Tak znaly to už staré babičky.
Na síti se o tom píše na stránce dobré ženy Alue o nemocech:
http://karolinaloskotova.blog.cz/1003/l ... ych-nemociPotom tam v diskuzi píše Radim (24. ledna 2012):
Diskuse, 24 Radim | E-mail | 24. ledna 2012 v 10:02
Metoda se anglicky jmenuje oilpulling a velmi podrobné info naleznete na stránkách
http://oilpulling.com (anglicky).
Viz také: oilpullingandoralhealth.htm
http://oilpulling.com/whatisoilpulling.htmA na anglické stránce se nabízí také volně příručka:
FREE E-BOOK on oil-pulling(Revised 2014).
oilpulling therapy is on facebook:
http://www.facebook.com/oilpulling.therapy like us to receive a FREE E-BOOK
Cituje tam ukrajinského doktora Karacha, takže jsme zpátky na slovanské půdě.
Na stránce
http://oilpulling.com/whatisoilpulling.htmse píše: „oil pulling or oil swishing, is an ancient ayurvedic simple cost effective natural remedy procedure that involves pulling or swishing oil in the mouth for oral and systemic health benefits. It is mentioned in the Ayurvedic text Charaka Samhita where it is called Kavala Gandusha or Kavala Graha and is claimed to cure about 30 systemic diseases ranging from headache, migraine to diabetes and asthma….“,
překlad:
„protahování nebo šustění olejem (spíše "mnutí sem a tam" olejem) je starobylý ájurvédský jednoduchý nenákladný účinný přírodní léčivý postup, který spočívá v tom, že olej se v ústech protahuje nebo pohybuje sem a tam, aby se dosáhl blahodárný účinek pro zdraví úst a výhody (přínos) celého tělesného systému. To je zmíněno v textu ajurvédské Charaka Samhita, kde se to nazývá Kavala Gandusha nebo Kavala Graha a uvádí se, že léčí asi 30 systémových onemocnění (týkajících se celého těla) v rozsahuí od bolesti hlavy , migrény k cukrovce a astmatu“
x x x x x
Zbývá otázka „proč to funguje.´
Skrz ústa přijímáme potravu. Máme z úst vyvrhovat jedy? Jak? Kudy se tam dostanou? Přímo z potravy? Tu přece pošleme do žaludku. Takže odpadové látky se musí vrátit na dásně odněkud jinudy. Jinak by nebylo možné odstraňovat jedy přes dásně, které jsou dobré pro jídení.
Je to možné. V těle je také lymfatický systém cév, které jsou sice tenčí než milimetr a vidí se přes lupu nebo mikroskop, ale přesto fungují. Hustě zapletená střediska , lymfatické uzliny, jsou na několika místech, u klíční kosti, v úžlabinách na vnitřním okraji stehen nahoře a přímo pod čelistmi.
Vždy, když jsem byl jako dítě nachladnutý, babička mi sáhla pod čelist a konstatovala „máš zvětšené uzliny“ (to značí nadměrně zatížené) a namazala mi k snědení krajíc chleba povidly z bezových kuliček, aby salicyl v nich pomohl lymfatickým uzlinám.
A tak je nasnadě: lymfatický systém odvádí škodliviny do okrajového místa, do čelistí, kde se sliznice stýká v s vnějškem (když ústa otevřeme) a dovedeme se jich zbavit vyplivnutím.
OČISTA VYPLIVNUTÍM.
A co když plivání je ozdravná činnost? Za Rakouska- Uherska bývala v čekárnách a úřadech, to je na veřejných místech, v koutě plivátka, kam se daly umístit přebytečné sliny. Dnes jsou vidět jen na ilustracích z 19. století a poloviny 20. století (jako u dobrého vojáka Švejka).
Měli naši otcové pravdu? Věděli, co našemu zdraví prospívá? Sice uklízeč musel plivátka pravidelně vylévat a očistit, ale naši dědové a strýcové byli zdravější, když se zbavili jedů skrze sliny.
Jedy i odpady odháníme i jinak: z plic vdechujeme kysličník uhličitý a potem se zbavujeme neužitečných látek.
A co když právě těmi slinami vracíme do přírody to, co nepotřebujeme? Jen na chodníku to hezky nevypadá. Trávy však je ve městech méně a plivátka nemáme k dispozici.
I Komenský, který asi ještě nezažil větší pokrok s plivátky ve vzdělaném století 19. a počátku 20-tého, píše, že slinu máme vyplivnout na podlahu a podrážkou rozšlápnout a ne ji polykat jako medvěd.
V jednom románu z Tibetu jsem četl, jak mnich na pozorovatelně přijal dálkovou zprávu, načež ji šel oznámit opatovi a než opustil místo, vypláchl si ústa vodičkou z voňavých rostlin.