Rodinné konstelace

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Rodinné konstelace

Nový příspěvekod rosada » sob 05. lis 2011 21:55:22

Všichni jsme součástí rodinného systému. Často se stává, že se v rodinách opakují stejné příběhy v průběhu několika generací. V rodinných konstelacích se ukazuje, že když si nevyřešíme své problémy sami, automaticky je předáváme k řešení našim potomkům.
S rodinou, odkud pocházíme, jsme spojeni celé generace. Nevědomky formuje kvalitu našeho prožívání, zdraví, našich vztahů – k sobě, rodičům, partnerům, dětem… Vytváří vzorce přesvědčení a očekávání, skrze něž (ne)vnímáme realitu.
Rodinný systém tvoří celek, který se snaží udržet rovnováhu, a tak se stane, že z lásky – aniž bychom si to uvědomovali – bereme na sebe úlohu člena rodiny, kterému nebylo dovoleno se narodit, který byl vyloučen, zapomenut, o kterém se nesmělo mluvit, který předčasně zemřel, zůstal osamocen, nebo měl jinak těžký osud. V rozvedeném nebo nefunkčním manželství dítě přebírá úlohu partnera a „přestává být dítětem“. Děti si nedovolují být šťastnější než rodiče, nebo nesou zátěž či výhody rodičů, které jim nepatří, nebo se rozhodnou, že nikdy nebudou jako oni, nebo rodiče nepřijímají. Tím však popírají svůj život, svoje kořeny a sílu. Tím vlastně nepřijímají sami sebe.
Rodinné a jiné systemické konstelace umožňují podívat se na jakýkoli problém – zdravotní, pracovní, finanční, vztahový, rozhodovací…Pomáhají uzdravit své kořeny (máme-li zdravé kořeny, můžeme růst a kvést), přijmout rodiče, zahojit vztahy, osvobodit se z nevědomých vlivů, převzatých rolí, zátěže a pocitů viny, správně se rozvést, rozejít, rozhodnout, posílit otevřenost, sebedůvěru, sebelásku, sebeúctu, úctu k životu, k předchozím generacím, které jsou zdrojem naší síly. Metoda přináší hluboký prožitek celistvosti a jednoty – vše je spojeno se vším a nikdo není vinen.Vidíme, že viník je (byl) obětí.
K řešení všech problémů je nutné poznání pravdy a vlastní psychiky. Systemické konstelace odhalují pravdu (skutečnost) i vlastní psychiku. Obojí je třeba přijmout. Teprve přijetím relativních (podmíněných) pravd (každá pravda někdy platí a za jiných podmínek neplatí, a každý - ze svého úhlu pohledu - má svoji pravdu) se nám otevírá PRAVDA nepodmíněná - Pravda nad protiklady, která je vším - Jednota, Celistvost, Láska.

Jak se konstelace provádí:
Klient si z účastníků semináře vybere zástupce pro členy svého systému, např. rodiče, souro-
zence…a také zpravidla i zástupce za sebe. Rozestaví je tak, jak to odpovídá jeho vnitřnímu obrazu, jak to cítí, bez předem promyšleného plánu. Reakce zástupců jsou překvapivě shodné s pocity těch, které představují. Získáváme tak informace o systému a o jeho skryté dynamice. Ukazuje se, kdo v systému chybí a kdo převzal jeho úlohu. Doplněním chybějících členů systému, projevením vnitřních impulsů zástupců a všeho, co bylo skryto, začíná hojivý proces, který působí nejen na klienta, ale na celý systém. (Vědomí jednotlivce ovlivňuje vědomí celku, a naopak. Toto platí i na úrovni podvědomí a nevědomí.) Konstelace má přínos nejen pro klienta a zvolené zástupce, alei pro ty, kteří proces sledují.
Je dobré se předem informovat o významných událostech v rodině (2-3 generace zpět): Těžké a chronické nemoci, úmrtí do 40 let věku, potraty, izolace (klášter, vězení, psychiatrie…), majetkové křivdy, emigrace, velké utrpení (válka, koncentrační tábor, výslechy…), sebevraždy. Důležití jsou ti, o nichž se nesmělo mluvit nebo se o nich mluvilo špatně, i bývalí partneři a nevlastní děti.


http://cestyksobe.webnode.cz/konstelace/
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Rodinné konstelace

Nový příspěvekod rosada » sob 05. lis 2011 21:59:56

Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Konstelace, karma a trauma

Nový příspěvekod návštěvník J » ned 06. lis 2011 14:44:03

pohled a zkušenosti Michala Müllera :)

"V následujícím článku se dozvíte něco nového o systemických konstelacích a práci s traumaty, tak jak je vnímám v současnosti. Ponoříte se do možností a zároveň úskalí konstelační práce, která je dle mého názoru velmi mocným nástrojem, jak zkvalitnit a rošířit náš život a bytí celkově.
Co mně na systemických konstelacích a životu nejvíce přitahuje a fascinuje? Je to vždy ten vstup do neznáma. Vstup tam, kam se dá jít jen s důvěrou, že se vše bude dít, jak má. Vstup tam, kde pokora je na místech nejpřednějších. Když tam vstoupíme a necháme se tím obejmout, stáváme se součástí toho, čeho jsme součástí vždy byli, ale nějak jsme na to zapomněli. Když tam vstoupíme, tak cítíme, že se děje něco posvátného, co nemůže rozumem uchopit. Když tam jsme, tak vnímáme vděčnost a smíření s tím, co je. A s tím vším také přijde radost, že zase další část Stvoření zvaná člověk je o něco blíže celistvosti.


Úvod do konstelací

Jsme, ať chceme či nechceme, součástí systémů – Vesmír, Země, lidé, práce, přátelé, rodina. V systemických konstelacích nejčastěji pracujeme se systémem rodinným, konkrétně s rodiči. A právě s rodiči bývají naše vztahy nejkomplikovanější a nejzásadnější. Přijetí rodičů znamená přijetí své temné stránky (stínu) a tím jsou v podstatě pro nás největším darem, který nám život může dát.



Mnoho lidí ani snad neví, že temnou stránku mají. Snad říkají: „No už jsem takový“. To se ale týká těch „povrchních stínů“. Ty hlubší nevidí a možná si je nechtějí ani připustit. Pak takoví lidé říkají, že za to „špatné“, co se jim v životě děje, mohou všichni ostatní, celá společnost a vůbec celý svět. Ono na tom něco pravdy je, ale na každou „špatnost“ je potřeba dvou stran.

Rodíme se do takového prostředí a takovým rodičům, kteří nám svou výchovou a celkovým působením na nás umožní našim stínům (ale samozřejmě i talentům) se projevit. Z hlediska rodinných konstelací nesmím zapomenout na širší rodinný systém, který také napomáhá našim stínům vyjít na světlo. Typickým příkladem může být přebírání utrpení od jiného člena rodiny (např. členové vyloučení z rodinného systému – alkoholici, blázni či tajní milenci, mající na svědomí dítě). Základním předpokladem přebrání utrpení nebo zapletení do zápletek rodinného systému je naše osudová predispozice (karma), s kterou přicházíme do tohoto života.

Rodinné konstelace odhalují tyto vlivy, které nám umožňují pochopit nejen na rozumové úrovní, ale také přijmout a znovu prožít mnohdy prudké pocity a emoce, které se k nim vážou. Tímto nás mohou osvobodit od těchto zatěžujících vlivů, které si neseme z předchozích generací a udělat další krok vpřed v našem vývoji. Pomohou nám přijmout náš život a osud - ať je jakkoliv těžký, získat zpět ztracenou sílu a vydat se v životě směrem, který je více naplněn láskou, svobodou a štěstím.

Úrovně, ve kterých pracuji v konstelacích:

fyzická úroveň – traumata uložená ve fyzickém těle

emoční úroveň – potlačené nebo nevyjádřené pocity a emoce

mentální úroveň – zafixované myšlenkové vzorce

systemická úroveň – porušený řád v systému (většinou rodinném)

úroveň duše – integrace disociovaných (odtržených) části duše

duchovní úroveň – poznání své bytostné podstaty (témata smrt, život a další)

Konstelace traumatu

Většina z nás se na vlastní kůži setkala alespoň s některými příznaky traumatických událostí:

záplavou nepochopitelné bezmoci,

lítosti a smutkem,

ochromujícím strachem,

citovým odstupem,

nedostupností až strnulostí,

psychosomatickou tělesnou bolestí,

depresivními stavy,

opakujícími se vzorci chování, které nás brzdí, omezují a mnohdy působí i destruktivně,

nevysvětlitelným nutkáním.

Rodinnými konstelacemi dochází chtě nechtě k odkrývání traumat. Objevují se v nich častěji, než bychom mohli tušit. A pokud pracujeme s rodinnými konstelacemi bez znalosti práce s traumaty, je to obrazně řečeno, jako bychom bez rukavic sahali na elektrické dráty v naději, že nedostaneme ránu.

Obecně se tedy jedná o evidentní na vůli nezávislou neschopnost vidět skutečnost. Ze strany průvodce může dojít k nerozpoznání traumatu a záměně výše zmíněných příznaků s postoji pýchy, povýšenosti a odmítání (například když se dcera odmítá poklonit matce a vykazuje některé z traumatických symptomů). Tato záměna podle mně způsobuje ještě větší retraumatizaci. Mám pocit, že konstelace i v případě takové záměny se dále může vyvíjet. Otázkou zůstává jakým způsobem. Jedna z možností je, že konstelace začne „dřít“ a ztratí svou hloubku a jednoduchost. V případě záměny příznaku traumatu a systemického vlivu je podle mně velmi pravděpodobné, že konstelační řešení nebude dostatečně hluboké a komplexní.

Pokud zástupce nebo klient sám začne v konstelaci vykazovat známky re-traumatizace, je potom dobré se zaměřit pomocí jemných pohybů duše na odhalování příčin a průběhu traumatizace a k léčení traumatu samotného. Klient samotný s tím musí vědomě souhlasit - zvlášť když stojí v konstelaci sám za sebe. V takovém případě je vhodné postavit do konstelace zástupce vnitřních zdrojů traumatizované osoby (například podporující a traumatizované části duše). Zvlášť tato práce vyžaduje bezpečné prostředí podpory, důvěry a soucitu.



Výše uvedené traumatické příznaky (symptomy) jsou pro nás přátelé, kteří nám ukazují, kde se naše životní energie zablokovala, místa v řece života, kde musí voda obeplouvat velké balvany a překážky. My naše symptomy ale jako přátele většinou nevnímáme a máme je za nepřátele, proti kterým musíme bojovat. Tudy většinou ale cesta nevede. Konstelace traumatu nám pomohou přijmout ty naše části, které jsme odmítli a vytěsnili z našeho vědomí. Jinak jsme to neuměli a bylo to pro nás příliš bolestné. Problémem ale je (pokud čtete tyto řádky, tak už jste si to asi do určité míry uvědomili), že tyto nepracované traumatické události se svými projevy velmi silně ovlivňují náš život ve všech oblastech.

Přenos energie traumatu (tzn. těžkých osudových událostí, které se energeticky „otiskly“ do života našich předků a tím tedy do celého rodinného systému) se všemi psychickými i fyzickými symptomy má svou zákonitost, která by vydala na další článek. Tento přenos se spontánně odehrává v našem nevědomí. A jaký to má důsledek na nás? Děje se to bez účasti našeho vědomí a tím ztrácíme možnost to vědomě přijmout a změnit.

Lidé většinou přicházejí s problémy, které se týkají konkrétních oblastí jejich životů jako jsou partnerské vztahy, peníze, sebevědomí či úspěch. Konstelace na tato témata se podle mně skoro vždy musí otřít o traumata, která dlí v nejzazších a opuštěných koutech naší duše. Pokud se v konstelaci nebudeme zabývat tou pravou příčinou a základem většiny problematických témat – traumaty, budeme se pořád víceméně klouzat po povrchu, aniž se dotkneme podstaty problému. Když vytrhneme kořen, strom bude ještě chvílí růst, ale po čase zvadne. Když budeme trhat větvě a listy, tak to dlouhodobě k hlubší změně nepovede. Podrobnější článek o traumatech naleznete zde .

Spolutvorba a odpovědnost

Jednou položili otci rodinných konstelací Bertu Hellingerovi otázku:
"Ve vašich psychoterapeutických skupinách je zvláštní atmosféra, jakási směsice otevřenosti, kritické ostražitosti a důvěry. Ačkoli se každý účastník snaží vyřešit své vlastní problémy, všichni mají silný pocit sounáležitosti. Také mně překvapilo, jak otevřeně vyjadřují svou kritiku nebo pochybnosti."

Hellinger: "Jedině v takové atmosféře lze hodně vyjádřit. Když účastník visí na každém mém slově, musím si dávat velký pozor na to, co říkám. Když však vím, že účastníci nepřijímají má slova nekriticky, mohu si dovolit hodně.
Je-li klient mým partnerem ve zkoumání situace, pak může dojít k dialogu mezi sobě rovnými. Moje svoboda riskovat je funkcí mé důvěry v klienta. Naše spolupráce přináší úžasné výsledky.
...
Sjednocení a soustředění jsou základem společenství jedinců.

Když dochází k terapii ve skupině lidí, kteří jsou soustředění sami v sobě a zároveň spojení s druhými, pak klient i terapeut cítí podporu skupiny, a proto se nebojí dosáhnout intenzity, která by je děsila při individuální terapii."

Výše uvedené vnímám jako jeden ze základních kamenů dobré konstelační práce. Průvodce konstelací je jen průvodce druhých, kteří jsou odpovědní za vše co dělají a prožívají. Průvodce dává jen pokyny a návrhy, kterýmu se účastníci mohou a nemusí řídit. Je taky velmi přínosné, pokud se účastníci stávají vědomými spolutvůrci, kteří přicházejí s nápady a sdílejí své prožitky a vize. Onen pocit spoluúčasti a rovnosti může podle mně vyvolává v lidech automaticky pocit odpovědnosti, ale take chuť a nadšení v konstelaci pracovat.

Normálnost, terapie a transformace

Je cílem konstelací a trauma terapie uvést do jakéhosi „normálu“ bezpečného fungování? Podle mě ne. Pokud jsou výše uvedené techniky dělány v transformačním duchu, tak klient ani jeho průvodce neví, co bude na konci procesu práce s traumatem či jiným problémem. Myslím, že základním cílem konstelace nebo jiné transformační techniky je uvolnění energie zablokované v problému. A když se ta energie uvolní, tak se logicky něco změní.

Zvětší se životní možnosti, přijde euforie nebo radost, rozšíření pohledu na svět a také může dojít k něčemu posvátnému – rozšíření vědomí a poznání bezpodmínečné lásky. To poslední může změnit život dost radikálně. Alespoň tak mohu usuzovat nejen ze zkušenosti vlastní, ale i mých přátel, známých a klientů. Ale zároveň taky dojde obvykle k tomu, že se objeví další problém, který člověk pod rouškou předchozího problému neviděl. Ve kontextu rozšířeného poznání může ale nový problém vnímat v úplně jiném světle - ve světle dobrodružství na cestě po nepoznaných a dříve zapovězených krajinách.

Na takových cestách se pak dá potkat ledacos. A může se to naprosto vymykat definici „normálnosti“, se kterou žil člověk předtím. Ono se potom to bezpečí „normálnosti“ zboří jako domeček z karet a člověk jen s pokorou, důvěrou a údivem jako dítě zírá, co se vlastně děje.

Závěr

A co mně na systemických konstelacích a životu nejvíce přitahuje a fascinuje? Je to vždy ten vstup do neznáma. Vstup tam, kam se dá jít jen s důvěrou, že se vše bude dít, jak má. Vstup tam, kde pokora je na místech nejpřednějších. Když tam vstoupíme a necháme se tím obejmout, stáváme se součástí toho, čeho jsme součástí vždy byli, ale nějak jsme na to zapomněli. Když tam vstoupíme, tak cítíme, že se děje něco posvátného, co nemůže rozumem uchopit. Když tam jsme, tak vnímáme vděčnost a smíření s tím, co je. A s tím vším také přijde radost, že zase další část Stvoření zvaná člověk je o něco blíže celistvosti.

Michal Müller http://www.nakedreality.org"


http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2008060007
návštěvník J
 

Konstelace jako cesta k živému jsoucnu

Nový příspěvekod návštěvník J » ned 06. lis 2011 14:46:20

J.J.Šalomoun :)

"Intro:

Růst není výsledkem konání - ani na kosmické, ani na individuální úrovni. Je to dění, které následuje svůj vlastní rytmus, své vlastní tempo. Duchovní růst či vývoj nejsou nic jiného, než rozvíjení se samotného vědomí a vědomé existence, při němž vědomí uskutečňuje samo sebe, "přichází samo k sobě" - nikoli tedy pohyb, jenž by vycházel z nás a odvíjel se od našich přání a tužeb, ale pohyb samotného vědomí. Rozvíjí se samo a my jsme součástí tohoto rozvoje. Co nám tedy schází (pokud nám něco schází), není více růstu nebo rychlejší či vyšší růst; co nám schází, je přijetí toho, co je - skutečnosti, jež nás obklopuje a jež v nás působí.
(Wilfred Nelles - Život nemá zpátečku)


Už na mých prvních setkáních s konstelacemi jsem si uvědomil, že tato „technika“ má ohromný potenciál. A to nikoliv jen ten obecně proklamovaný – (psycho)terapeutický, ale hlavně jako nástroj, který nám může pomoci vstoupit do živého vztahu s naší podstatou (ať už jí nazýváme jakkoliv), protože nám umožňuje ponářet se do vod, kde se stírají jinak tak silně zažívaná přesvědčení o hranicích mezi já a ty, já a oni a především já a Ono. Kde Ono (tedy to co je větší) stává se žitou hybnou silou skutečnosti a naše já, ty, oni – mé, tvé, jejich – pak vlnami tančícími na této živé řece.

Tento prvotní záblesk poznání transcendentního rozměru konstelací se mi pak částečně překryl různými fascinujícími zážitky z rozplétání našich rodinných zámotků, objevováním souvislostí v řádu rodinného systému atd. Pro tento účel byly konstelace původně vytvořeny a mají a budou zde mít vždy místo.

Avšak čím déle s konstelacemi pracuji, tím více začíná být opět cítit ona původní chuť či vůně, která pro mne konstelace dělá zásadně něčím jiným, než (psycho)terapeutickým nástrojem. Ke svému překvapení jsem zjistil, že některé konstelační vhledy, mají úplně stejnou kvalitu, jako vhledy meditační. Ba co více, že mohou těmto meditačním vhledům dát právě onu chuť a vůni živého prožitku. Někdo může namítnout, že přeci meditační vhledy jsou také živé a autentické. Ano – ale dle mých zkušeností mohou být konstelační vhledy jaksi širší – drží totiž vždy pohromadě formu i obsah – jako neoddělitelné nádoby. A v meditaci velmi často tyto dvě části – ať vědomě, či nevědomě – oddělujeme. Konstelační náhledy mohou být plné pohybu a přesto v nich můžeme prožívat klid, naplnění a tiché souznění.

Jiný zase může namítnou, že meditace přece není o prožívání. Ptám se tedy, velmi kacířsky, o čem teda je, když se o ní můžeme bavit, jako o něčem, u čeho jsme byli, psát o tom knihy a dělat návody?

Dle mých zkušeností v meditaci, pokud se vskutku podaří, vstupujeme do vztahu – do velmi intimního vztahu s něčím tak živým, že naše individuální žití se v tom radostně utápí. Utápí s vědomím, že zde není nikoho, kdo by mohl utonout. A přesně takové mohou být konstelační dotyky. I zde vstupujeme do tohoto vztahu a jsme schopni do něj vstupovat s celým svým příběhem, se všemi tanečky, které aktuálně tančíme a které právě poutají naší pozornost. Tím útápěním pak dáváme prostor, prostor aby do celého právě prožívaného příběhu mohl vtrhnout proud života. Pak shledáváme, že vše je v pořádku, protože vše je právě tímto životem včetně našeho já, které v radostné hře s tím vším, nemá žádné tendence se proti jakékoliv části této hry vymezovat.

Konstelace pomáhají tomuto procesu. Opakovaným prožíváním nerozdílnosti protikladů, přesahováním hranic já a ty a Ono, prolínáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti či okouzlujících aha efektů přestáváme tak ostře vymezovat z celého procesu náš jedinečný pocit individuality – aniž bychom ho nějak popírali, rozpouštěli, násilně upozaďovali atd. Naopak, tím že se přestáváme vymezovat (nebo spíše Ono nás to samo přirozeně přestává vymezovat), dáváme naší individualitě prostor, ve kterém se může realizovat ve spolupráci s celkem, jako jeho právoplatná část postavená na roveň všem částem ostatním. Stává se tak jedinečnou ve své podobě, avšak již nikoliv ve své výjimečnosti.

Je to postupný proces a přesto je uskutečnitelný pouze v jednom jediném okamžiku. Zde se dostáváme k jádru zenové povídky, kterak se žáci snažili vyřešit mistrovu hádanku. Jak dostat husu, která je uvězněná v lahvi s úzkým hrdlem, ven. Po marných pokusech jim dal mistr rozřešení. Husa je venku.

Jan J. Šalomoun"

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2010090015
návštěvník J
 

Re: Rodinné konstelace

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 30. lis 2012 13:45:05

info o systemických konstelacích zde: http://www.konstelace.info/konstelace.html
Návštěvník
 

Re: Rodinné konstelace

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. říj 2013 8:50:42

"Rodinná tabu, která léčí

„Vyčítal ti otec, že jsi k ničemu? Dej ty výčitky do krabice a vrať mu je. Nepatří ti,“ říká terapeutka zarostlému čtyřicátníkovi. Ten nejprve dlouze hledí na svého spoluhráče a pak mu podá pomyslnou krabici. Tak probíhá typická scénka při rodinných konstelacích. Metody, na kterou jedni nedají dopustit, jiní si klepou na čelo.

Obrázek

Rodinné konstelace lze považovat i za způsob psychoterapie

Podívat se jí na kloub jsem se jednoho večera vypravila i já. Židle rozestavěné do kruhu, teplý čaj a příjemná vůně vítají mě i ostatní účastníky. Ti zkušenější rovnou zamíří do sálu, kde se sezení bude odehrávat, nováčci nesměle pokukují po ostatních. Celkem se jich sejde asi dvacet. Během večera si budou vzájemně matkami, otci, dcerami i dědečky. Slov padne minimálně. Zato kapesníků rozdá terapeutka požehnaně. Emoce tu totiž budou lítat vzduchem.

Nejprve však všechny přivítá a krátce vysvětlí, v čem metoda rodinných konstelací spočívá. „Je v zásadě jednoduchá. Vychází z předpokladu, že všichni patříme do své rodiny a rodu, ze kterého jsme vzešli. Všechny významné události, které se v něm udály, nás ovlivňují. I ty, které se nám nelíbí, které odmítáme, a dokonce i ty, o kterých nevíme,“ vysvětluje. Halka Bardová je jedním z mnoha terapeutů, kteří ve své práci využívají metodu rodinných konstelací. Své služby si cení odborníci různě. Za konstelaci někde zaplatíte pár stovek, jinde i dva tisíce.

O smrti se nehovořilo

Účastníci večera o sobě nejprve řeknou pár slov. Někteří přišli kvůli problému s partnerem, jiní s potomky, další s šéfem. Někdo je pevně odhodlán si na tu svou situaci nechat postavit konstelaci, někdo se přišel jen podívat.

„Jsem tu už poněkolikáté,“ říká asi pětačtyřicetiletá Iveta, matka dvou dětí. „Vždycky mě to posunulo někam dál. Tentokrát jsem si přišla vyřešit vztah ke svému mrtvému bratrovi. Před dvěma lety zemřel za nevyjasněných okolností. Dodnes se mi po něm velmi stýská a ráda bych pochopila, proč odešel tak mladý,“ svěřuje se Iveta. Terapeutka se jí zeptá, stalo-li se v rodině něco neobvyklého. „Předčasné úmrtí, potrat nebo jiná silná událost?“ Iveta odpovídá, že její babičce kdysi zemřel dvouletý syn. „V rodině se o tom ale nikdy nehovořilo. Nebylo to důležité,“ dodává.

Terapeutka Ivetu požádá, ať si vybere sedm osob, které budou představovat ji, bratra, jejich rodiče, prarodiče a jejich mrtvé dítě. Iveta je intuitivně rozestaví do prostoru, jako figury ve stolní hře, a pak už jen vše pozoruje z křesla v koutu místnosti.

„Máte-li nějaký impuls k pohybu, následujte ho,“ vybídne po chvíli terapeutka sedm zúčastněných, kteří představují Ivetinu rodinu. Kdosi učiní pár kroků, jiní se pootočí, někdo zůstane stát. Někteří jsou ztuhlí, jiní se hroutí, někomu pomůže, může-li se dotknout toho, kdo stojí vedle. A pak jimi prostoupí emoce. Velmi bouřlivé, neočekávané a často překvapivě shodné s pocity těch, které představují. Terapeutka vše pozoruje a jen občas se na něco zeptá. Někdy vyjde najevo, že v konstelaci někdo chybí či se nachází jinde, než by měl.

„A to se musí napravit. Jedině tak se postavený systém dostane do rovnováhy,“ vysvětluje terapeutka, která však do děje zasahuje jen minimálně. Záměrně ho nechává rozvíjet. Vyptává se, co se s klienty děje, jak se cítí a navrhuje, co mají říct ostatním. Někdy stačí jen pouhé „děkuji“ nebo „mám tě rád“ a systém pomalu získá zpět ztracenou rovnováhu.

Úcta k předkům

Rodinné konstelace jsou psychologickou metodou, která se zrodila počátkem 80. let v Německu.

Zakladatel této metody, psycholog Bert Hellinger, si během svého působení v Africe uvědomil, jak vyznamné místo tam mají předci v životě člověka. A jak velkou úctu jim tamní vzdávají. Přehrát si rodinné vztahy, vytáhnout na světlo dávná tabu či symbolicky přijmout i ty členy, o kterých rodina nechce nic vědět (bratranec alkoholik nebo dávný levoboček) se ukázalo jako léčivé. Právě na tom vystavěl svou metodu.

„Pracuje se při ní zejména na podvědomé úrovni. Změní-li se na základě prožitku náš postoj k nějaké události, dojde ke změně i v reálném životě,“ vysvětluje terapeutka Halka Bardová, která se této metodě věnuje šest let.

Často se musí s chladnou hlavou zorientovat ve spletitém systému rodinných vztahů. I před očima Ivety se vyjeví podobný a s ním i desítky let starý smutek. Když její babička a dědeček oplakali smrt svého prvorozeného syna, smutek a vytěsnění této události se nepozorovaně táhlo z generace na generaci. Smrt byla odsunuta jako rodinné tabu. Tímto dávným úmrtím byl však silně přitahován právě Ivetin mladší bratr. Ten, co jej před dvěma lety našli mrtvého na železničních kolejích.

Třicetiletý muž, který ho v systému symbolicky zastupuje, vypráví, kterak jím v konstelaci prostoupila apatie a beznaděj. „Zároveň mě to hrozně táhlo k mému mrtvému předkovi. Když jsem zemřel, ulevilo se mi. Jako by se tím obnovila ztracená rodová rovnováha.“ Všichni napjatě očekávají, kterým směrem se situace vyvine. Iveta jde k muži, který hraje jejího bratra, a v slzách se s ním rozloučí. Ačkoli se zdánlivě nic nezměnilo, Ivetin obličej po chvíli září štěstím. „Mám pocit, že ze mě spadlo ohromné břemeno. A že konečně můžu jít v životě dál.“ K tomuto poznání došla za necelou hodinu, kterou postavení a rozuzlení konstelace trvalo.

Někdy se v postavené konstelaci objeví i původ převládajících povahových vlastností člověka, které mu v běžném životě dělají problémy.

Obrázek

Pochop svoji matku!

V krátké přestávce mezi jednotlivými konstelacemi Iveta sedí tiše na svém místě a zpracovává čerstvě nabyté dojmy. Je evidentně spokojená a klidná. Ostatní popíjejí čaj, pokuřují a vzrušeně si vyměňují své postřehy. Metoda totiž hluboce působí nejen na ty, před jejichž očima se odvíjí jejich příběh, ale i na ty, kteří v něm účinkují.

„I když představujete v systému někoho, koho vůbec neznáte, zpravidla vás prostoupí i cizí emoce s tou osobou spjatá. A někdy to nejsou jen emoce. Někdo pociťuje i fyziologické reakce. Brnění, pálení, bolest hlavy. Vznikne tu energetickoinformační pole daného systému, které ovlivňuje všechny, kteří se v něm nacházejí.“

Později, když mě jedna ze zúčastněných vyzve, abych představovala její babičku, která byla v dětství obětí zneužívání, to cítím na vlastní kůži.

Po chvilce, ve které hledím do očí své symbolické matce, cítím vůči té zcela cizí osobě ohromnou zášť, že mě nedokázala ochránit před zneužitím. Dokud v sobě nenajdu pochopení, systém je v nerovnováze a klient, jenž si v této konstelaci řeší vztah ke své problematické partnerce, si neoddechne. „Můžeš svoji matku pochopit?“ ptá se mě terapeutka. Dlouho nemůžu. Když se však její oči zalijí slzami a já pocítím, že tahle moje přidělená maminka dělala, co mohla, ale přesto svou dceru uchránit nedokázala, můj pocit se mění. Ze srdce ji obejmu a i všichni ostatní figuranti si oddechnou. Pak vystoupím z role a všechny pocity rázem zmizí.


Na jakém principu metoda funguje? Ani zkušená terapeutka v tom nemá jasno. „O tom se přou mnozí. Někdo ji spojuje s teorií morfogenetických či rezonančních polí, jiný s fenomenologií. Faktem je, že od svých předků často přebíráme nevýhodné vzorce chování a těch se v konstelaci můžeme zbavit,“ říká Halka Bardová.

Logiku v tom nehledejte

Rodinné konstelace či energii pole, jak se také tato metoda nazývá, využívá ve své práci i řada psychologů. Jedním z nich je i Dagmar Mautsková, která se zabývá koučingem jednotlivců i firem. Podle ní se spousta jejích kolegů dívá na metodu skrz prsty, protože je podle nich nevědecká a šamanská.

„V rámci svých seminářů tuto metodu používám. Před pár lety jsem absolvovala výcvik a beru ji jako doplňkovou psychologickou metodu, která však nemůže nahradit třeba psychoterapii. Líbí se mi však, že klient při rodinných konstelacích získá jiný náhled na situaci, která ho trápí. Může to být jak firemní problematika, tak problém s rodinou.“

Podle Mautskové jde o práci s energiemi, které zatím nejsou logicky prokázané, ale projevují se intuitivně. „Jako když jde máma do pokojíku dítěte ještě před tím, než zabrečí. Nebo na někoho myslíte a on vám zavolá. Jsou to mimosmyslové věci, se kterými naše kultura moc nepočítá, ale ony fungují,“ říká psycholožka, která občas sama využije služeb kolegů a nechá si postavit konstelaci na situaci ve svém životě.

„Nedávno jsem v rámci koučingu řešila problém zodpovědnosti ve firmě. Z nějakých záhadných důvodů se manažerky bály úkolovat asistentky. Vystavěný systém odhalil chyby v komunikaci. Víte, pokud se mimosmyslové vnímání z našich životů úplně vypustí, nastanou problémy.“ Podle jejích zkušeností je dobré s problémem, který konstelace vyjeví, nadále pracovat.

Despota i loutka

Někdy se v postavené konstelaci objeví i původ převládajících povahových vlastností člověka, které mu v běžném životě dělají problémy. To se projevilo i v poslední konstelaci večera. Čtyřicetiletý Josef má za sebou bouřlivý život. V mládí si prošel drogovou zkušeností, dlouho neměl pořádné zaměstnání, bydlel po ubytovnách a známých. Když skoncoval s drogami, začal holdovat alkoholu. Že měl extrémně nízké sebevědomí, věděl.

V konstelaci postavené na jeho rodinu vyplynulo, že jej hluboce ovlivnily okolnosti jeho narození. Konkrétně jedna situace, do které se vybraní figuranti poskládali. „Moje tehdy velmi mladá matka čekala těhotná v zimě před dveřmi domku, kde její budoucí tchán s tchýní rozhodovali o tom, jestli se vůbec narodím,“ svěřuje se Josef.

Jeho psychika je dodnes kombinací despoty (tvrdý tchán) a loutky (matka, která pasivně čekala na tchánovo rozhodnutí). Tato kombinace mu samozřejmě v životě přináší nemalé problémy, zejména psychickou labilitu. „Nečekám, že se něco změní,“ krčí rameny Josef. „Ale prožít si tu situaci a uvědomit si její souvislosti bylo pro mě zajímavé. Mám o čem přemýšlet.“

Zajímavé je, že i když se v rodinných konstelacích klaní mrtvým i živým, děkuje se jim a objímají se, neodpouští se jim. Pouze se přijímá, co se stalo. Když se zeptám proč, dozvím se, že odpouštěním, třeba matce, se dělám moudřejší a větší než ona. A takovým postojem by se porušila harmonie systému.

Jen pro podléhavé?

Po zhruba třech hodinách večerní sezení končí. Ne všichni však jsou spokojeni. „Rodinné konstelace mě zklamaly,“ tvrdí pětatřicetiletá Alena, která pracuje jako manažerka. Pokusila se nahlédnout do problému svého partnerství. Její přítel totiž nadměrně holduje alkoholu. „To, co se v konstelaci ukázalo, vůbec neodpovídá pravdě,“ stěžuje si. „Za všechno prý mohou problematické vztahy v mé rodině po tři generace zpět. Pokud však vím, takové vztahy, jaké se mi vyjevily, v mé rodině vůbec nebyly. A ani ostatní postavy se nechovaly tak, jak je znám z reality.“ Na rodinné konstelace by znovu nešla a považuje je za metodu pro citlivé osoby, které dokážou snadno podlehnout cizím myšlenkám.

„To, co se v konstelaci stane, je nabídka řešení, kterou klient může vyslyšet a zařídit se podle ní. Další práce je však pouze na něm. Někdy se stane, že řešení je pro něj nepřijatelné, protože se dotýká příliš citlivých míst. Tehdy se může stát, že konstelace zdánlivě nezafungovala,“ shrnuje Halka Bardová. „Pokud však zapůsobí, často se mě klienti ptají, co mají po konstelaci dělat. Nic, říkám jim. Nechte ji působit a uvidíte sami.“

Rodinné konstelace jsou terapeutická metoda, která pracuje s rodinou jako systémem. Každý člen v ní má své místo, proudí v ní skryté síly a působí skrytá pouta mezi členy různých generací. Následkem těchto spojení mohou být obtížné vzorce chování, jež komplikují partnerské, pracovní a rodinné vztahy.

Odhalení skrytých a nevědomých sil, které v systému působí, často ukážou, ve kterých oblastech života opakujeme osudy jiných členů rodinného systému.
´

Metoda v současné době prožívá svůj boom.

Více na http://www.odvaha.cz , http://www.rodinnekonstelace-pohybyduse.cz , http://rodinnekonstelace.com


Lucie Jandová, Právo"

http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex ... -leci.html
Návštěvník
 




Re: Rodinné konstelace

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. říj 2013 14:24:24

"Úvahy o konstelacích

Vysvětlovat, co jsou konstelace, je asi jako pokoušet se objasnit někomu, kdo ještě nikdy nebyl v divadle, kouzlo divadelního představení. Existuje přece nepřeberné množství různých typů divadla, komedie, tragedie, moderní divadlo, autorské, opera...

Ale nejen to. Divadlo působí na různých úrovních - pro někoho je to zábava, pro někoho hluboký umělecký zážitek a někdo může odejít z divadla i docela "rozhozený". Takže já mohu čtenáři přiblížit pouze "svoje divadlo", totiž mé zcela osobní pojetí konstelační práce. A ta vypadá tak trochu jako antické řecké divadlo, ovšem spojené s aktivní spoluúčastí diváků.

V "mých" konstelacích se podobně jako v theatronu sejde jistý počet účastníků. Tak jako v amfiteátru i na mých seminářích se sedí víceméně v kruhu. Po úvodu nastává čas jednotlivých konstelací. Většina z přítomných si přinesla vlastní náměty na hru - takzvané zakázky z rodinného, firemního, či jiného prostředí. Zakázky účastníků se musí dotýkat jich samých, to znamená, že účastník musí být začleněn do systému, který budeme v konstelaci stavět.

Někdy se stává, že klient chce postavit cizí systém - a to není možné. Manželka například nemůže postavit původní systém manžela - protože není jeho součástí. Manžel, kterého si vzala, je pouze součástí jejich společného současného rodinného systému (pokud mají děti) nebo vztahového systému (pokud žijí jako pár), nepatří ale k manželčině původní rodině. To má jeden malý důsledek - nelze konstelací "vyřešit manžela", lze vyřešit pouze svůj vztah k němu.

Tak jako na divadle, i zde existuje režisér - konstelář, tedy ten, kdo konstelace vede. On není ten, kdo hru napsal, ani ten, kdo v ní hraje. Jeho úkol spočívá v tom, umožnit hře se dostat do veliké hloubky a vnitřní, systémové pravdivosti. Jinak řečeno se stará o "magičnost hry", o to, aby hra ukázala, co má být viděno a její aktéři uznali to, co má být uznáno. Konstelář tedy dbá na přítomnost důležitého, případně to, co je důležité, přivádí do hry. Otevírá dvířka ději k srdcím hráčů i obecenstva.

Účastník, který staví konstelaci, rozdá "masky". To znamená, že si zvolí hráče, kteří budou představovat důležité postavy, hrající roli v jeho zakázce a patřící k jeho systému. To dělá většinou v souladu se svým podvědomým, které automaticky vybírá lidi, kteří s jeho problémem (nebo s rolí, kterou mají ztvárnit) rezonují. Tak se stává, že konstelace není určena jen pro klienta, který "svoji" konstelaci staví, ale i pro řadu ostatních lidí - herců-zástupců i okolních diváků, kteří v konstelaci nehrají. Někdy za klienta rozdává (v napojení na něj) masky-role i vedoucí konstelace.

Čím důležitější je námět (zakázka), čím více leží na srdci klientovi, čím hlubší je pozadí toho, co klient chce vyřešit, tím více může jít konstelace do hloubky, ukazovat na to, co bychom bez ní neviděli nebo přehlédli. Opět řečeno výrazy antického divadla: Velikost katastrophy (tedy původní ničivé či traumatizující události) určuje intenzitu prožití.

Nyní klient může sledovat rozehrání své osobní konstelace. To, co je na jeho pohledu důležité, je, že tento pohled přichází zvenčí. Vidí tak aktéry (včetně sebe) z pozice, ze které možná "svoji" hru ještě nikdy nevnímal. Všímá si, že jeho zástupce v konstelaci vnímá to, co se děje, pod určitým úhlem - prostě ze své pozice. Toto ale není jediný "správný" pohled. Každý člen systému se na realitu dívá z jiného úhlu a každý má na svůj pohled, a tím i na své pocity, právo. Suma všech těchto částečných "pravd" tvoří cosi jako "celkovou pravdu" systému - my říkáme duši systému nebo jeho svědomí.

Ve hře, pokud je pravdivá a hluboká, prožijí všichni (i diváci) "husí kůži". V antickém divadle to staří Řekové nazývali katarzí, tedy očistou. Aristoteles například vyzdvihuje tuto očistu a připisuje jí blahodárný psychologický účinek. Tvrdí dokonce, že tato "katharsis" dělá z lidí lepší občany, neboť je na hluboké úrovni spojuje a tím v nich posiluje smysl pro věci obce (polis). Že by konstelace působily blahodárně také na úroveni politiky? Ve smyslu starověké polis to Aristoteles opravdu tak myslel. Proto asi byl v každém větším městě theatrón.

Smysl divadla (a konstelací) však nekončí pouze u psychologického aspektu. Antické divadlo, jak víme, se vyvinulo z mysterií boha Dionýsa, tedy ze zpěvu a hry "mystů", zasvěcenců do kultu. V mém pojetí mají konstelace skutečně blíže kultu mysterií (případně: umění v jeho magické definici) než například psychoanalytickému sezení.

Mysterium je totiž setkání s něčím, co je větší, než my, co nás všechny přesahuje - a právě o toto v konstelacích jde. Je to právě toto "nepochopitelné", co sice cítíme, ale co se vzpírá naší definici, vědeckému poznání, co z konstelací dělá konstelace a co zároveň odrazuje a bude odrazovat ty, kteří se ke konstelacím chtějí přiblížit pouze racionálně, vědecky. Možná že právě tato část konstelací je dělá tak populárními. Je totiž málo věcí, mezi nebem a zemí, které nám zbyly a které jsme ještě nesesadili z trůnu "většího", které jsme nerozdrobili na jejich prvočásti pod našimi mikroskopy a nepolapili do osidel našich analýz.

Antická mystéria nikdy nebyla podobná tomu, co pozdější velké monoteistické církve vydávaly za náboženství, za spiritualitu. Nešlo zde o víru, ale o prožitek, o zkušenost boha. Mysterion znamenal religiózní konání za účelem bezprostředního splynutí s božstvem, mystové dosahovali pocitu jednoty splynutím s božstvem a nikoliv jeho pochopením.

A tak je docela možné, že v třetím tisíciletí po Kristu, v dobách velkých změn (nejen podle Mayského kalendáře), se čím dál více lidí vydává cestou bezprostředního kontaktu s "větším". Bez ochrany a bez průvodců, ať už se tito nazývají kněžími, vědci nebo psychoterapeuty. Není to bezpečná cesta a není ani lehká. Nevíme, kam jde. Ale mnohdy to vypadá, že k ní není alternativa. Prostě ji musíme jít.

Váš Jan."

http://www.konstelace.info/konstelace-jako-divadlo.html
Návštěvník
 

Konstelace - Bhagat

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 24. říj 2013 11:07:24

"Systemické konstelace

Moderní práce s konstelacemi zdaleka přesahuje rozsah původních rodinných konstelací. Systemická práce s konstelacemi využívá fenomenologický přístup, který se zaměřuje na přítomný okamžik. Terapeut zde nevkládá svoje představy, či záměr, ale pozorně čeká na to, co přináší přítomný okamžik. Hodnota této práce vychází přímo z přítomné reality, ne z naučených znalostí terapeuta. Je to otevřená, osvěžující práce s lidmi pozitivním způsobem zaměřená na jejich zdroje. Lze ji využít pro témata týkající se rodiny, vztahů, práce, peněz, zdraví, smrti a dalších oblastí života.

Klasické rodinné konstelace

Klasické rodinné konstelace pracují s našimi kořeny tj. s naším původem. Což také zahrnuje také náš postoj k nim a náš postoj k daru života obecně. Naše kořeny a náš přístup k nim ovlivňují všechny oblasti našeho života: vztah s rodiči, s dětmi, partnery; naši práci, zdraví; dokonce i vztah k zemi, ze které pocházíme a i k jiným zemím světa.

Všichni pocházíme z rodiny. Každý rodinný systém má přirozený řád, řád lásky, který nevidíme, ale který propojuje a ovlivňuje všechny členy rodinného systému. V konstelacích je možné uvidět tato skrytá pouta, která mohou sahat až do třetí generace nebo někdy i dále, a rozvázat je. Díky tomu se naše slepá, nevědomá láska promění v lásku vědomou. Což vede k tomu, že přestáváme nevědomě opakovat osudy dřívějších členů rodinného systému a tak se stáváme volnými a můžeme žít svůj vlastní život.

Nejčastější procesy, kterými člověk prochází v konstelacích jsou: uctění zapomenutých či vyhnaných lidí, lidí, kteří zemřeli brzy, nebo lidí, kteří měli tvrdý osud; dát těmto lidem místo ve svém srdci; dále přijetí rodičů; odhalení rodinných tajemství; navrácení pocitů (např. viny), tam kam patří atd. Druhá světová válka má stále ještě velkou moc nad životy mnoha lidí a pro to se témata oběti a pachatele násilí, ztráty a boj o přežití, často objevují v konstelacích. Dále je důležité přijetí rozpadlých vztahů, smíření se s potraty. Často se to také týká usmíření se s tajnou nebo ztracenou láskou, což přináší pocity truchlení a smutku. Díky těmto procesům se pozdější generace osvobozují od těchto rodinných zátěží.
Práce s konstelacemi v sobě zahrnuje také rovnováhu mezi dáváním a braním ve vztazích. Pracuje se tu s láskou, radostí i bolestí. Ukazuje správný přístup k bolesti a oddělenosti. Konstelace se vždy týkají respektu a úctě k druhému.

Naši rodiče a předkové za nimi jsou jako naše kořeny. Když rodiče stojí za námi, tak nás to posiluje a jsme volní jít svou vlastní cestou. Pokud je nějakým způsobem náš vztah k našim rodičům a našim předkům narušen, je těžší realizovat svůj vlastní potenciál a chybí nám potřebná síla v našich vztazích a v naší práci.

Rodinu, do které jsme se narodili si nemůžeme vybrat. Všichni k nám na vždy patří. Naší volbou ale je, jestli si zvolíme zůstat ve své síle nebo jestli upadneme do slabosti; jestli sami sebe oddělujeme od života nebo jestli si zvolíme být součástí života a napojení na celek. Neboť toto je naše opravdová svoboda. A přesně o tom jsou rodinné konstelace: o nacházení síly a rozpoznávání toho, že nejsme sami, ale že jsme součástí většího celku.


Pohyby duše

Systemické svědomí nás propojuje s naším rodinným systémem, a také nás odděluje od ostatních systémů. Naše duše touží po tom se rozšířit za hranice našeho systému. Touží po jednotě, po svobodě, po míru. Pohyby duše nenabízejí hotovou odpověď, ale ukazují směr, dávají impuls k pohybu. Pokud se dokážeme otevřít pohybům duše, tak se naše bytost napojí na vnitřní vedení vycházející z hlubší reality.

Láska ducha

Bert Hellinger nyní nazývá svou práci láskou ducha. Je to o lásce, která slouží životu a je velmi blízká pohybům duše. Tato láska přesahuje naše pojetí dobra a zla, naši morálku, přesahuje hranice, které jsme si vytvořili uvnitř nás a které dáváme světu kolem nás.



Další typy konstelací:


Konstelace traumatu

Během traumatizace naše osobnost se rozčlení, rozpadne na několik částí. První část je traumatizovaná a bývá často potlačena, zapomenuta, odmítnutá. Dále přežívající část, která převzala odpovědnost za přežití. Její úlohou je fungovat, aby zvládala život. Třetí část zůstala zdravá a celistvá. Často nejsou tyto části propojené a nespolupracují. Člověk je pak nevědomě vždy pod vlivem jen jedné z částí a skáče z jedné části do druhé. Např. dobře mechanicky funguje jako stroj na nějaký čas, pak najednou zkolabuje a je plný strachu. Jindy zase je uvolněný a v pohodě.

V konstelacích traumatu se opět tyto části propojují. Traumatizovaná část je přijata se všemi jejími pocity. Přežívající části se ukáže, že je v pořádku také si odpočinout. Pro zdravou část se vytváří více prostoru, aby se mohla napojit na ostatní části a sdílet svoji celistvost. Traumatizující událost se integruje a tělo tak může opět harmonicky spolupracovat s psyché.


Konstelace práce

V konstelacích práce objevujeme skryté systemické vlivy v pracovních systémech. Tyto vlivy mohou pocházet z vlastního pracovního systému, od organizátora, zakladatele, předchozích členů atd. Také to mohou být vlivy vycházející z rodinných systémů pracovníků např. nedůvěra v otce, matku; soutěživost mezi sourozenci. Konstelace vyjasní tyto vlivy a systém začne opět lépe fungovat jako celek.


Školní systémy

Ve školních konstelacích se díváme na školský systém, na školu, učitele, děti rodiče. Také na vlivy, které ve škole působí, ať už pocházejí od dětí, učitelů, rodičů. To vše se dělá aby dítě mohlo chodit do školy se sebevědomím a aby mohlo nacházet své místo mezi ostatními dětmi. "

http://www.familyconstellation.org/metoda.php
Návštěvník
 

Re: Rodinné konstelace

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. lis 2016 15:11:08

Trable s blízkými i vám pomohou vyřešit rodinné konstelace. Slyšeli jste o nich?

HÁDKY V RODINĚ, KRIZE: ZKUSTE BÝT ŠŤASTNÍ DÍKY RODINNÝM KONSTELACÍM


Každý z vás to zřejmě zažil. Komunikace v rodině mnohdy vázne, každý očekává něco jiného a ať děláte, co děláte, k řešení to nevede. Chtěli byste to změnit? Zkuste to s rodinnými konstelacemi.

Obrázek

DOBŘE TO DOPADLO

Každý máte za sebou nějakou minulost a díky ní i nějaké zkušenosti. Někdy se ale může stát i toto: Rozvod je sblížil a chtějí být zase spolu.
Martina je atraktivní třicátnice, má dobrou práci, po svém boku skvělého muže a mohlo by se zdát, že ji nic netrápí. Až na jedno – nerozumí si se svou mámou. „Často je mezi námi dusno a přitom příčinou není nic konkrétního. Prostě mám z jejích reakcí už dlouhé roky pocit, že všechno dělám špatně. Ráda bych pochopila, kde je problém, a nejen to, plánujeme děti a nechci, aby měly takový vzor vztahu mámy s dcerou,“ vysvětluje Martina důvod, proč se přihlásila na rodinné konstelace.

Zrcadlo, zrcadlo, kdo za to všechno může?

Rodinné konstelace nejsou bezvýznamnou hrou, ale psychoterapeutickou metodou. Je to prožitková a sebepoznávací metoda, která vám pomůže odhalit vlivy skrytých sil v rodinných systémech a otevře vám prostor pro pochopení a nalezení řešení. Nevyřeší samozřejmě všechny spory, ale nabízí jeden z pohledů na nevědomou rodinnou dynamiku.

„Konstelace jsou metoda osobního rozvoje. Umožňují podívat se na vztahy a události jiným způsobem a díky tomu mohou vést k řešení věcí, které nikam nevedly a někdy se v rodině táhly i více generacemi," vysvětluje terapeutka a koučka Pavlína Strnadová.

Obrázek

Postavte si model rodiny

Rodinná konstelace spočívá v sestavení jakéhosi „modelu“ rodiny, případně vztahu, pomáhající vám pochopit souvislosti a vztahy mezi jednotlivými členy. Principem ani cílem není analytický návrat do minulosti a už vůbec ne snaha jinak prožít nebo změnit něco, co jste už dávno prožili a změnit se to nedá. Konstelace fungují více jako zrcadlo, a proto jsou svým způsobem postaveny na odvaze podívat se sami na sebe v současnosti.

„Na rozdíl od klasické rodinné terapie přichází na konstelace obvykle jen jeden člen rodiny," doplňuje Pavlína Strnadová.

Zkuste porozumět vztahům a vlivům

Na terapii se nemusíte nijak zvlášť připravovat. Je ovšem dobré vědět, jaké velké křivdy či neštěstí se ve vaší rodině staly, a to i dvě až tři generace nazpět. Při terapii samotné nemusíte zmiňovat žádná konkrétní jména ani podrobnosti či data, stačí obeznámit terapeuta se základními fakty.

KOMUNIKAČNÍ KRIZE

Problémy v rodině se projevují nejčastěji hádkami či mlčením. Že nevíte, kde je správná míra a zda spolu dobře komunikujete? Podívejte se, jak vypadá Komunikační krize jako předzvěst rozchodu a jak ji poznat!
„Terapeut, který stavění konstelace vede, pomůže s pomocí dalších účastníků semináře sestavit rodinný či jiný systém. V něm se začnou projevovat určité pocitové reakce, často až překvapivě autentické a silné. Tomu už ale těžko porozumíte, pokud jste to nezažili na vlastní kůži," vysvětluje, jak konstelace probíhají, Pavlína Strnadová.

Pozorováním reakcí, například kdo je kým ovlivňován, jak se kdo v rodině cítí, kde dochází k disharmonii a tak dále a dotazováním se tak dostanete řadu informací o systému a procesech, které pod jeho povrchem probíhají.

Obrázek

Nejdůležitější součástí terapie je, abyste důvěřovali svým pocitům, pozorně je vnímali a snažili se sami sobě nelhat. „Právě to, co je na rodinných a systemických konstelacích tak fascinující, je znovuobjevení těch procesů, jež probíhají pod povrchem viditelného a které často negují vaše individuální touhy, přání a představy," popisuje zakládající člen České asociace systemických konstelací Jan Bílý.

„Byla jsem velmi překvapená, když žena představující v konstelaci moji matku cítila jako hlavní emoci závist. Záviděla mi, že mám v životě možnosti, které ona jako dítě v chudé rodině nikdy neměla. A nejen možnosti, ale i pozornost otce," popisuje Martina z úvodního příběhu.

Vybírejte pečlivě

Jako je to se vším, co se stalo moderním a žádaným, i rodinné konstelace jsou v některých případech nabízeny nekvalifikovanými „terapeuty" v rámci různých esoterických seminářů. Terapeuta, kterému své soukromí a i peníze svěříte, tedy vybírejte pečlivě. Nejlepším doporučením mohou být osobní zkušenosti někoho z vašich přátel, kdo tuto terapii absolvoval. Pokud nikoho takového ve svém okolí nemáte, pomůže vám internet.

Co na to říkáte?

Věnceslava Šlechtová
Návštěvník
 

Re: Rodinné konstelace

Nový příspěvekod Pelvan » pon 24. zář 2018 9:34:12

Ahoj

Poslouchal jsem se náhodou přednášku Jana Bílého:

[youtube]JlusCtlIC_c&t=162s[/youtube]

Je tam toho hodně inspirujícího.
Hlavně mne zaujala cykličnost času, čtyři duše a transformační rituály a zkoušky při přechodech z jedné duše do druhé, trojice bohyň.
A hlavně na konci toho druhého dílu přednášky zdůraznění toho, že nás rodiče (a i svět) přesahují, a nám nepřísluší je nějak komentovat nebo dokonce kritizovat.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 859
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Rodinné konstelace

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 24. zář 2018 11:38:13

Návštěvník
 


Zpět na Péče o mysl

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků