Re: Hodně zdraví
Napsal: sob 02. kvě 2015 12:24:15
Ahoj nope
Dostali jsme se trochu "off topic" s tou politikou, ale ono všechno se vším souvisí. Zdraví souvisí i s tím štěstím. Štěstí jsou pro někoho moc a peníze. Ale když z těch peněz má dotyčný člověk opravdovou radost a je z nich (a s nimi) skutečně šťastný, tak to dává trochu i logiku.
Jak jsem tu již dříve psal, lidský obličej (a patrně celé tělo i mysl) je rozdělený na levou polovinu, která je zaměřena dovnitř (Self) a na pravou polovinu, která je zaměřena ven (Persona).
Pokud jsou tyto poloviny přiměřeně vyvážené, tak je obličej (a tělo i mysl) souměrný, většinou ale jedna polovina převažuje a utlačuje tu druhou polovinu, tak už to chodí.
Lidé, kteří jsou více zaměřeni navenek - jsou zaměřeni na to, jak ve společnosti vypadají, jak se ostatním lidem JEVÍ (na tu PERSONU), se těžko domlouvají s lidmi zaměřenými dovnitř - zaměřenými na to, jací skutečně JSOU (na vlastní SELF).
Domluva ani není dost dobře možná, protože si nejsou blízké hodnotové žebříčky takto rozdílných lidí. Každý myslí na něco jiného a pokud používají podobná slova, tak si pod nimi různí lidé představují odlišné významy.
Neslibuji si tedy již dávno - já jako ten SELF - že bych se mohl se svými příbuznými PERSONAMI nějak na něčem domluvit. To není možné, protože jsem zaměřený na nějaká PRAVIDLA a DOHODY vzájemného koexistování, kdežto oni používají jazyka jako mocenského nástroje k sebechvále, k manipulaci druhými přítomnými a k očerňování a pomlouvání druhých nepřítomných; a celkově se snaží jenom o dosažení byť jen dočasných JEDNOSTRANÝCH VÝHOD ve svůj vlastní osobní prospěch.
Tato blokáda vzájemné spolupráce mi však nebrání v tom, že mohu tyto Persony z bezpečného povzdálí pozorovat a sledovat jejich chování. Základní vlastnost, kterou u nich vidím, je velká přetvářka a faleš, se kterou se vrhají do společenského života, předstírajíce před cizími lidmi svoje nejušlechtilejší úmysly a dávajíce tak najevo, s jakou velkou energií a odhodláním se snaží napravit věci veřejné a jak se snaží vyjít v různých záležitostech těmto cizím lidem vstříc.
Tato energie musí někde chybět, pokud energií Persona překypuje ve sféře veřejné, nedostává se jí této energie v její sféře soukromé a v rodině. Doma jsou tyto Persony velice unavené až apatické, vypadají - na rozdíl od situace ve společnosti - jako splasklé balónky. Tato únava, pocházející z přehnaného a falešného předstírání neexistujících pozitivních citů na veřejnosti, ale je to také únava pocházející i ze skutečných veřejných aktivit, tak ta jim zabraňuje se nějak smysluplně zabývat sebou samými nebo svými rodinnými vztahy.
Tatáž únava spojená s touhou po společnosti cizích lidí (na kterých může Persona tříbit a procvičovat svoje přesvědčovací a manipulační schopnosti) vhání Persony například do nekonečného kolotoče různých lékařských vyšetření.
Tatáž únava z těchto Person činí zloděje energie cizích lidí. Cizího člověka nejlépe okradete o jeho energii, pokud ho nějak donutíte, aby na vás upřel svoji pozornost. Mladí a atraktivní jedinci pro to ve společnosti nemusí nic zvláštního dělat, svoji dávku příjemné pozornosti získají od druhých lidí jaksi samo sebou bez práce. Starší a neatraktivní jedinci musí již ve společnosti tvrdě o pozornost bojovat, a pak je jejich energetická bilance v lepším případě vyrovnaná a v horším případě záporná. Doma to mají tyto Persony ještě těžší, protože jejich rodinní příslušníci již mají jejich triky prokouknuté a nesedají jim na lep. Krajní forma pozornosti spočívá v tom, že se dotyčný člověk na někoho naštve. Vyčerpané Persony tady svoje příbuzné do nekonečna nasírají, čímž si vynucují jejich pozornost a čerpají tak z těchto nešťastníků dlouhodobě energii. Je proto zbytečné a kontraproduktivní se jakkoli takovou Personou zabývat nebo se s ní dokonce hádat. Celá aktivita Persony je řízena jejím hladem po energii, kterou potřebuje uplatnit ve veřejné sféře. V honbě za touto energií je pak v krajním případě Persona ochotna zničit zcela rodinného příslušníka, pokud to té Personě dotyčný rodinný příslušník dovolí.
Je zajímavé, že od té doby, co jsem minimalizoval svůj kontakt se svými rodinnými Personami, tak od té doby s nimi vycházím při našich občasných setkáních lépe, než tomu bylo v dobách mých snah o nějaké vzájemné porozumění.
Celá problematika energií, o kterých zde mluvím, je hezky popsána v knize Celestínské proroctví.
S Personami mohu vstoupit - podle mne - pouze do dvou vzájemných interakcí.
Pokud budu dělat to, co Persona chce, budu pro ni vůl a bude mnou pohrdat.
Pokud budu ignorovat to, co Persona chce (stejně spravedlivě jako ona ignoruje to, co chci já), budu pro ni sobecký hajzl (jako je ona sama) a bude mne respektovat.
Zvolil jsem u svých Person vědomě druhou alternativu, i když mne to vnitřně poškozuje, protože ta první alternativa je pro mne nepřijatelná alternativa otroka.
Zdravím
PS
Víte, co je to otrok?
To je postavení člověka odděleného od vzájemného rokování.
Vzájemné rokování chápu jako upřímné vzájemné vyměňování názorů a hledisek na společnou realitu a jako snahu o vytváření dohod zaměřených na další koordinované společné postupy při snaze o řešení problémů.
Takovéto vzájemné rokování vidím se svými Personami jako neuskutečnitelné scifi.
Dostali jsme se trochu "off topic" s tou politikou, ale ono všechno se vším souvisí. Zdraví souvisí i s tím štěstím. Štěstí jsou pro někoho moc a peníze. Ale když z těch peněz má dotyčný člověk opravdovou radost a je z nich (a s nimi) skutečně šťastný, tak to dává trochu i logiku.
Jak jsem tu již dříve psal, lidský obličej (a patrně celé tělo i mysl) je rozdělený na levou polovinu, která je zaměřena dovnitř (Self) a na pravou polovinu, která je zaměřena ven (Persona).
Pokud jsou tyto poloviny přiměřeně vyvážené, tak je obličej (a tělo i mysl) souměrný, většinou ale jedna polovina převažuje a utlačuje tu druhou polovinu, tak už to chodí.
Lidé, kteří jsou více zaměřeni navenek - jsou zaměřeni na to, jak ve společnosti vypadají, jak se ostatním lidem JEVÍ (na tu PERSONU), se těžko domlouvají s lidmi zaměřenými dovnitř - zaměřenými na to, jací skutečně JSOU (na vlastní SELF).
Domluva ani není dost dobře možná, protože si nejsou blízké hodnotové žebříčky takto rozdílných lidí. Každý myslí na něco jiného a pokud používají podobná slova, tak si pod nimi různí lidé představují odlišné významy.
Neslibuji si tedy již dávno - já jako ten SELF - že bych se mohl se svými příbuznými PERSONAMI nějak na něčem domluvit. To není možné, protože jsem zaměřený na nějaká PRAVIDLA a DOHODY vzájemného koexistování, kdežto oni používají jazyka jako mocenského nástroje k sebechvále, k manipulaci druhými přítomnými a k očerňování a pomlouvání druhých nepřítomných; a celkově se snaží jenom o dosažení byť jen dočasných JEDNOSTRANÝCH VÝHOD ve svůj vlastní osobní prospěch.
Tato blokáda vzájemné spolupráce mi však nebrání v tom, že mohu tyto Persony z bezpečného povzdálí pozorovat a sledovat jejich chování. Základní vlastnost, kterou u nich vidím, je velká přetvářka a faleš, se kterou se vrhají do společenského života, předstírajíce před cizími lidmi svoje nejušlechtilejší úmysly a dávajíce tak najevo, s jakou velkou energií a odhodláním se snaží napravit věci veřejné a jak se snaží vyjít v různých záležitostech těmto cizím lidem vstříc.
Tato energie musí někde chybět, pokud energií Persona překypuje ve sféře veřejné, nedostává se jí této energie v její sféře soukromé a v rodině. Doma jsou tyto Persony velice unavené až apatické, vypadají - na rozdíl od situace ve společnosti - jako splasklé balónky. Tato únava, pocházející z přehnaného a falešného předstírání neexistujících pozitivních citů na veřejnosti, ale je to také únava pocházející i ze skutečných veřejných aktivit, tak ta jim zabraňuje se nějak smysluplně zabývat sebou samými nebo svými rodinnými vztahy.
Tatáž únava spojená s touhou po společnosti cizích lidí (na kterých může Persona tříbit a procvičovat svoje přesvědčovací a manipulační schopnosti) vhání Persony například do nekonečného kolotoče různých lékařských vyšetření.
Tatáž únava z těchto Person činí zloděje energie cizích lidí. Cizího člověka nejlépe okradete o jeho energii, pokud ho nějak donutíte, aby na vás upřel svoji pozornost. Mladí a atraktivní jedinci pro to ve společnosti nemusí nic zvláštního dělat, svoji dávku příjemné pozornosti získají od druhých lidí jaksi samo sebou bez práce. Starší a neatraktivní jedinci musí již ve společnosti tvrdě o pozornost bojovat, a pak je jejich energetická bilance v lepším případě vyrovnaná a v horším případě záporná. Doma to mají tyto Persony ještě těžší, protože jejich rodinní příslušníci již mají jejich triky prokouknuté a nesedají jim na lep. Krajní forma pozornosti spočívá v tom, že se dotyčný člověk na někoho naštve. Vyčerpané Persony tady svoje příbuzné do nekonečna nasírají, čímž si vynucují jejich pozornost a čerpají tak z těchto nešťastníků dlouhodobě energii. Je proto zbytečné a kontraproduktivní se jakkoli takovou Personou zabývat nebo se s ní dokonce hádat. Celá aktivita Persony je řízena jejím hladem po energii, kterou potřebuje uplatnit ve veřejné sféře. V honbě za touto energií je pak v krajním případě Persona ochotna zničit zcela rodinného příslušníka, pokud to té Personě dotyčný rodinný příslušník dovolí.
Je zajímavé, že od té doby, co jsem minimalizoval svůj kontakt se svými rodinnými Personami, tak od té doby s nimi vycházím při našich občasných setkáních lépe, než tomu bylo v dobách mých snah o nějaké vzájemné porozumění.
Celá problematika energií, o kterých zde mluvím, je hezky popsána v knize Celestínské proroctví.
S Personami mohu vstoupit - podle mne - pouze do dvou vzájemných interakcí.
Pokud budu dělat to, co Persona chce, budu pro ni vůl a bude mnou pohrdat.
Pokud budu ignorovat to, co Persona chce (stejně spravedlivě jako ona ignoruje to, co chci já), budu pro ni sobecký hajzl (jako je ona sama) a bude mne respektovat.
Zvolil jsem u svých Person vědomě druhou alternativu, i když mne to vnitřně poškozuje, protože ta první alternativa je pro mne nepřijatelná alternativa otroka.
Zdravím
PS
Víte, co je to otrok?
To je postavení člověka odděleného od vzájemného rokování.
Vzájemné rokování chápu jako upřímné vzájemné vyměňování názorů a hledisek na společnou realitu a jako snahu o vytváření dohod zaměřených na další koordinované společné postupy při snaze o řešení problémů.
Takovéto vzájemné rokování vidím se svými Personami jako neuskutečnitelné scifi.