Re: poradnazdraví
Napsal: čtv 25. čer 2015 7:35:47
Nerozumím vám.
Jestli je to rande, tak si ho dáváte na podle mne špatném místě.
Zdravím
Jestli je to rande, tak si ho dáváte na podle mne špatném místě.
Zdravím
Ať se zeptáš na cokoliv, odpoví Ti stejně.
Je zbytečné se namáhat.
Nebo se zeptám sám:
Co je to Pravda?
Co je to Láska?
Co je to "to samé"?
Co s tím, když mne (nebo někoho jiného) něco bolí?
Mám tu bolest milovat, když ona je určitě pravdivá?
Pomůže mi to?
Nebo to pomůže někomu jinému?
Komu?
Ať se zeptáš na cokoliv, odpoví Ti stejně.
Pelvan píše:"Pravdu zná jenom Láska,
ať se jí zeptáš na cokoliv, odpovídá to samé.
Pokud dostáváš různé odpovědi,
tak se neptáš toho,
kdo zná Pravdu
a nebo Tě zajímá něco jiného."
Zeptám se jako můj 15 letý syn:
"K čemu je to dobré?"
Nebo se zeptám sám:
Co je to Pravda?
Co je to Láska?
Co je to "to samé"?
Co s tím, když mne (nebo někoho jiného) něco bolí?
Mám tu bolest milovat, když ona je určitě pravdivá?
Pomůže mi to?
Nebo to pomůže někomu jinému?
Komu?
A když pozná, že je možné dovolit si být šťastný, aniž by se na to musel někoho ptát, tak si ten život zjednoduší.
Návštěvník píše:a tahle písnička je pro tebe
Díky, je to od Tebe milé. Je to paradoxní, že jsem se o tomhle klukovi na těchhle stránkách nedávno zmiňovala. Těsně před operací mi říkal: "Ale já nemusím vždycky chtít být šťastný."
Nedařilo se mi dneska ráno zadržet přívaly slz, manžel mi říkal: "Máš dvě možnosti.."
Pochopila jsem, že nemusím vždycky chtít být šťastná.
lachtan píše:Běda, běda
to už zachranit nedá.
Včera se v nemocnici objevil kluk. Byl plný negativních emocí, vzteky bez sebe, že ho tam rodiče nechali, až to s ním škubalo, byl naštvaný na svět, byl plný vzdoru, odporu, byl nešťastný, v očích měl slzy. To poslední, o co by mohl stát, by bylo jít se učit.
Řekla jsem mu, že ho naučím tu největší machrovinu na světě, kterou ani většina dospělých neumí:
"Lidi se celý život pachtí za tím, po čem touží a když to, co chtěli, získají, tak zjistí, že to pořád ještě není ono, že je to šťastnými neudělalo a touží a usilují dál.
Teď můžeš být nešťastný a nebo můžeš být šťastný. Neexistuje nikdo, kdo by do Tebe mohl vlézt a nařídit Ti, že teď budeš nešťastný. Jsi tam jen Ty sám."
Kluk se rozzářil jako sluníčko, za chvíli přišli rodiče a přinesli tašky věcí, které by ho mohly udělat šťastným, ale on už to nepotřeboval.
Honzam píše:Pochopila jsem, že nemusím vždycky chtít být šťastná.
Byla jsem v tu chvíli polapena v hluboké nevědomosti. Nevěděla jsem, že:Honzam píše:..tam není sám. Ani v narození, ani v životě a ani ve smrti.
Honzam píše:
V tu chvíli jsi poznala, že Ty sama nejsi jeho hadí holka a myslela sis, že Tě opustil, přitom manžel byl hned vedle a ještě na Tebe mluvil.
Ta energie byla jen mateřská, tak jako máma nechce, aby její dítě trpělo a chce, aby děti byly šťastné, tak stejně samozřejmé bylo přání toho nejlepší i tomuhle dítěti.
Zůstal ve mně obraz dítěte, které jde na popravu a ta poprava byla vykonána.
Nemělo čas se na ten odchod připravit. Bůh by mu ho dal. Ale dospělý člověk si zahrál na Boha a nepovedlo se.
V mé mysli byl soud a mysl ten soud nechtěla pustit. Jedla jsem v tu chvíli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého.
Nebylo to odevzdané.
Včera se v nemocnici objevil kluk. Byl plný negativních emocí
"Ale já nemusím vždycky chtít být šťastný."
Je to asi takové, jako když někdo ublíží někomu, koho máš rád.
Určitě přitom nebudeš myslet na sebe.
Zůstal ve mně obraz dítěte, které jde na popravu a ta poprava byla vykonána.
Nemělo čas se na ten odchod připravit. Bůh by mu ho dal. Ale dospělý člověk si zahrál na Boha a nepovedlo se.
Alaja. píše:No já nevím, ale před mnoha lety jsem byla na JZ veřejně pokárána, že psát o smrti svých blízkých je slabost ega, že o umírání těch, co máme rádi, se zásadně nemá veřejně psát, ani na ně pak vzpomínat či o nich mluvit, psát.....
Tu nevědomost už jsem pustila, ale uvědomuju si, co mohou prožívat lidé v podobné situaci. Určitě jim při tom nebudu říkat, že mají děsivé a nesmyslné představy.
Alaja. píše:No já nevím, ale před mnoha lety jsem byla na JZ veřejně pokárána, že psát o smrti svých blízkých je slabost ega, že o umírání těch, co máme rádi, se zásadně nemá veřejně psát, ani na ně pak vzpomínat či o nich mluvit, psát.....
To bys musela sem dát citaci, možná si to špatně vysvětluješ. Určitě jsem Tě nikdy za něco podobného nekárala. Možná jsem nabízela jiný pohled.
Toto fórum nejspíše není určeno pro Vaši verzi phpRS!
Používáte
phpRS verze ÄŤĂslo: 2.8.2
Datum vydánĂ: 01.08.2011
Koordinátor a vedoucà projektu: Jiřà Lukáš
Interní fórum verze je určeno jen pro phpRS verze 2.3.5,2.5.0 a 2.5.5!
.Petra píše:Tu nevědomost už jsem pustila, ale uvědomuju si, co mohou prožívat lidé v podobné situaci. Určitě jim při tom nebudu říkat, že mají děsivé a nesmyslné představy.
No, to já zase jo, když si budou nesmyslně a morbidně představovat popravu = tedy že ho někdo chtěl úmyslně zabít, a když postaví člověka nad Boha zcela nablblou představou, že teda Bůh by to udělal jinak.
V takových chvílích je to opravdová pomoc - stejně jako je někdy potřeba dát hysterikovi facku, aby se probral.
Máš právo si myslet cokoliv.
Z mého pohledu je hloupost soudit kohokoliv, v jehož botách nejdeš.
Z mého pohledu je velkou povýšeností a pýchou považovat se za toho,
kdo je oprávněn dávat někomu facku.
Návštěvník píše:to jsi nebyla lapena v nevědomosti, ale byla jsi v kontaktu se sebou, byla to vzácná chvíle ... která zdá se nebyla zcela zahozena, když jsi schopná připustit, že někdy může být dobrý i pláč a člověk nemusí chtít být vždycky šťastný
Svoboda dává člověku možnost prožívat cokoliv na světě, ale v tom místě, kde jediná odpověď utiší všechny otázky, něco takového jako iluze oddělenosti, ze které pramení smutek, pláč, utrpení, neexistuje.
Pelvan píše:Tohle vlákno je bohužel mrtvé...