mi poradili soustřeďovat se na dýchání a svoje případné myšlenky nezúčastněně pozorovat. Víc si mne nikdo celá ta moje zenová léta nevšiml, když odmyslím ty debilní koany.
Časem jsem si vydedukoval, že ta tajemná Hara bude asi 2. čakra. O čakrách ani o ničem jiném se na zenu nehovoří, tam se dozvíš akorát to, že "tráva je zelená a nebe je modré".
Rozhodně mne nezajímala a nezajímá otázka: "Kdo jsem?" Tu mi vnutili na zenu. Mě zajímalo pouze to jak dosáhnout toho, abych byl šťastný a spokojený. A zajímá mne to doteď.
Jistě je dobré si prosedět svoje myšlenky někde v klidu, třeba na zenu. Mooji o tom mluví moc pěkně:

"Mooji, mohl by jsi vysvětlit Sebe-dotazování? Jak má začínat?

Začni s ‚Já jsem‘ - což je nejpřirozenější rozpoznání a znalost. Pocit existence můžeš spontánně cítit v sobě jako ‚Já jsem‘. Nikdo tě to nemusí učit. Buď si vědom této jednoduché intuice aniž by jsi ji spojoval s ostatními myšlenkami. Pociťuj jen jaké to je být prostě přítomný, v tomto momentě, aniž by jsi pojímal nějaký úmysl. Nedotýkej se žádné myšlenky, že děláš něco speciálního. Udržuj vnitřní tichost. Pokud se najednou vynoří vlna myšlenek, nepanikař. Není potřeba je kontrolovat nebo potlačovat. Prostě je nech rozehrát aniž by jsi se do nich zaplétal. Pozoruj nezaujatě. Zůstaň prázdný bez úmyslu. Buď tichý.

Představ si, že stojíš na nástupišti vlakového nádraží. Vlak za vlakem přijíždějí: zastaví se , otevřou se dveře, dveře se zavřou a pokračují dál. Nemusíš nastoupit. Stejně tak můžeš pozorovat myšlenkovou aktivitu odehrávající se na plátně vědomí aniž by jsi se do ní musel zapojovat. Nezapojuj se. Myšlenky a vjemy budou sledovány samy od sebe, bez nucení. Zůstaň neutrální. Buď s vědomím, jako samo vědomí. Uvědom si jak samovolně dýcháš, bez vůle a úsilí. Pozoruj funkci smyslů, pocit vnějšího a vnitřního, jakýkoli pohyb, vše se jen samo ‚děje‘, neplánovaně a nenuceně...

Takhle pěkně mi to nikdo tehdy před cca 20 lety nevysvětlil, ale instinktivně jsem cítil, že tím splašeným filmem svých vlastních myšlenek musím projít. S tímto jevem spouštění myšlenek se pojí dvojnásobné nebezpečí toho, že začátečník od této praxe zazenu uteče.
Pokud se začátečníkovi nelíbí to, že se mu v hlavě honí myšlenky jak chtějí - má k tomu odpor, tak zpravidla přestane na zazen chodit. Nebo sice na zazen chodí, ale svoje myšlenky potlačuje, čímž blokuje sebeočistný proces mysli. To je rychlý průšvih.
Pokud se žákovi zazenu tyto filmy myšlenek, které mu mysl produkuje, líbí, tak po nějaké době (ta doba mohou být i léta) s hrůzou zjistí, že se tyto filmy vlastních myšlenek stávají stále pomalejší a nudnější. To je pomalý průšvih.
U mne sice nedošlo k žádnému citovému vztahu k mým myšlenkovým filmům, ale nemohl jsem si nevšimnout, že po odeznění nutkavých myšlenek nastává v zazenu strašná NUDA. Nic se neděje, kromě bolesti přesezených nohou. Nechá se to pár let vydržet, ale celý život se takhle nudit odmítám.
Chybí mi v zazenu nějaké pozitivní nasměrování. Třeba pokračovatelé tradice Fráni Drtikola i obyčejní jogíni dělají čakramy, prodýchávají všechny čakry, nejen tu druhou. K aktivizaci čaker lze i vyslovovat slabiky LAM, VAM, RAM, JAM, HAM, SAM (KŠAM), ÓM. V hathajóze se protahuje tělo a dýchá pránajáma. Nic takového se v zazenu nedělá, jenom se sedí. To je pro mne málo. Proto jsem tam přestal chodit. Takže můj konec byl asi z nudy nad jednotvárným průběhem zazenu.

Zdravím

PS
To štěstí hledám stále, hledám je v sobě. Poslední dobou se mi zdají dobré pro toto hledání knihy Léčebný kód a Nejvyšší princip.

[Linda.]

problém je pochopit, o co tu jde, a pak to aplikovat v životě

Moje zkušenost je, že často až po mnoha létech praktikování (tak to bylo i u mě) člověk začne rozpoznávat, že k aplikování pochopeného dochází dvojím způsobem. A že v každém z nich převládá jiný druh energie: v jednom je to neosobní energie, vedoucí k cíli, k rozpouštění iluzorních mraků, překrývajících stále zářící Slunce čirého Bytí; a ve druhém je to neuvědomovaná energie chtivého osobního já, která automaticky vede k jeho dalšímu posilování. A že problém je tu tedy tak dlouho, dokud člověk v sobě tyhle dva bezděčné postoje nedokáže rozpoznat.

Všímavá pozornost a hluboký, opravdový zájem, vyplývající z pochopení, vede sám od sebe k optimálnímu rozhodování. Dochází k němu bez ulpívání na představě cíle a provází ho ochota neustále optimalizovat... čirá tvořivost... bez chtění... Místo chtění je tu naprostá oddanost Cíli

Na rozdíl od odhodlanosti a chtění, které v sobě nese docela jinou energii: ulpění na představě cíle a odhodlání osobního já ho dosáhnout za každou cenu: právě to vede k posilování ega, osobního já - překážky Probuzení.

[Pelvan]

Ahoj Lindo

Všímavá pozornost a hluboký, opravdový zájem, vyplývající z pochopení, vede sám od sebe k optimálnímu rozhodování. Dochází k němu bez ulpívání na představě cíle a provází ho ochota neustále optimalizovat... čirá tvořivost... bez chtění... Místo chtění je tu naprostá oddanost Cíli

Zajímala by mne konkretizace Tvého kréda. Opravdový zájem - o co? Vyplývající z pochopení - čeho? Jaký je rozdíl mezi cílem a Cílem?

Děkuji a zdravím

[Linda.]

Všímavá pozornost a hluboký, opravdový zájem, vyplývající z pochopení, vede sám od sebe k optimálnímu rozhodování. Dochází k němu bez ulpívání na představě cíle a provází ho ochota neustále optimalizovat... čirá tvořivost... bez chtění... Místo chtění je tu naprostá oddanost Cíli

Zajímala by mne konkretizace Tvého kréda. Opravdový zájem - o co?

Ahoj PeIvane,

kredo je to, čemu člověk věří. To, co píšu, není kredo. Když opakovaně pozoruješ, jak co funguje, už nemusíš věřit představám, ke kterým jsi došel. A postupně vznikne opravdový zájem o rozpuštění iluze, že osobní já = realita. Proč? Protože se opakovaně ukazuje, že ta pravá příčina neuspokojení je automatické ztotožňování s pocitem osobního já, ne to, na co reagujeme.

Dokud se osobní já i s jeho preferencemi vnímá jako skutečné, aktivuje se v něm neustále znovu chtění nebo nechtění. Protože nic vnějšího nás neuspokojí natrvalo, pořád saháme po něčem dalším. To jsou ty cíle s malým c. Včetně cílů, které osobní já vnímá jako duchovní.

Vyplývající z pochopení - čeho?

Z jakého pochopení vyplývá opravdový zájem o rozpuštění iluze osobního já? Ze zkušenosti scelení, které občas nastane samo při meditaci na Zdroj všeho – oddaností Tomu a odevzdáváním ulpělostí osobního já Zdroji. Tím se rozpouští i osobní já, které vzniká přesvědčením, že je samostatně existující jedinec, a proto se v něm objevuje snaha něco získat a udržet si to, nebo chtění, aby něco nebylo. Tichým pozorováním vznikajících chtění i nechtění mizí přitažlivost a odpudivost čehokoliv uvnitř nebo venku... začne se to vnímat bez emocí a je tu hluboký, naplňující mír, plné uspokojení, které se doteď pořád znovu marně hledalo venku.

Je logické, že se pak člověk začne zajímat, co brání tomu, aby tenhle stav scelení tu byl pořád, i mimo meditaci. Ego – osobní já – evidentně není nic trvalého, jen se to pořád znovu vytváří chtěním něčeho nebo odporem k něčemu. A tak když se začne to chtění a nechtění tiše v sobě pozorovat, nejprve v meditaci (jak to krásně vysvětluje Mooji) a pak, když se všímavost k vnitřním reakcím stala zvykem, i během činností, postupně se ulpívání i odporování zmenšuje. Můžou se pak začít objevovat i chvíle bez ulpívání a bez odporování, život jde dál, ale zmizel emoční doprovod, chtění nebo nechtění, a tu je tvořivé reagování v každém okamžiku.

To je dostatečná motivace, aby vznikl zájem nechávat podle Moojiho návodu rozpouštět doteď neuvědomované závislosti, které se pořád znovu aktivují podvědomými programy z minulosti a jako mraky znovu a znovu překrývají To, co tu pořád JE: Čiré, všetvořící živé Vědomí. Je jako Slunce, které neustále svítí, i když ho přes mraky není vidět. Je to Původce všeho. Včetně Hry na nevědomost. Protože bez slunce by ani ty mraky nevznikly.

Na rozpouštění starých programů z minulosti se osvědčují i regrese, protože dokud se nerozpoznají a nerozpustí tyhle spouštěče, fungují mimo dohled vědomí a pokaždé rozhodnou, jaká reakce se uvnitř objeví.

[ryunin]

Pelvane, když budeš chtít být šťastný a spokojený, tak budeš mít pořád bariéru mezi tebou a tím, co chceš. Jediná možná cesta je přestat se snažit být šŤastný a spokojený - ha, a je tu štěstí a spokojenost, ale už to není tvé vlastní štěstí a spokojenost.

Že ti někdo na zenu říká něco o haře, v zenu jsou taky špatní učitelé. Debilní koany, chápu, v naší škole takové věci neřešíme, alespoň ne jako "úkol". V zenu je spousta špatných nebo nedomrlých nebo falešných učitelů. Jako všude? Představ si, že bych se rozhodl stát katolíkem. Šel bych do kostela ve vesnici, kde bych bydlel a zjistil bych, že mi farář není sympatický, že nepůsobí věrohodně a upřímně. Sekl bych z křesťanstvím? Možná jo. Najít toho pravého učitele je jeden z nejdůležitějších úkolů adepta zenu.

Problém většiny lidí, kteří se zajímají o spiritualitu, je právě to, že chtějí být osvícení, moudří, šŤastní, spokojení, nemít osobní problémy. Ale že trpí sousedka , to už je moc nezajímá. Zen učí, že jsme všichni z jednoho těsta, všichni pocházíme z toho samého místa. Když se vrátíš ke svému původu, nebude už tak důležité, jestli máš nějaké problémy. Nebude to větší problém než problém druhých lidí.

[ryunin]

Pelvane, naprosto chápu tvou zkušenost, že zazen je nuda - nejdřív utrpení, to popisuje mnoho lidí, kterým jsem ukázal zazen - proboha, musím pořád myslet, to je hrozné, nebo proboha, co mám dělat? O Co se mám snažit?

Zazen je nuda, když nemáš ponětí, co to zazen je. Když zjistíš, že buddha cvičí zazen a že je fajn existovat, tak je zazen velká zábava. ALe zase zazen by neměl být něco jako heroin, aby se tím člověk pravidelně zfetoval. Ano, mám sice po hodině zazenu pocit, že je všechno v pohodě a že je super vůbec existovat. Nebo se divím, že vůbec něco existuje, prostě existence jako taková se najednou vyjeví zcela jasně. Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.

To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.

[Pelvan]

...Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.

To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.

Ahoj ryunine

Děkuji Ti za Tvůj zájem. Moje taková zkušenost, aby všechno zářilo jasně, nepřicházela, a tak jsem to se zenem vzdal. To je myslím moje docela legitimní rozhodnutí, doufám, že se na mne pro to nebudeš zlobit. Zen a buddhismus vyrostl z jogínské tradice, Buddha byl nejdříve jogínský asketa, nežli přišel na svoje učení. I já jsem cvičil nejdříve jógu, než jsem začal praktikovat zen. Začal jsem kdysi chodit sedět do zazenu tak trochu z lenosti cvičit a také ze zvědavosti na něco nového. Tak teď se k stáru pokorně k té józe doma ve cvičení vracím.
Asi není žádný univerzální všelék pro všechny lidi, ani zen to podle mne při vší úctě není.
Od každého učení nebo víry jsou odpadlíci. Odpadlíci od Islámu jsou tvrdě pronásledováni až směrem k jejich fyzické likvidaci. Odpadlíci od křesťanství byli ve 20 století tak běžní, že nám to zevšednělo. Obávám se ale, že ve středověku takový odpadlík od křesťanství v Evropě po svém veřejném odpadnutí od víry většinou příliš dlouho nežil. Buddhismus v tom Mongolském podání za Čingischána byl asi také tvrdý a nelítostný. Nedovedu si však moc dobře představit, že by jogíni pronásledovali svého odpadlého kolegu, který již necvičí jógu. Může v tom mírumilovném vztahu ke svým bývalým kolegům být i ten fyzický aspekt cvičení. To je podobné, jakoby aktivní fotbalisté pronásledovali svého líného bývalého kolegu, který již nehraje fotbal. Domnívám se, že existovalo učení starší nežli jóga, ze kterého se ta akrobatická jóga vytvořila. Bylo to patrně něco podobného korejskému cvičení Kum Nye (čte se to "ku mně" - zajímavě povědomé slovní spojení že?). Nejde mi o nějaké neuvěřitelně tělesně propletené asány, jde mi o návrat ku mně.

Zdravím

[ryunin]

...Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.

To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.

Ahoj ryunine

Děkuji Ti za Tvůj zájem. Moje taková zkušenost, aby všechno zářilo jasně, nepřicházela, a tak jsem to se zenem vzdal. To je myslím moje docela legitimní rozhodnutí, doufám, že se na mne pro to nebudeš zlobit. Zen a buddhismus vyrostl z jogínské tradice, Buddha byl nejdříve jogínský asketa, nežli přišel na svoje učení. I já jsem cvičil nejdříve jógu, než jsem začal praktikovat zen. Začal jsem kdysi chodit sedět do zazenu tak trochu z lenosti cvičit a také ze zvědavosti na něco nového. Tak teď se k stáru pokorně k té józe doma ve cvičení vracím.
Asi není žádný univerzální všelék pro všechny lidi, ani zen to podle mne při vší úctě není.
Od každého učení nebo víry jsou odpadlíci. Odpadlíci od Islámu jsou tvrdě pronásledováni až směrem k jejich fyzické likvidaci. Odpadlíci od křesťanství byli ve 20 století tak běžní, že nám to zevšednělo. Obávám se ale, že ve středověku takový odpadlík od křesťanství v Evropě po svém veřejném odpadnutí od víry většinou příliš dlouho nežil. Buddhismus v tom Mongolském podání za Čingischána byl asi také tvrdý a nelítostný. Nedovedu si však moc dobře představit, že by jogíni pronásledovali svého odpadlého kolegu, který již necvičí jógu. Může v tom mírumilovném vztahu ke svým bývalým kolegům být i ten fyzický aspekt cvičení. To je podobné, jakoby aktivní fotbalisté pronásledovali svého líného bývalého kolegu, který již nehraje fotbal. Domnívám se, že existovalo učení starší nežli jóga, ze kterého se ta akrobatická jóga vytvořila. Bylo to patrně něco podobného korejskému cvičení Kum Nye (čte se to "ku mně" - zajímavě povědomé slovní spojení že?). Nejde mi o nějaké neuvěřitelně tělesně propletené asány, jde mi o návrat ku mně.

Zdravím

No jo, pronásledovat někoho, protože změnil názor, to je úchylnost, autentický buddhismus takový být nemůže. Buddhismus je příležitost, ne povinnost. Cvičit zazen je příležitost ochutnat buddhu, jako jít do cukrárny je příležitost ochutnat zmrzlinu. Co se týká jógy, dá se to brát jako hluboké, filozofické učení, je to součást hinduismu, který se také někdy považuje za náboženství a je možné, že hinduisté jsou někdy taky mimo a nesnesou odpor, to je obecný jev - lidi jsou často hloupí.

[Pelvan]

Ahoj Petře

Omlouvám se Ti. Miluji Tě.

Omlouvám se Ti, protože v případě Tvých urážlivých reakcí je budu mazat.
Miluji Tě, protože v osobním kontaktu jsi docela sympatický člověk.

Vzpomínám si z jedné zenové knihy na následující příhodu:
Žák se ptá Mistra: "Co je to láska?"
Mistr mu odpovídá stejnou otázkou: "Co je to láska?"
Žák: "???"
Mistr přidává větu: "Tohle je láska!"
Žák: "???"
Mistr vysvětluje: "Ty se ptáš mě a já se ptám Tebe, to je láska!"

A tak se Tě ptám Petře jako žák mistra: Co Tě nutí takhle vyvádět a napadat druhé lidi v psané diskusi?

Děkuji a zdravím

[Pelvan]

PS

Tohle video mi připadá k tématu nešťastného vnitřního dítěte jako velice inspirativní:
https://www.youtube.com/watch?v=DSJWZ37B8TM

A tento komentář pod videem je také výborný:
"Já jsem si na tohle nějak přišla sama, rok jsem dávala svému dítěti pozornost a empaticky mu naslouchala, jak se cítí atd.. ale ono mi pořád říkalo, že mu moje péče vůbec nestačí. Až potom jsem mu začala říkat různé utěšující a hladivé věty a zdá se mi, že to funguje lépe, zprvu mi vůbec nedocházelo, že utěšovat dítě je normální a že to potřebuje, děkuji:-)"

[Pelvan]

PPS
Přidávám i svůj komentář tohoto videa:
Tohle video mi připadá k problematice nešťastného vnitřního dítěte jako velice inspirativní. Sám jsem také ze studeného odchovu (podobně jako Jan Zahradník Havelka na videu) a mám s tím doteď, do svých 60 let, pořád problémy...
A ten komentář Eleny pod videem je také výborný.

[vostálník]

Všechno je všechno,

nic je nic

a něco je něco...

Případné otázky si pak vyhledej na wikipedii...

[Pelvan]

Ahoj

Nevidím do druhých lidí, proč se chovají tak, jak se chovají.
Mohu ale na základě svých zkušeností dát svědectví, co pomohlo mně, abych se zbavil nějakého svého zlozvyku (nebo jsem ho alespoň hodně omezil).
Nadávání je zlozvyk a já jsem také nadával.
Domníval jsem se, že je to dané mým psychosomatickým typem, že jsem prostě takový a že se s tím nedá nic dělat.
Léta prosezená v zazenu mi tady s tím nijak nepomohla.
Až asi před rokem jsem se začal zabývat léčením vnitřního dítěte a začal jsem dělat rituál přijetí podle Jana Zahradníka Havelky.
Cvičení EFT a cvičení podle knih Léčebný kód a Nejvyšší princip sledují stejný cíl. Tím cílem je léčba vnitřního dítěte, i když se to v těch knihách třeba tak nenazývá.
Teď po cca roční praxi v tomto směru pociťuji zjevné zlepšení.
Už nejsem tak vzteklý a tak snadno nesklouznu k nadávání, když se mi něco zrovna nedaří.

Zdravím

[vostálník]

Já mám svý zlozvyky ale rád,

záměrně si je pěstuji,

jako jiní si pěstují záhonky,

meditují

apd.

Já tedy dělám rituál ztotožnění...

[Pelvan]

Ahoj
Ahoj vy všichni normální na těchhle stránkách.

Normálnost si představuji tak, že nenadávám bezdůvodně druhým a ani mi nedělá dobře, když si druzí lidé na moje nadávání stěžují.
Lidé se podle mne dělí na tři skupiny podle svého emočního nastavení, dělí se na pesimisty (všechno vidí tragicky jako boj) na optimisty (všechno vidí jako lásku) a na objektivisty (vidí ten boj i tu lásku).
Vždycky jsem se považoval za toho objektivistu, problém je v tom, že objektivista v problémech se stává pesimistou.
Tohle naše emoční nastavení, pokud jsme v problémech, klesá o stupeň níže.
Pesimista dostane šílený amok agresivity (viz. PV). Navíc tito problémoví pesimisté si někdy dělají ze svého hovna bič a otravují druhým lidem život podle hesla: "Když mi chcípla koza, tak ať chcípne koza i sousedovi."
Objektivista se stává pesimistou (to se stávalo mně) a pesimista pak těžko hledá v problémech řešení.
Pouze optimista se stává v problémech objektivistou a je schopen problémovou situaci racionálně řešit.
Tito lidé si bohužel navzájem nerozumí, i když mluví a píší stejným jazykem, tak si každý z nich představuje pod stejnými pojmy něco jiného.

Proto se poslední rok snažím cílevědomě zvednout svoji klidovou emoční hladinu z objektivismu směrem k optimismu. Je na to zvedání nálady spousta nástrojů, ale zenbuddhismus ani křesťanství mezi těmito nástroji vhodnými na zvedání nálady bohužel nejsou, alespoň podle mých zkušeností.

Zdravím

[vostálník]

a na objektivisty (vidí ten boj i tu lásku).
Vždycky jsem se považoval za toho objektivistu, problém je v tom, že objektivista v problémech se stává pesimistou.
Tohle naše emoční nastavení, pokud jsme v problémech, klesá o stupeň níže.

V duchovní oblasti být objektivní znamená jednoduše být neutrální,

a být neutrální jednoduše znamená neztotožnovat se ani s bojem a ani s láskou,

tedy že nečiníš ani jedno z toho,

a stejně tak ani jedno z toho neoduzovat

Pokud ti emoční nastavení klesá o stupen níže,

je to známka toho, že nejsi neutrální,

tedy že něco preferuješ a něco odsuzuješ...

[Pelvan]

Ahoj

Doporučuji ignorovat příspěvky PV, dokud budou mít šikaniózní charakter (nadávky, výhrůžky, povyšování se,... a tak dál).

Zdravím

[vostálník]

To je dobrej nápad,

já začnu první...

[nop]

Ahoj

Doporučuji ignorovat příspěvky PV, dokud budou mít šikaniózní charakter (nadávky, výhrůžky, povyšování se,... a tak dál). Zdravím

Ale tichou rezignací (neodpovědět) se nepozná síla semknutého mlčícího davu, takže to PV nepozná a nepochopí.