od Pelvan » pát 21. srp 2015 20:15:59
Ahoj
Nepřipadají mi ty informace Teal Scott nějak moc odlišné od toho, co píši já. Samozřejmě je video (dělá to ta TS pěkně) pro dnešní lidi stravitelnější než nějaký písemný traktát. Zkopíroval jsem sem dolů svoje zdravotní resumé z vlákna od ryunina.
Na co jsem ve svém výčtu zapomněl a co ona ve videu uvedla, je potřeba získávání vitamínu D ze slunce, to je v tom videu velmi pěkně uvedené.
A prospěšnost pití horké vody jsem také nezmínil, i když jsem o tom věděl (pijí ji prý číňané), ale neuměl jsem ji zdůvodnit těmi záporně nabitými jonty.
"Asi takhle.
Nemoc těla je informace pro nás, že něco děláme špatně. Pokud se chci uzdravit, musím něco ZMĚNIT. Pak nastane otázka: CO MÁM ZMĚNIT, ABYCH SE UZDRAVIL?
Pokud tuhle posloupnost člověk nepochopí, tak se chová pořád stejně (v té stejnosti je někde schovaná ta příčina vzniku nemoci, nějaký náš špatný vávyk) a navíc je člověk tou nemocí omezený ve svých aktivitách a tím se tělu ještě zhoršují jeho životní podmínky, protože tělo aktivitu potřebuje s odpočinkem pravidelně střídat. Jenom odpočinek je pro tělo zničující.
Pokud si chcete něco přečíst o rakovině a infarktech (tyhle nemoci nás kosí asi nejvíc) přečtěte si knihu "Nespěchejte do rakve".
Jenom zkráceně k těm zde popisovaným rychlým koncům, kterým se moc nedivím. Rakovina je projev překyselení organizmu stejně jako zánět, je to upozornění, že něco děláme špatně. Překyselení má několik příčin, napočítal jsem čtyři příčiny: Je to náš nutriční režim (jídlo a pití), náš pohybový režim, naše dýchání a naše psychika.
Protože zánět má stejnou příčinu (překyselení) jako rakovina, budu popisovat, co se dělo mně po propuknutí zánětu žil.
Nevěděl jsem příčinu té nemoci a to byl pro mne šok, stejně jako nemoc sama, takže moje psychika šla do háje.
Byl jsem ve stresu a tím se stalo moje dýchání rychlejší a mělčí, takže moje dýchání šlo také do háje.
Nemohl jsem se pro bolest skoro hýbat, takže šel i můj pohybový režim do háje.
Jenom jídlo a pití jsem nějak udržoval v lajně. Dovedu si ale představit, že lidé, kterým jde všechno do háje začnou ze stresu například mlsat sladké nebo popíjet limonády či kafovat.
Na základě špatné psychiky, špatného dýchání a mála pohybu se moje imunita prudce snížila a dostal jsem chřipku jako trám, fakt hustou. Kdybych něco nezačal dělat jinak, tak by byl ze mě lazar a mohl bych skončit dost špatně a to je zánět žil proti rakovině ještě brnkačka.
Právě u toho kafe jsem začal něco měnit k lepšímu. Po kávě mě noha bolela víc, byl to signál mého těla: TOHLE DO MNĚ NELEJ! Nemoc je pro nás zdroj informací, nemocné tělo je ráznější ve svých sděleních než tělo zdravé. Přestal jsem tedy kávu pít a trochu jsem si tím zlepšil svůj pitný režim.
Nemohl jsem se moc hýbat, ale jako zběhlému jogínovi mi bylo jasné, že asány dělat mohu, hlavně ty s obrácenou polohou těla. A tak jsem si zlepšil svůj pohybový režim.
Při tom cvičení jogy (vypadá to hrozně, ale mám při tom nohy vzhůru) jsem začal trénovat plný výdech a zlepšil jsem si tak svůj dýchací režim.
Pracoval jsem na své psychice podle vzoru Jana Zahradníka Havelky a po čase jsem se se svojí nohou a smířil jsem se také s tou celou svojí situací.
Tak zhruba po měsíci jsem se už cítil celkem dobře, ale ty první týdny byly pekelné, dokud se ta bolest nezačala zmenšovat. Pak už to šlo. Důležité pro mne bylo začít něco dělat jinak a vytrvat v tom (samozřejmě na základě pozitivní reakce těla).
Vzpomínám si na dva svoje známé, kteří umřeli na rakovinu dost rychle. Mohu se jenom dohadovat, proč umřeli oba tak rychle, ale jednoho podobného rysu jsem si u nich všiml.
Jeden známý byl opravdu srdečný a obětavý člověk. Pak dostal rakovinu a v nemocnici rychle umřel. Jeho manželka mi pak vyprávěla, jak ho v té nemocnici všichni spolupacienti milovali, protože o ně projevoval upřímný zájem. To může být problém, starat se příliš o druhé, když já sám mám na kahánku.
Ten druhý známý byl velmi pracovitý a zručný řemeslník. Dostal rakovinu a místo toho, aby se soustředil na její léčení, tak dál pracoval pro druhé. Dělal to sice pro peníze, ale princip byl stejný jako v tom prvním případě. Staral se více o potřeby druhých než o ty svoje.
Někdy je asi určitá zdravá míra sobectví a zaměření se na sebe a na svoje potřeby sebezáchovná."
Jo a zapomněl jsem dodat, že oba kouřili - pořád, až do konce.
Zdravím