...když se nechá bolest v sobě plně procítit, tak se objeví zdroj,
ze kterého vše přichází,
a zdroj absorbuje jak prožívajícího, tak prožívané,
zůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomu,
hluboký klid a mír, ticho prostoru,
ve kterém jsou uvědomovány vjemy čekoholiv
zpočátku je to velmi těžké, chce to trénovat co nejčastěji to jde,
aby se to zautomatizovalo...
To je ale jen první část toho. Neztotožňovat se s tím, kdo utrpení prožívá, nebýt tím, kdo proti němu bojuje, ale stát se pouhým pozorovatelem. Nebýt tím, kdo má osobní roli před objektivem. Dostat se za ten objektiv, kde se s námi nic neděje.
Jakmile se tím osvobodíme od ztotožnění s osobou, tělem, myslí, hlavním hrdinou svého příběhu, tím, kdo trpí, objeví se poznávání skutečnosti, Božská podstata toho všeho.
Vše je jen projevem Jediného.
Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se ztotožňovat se svým myšlením ani se svým emočním tělem. Svoboda, spása a osvícení spočívá ve vašem uvědomění, že jste Bytím pod povrchem myšlení, tichem pod povrchem duševního šumu a láskou a radostí pod povrchem bolesti. Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest, a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a chování.
Jestliže se přestanete ztotožňovat se svou myslí, mysl ztratí svou nutkavou potřebu odmítat realitu, což je příčinou všech konfliktů a bolesti. Jakmile přijmete to, co je, osvobodíte se z područí mysli. Připravíte podmínky pro lásku, radost a klid. Nejdřív přestanete odsuzovat sebe, pak přestanete odsuzovat partnera. Nejlepším katalyzátorem změny v partnerském vztahu je úplné přijetí partnera se všemi jeho vlastnostmi. Tím překročíte hranice svého ega.
Přestanete být obětí nebo pachatelem, žalobcem nebo obžalovaným. Přestanete být vtahováni do nevědomých problémů partnera, takže je přestanete posilovat. Pak se buď rozejdete – s láskou -, nebo budete žít společně v přítomnosti – ve sféře Bytí. Může to být tak jednoduché? Ano. Tak je to jednoduché.
Láska je stav Bytí. Láska není ve vnějším světě. Láska je ve vás. Nemůžete ji ztratit, ani vás nemůže opustit. Láska není závislá na vnějších formách. V tichu své vědomé přítomnosti vnímáte svou věčnou realitu jako neviditelný život, jež oživuje vaše hmotné tělo. Tentýž život pak vnímáte ve všech lidech a ve všech živých bytostech. Vidíte skrz závoj formy. To je realizace jednoty. To je láska. Co je Bůh? Věčný život pod povrchem všech životních forem.
Co je láska? Vnímání věčného života hluboko ve vás a ve všech bytostech.
Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku