Ahoj jaosivo
jaosiva1 píše:A hle--zdravi se pomalu zlepsuje...........tu po rizku....tu po doutniku...vlastne sem uz tu o tom nekde psal, jako o Darbujanove metode( viz ona pohadka )
Přiznám se, že konec této citované věty mne naštval a tak jsem svoje PS pro Tebe nepsal zcela klidný.
Doufám, že jsi viděl rozhovor s léčitelkou Evou Moučkovou, což je jádro mého PS pro Tebe. EM tam tvrdí, že prase se neumí potit a všechna kyselina močová ale i jiné škodliviny, které tím zůstávají v jeho těle (mase), všechno to přijímáme do těla s tím vepřovým řízkem při jídle. Možná se při tom jídle a těsně po něm někteří cítí euforicky a spokojeně, ale to je chybná identifikace, slučovat svoje pocity se stavem svého těla. A tohle téma je hlavně o těle, i když jsme nerozlučně spojeni i se svojí myslí.
Piš si tedy tyto svoje komentáře do témat, pojednávajících o stavu naší mysli, já je nebudu číst a nebudu na ně ani reagovat.
Když už jsi sem napsal svoji úvahu o dávání se do pohody řízkem, nedá mi to, abych neuvedl i příčinu tohoto jevu, proč si myslím, že naše mysl reaguje na snězení prasečí mrtvoly libými pocity.
Naše mysl je od útlého dětství trénovaná na výkon, neustále jsme pobízeni vnějšími podněty k přemýšlení nebo alespoň smyslovému sledování vnějších dějů. I ve spánku se mysl pomocí snů snaží vyrovnat s přetlakem vjemů a pokynů. které do ní vnější svět cpe během dne. Časem se to stane automatismem a mysl si myslí, že musí pořád myslet bez přestání a je z toho unavená a neklidná. Projevuje se to různým neurotickým chováním a s tím spojenými nelibými pocity, moderní člověk je vlastně neurotik. Málokdo si uvědomuje, že i fungování mysli je zprostředkováno látkovou výměnou našeho těla, je to také projev našeho těla, i když jemněhmotný. A co se stane, když se nacpeme řízkem například se smaženými hranolkami? Tělo tento akt vnímá jako útok proti sobě, tyto pečením znehodnocené potraviny ve svém žaludku identifikuje jako cizorodé nepřátelské látky a nastartuje nejen trávicí proces (který na takovouto skladbu jídla je ale neúčiný), ale nastartuje i obranný proces svého imunitního systému. Protože tyto procesy v těle mají velkou spotřebu energie, potřebuje tělo vypnout nějaké procesy, které zrovna v této zátěžové situaci nepotřebuje. Proto se po takovém jídle cítím ospalý a nebaví mne nic poslouchat ani se na nic dívat a nechce se mi ani na nic myslet. Ano, tělo mimo jiné i vypne neustálý, a ve své podstatě obtěžující, kolovrátek rozumovým myšlenek naší mysli. Cvak a je ticho, žádné myšlenky. A člověk tento stav mylně identifikuje jako stav jakéhosi spokojeného blaha. Opak je však pravdou, tělo je místo nějakého blaha v průšvihu, usilovně a marně se snaží zabránit tomu, co neodvratně nastane. Nestrávená nestravitelná směs masa a přílohy se přesune ze žaludku do střev a nastartuje se tam hnilobný proces, který celý organismus uvede do stavu přiotrávenosti.
To kouření doutníků je něco podobného v drsnějším provedení, kde místo na žaludek se útočí na plíce. Oboje je vlastně určitý druh sebepoškozování a psát sem na téma "co ovlivňuje stav našeho těla" (myšleno tím kladně ovlivňuje!) o sebepoškozovacích praktikách, mi připadá provokativní a nemístné.
Takže asi tak, a zdravím