Uzdravování skrze přijetí bolesti

Moderátor: Pelvan

Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. led 2014 10:46:06

"V životě všichni prožíváme fyzické i duševní bolesti. Většinou když bolest přijde, nevědomě se jí bráníme třeba tím, že zadržíme dech. Prostě ji nedokážeme přijmout, zadržíme dech, tím si bolest podržíme, místo abychom ji s výdechem pustili ven.

Stejně prožíváme nevědomě i bolest duševní. U té je to těžší tím, že si ji většinou nejsme vědomi. Něco nás v životě potká, nějaký prožitek, který je pro nás bolestný: zklamání, odmítnutí, kritika, ponížení….. ale mi si to ani neuvědomíme, tím to nezachytíme a tato bolest v nás zůstává.

Děje se to od našeho ranného dětství prostřednictvím rodičů. Oni nám samozřejmě nechtějí ubližovat, přesto ubližují…… jim bylo také takto ubližováno jejich rodiči a oni pokud to neuvědomí a neléčí, nemají jinou možnost, než v tom pokračovat…..

Každé dítě potřebuje lásku…… láska je nezbytná pro život ve zdraví po všech stránkách. Láska ale nekritizuje, neobviňuje, neodmítá, neponižuje, nemanipuluje, nevlastní….láska je přijetí, svoboda, odvaha, otevřenost….. a to my neumíme, protože ani naši předkové to neuměli… proto vlastně vůbec lásku neumíme žít. To, co považujeme za lásku je vše možné, ale ne láska….. a tímto neuměním žít lásku způsobujeme bolest těm, na které jsme se jako nastávající rodiče tolik těšili, které vychováváme, našim dětem. Děti jsou proti takovému našemu zacházení úplně bezbranné. Nemají šanci nám v tom zabránit. A tak vyrůstají a hromadí se v nich bolest, někdy ta bolest dá zprávu například nemocí, ale jsme tak krutí, díky bolesti, kterou v sobě máme a o níž nevíme…. že jim nasadíme antibiotika, příznaky rychle mizí a my jsme „spokojení“ , že je naše dítě zase zdravé… ale ono není zdravé, jeho duše je bolavá a informaci o tom jsme potlačili antibiotiky…. a tak to jde dál a dál…Myslíme si, co pro své děti děláme dobrého, že jim stále říkáme co mají dělat, jak se mají chovat, jaké mají podávat výkony, hodnotíme je, manipulujeme jimi, zároveň je kritizujeme a odmítáme. Vůbec nevěříme v jejich vlastní schopnost rozlišovat, rozhodovat se, získávat zkušenosti, dělat chyby. Jsme nemocní vlastními bolestmi a tak působíme bolest svým dětem…. je to jako epidemie. A je zde lék, ale lék, který nepotlačuje příznaky, ale skutečně léčí. Léčí tím, že jde k příčině bolesti a odstraněním příčiny může začít léčení a uzdravení.

Cesta je jedině ta, že bolest v sobě objevím, přiznám si ji, přijmu ji a prožiji ji vědomě, teď ji skutečně prožiji, v duši, v srdci, v těle. Ano, velmi stará bolest, když ji v sobě objevím strašlivě bolí, je tak stará, že tím časem narostla, nabobtnala. A já tu velikou bolest prožiji se vším všudy znovu a teprve teď začne odcházet. Odchází pomalu, ale když to přijmu, zmizí zcela. Ve mně potom zůstane volný prostor, ten, který doposud vyplňovala bolest."

http://www.nasandel.cz/2010/06/12/uzdra ... i-bolesti/
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Miri » stř 29. led 2014 8:13:36

Díky za příspěvek, Návštěvo.
Přišlo mi to do noty, v posledním období se na mě takto vyhrnula stará zapomenutá potlačenná bolest.
Je fajn si připomenout, že není potřeba vymýšlet, jak se jí zbavit, kde se vzala, ...
... stačí dýchat ... :)

Armine, já nikdy nemusela hledat ani tu psychickou. :'-(

;)
Miri
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. led 2014 11:13:17

jednou z forem potlačení psychické bolesti je způsobování si bolesti fyzické - sebepoškozováním, případně sebevraždou
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. led 2014 11:29:09

Návštěvník píše:jednou z forem potlačení psychické bolesti je způsobování si bolesti fyzické - sebepoškozováním, případně sebevraždou


:yes:

takže jít ke kořeni bolesti?
nikoliv v ní nalézat zalíbení?
uvědomovat si pravdu, že přirozené je neulpívání na zdroji bolesti?
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. led 2014 13:55:00

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:jednou z forem potlačení psychické bolesti je způsobování si bolesti fyzické - sebepoškozováním, případně sebevraždou


:yes:

takže jít ke kořeni bolesti?
nikoliv v ní nalézat zalíbení?
uvědomovat si pravdu, že přirozené je neulpívání na zdroji bolesti?


otevřít se bolesti ve smyslu toho uvolnit se do ní
a plně jí procítit v sobě
jak se vůči ní člověk brání a vymezuje, tak bolest intenzivní

je to ovšem velmi těžké, protože jsme navyklí se bolesti
bránit a chceme jí dostat mimo nás

což nejde, protože ona v nás je a my ji vnímáme

jestliže se bolest objeví, tak jí neutečeme tím, že jí potlačíme

stejně jako s bolestí se dá postupovat i jakoukoliv jinou
složkou, která se objeví v naší přítomnosti vnímání

lpět na čemkoliv je utrpení, jak na bolesti, tak na radosti

když se nechá bolest v sobě plně procítit, tak se objeví zdroj
ze kterého vše přichází a vše se i vrací a zdroj
absorbuje jak prožívajícího tak prožívané
zůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomu
hluboký klid a mír, ticho prostoru ve kterém jsou uvědomovány
vjemy čekoholiv

zpočátku je to velmi těžké, chce to trénovat co nejčastěji to jde
aby se to zautomatizovalo :what:
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. led 2014 14:39:06

když je přítomna ve vnímání bolest, tak je to to co se aktuálně projevuje a my se

buď toho chceme zbavit a stáhneme se, čímž vytváříme napětí v těle i v mysli a to jsme se naučili od rodičů - typickým rčením je MYSLI NA NĚCO JINÉHO tj. odvrácení pozornosti od ní s nadějí, že zmizí, ale ona nezmizí, naopak bude se hlásit o slovo o to silněji a bude se kumulovat a při kterékoliv nejbližší příležitosti se zaktivizuje

a nebo je tu možnost, pro většinu z nás nezvyklá - postupovat opačně, otevřít jí náruč doslova dokořán, s plnou pozorností jí prociťovat a nechat jí plně vyjádřit, s důvěrou že síla u-vědomění se o to postará sama a VĚDOMÍ má skutečně neuvěřitelnou sílu

té druhé možnosti se říká bezpodmínečná láska - láska ne nějaký vztah někoho k někomu, ale naprostá otevřenost nechávající všemu co se objeví prostě být :)
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. led 2014 15:00:06

že plné uvědomění osvobozuje je stále se opakující zkušenost například viz

"Pocity v těle, jako kontrakce, se stanou silnějšími, pokud chceš, aby odešly. Pokud se jich chceš zbavit, je to ještě horší. Klíčem je všimnout si odporu. Jen pozoruj, že je zde něco, co něčemu odporuje. Je zde frustrace a napětí. Kde v těle to přesně je? Umísti to tam. Ciť to, nech to v pohodě být po dobu 1 minuty a 23 sekund. Pozoruj to, spřátel se s tím, pociťuj to plně, otevřeně, jen... ciť...

To je všechno."

Jak zastavit utrpení od Ilony Ciunaite http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... t-utrpeni/
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. led 2014 16:07:23

člověk si způsobováním fyzické bolesti také řeší frustrace ze stavů se kterými si nedovede poradit, fyzická bolest je snesitelnější a lépe se s ní zachází než s bolestí psychickou.

"Sebepoškozování (neboli automutilace) je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému, jenž postižený nedokáže zvládnout jiným způsobem.

Člověk se dostane do stavu, se kterým si sám neporadí a který mu je nepříjemný a nutně potřebuje úlevu. Jak se do tohoto stavu dostali, jak se při něm cítili a proč je napadlo zrovna ublížit si sám sobě, si většinou lidé již nedokážou vzpomenout. Důvodů může být celá řada: pocit frustrace, vzteku, lítosti, přetížení, negativní emoce, osamělost, flashbacky (náhlé a intenzivní vzpomínky na prožitá traumata). To, že se sám zraní, mu může pomoci hned z několika důvodů:

1.Fyzická bolest odvede pozornost od nepříjemných psychických bolestí, s kterými si nevíme rady. Jednoduše je přebije.
2.Při poranění dochází k vyplavení endorfinu, který pomáhá organismu zvládnout fyzickou bolest, což přináší člověku okamžitou úlevu, po které prahnul.
3.Poranění odvede pozornost od nežádoucích pocitů. Zaměstná mysl praktickými starostmi, protože rána se musí omýt, ošetřit, zavázat, krev nesmí kapat na koberec, musí se vyhledat lékař, …

Toto působení je však jen dočasné a problémy se objeví znovu a ve vážnější formě(ať už ty staré, kvůli nimž se jedinec poranil, nebo zcela nové, podobného charakteru) a člověk se poraní opět, protože jednou to pomohlo (stejně jako u drogy se tu vypěstuje spojení pocitu úlevy s tímto aktem a vzniká závislost)."

papouškovi stačí dát možnost hrát si a škubání zmizí :) proto obvyklou součástí vybavení klecí bývá chrastící rolnička, zrcátko, houpačka a občas se to obměňuje ... taky je třeba se mu řádně věnovat

podobně u člověka

"Pokud se psychoterapeutovi podaří odstranit primární problém (neboli důvod, proč k prvnímu sebepoškozování došlo), problém sebepoškozování vymizí. Tedy léčba traumatu, terapie zaměřující se na rodinné a sociální vztahy, sebeobviňování a podobně. ..."
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. led 2014 17:30:42

Návštěvník píše:že plné uvědomění osvobozuje je stále se opakující zkušenost například viz

"Pocity v těle, jako kontrakce, se stanou silnějšími, pokud chceš, aby odešly. Pokud se jich chceš zbavit, je to ještě horší. Klíčem je všimnout si odporu. Jen pozoruj, že je zde něco, co něčemu odporuje. Je zde frustrace a napětí. Kde v těle to přesně je? Umísti to tam. Ciť to, nech to v pohodě být po dobu 1 minuty a 23 sekund. Pozoruj to, spřátel se s tím, pociťuj to plně, otevřeně, jen... ciť...

To je všechno."

Jak zastavit utrpení od Ilony Ciunaite http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... t-utrpeni/

http://magazin.maitrea.cz/procitit-vsec ... -co-je-to/
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 31. led 2014 20:32:08

PRÁCE S POCITY: CO PŘIJMEŠ, TO ZMIZÍ

Velkou část svého života, jsem prožíval zvláštní stavy. Nespokojenost, deprese, smutek, strachy. Všechny tyhle věci byly někde hluboko uvnitř ve mně. Byly pod pokličkou. Ven se promítaly jen občas ve formě emocí. Až později jsem zjistil, že jsem byl nechtěné dítě a zde byl původ velké části pocitů a smutku. Oči mi pořádně rozsvítila až návštěva Indie a učení na Univerzitě Jednoty.

V Indii nás učili, že vše co je prožito naplno, je blaženost. Tedy i smutek, hněv, stud atd. A že naše pocity jsou jako tygr, co nás honí. Nejde mu utéct. Jedinou možností, jak se zachránit, je otočit se a nechat se sežrat. Tedy své pocity doprožít. Nechat je projít tělem. Pod nimi je totiž naše pravá přirozenost. Láska. Lidi ovšem nechtějí cítit nepříjemné věci. Proto je spousta lidí odpojených od svého těla, srdce, pocitů.

Začněme nejprve s názvoslovím neboť čeština má nádherné výrazy. To, co je běžné v prožívání, jsou city. Cit je forma energie, která teče skrze naše tělo-srdce např. láska. Prožíváme je. Ve chvíli, kdy cit je pro nás příliš těžký na prožití, např. když nám jako malému dítěti někdo umře nebo nás něco v dětském věku třeba vystraší, cit zůstane v těle neprožitý ve formě bloku nebo spazma. V takovém místě pak neproudí dostatečně energie ani krev.

Horší, ale častou variantou je, že se dítě odpojí od svých pocitů, protože by danou situaci citově vlastně nezvládlo (doslova skoro nepřežilo) a tak si zavře své cítění. Radši se odstřihne od svých pocitů, aby mohlo fungovat a přežít.

Neprožitý cit je tedy pocit. „Pocit“, tedy něco co vzniklo po citu, ale nebylo plně prožito. Emoce se na rozdíl od citu týká hlavy a rozumu. Emoce je v podstatě alergická reakce těla na rozum. Jste například doma v posteli a vzpomenete si na hádku se šéfem. Rozčílíte se. Přesto, že se právě v tuto chvíli nic takového neděje, vaše tělo reaguje. Emoce začíná myšlenkou. Doslova se to děje tak, že „Něco vás napadne …J“. To vyvolává pak emocionální reakci. Emoce je něco, co nás v životě nejvíce ovládá. Emoce ovšem mají i svojí kladnou stránku. Jsou nástrojem změny. Dlouhodobá nespokojenost nás vede k tomu, abychom něco změnili. Nástrojem ke zkrocení emocí je přítomnost.

Jak to vlastně s těmi pocity funguje? Představte si, že tělo je vlastně velký elektro magnet. To co nás v životě pohání je elektrická nebo magnetická energie. Je prokázané, že srdce oproti mozku vyzařuje 60-krát více elektricky a 5 000-krát magneticky. Vše je vlastně energie a tělo si můžete představit jako velkou paměť nebo hard disk. Naše pocity a prožitky se do této paměti zapisují. Tím vnikají naše bloky. Což jsou do určité míry i naše učební programy a také jak uvidíte naše dary.

Pocity jsou totiž jazykem naší duše. Můžete si to představit tak, že naše duše si dopředu vybere, co chce prožít a naučit se. Neprožité pocity jsou pak naše zranění, přes které jsme se rozhodli v životě něco naučit. Pocity totiž fungují jako jakési háčky. Přitahují nám pak do života právě ty situace, které jsou s tímto pocitem spojené a tedy nám většinou nepříjemné. Vlastně nás re-traumatizují. Když se nám podaří pocity doprožít, tak tyto háčky zmizí. Tím nás ze života zmizí i zmíněné situace. Platí totiž, jak uvnitř, tak venku. Pokud změníme náš vnitřní svět, změní se vám i váš svět venku. Bohužel v takovýchto situacích se nám většinou pocity doprožít nepovede. Vesmír nám však tímto způsobem ukazuje, kde máme problém a slabé místo. Můj terapeut mi kdysi řekl, že si mám představit, že lidé kolem mě jsou herci na divadle. Jejich jediným úkolem je ve mně vyvolávat pocity. A že nemám řešit ty lidi, ale ty pocity. Ty pocity jsou totiž klíčem. Klíčem k sobě a naší duši.

Asi se ptáte jak tedy pocity doprožít nebo jak se svými pocity spojit pokud žijete převážně v hlavě? Spojení se svými pocity by bylo na knížku samo o sobě. Já doporučuji začít pomalu pozorovat své tělo. Kde mě co píchá, kde co cítím, jak vnímám svůj dech, jakou vnímám vůni, chuť v puse a co cítím svým hmatem. Většinu svých klientů s podobnými problémy posílám třeba na http://www.aquahealing.cz kde masáží ve vodě často dochází k samovolnému napojení zpět na tělo a pocity. Taky to často znamená práci se svým vnitřním dítětem, což by bylo opět na samostatnou knížku a dnes se tomu věnovat nechci.

Pocity jsou v těle stopovatelné různými způsoby. Můžete je cítit fyzicky (bolest, tlak, píchání), prožívat (smutek, vztek) nebo jsou formě symbolů (nůž v srdci, kamenné srdce) nebo například barev (těžké pocity = tmavé barvy a opačně). Pocity jdou doprožít nebo rozpustit různými způsoby. Nejlepší je když v životě začnete cítit nějaký pocit, třeba vztek či smutek, tak s ním prostě zůstat v přítomnosti. Není to příjemné, ale garantuji vám, že to brzo přejde. Když projdete skrz pocit (zůstanete s ním v přítomnosti) tak ho odžijete, integrujete a on může odejít.

Mimochodem jeden známý světový terapeut, který vynalezl tzv. emocionální kód (můžete si najít na Google) vystopoval, že většina lidí má před srdcem symbolickou zeď. Někteří jí mají dokonce z neuvěřitelných materiálů a obrovské tloušťky i délky. Symbolicky si zavřeli srdce. Moje zkušenost ukazuje, že hodně bloků a tím pádem i bolesti v těle souvisí například s neodpuštěním. Najdeme blok, zjistíme příčinu, klient odpustí a odchází vesele, i když přišel původně kulhající. Nebo přijde klient, který má paniku z vody. Doprožije si svůj pocit, vzniklý většinou nepříjemným zážitkem např. topením a s vodou již nemá problém. Neuvěřitelné? Ne jen znalost těla a pocitů.

Spoustu věcí ohledně práce s pocity, traumaty a fobiemi jsem se naučil na Havaji. Moudrost předávaná domorodci po staletí byla obrovská. Potlačovat své pocity je jako když se snažíme cpát všechny naše odpadky pod koberec. Co se stane? Jasně, jednou to přeteče a hlavně to strašně smrdí. Co potlačujeme, to roste. Co přijmeme, to zmizí. Takže klíčové slovo pro práci s pocity je přijetí. Přijmout, dovolit si, odevzdat a věřit. To je takové moje Hoponopono pro práci s pocity.

Často se našich pocitů bojíme a utíkáme před nimi. Někdo to řeší kouřením, sportem, léky, alkoholem, pornografií, sexem a někdo třeba drogami. Ať tak nebo tak, neprožité pocity se hlásí o slovo a chtějí být prožity. Když se bráníme, přichází třeba deprese. Tedy něco co je potlačené. Co s tím? Nejjednodušší způsob je podle mé zkušenosti najít daný pocit v těle, pojmenovat ho a prožít ho. Tedy smířit se s ním a přijmout ho. Jinak vlastně třeba bolest, kterou máme někde neprožitou je vlastně od nás oddělena. Tedy není integrována a my nejsme celiství. Jakmile ji přijmeme a prožijeme tak se bolest stane naší součástí (přijali jsme jí a integrovali) a může zmizet. Už s ní nebojujeme.

Pojďme se podívat na možnosti prožití pocitů. Vždy je potřeba si najít čas a klidné místo, zavřít oči, vyvolat si situaci spojenou s daným pocitem (např. těsně předtím než si zapálím cigaretu) anebo najít pocit v těle (kde přesně ho cítím), pojmenovat ho (tlak, bolest, smutek, vztek, píchání, nenávist atd.) a zkusit ho prožít. To se dá udělat více způsoby.

1. Dotekem a masáží. Pokud terapeut ví kde a jak se dotýkat (často stačí velmi jemný dotek) tak pocity jdou často lehce rozpustit a doprožít. Naše tělo ovšem z hlediska pocitů připomíná cibuli. Loupeme a loupeme, prožíváme a jdeme skrz až je to lepší a lepší.

2. Můžete si buď představit, že se tento pocit ve tvém těle stupňuje na maximum a vy ho necháte rozlít do celého těla. Chvilku to trvá a prožití pocitu poznáte podle toho, že se jakoby otřesete po celém těle. Zpětnou kontrolou, že se to povedlo, může být, že daná situace již ve vás tyto pocity nebude vyvolávat nebo v daném místě na těle zmizí blok (bolest, tlak, píchání atd.)

3. Další možnost je po pojmenování pocitu, se zavřenýma očima nahlas říkat: Přijímám, že cítím … (tady si doplň svůj pravý pocit – tlak, smutek atd) a opakovat to dokola tak dlouho, dokud neucítíte, že vám to opravdu přestalo vadit. Někdy pomáhá určit si na začátku na škále od 1 do 10 (kde 10 je nejvíc) intenzitu pocitu a pak si postupně při přijímání kontrolovat, zda je pocit na škále slabší. Můžete zpočátku zažít zvětšení intenzity. Může se vám chtít brečet. Pocit se může přemístit do jiné části těla. Opět můžete použít přijímání.

4. Jinou možností je tzv. „nodding“, kdy opět zavřeš oči a vybavíš si daný pocit, či tobě nepříjemné situace spojené s pocitem a jemně přikyvuješ hlavou jakoby na souhlas a opět si nahlas říkáš: „Ano, i toto jsem já. Přijímám, že i toto je součást mého života.“ A děláš to stále dokola, dokud daný pocit nebo situace nejsou opět prožité a zpracované. Tahle metoda nejlépe funguje na nepříjemné obrazové vzpomínky a zážitky (tedy kdy si je umíte vybavit i s obrazem a přitom se úplně oklepete nepříjemným pocitem). Někdy se mi stávalo, že moje brada se vůbec nechtěla pohnout do přikyvování, jak daná vzpomínka byla silná a nepříjemná.

5. Tato metoda je možná nejtěžší. Je potřeba jít na nějakou dobu do samoty. Může to být den či dva nebo tři. Být jen sám se sebou bez všeho rušení. Pocity se pak většinou vynoří samy. Lze si pomoci zmíněnou metodou „Přijímání“ dle bodu 3.

6. Ještě jedna možná metoda je ve chvíli, kdy se nám přihodí traumatická situace či něco co nás zraňuje a co o naše neprožité pocity škrtá. V tuto chvíli můžete opět použít základní postup pro nalezení pocitu v těle a jeho pojmenování a pak použít opět metodu Přijímání dle bodu 3. Ale spíš až večer po dané situaci nebo například v klidu v autě.

Zajímavé je, že pocity bývají v těle různě zřetězené a jejich umístění není náhodné. V krku mají lidé často pocity způsobené zablokovanou komunikací, bolest hlavy bývá často způsobena konfliktem mezi naším rozumem a citem (něco jiného chci a cítím a něco jiného dělám). Na zádech a ramenou lidé často cítí tlak (tlak naší minulosti i přítomnosti = je toho na mě moc). Tlak vzadu mezi lopatkami je spojen s nedostatečnou sebeláskou. Bolest v bedrech často s nerovnováhou ve vztazích a někdy i s penězi. Většinou když člověk čistí svoje tělo končí všechny pocity v srdci. Srdce bývá nejvíce zraněné. Pod vrstvami pocitů se vždy skrývá láska. Naše přirozenost. Krásně o tom píše Brandon Bays v knížce Cesta. Její metoda je vlastně další metodou co by mohl být na seznamu metod práce s pocity. Výhodou je, že pokud s vámi někdo pracuje tímto způsobem, můžete si odžít hluboká traumata a zranění aniž by musel jít znovu do příčiny problému. Někdy je to nutné, ale málokdy. Existuje taky jednoduchá metoda určení věku, ve kterém pocit vznikl. Pocity žijí v přítomnosti. Jsou tady a teď. Emoce k nám naopak mohou, když nejsem v přítomnosti. Většina pocitů vzniká ve věku do deseti let a v prenatálním věku. Ano, i tam se lze celkem jednoduše dostat.

Všechny tyto metody směřují ke smíření s něčím, co je nám nepříjemné a způsobuje nám problémy. Zpětnou kontrolou je, že vám daná věc přestane vadit a dané situace se vám přestanou dít v životě. Říká se, že každý máme svoji „temnou“ stránku. Lidé z našeho okolí nám často hrají „role“ a tuto temnou stránku nám „zrcadlí“. Tím v nás vyvolávají pocity. Temná stránka (náš stín) je něco, co na sobě nemáme rádi nebo to ze svého života odmítáme a je to pro nás těžké přijmout. S přijmutím něčeho v sobě (co se nám přijmout nechce) většinou bojujeme, neboť máme dojem, že musíme být vždy mravní, hodní, správní. Temná stránka v nás ale vždy je. Lepší život získáme tím, že ji přijmeme a přiznáme si ji.

Pamatujte: S čím bojujete, to roste. Co přijmete, to zmizí.

http://cestapravehomuze.cz/prace-s-poci ... -to-zmizi/
Návštěvník
 

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Pelvan » pát 16. pro 2016 9:24:22

Ahoj Návštěvníku

Návštěvník píše:Cesta je jedině ta, že bolest v sobě objevím, přiznám si ji, přijmu ji a prožiji ji vědomě, teď ji skutečně prožiji, v duši, v srdci, v těle. Ano, velmi stará bolest, když ji v sobě objevím strašlivě bolí, je tak stará, že tím časem narostla, nabobtnala. A já tu velikou bolest prožiji se vším všudy znovu a teprve teď začne odcházet. Odchází pomalu, ale když to přijmu, zmizí zcela. Ve mně potom zůstane volný prostor, ten, který doposud vyplňovala bolest."

http://www.nasandel.cz/2010/06/12/uzdra ... i-bolesti/


Ten konec citovaného článku se Ti z té Tvé ukázky nějak ztratil a přitom je asi dost důležitý.

"Cesta je jedině ta, že bolest v sobě objevím, přiznám si ji, přijmu ji a prožiji ji vědomě, teď ji skutečně prožiji, v duši, v srdci, v těle. Ano, velmi stará bolest, když ji v sobě objevím strašlivě bolí, je tak stará, že tím časem narostla, nabobtnala. A já tu velikou bolest prožiji se vším všudy znovu a teprve teď začne odcházet. Odchází pomalu, ale když to přijmu, zmizí zcela. Ve mě potom zůstane volný prostor, ten, který doposud vyplňovala ta bolest. A ten prostor je třeba naplnit, teď ho mohu naplnit skutečnou láskou . Láskou, kterou najdu ve svém srdci. Lásku, kterou nehledám venku, u druhých, ale v sobě. Lásku, která je svobodná, odvážná, otevřená, bezpodmínečná a rovná. A takto uzdravená již nebudu dál šířit epidemii bolesti…..ale lásku….."

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Jana » pát 16. pro 2016 9:30:51

Pelvan píše:
"Cesta je jedině ta, že bolest v sobě objevím, přiznám si ji, přijmu ji a prožiji ji vědomě, teď ji skutečně prožiji, v duši, v srdci, v těle. Ano, velmi stará bolest, když ji v sobě objevím strašlivě bolí, je tak stará, že tím časem narostla, nabobtnala. A já tu velikou bolest prožiji se vším všudy znovu a teprve teď začne odcházet. Odchází pomalu, ale když to přijmu, zmizí zcela. Ve mě potom zůstane volný prostor, ten, který doposud vyplňovala ta bolest. A ten prostor je třeba naplnit, teď ho mohu naplnit skutečnou láskou . Láskou, kterou najdu ve svém srdci. Lásku, kterou nehledám venku, u druhých, ale v sobě. Lásku, která je svobodná, odvážná, otevřená, bezpodmínečná a rovná. A takto uzdravená již nebudu dál šířit epidemii bolesti…..ale lásku….."

Zdravím


Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Pelvan » pát 16. pro 2016 9:34:35

Ahoi Návštěvníku

Návštěvník píše:Jak zastavit utrpení od Ilony Ciunaite http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... t-utrpeni/


Ten závěr článku se mi moc líbí:

"Povšimnout si frustrace, pozorovat, jak mechanismus pracuje a ptát se – co je za tím? Co je to, co se cítí ohroženo? Co je tady, co se chce něčeho držet? Co se potřebuje chránit a od čeho přesně? Naslouchat a všímat si pocitů v těle je klíč k uvolnění zablokovanosti.

Když je spatřeno, že zde není nic, co by bylo třeba chránit, mechanismus se v těch samých situacích již více nespustí. Ale neočekávej, že budeš šťastný/á navěky. Nic netrvá věčně. Život je pohyb mezi expanzí a kontrakcí. Věci se dějí a budou se dít. Mír je zde tehdy, když není odpor vůči tomu, co tu již je.

Takže prvním krokem ke konci utrpení, je říct mu ano. Je ok cítit se mizerně. A je ok chtít s ním skoncovat.

Druhým krokem je, opravdu se zajímat, abys viděl/a, že trpící není někdo, kdo vykukuje za pocity. Když se pocity vynoří, podívej se za ně, je tam pociťovatel? Dá se to najít v tvé zkušenosti? Nebo jen v myšlení? Je teď tady?

Třetím krokem by bylo prozkoumat, co je toto slovo „já“ a na co poukazuje. Může toto „já“ být nalezeno? Nebo je to jen vymyšlená story O mně, jako story o Santovi?

A nejvíc ze všeho, buď na sobe hodný/á. Lásku, kterou hledáš, je Tvá vlastní láska k sobě. Tím, že řekneš ano svým pocitům, dveře se otevřou. Zvyk myšlenek o utrpení začne uvolňovat své sevření.

Ve zkratce, není to utrpení, kterého se chceš zbavit, ale podívej se sám/sama, ve tvé zkušenosti, že tam, kde si myslíš, že je já/ trpící, není nic.

Pokud jsi to shledal/a nápomocným, prosím, sdílej s přáteli.

Autor článku: Ilona Ciunaite, http://liberationunleashed.com, http://batgap.com/ilona-ciunaite-elena-nezhinsky/
překlad: Karla

Témata tohoto článku: neexistence já"

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Pelvan » pát 16. pro 2016 10:10:43

PS

Návštěvník píše:http://magazin.maitrea.cz/procitit-vsec ... -co-je-to/



Naše mysl - nepřítel, nebo přítel? / Canela Michelle M. - české titulky

Tohle video je bohužel nedokončené, ale jinak je velmi působivé:

Jak se otevřít a být tady a teď? / Canela Michelle M. (MAITREA, 7.11.2013) - část I.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Pelvan » pát 16. pro 2016 10:49:58

PPS

Návštěvník píše:Zajímavé je, že pocity bývají v těle různě zřetězené a jejich umístění není náhodné. V krku mají lidé často pocity způsobené zablokovanou komunikací, bolest hlavy bývá často způsobena konfliktem mezi naším rozumem a citem (něco jiného chci a cítím a něco jiného dělám). Na zádech a ramenou lidé často cítí tlak (tlak naší minulosti i přítomnosti = je toho na mě moc). Tlak vzadu mezi lopatkami je spojen s nedostatečnou sebeláskou. Bolest v bedrech často s nerovnováhou ve vztazích a někdy i s penězi. Většinou když člověk čistí svoje tělo končí všechny pocity v srdci. Srdce bývá nejvíce zraněné. Pod vrstvami pocitů se vždy skrývá láska. Naše přirozenost. Krásně o tom píše Brandon Bays v knížce Cesta. Její metoda je vlastně další metodou co by mohl být na seznamu metod práce s pocity. Výhodou je, že pokud s vámi někdo pracuje tímto způsobem, můžete si odžít hluboká traumata a zranění aniž by musel jít znovu do příčiny problému. Někdy je to nutné, ale málokdy. Existuje taky jednoduchá metoda určení věku, ve kterém pocit vznikl. Pocity žijí v přítomnosti. Jsou tady a teď. Emoce k nám naopak mohou, když nejsem v přítomnosti. Většina pocitů vzniká ve věku do deseti let a v prenatálním věku. Ano, i tam se lze celkem jednoduše dostat.



https://www.youtube.com/watch?v=37xmMLTNn-k
Brandon Bays, Cesta

Brandon Bays říká jinými slovy podle mne toto:
Cesta sama sebe k sobě není vždy jenom procházka růžovou zahradou, je to trochu zápas sama se sebou skrz procházení různými emocemi, z nichž všechny nejsou a ani nemohou být příjemné.
Přesto to všechno podstoupit (podstoupit i to nepříjemné) stojí za to...
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Pelvan » pát 16. pro 2016 11:27:07

PPS

Návštěvník píše: Můj terapeut mi kdysi řekl, že si mám představit, že lidé kolem mě jsou herci na divadle. Jejich jediným úkolem je ve mně vyvolávat pocity. A že nemám řešit ty lidi, ale ty pocity. Ty pocity jsou totiž klíčem. Klíčem k sobě a naší duši.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Linda » pát 16. pro 2016 12:09:24

Návštěvník píše:jestliže se bolest objeví, tak jí neutečeme tím, že jí potlačíme

stejně jako s bolestí se dá postupovat i jakoukoliv jinou
složkou, která se objeví v naší přítomnosti vnímání

lpět na čemkoliv je utrpení, jak na bolesti, tak na radosti

když se nechá bolest v sobě plně procítit, tak se objeví zdroj,
ze kterého vše přichází,
a zdroj absorbuje jak prožívajícího, tak prožívané,
zůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomu,
hluboký klid a mír, ticho prostoru,
ve kterém jsou uvědomovány vjemy čekoholiv

zpočátku je to velmi těžké, chce to trénovat co nejčastěji to jde,
aby se to zautomatizovalo

:yes:
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Jana » pát 16. pro 2016 12:57:38

...když se nechá bolest v sobě plně procítit, tak se objeví zdroj,
ze kterého vše přichází,
a zdroj absorbuje jak prožívajícího, tak prožívané,
zůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomu,
hluboký klid a mír, ticho prostoru,
ve kterém jsou uvědomovány vjemy čekoholiv

zpočátku je to velmi těžké, chce to trénovat co nejčastěji to jde,
aby se to zautomatizovalo...


To je ale jen první část toho. Neztotožňovat se s tím, kdo utrpení prožívá, nebýt tím, kdo proti němu bojuje, ale stát se pouhým pozorovatelem. Nebýt tím, kdo má osobní roli před objektivem. Dostat se za ten objektiv, kde se s námi nic neděje.

Jakmile se tím osvobodíme od ztotožnění s osobou, tělem, myslí, hlavním hrdinou svého příběhu, tím, kdo trpí, objeví se poznávání skutečnosti, Božská podstata toho všeho.

Vše je jen projevem Jediného.

Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se ztotožňovat se svým myšlením ani se svým emočním tělem. Svoboda, spása a osvícení spočívá ve vašem uvědomění, že jste Bytím pod povrchem myšlení, tichem pod povrchem duševního šumu a láskou a radostí pod povrchem bolesti. Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest, a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a chování.

Jestliže se přestanete ztotožňovat se svou myslí, mysl ztratí svou nutkavou potřebu odmítat realitu, což je příčinou všech konfliktů a bolesti. Jakmile přijmete to, co je, osvobodíte se z područí mysli. Připravíte podmínky pro lásku, radost a klid. Nejdřív přestanete odsuzovat sebe, pak přestanete odsuzovat partnera. Nejlepším katalyzátorem změny v partnerském vztahu je úplné přijetí partnera se všemi jeho vlastnostmi. Tím překročíte hranice svého ega.

Přestanete být obětí nebo pachatelem, žalobcem nebo obžalovaným. Přestanete být vtahováni do nevědomých problémů partnera, takže je přestanete posilovat. Pak se buď rozejdete – s láskou -, nebo budete žít společně v přítomnosti – ve sféře Bytí. Může to být tak jednoduché? Ano. Tak je to jednoduché.

Láska je stav Bytí. Láska není ve vnějším světě. Láska je ve vás. Nemůžete ji ztratit, ani vás nemůže opustit. Láska není závislá na vnějších formách. V tichu své vědomé přítomnosti vnímáte svou věčnou realitu jako neviditelný život, jež oživuje vaše hmotné tělo. Tentýž život pak vnímáte ve všech lidech a ve všech živých bytostech. Vidíte skrz závoj formy. To je realizace jednoty. To je láska. Co je Bůh? Věčný život pod povrchem všech životních forem.

Co je láska? Vnímání věčného života hluboko ve vás a ve všech bytostech.

Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Linda » pát 16. pro 2016 13:11:44

Jana píše:
...když se nechá bolest v sobě plně procítit, tak se objeví zdroj,
ze kterého vše přichází,
a zdroj absorbuje jak prožívajícího, tak prožívané,
zůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomu,
hluboký klid a mír, ticho prostoru,
ve kterém jsou uvědomovány vjemy čekoholiv

zpočátku je to velmi těžké, chce to trénovat co nejčastěji to jde,
aby se to zautomatizovalo...


Neztotožňovat se s tím, kdo utrpení prožívá, nebýt tím, kdo proti němu bojuje, ale stát se pouhým pozorovatelem. Nebýt tím, kdo má osobní roli před objektivem, ale být jen pouhým pozorovatelem. Dostat se za ten objektiv, kde se s námi nic neděje. Jakmile se tím osvobodíme od ztotožnění s osobou, tělem, myslí, hlavním hrdinou svého příběhu, tím, kdo trpí, objeví se poznávání skutečnosti, Božská podstata toho všeho

čili jakmile se nechá bolest v sobě plně procítit a jen se tiše pozoruje, zmizí sebeztotožnění s ní. Sebeztotožnění Vědomí s Jeho vlastní projekcí. Pak se spontánně vnímá zdroj, který tu pořád je a ze kterého všechno vyvstává,

tudíž

zdroj absorbuje jak prožívajícího, tak prožívané,
zůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomu,
hluboký klid a mír, ticho prostoru
...

= všetvořící Bytí, které ze Sebe Sama všechno tvoří - coby Vědomí v pohybu - a v Sobě to pozoruje.

...

PS. Eduard Tomáš nám říkával: "Je to tak jednoduché - a nikdo to nedělá."

Mělo to dva významy:

1) Je možné kdykoliv upustit od sebeztotožnění s vlastní osobou, s pocitem, myšlenkou,
a plně si uvědomit TO, co vnímá a co je zcela naplňujícím Bytím.
Přesto k tomu dochází tak zřídka - i když člověk dobře ví, že je to možné kdykoliv
teď... teď... teď...

2) Když to nastane, není tu nikdo, kdo to udělal, od něčeho se osvobodil, k něčemu došel, něčím se stal...

Probuzením snová osoba zmizela.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Uzdravování skrze přijetí bolesti

Nový příspěvekod Jana » pát 16. pro 2016 14:41:16

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Další

Zpět na Péče o tělo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron