jedna konkrétní vzpomínka
Napsal: pon 11. kvě 2015 10:30:14
Ahoj
Z praktického hlediska se domnívám, že myšlenky (vzpomínky), spojené s možnou realizací nějaké určité činnosti tady a teď anebo spojené s plánováním téhož do nejbližší budoucnosti, jsou pro nás ty nejcennější.
Dívám se teď úplně jinak na svoje vzpomínky z dětství, je to v důsledku mého nedávno prodělaného onemocnění zánětem žil. A také jsem ve svých názorech ovlivněn svými nově nabytými poznatky o důležitosti našeho vlastního uzemnění. Myslím tím opravdové uzemnění v technickém slova smyslu = vodivé spojení těla se zemí přes chodidla nohou.
Jako malí kluci jsme se už někdy od března občas brodili potokem Kačákem, zažil jsem to několikrát a vzpomínám na to rád. Pstruzi ani raci tam už sice nebyli, ale stejně to byl pro mě tehdy neobvyklý a silný (příjemný i když drsný) zážitek. A ta vzpomínka mi nyní pomáhá při mých nesmělých namáčecích pokusech ve Vltavě.
Trochu technického vysvětlení, proč to brodění vodou považuji za tak důležité.
Mezi nebem a zemí působí elektrostatické napětí, ve vzduchu je jeho kladný pól (s rostoucí výškou nad zemí má rostoucí potenciál) a na povrchu země je záporný pól tohoto elektrického napětí. Je to jasně vidět při bouřkách, kdy dochází k elektrickým výbojům - bleskům. Ale i při jiném počasí než jsou bouřky probíhá díky tomuto napětí neustále vzduchem stejnosměrný proud, který je navíc modulován nízkou frekvencí jednotek herzů. To znamená, že se velikost tohoto proudu během vteřiny několikrát zvětšuje a zase zmenšuje. To vše se děje stále dokola s různou intenzitou proudu podle průběhu počasí. Naše těla byla zvyklá po milióny let na to, že jimi tento modulovaný stejnosměrný elektrický proud procházel. S vynálezem bot a s používáním různých přírodních stavebních materiálů se velikost tohoto proudu procházejícího tělem sice snížila, ale stále tělem nějaký i když snížený elektrický proud procházel.
V současnosti však nosíme boty s gumovou podrážkou a stropy jsou vylepšené polystyrenovou izolací. Díky tomu se v takto izolovaných místnostech tento stejnosměrný elektrický proud prakticky nevyskytuje.
Je to situace pro naše těla zcela nová, jenom desítky let jsou ve srovnání s předchozími milióny let pouhým mžikem. O negativních zdravotních důsledcích vynulování elektrostatického proudu procházejícího naším tělem se můžeme jenom dohadovat.
Zmírnění těchto negativních civilizařních vlivů vidím v co nejčastějších procházkách do přírody v lehké obuvi nebo ještě lépe naboso. A brodění ve vodě je v důsledku zmenšení elektrického odporu mezi tělem a zemí ještě lepší varianta, než je ta chůze naboso.
Zdravím
Z praktického hlediska se domnívám, že myšlenky (vzpomínky), spojené s možnou realizací nějaké určité činnosti tady a teď anebo spojené s plánováním téhož do nejbližší budoucnosti, jsou pro nás ty nejcennější.
Dívám se teď úplně jinak na svoje vzpomínky z dětství, je to v důsledku mého nedávno prodělaného onemocnění zánětem žil. A také jsem ve svých názorech ovlivněn svými nově nabytými poznatky o důležitosti našeho vlastního uzemnění. Myslím tím opravdové uzemnění v technickém slova smyslu = vodivé spojení těla se zemí přes chodidla nohou.
Jako malí kluci jsme se už někdy od března občas brodili potokem Kačákem, zažil jsem to několikrát a vzpomínám na to rád. Pstruzi ani raci tam už sice nebyli, ale stejně to byl pro mě tehdy neobvyklý a silný (příjemný i když drsný) zážitek. A ta vzpomínka mi nyní pomáhá při mých nesmělých namáčecích pokusech ve Vltavě.
Trochu technického vysvětlení, proč to brodění vodou považuji za tak důležité.
Mezi nebem a zemí působí elektrostatické napětí, ve vzduchu je jeho kladný pól (s rostoucí výškou nad zemí má rostoucí potenciál) a na povrchu země je záporný pól tohoto elektrického napětí. Je to jasně vidět při bouřkách, kdy dochází k elektrickým výbojům - bleskům. Ale i při jiném počasí než jsou bouřky probíhá díky tomuto napětí neustále vzduchem stejnosměrný proud, který je navíc modulován nízkou frekvencí jednotek herzů. To znamená, že se velikost tohoto proudu během vteřiny několikrát zvětšuje a zase zmenšuje. To vše se děje stále dokola s různou intenzitou proudu podle průběhu počasí. Naše těla byla zvyklá po milióny let na to, že jimi tento modulovaný stejnosměrný elektrický proud procházel. S vynálezem bot a s používáním různých přírodních stavebních materiálů se velikost tohoto proudu procházejícího tělem sice snížila, ale stále tělem nějaký i když snížený elektrický proud procházel.
V současnosti však nosíme boty s gumovou podrážkou a stropy jsou vylepšené polystyrenovou izolací. Díky tomu se v takto izolovaných místnostech tento stejnosměrný elektrický proud prakticky nevyskytuje.
Je to situace pro naše těla zcela nová, jenom desítky let jsou ve srovnání s předchozími milióny let pouhým mžikem. O negativních zdravotních důsledcích vynulování elektrostatického proudu procházejícího naším tělem se můžeme jenom dohadovat.
Zmírnění těchto negativních civilizařních vlivů vidím v co nejčastějších procházkách do přírody v lehké obuvi nebo ještě lépe naboso. A brodění ve vodě je v důsledku zmenšení elektrického odporu mezi tělem a zemí ještě lepší varianta, než je ta chůze naboso.
Zdravím