Co ovlivňuje stav našeho těla

[Pelvan]

Ještě uvádím k dovysvětlení mého postoje svůj pohled na Dařbujánovu metodu péče o zdraví:
Lidi na sebe kašlou, jedí a pijí co je (podníceno reklamou) napadne a jsou navíc hrozně líní.

[jaošivar]

ahoj
je mi líto. že ses zlobil
na Evu asi koukat nebudu
tvé konsekvence . co a jak v mém těle ovlivnuje to a to...nepřijímám...zkrátka--mám své....
celý můj model je na rozvolnování příčinných lineárních vazeb, pravidel a zákonů a na radostném sdílení synchronicit...veselých, paradoxních a nelogických......stejně jako v Dařbujánově pohádce
což samosebou nikterak nebrání tobě jít zas svou cestou
akorát je mi divné, když ty..asi vegetarián o čistých vibracích a jemného světla se rozčílíš nad mou klidnou poznámkou řízkožrouta
hodně štěstí v další práci
...x

[Pelvan]

Ahoj

Nejsem vegetarián. Snažím se jíst hodně syrového ovoce a zeleniny a ořechů, ale jím v podstatě všechno, i běžná jídla.
Jsem takový setrvačník a jím tyhle převařeniny a přepečetiny jednak ze zvyku, protože mi to ještě trochu (ale čím dál míň) chutná.
A hlavně tyhle kuchařské výrobky jím proto, abych si alespoň trochu rozuměl se svými příbuznými a známými, kteří moje názory nesdílí.
Nejen láska ale i celé ostatní myšlenkové a emoční procesy procházejí žaludkem.
Nechce se mi být samotářským extrémistou. K čemu mi bude moje nesdílená pravda, když bych s nikým nevydržel pohromadě?

Zdravím

[arikiran]

Ahoj, dik
...x

[Pelvan]

Ahoj ...x

Děkuji za přání i za poděkování a přeji na oplátku také hodně štěstí.
Dokud je život veselý, je to dobré a není co řešit.
Zažil jsem však okamžiky v životě, kdy to nebylo veselé a nikdo mi moc neporadil ani nepomohl.
Nakonec si musí každý poradit sám podle svých konkrétních okolností a možností.
Píši sem jako inspirátor ostatním, že to jde, něco ve svém životě měnit.
Je to dlouhodobý a ne vždy zcela příjemný proces.
Pohání mne v mém snažení nechuť před bolestí a slabostí a jiným trápením staroby a nemocí.
Vím, že to jednou přijde na každého, ale jde ten příchod potíží oddálit.
Zatím se mi to daří,

a zdravím

[nop]

Ahoj
Nejsem vegetarián. ...

ale snažíš se

...abych si alespoň trochu rozuměl se svými příbuznými a známými, kteří moje názory nesdílí.
....
Nechce se mi být samotářským extrémistou. K čemu mi bude moje nesdílená pravda, když bych s nikým nevydržel pohromadě?

Zdravím

Ivane, nejsi sám. Vydrž !
Možná jsem já s mojí zeleninou a povidlovými knedlíky extrémista, ale nejsem s tím samotář.

Bude toho bohdá časem více a bude lépe. Jak zpívá Werich: "...až nás budou miióny...".

[Pelvan]

Ahoj nope


Možná ze mě bude také vegetarián a možná také ne, ještě uvidím.

Velkou inspirací je pro mne chování dětí, například když jsme dali našemu malému synovi řízek s bramborem.
Většinou on sní kousek samotného řízku a jde od toho.
Možná je to ta nejlepší řízková strategie, ale já to s řízkem dělám trochu jinak.

Aby to nevypadalo tak, že nemám rád řízky. Tak to není.
Nemám rád řízky v kombinaci s klasickou přílohou, jako jsou brambory, nebo rýže.
Jak jím řízek, když jsem s ním sám v kuchyni?
Oloupu z něho strouhanku a tu sním jako předkrm. Oloupaný řízek nakrájím na kousky.
Na olivovém oleji nechám zesklovatět nakrájenou cibulku a přidám mrkev, pak přidám nakrájený řízek a třeba žampióny nebo papriku nebo ještě jinou zeleninu a směs krátce podusím. Nakonec, před odstavením z plotýnky, přidám stroužek česneku nakrájený na plátky.
Okořením bazalkovým pestem. Lze to i okořenit křenem.
Jím s oblohou z čerstvé papriky a rajčat a s trochou zelené naťové cibulky nebo pórku.

(J. Jonáš nám doporučoval k neutralizaci škodlivin k masu jíst cibuli, česnek a křen)

Na konec jídla krajícem chleba vytřu pánev a talíř do čista, abych si usnadnil mytí nádobí.


Zdravím

[jaošivar]

jaxe jmenuje toto forum?
co ovlivnuje stav našeho těla

a taxem naivně myslel, že je to o tom

uvádím tyto vlivy hierarchicky srovnané podle toho, jaxi to myslím já:
1- Bůh
2- Mysl
3-další vlivy...např jak a kdy nechat zesklovatět cibulku...

pakliže ovšem jsem vykázán jinam, žádný problém..a mnoho štěstí
...x

[jaosivar]

Kdyz si spravne zesklovatim cibulku...ulahodi to me mysli a telo pookreje...to me zesynchronizuje s vlivy Mysli bozske...a jo...citim se a jsem zdravejsi...
Na druhe strane strach z bolesti a smrti tento synchron narusuje
...x

[Pelvan]

Ahoj jaosivare

S řízkama jsi si začal sám, a najednou se Ti téma "řízek" nelíbí? Tomu nerozumím.
Znovu Ti navrhuji, abys psal na Tebou uvedená vznešená témata, a nehádal se tady na tématu "Péče o tělo" se mnou. Pokud sem budeš nadále přispívat, budu v tom Tvém konání vidět snahu po konfliktu se mnou. Nebo si snad myslíš, že řízek nesouvisí s tělem? Vždyť ten samotný řízek je bývalé tělo nějakého zvířete.

Tenhle obdélník, kde píši, je na stránkách, které se jmenují poradnazdarma. Pokud má někdo dojem, že s něčím může druhým poradit (i se řízkem), tak to sem může napsat. Těch radilů je zde více než případných tazatelů, i z toho asi pochází mírná řevnivost mezi některými zdejšími přispěvateli.

Stav našeho těla neovlivňuje Bůh, to je omyl. To, jak jsme celkově na tom, tj. jak jsme na tom i tělesně (nejen duševně - to je ta Tebou požadovaná mysl), to ovlivňuje podstatně náš vztah k Bohu. A vztah je oboustranná záležitost. Pokud Ty sám nechceš pro Boží pravdu nic udělat (třeba protože teď vítězí více červené trenýrky než nějaká Boží pravda), nemůže ani Bůh nic udělat pro Tebe. Co mohu udělat pro Boží pravdu já? Mohu ji hlásat, a hlásat pravdu v dnešní prolhané a zmatené době je podle mne potřebný akt. To, co jsem napsal o řízku, to je moje pravda o řízku. Nemohu psát o Boží pravdě jinak než o své poznané pravdě na základě svého strastiplného hledání pravdy metodou pokusů a omylů. Rozum (racio) už dávno žádnou pravdu nehlásá, je to zaprodanec našeho ega a všech možných prolhaných a hamižných mediálních manipulátorů.
Když jsem byl malý, byla v módě takzvaná racionální (rozumná) strava. Typická racionální snídaně se skládala z rohlíku se šunkou a sklenky mléka natočeného z těch totalitních hnusných igelitových pytlíků. Teď už se o této zhůvěřilosti nepíše, protože je to strava racionálně neobhajitelná, ale ze setrvačnosti se tak mnoho lidí dále stravuje a výsledkem je smutná statistika naší vysoké úmrtnosti na civilizační choroby, o které mluvila Eva Moučková ve videu, které Ty nechceš vidět.

Civilizační choroby jsou nemoci, které ve skutečnosti neexistují stejně tak, jako nikdy neexistoval bacil nemoci horečky omladnic. Na horečku omladnic umíraly rodičky po otravě způsobené nečistýma rukama porodníků. Na tyhle civilizační choroby umírají lidé pod vlivem svého celkového tělesného znečistění a zahlenění. To naše celkové tělesné znečistění způsobuje mimo jiné mezinárodní (všimněte si toho slova mezinárodní, národ už je pro tenhle systém sprosté slovo) potravinářský průmysl svými škodlivými mrtvými výrobky a v nemenší míře nás zasviňují předražené jedy pod názvem léky, vnucované nám pod pláštíkem jakési zdravotní péče mezinárodní farmaceutickou loby. Sdělovací prostředky vlastní titíž lidé, kteří nás systematicky výrobou jedovatých potravin a léků otravují, a proto touto cestou se tohle (co sem teď píši) normální lidé nikdy nedozvědí. Proto to píši sem.

Lidé trpí a umírají zbytečně pro prachy, které se na tom ve velkém bagrují někde hodně nahoře.

Tak to tedy vidím, a zdravím

[Pelvan]

PS
"Ukaž mi Boha!"
https://www.youtube.com/watch?v=PduWa_ehkec

[Pelvan]

Na druhe strane strach z bolesti a smrti tento synchron narusuje

PPS

Bolest těla je pro mne velmi nepohodlná záležitost. A proč ji mám zbytečně zakoušet, když to není nutné?
Bolest je zpráva našeho těla nám, že něco neděláme dobře. Tělo nemá naše myšlenky a emoce k dispozici (to všechno ovládá ta proto tak vznešená a obdivovaná Mysl), aby mohlo s námi rozmlouvat.
Tělo má k dispozici na rozmlouvání s námi slabé negativní pocity slabosti a nevolnosti anebo naopak pozitivní pocity síly a vitality. A v případě, že je duch člověka nepozorný a na tyto slabé negativní pocity nedá, tak tělo přitvrdí a vezme si na pomoc bolest. Bolest je silný negativní pocit a nutí člověka něco v té situaci aktivně pociťované bolesti dělat.
Někdy si také vezmu prášek proti bolesti. Když mne bolí zub již druhou noc a nemohu usnout, tak si vezmu prášek. Ale důležité je pak hned jít k zubaři a nezůstat dlouhodobě u toho braní prášků proti bolesti.
Když mne bolí zanícená žíla, je situace složitější, než v případě zubu. Doktoři mne chtěli zmasakrovat kompresní punčochou a operací, to není stejné jako vytrhnout zub, to je hrozba invalidizace.
Pokud bych se svépomocí nedostal z této obtížné situace, mohl ze mne být lazar. A tato situace se mi děje opakovaně při mých různých zdravotních potížích. Připomíná mi to chůzi v minovém poli, moje návštěva lékaře při akutním tělesném průšvihu.

A o smrti jsem zatím nepsal. Děkuji, žes mi ji připomněl.
Nevím o tom, že bych měl strach ze smrti. Mám strach z případného bolestného umírání, to ale považuji za normální a nemíním s tímto strachem nic dělat.

[jaosiva1]

Ahoj Pelvane
To, ze mam odlisne nazory nez ty...neznamena, ze chci vyvolat konflikt..byt proti konfliktum take nic nemam...
Pouze sem je tady tyto odlisne nazory v poklidu prezentoval
Laskavy ctenar si udela nazor sam
Zdar Buh
...x

[Pelvan]

Ahoj Jaosivo

Když sem budeš psát, tak se tu alespoň bude něco dít.
Máš pro mne inspirativní příspěvky.
Dělej, jak myslíš.

Zdravím

[jaosiva1]

Delej, jak myslis...mysli, jak citis...a cit s vasni a touhou po stesti, sile a uslechtilosti
Je-li me delani, mysleni a citeni koherentni a v souladu...vcetne planu, ktery ma se mnou ma Vyssi Uroven...ma to velky vliv...na mou mysl, me telo...I muj svet
...

[Pelvan]

Ahoj jaosivo

...mysli, jak citis...
.

Jsou v zásadě 2 možnosti, jak zacházet se svým myšlením:

1) způsob předpokládá, že myšlení je snaha o objektivní posouzení skutečnosti, například že bílá je pořád světlejší než černá.
Tento způsob myšlení je bližší mužům.

2) způsob preferuje cit a cítěním je vlečeno myšlení do jakýchkoli absurdit, například že bílá může být pociťována i jako tmavší než černá.
Tento způsob myšlení je bližší ženám.

https://www.youtube.com/watch?v=cq81iGWhYMM

Podle Tvého způsobu psaní odhaduji, že jsi žena. Preferuješ podle mne cítění.

Snažím se nemyslet pasivně tak, jak se cítím. Naopak se snažím myslet aktivně tak, abych se v dlouhodobém horizontu cítil pokud možno lépe a lépe.
Snažím se myslet pozitivně, abych se cítil pozitivně a abych mohl i pozitivně jednat...
V podstatě píši o tom samém, ale v jiném pořadí priorit. Preferuji myšlení.

Zdravím

[jaosiva1]

Ahoj pelvane
No mi slo o tu koherenci---sjednoceni a zesynchronizivani vseho, co mam k dispozici
Konani-delani---mluveni---mysleni a citeni

Tj--kdyz myslim, ze chci postavit dum...mluvim, ze chci postavit dum..a fakt ho postavim a citim pri tom, ze to bylo spravne...
Tak potom je dobre mi..I dobry dum...a zije se tam dobre

Kdyz sou v mysleni, mluveni, konani a citeni rozpory...je vysledek horsi

Treba sou mym motivem penize...nebo se chcu vytahnou...a mluvim, ze stavim dum pro lidi...a qni citeni neni moc ok....potom je to blby
A sem pripraven z techto rozporu onemocnet...telo se brani takovemu pokrytectvi...a mohu si varit superdobre a zdrave...a nepomuze to

Proto jsem priznivcem myslenky, ze nejprv je treba si udelat poradek v nitru...a to ovlivni vse ostatni kladne...I metabolismus

Tvuj pohled na mysleni..jako logiku a analyzu.....a citeni...jako emoce a chaos...proc ne.....ale zapomnel si na symbiosu obou....a jejich vzajemne doplnovani, do ktere bych se asi zaradil sam...a tobe doporucilmse s citenim trochu vic zblizit...x...

Zdravim a hodne stesti
...x...

[Pelvan]

Ahoj jaosivo



Děkuji za přání.

Někdo to hrne všechno najednou, má správné myšlenky, city i činy. Je to jistě obdivuhodné, avšak ne každému shůry dané.

Symbiosu cítění a myšlení neumím vyrobit, ta by měla vzniknout časem sama, když se s myšlením nebo s cítěním začne pracovat.


Nechci si stěžovat a sypat si popel na hlavu, ale ani já tyto životní fenomény nemám většinou seřazené v nějakých vynikajících polohách.

Dokud to žití bylo jenom takové nemastné neslané průměrné, tak jsem to nijak zvlášť neřešil.

Když však došlo k průšvihu, to byl v mém případě zánět žil, tak se s tím najednou muselo něco dělat.

Ale s čím začít?

Cítění většinou neumím přímo ovlivnit, zvláště v situaci, když mě noha bolí jako sviňa. Maximálně se lze pokusit zaujmout postoj svědka této politováníhodné situace.

Ani plánování nějakých pozitivních činů není v této situaci moc reálné, protože každý krok je vykoupený zbroceným čelem. A, i když jsou důsledky některých činů pro zanícenou žílu přímo blahodárné (zaujetí obrácené polohy těla, plné jógínské dýchání), tak na ně člověk nejdříve musí přijít (nikde na internetu jsem na toto téma nic nenašel), a až potom se je teprve může pokusit realizovat.

Takže jsem došel k závěru, že myšlení - přemýšlení o smyslu celé události a o další cestě - jak z toho ven, je ten nejzákladnější krok v každé krizové situaci (pokud je na to dostatek času, a tady jsem ho měl habaděj). Nejdříve jsem tedy musel vyřešit otázku: "CO mám dělat?"

Až, když byla tato otázka zodpovězena, nastupuje realizace nápadu pomocí postupných činů, a při tom se pak řeší následné otázky: "Jakým způsobem a jak často TO mám dělat?"

Pokud je nápad dobrý a jeho realizace je úspěšná, tak se nakonec i to cítění vrátí do obvyklého nemastného neslaného průměru.

To jest v mém případě, dostal jsem se po několika měsících do takového stavu, že bolest byla pryč a cítil jsem se podobně, jako jsem se cítil již před krizí.

Pak jsem měl dvě možnosti.

Nechat to plavat, přerušit léčebné cvičení a dýchání a jen trpně čekat, kdy se krize opět objeví.

Nebo pokračovat v jógové gymnastice a posunout se ve svém zdravotním (myšlenkovém,vitálním, pocitovém) stavu o nějakou úroveň výš.

Zvolil jsem tuto druhou možnost, cvičím obden (zpočátku každý den) již déle než 1/2 roku přibližně hodinové cvičení. Jedná se o kombinaci svíčky, pluhu a stojky na hlavě.

Co bude dál?

Možná to také časem budu hrnout všechno (myšlenky, city i činy) najednou v pozitivních polohách jako buldozer.



Nevím a zdravím



PS

Věci, které mne nebaví, se dají dělat i meditativním způsobem. Prostě to jenom dělám a nehodnotím.

Nejsem žádný automat. Snažím se dělat často i věci, které mne baví. A pokud možno se hýbám (nejlépe denně) na čerstvém vzduchu.

Dovoluji si i selhat a občas se například na to cvičení vykašlu.

Důležitá je vděčnost za to, co právě je. Podobá se to názvu jednoho českého filmu: "Díky za každé (dobré) ráno."

[Petra]

Důležitá je vděčnost za to, co právě je. Podobá se to názvu jednoho českého filmu: "Díky za každé (dobré) ráno."

Nevím, jestli je vděčnost důležitá, ale je prima. Je výrazem spokojenosti.

[jaošivar]

ahoj Pelvane
napsals to pěkně, upřímně...a tím jsi udělal to, co sem napsal jako že je dobré...tj koherenci myšlení, cítění a mluvení a konání...

co se týče Vděčnosti....jo, také Ji považuji za důležitý prvek svého Přístupu..a to nikoli vděčnost ZA NĚCO...ale Vděčnost bezpříčinnou, jen tak, z radosti, že žiju a sem tu

...x...