Re: poradnazdraví
Napsal: ned 05. črc 2015 11:23:41
Jana píše:Honzam píše:[*] Pro mě jako pro matku je problémem lidské tělo a...
.....A i když většina učení včetně Bible učí nemilovat tělo, tak si troufám říct, že si to tělo zaslouží alespoň tolik lásky, aby se pro něj udělalo všechno pro to, aby bylo zdravé a pokud možno bez bolesti.
....Honza sem prý píše kvůli tomu, že to chce Jana a on si přeje, aby byla spokojená. Asi jeho bolest bolí více Janu než jeho samého..."
Pelvan píše:Mně nejde o netečnost, mně jde o věcnost a také o to, aby se tu všechno nelakovalo na růžovo a mluvilo se tu jasně: Chci - nechci, potřebuji - nepotřebuji.
Mně Honza přeje, abych byl prospěšný svými radami mnoha přispěvatelům, jenom si nepřeje nic měnit na svém pocitu těhotné matky. Přitom se mi nezdá, že by byl v pohodě, ale měnit na sobě nic nechce.
Jana píše:Fakt se Ti takhle nelíbíme ?
Jana píše:Já bych tu touhu neničila, nezabíjela, jen bych jí dovolila, ať se nasytí láskou, která pramení v tom místě v nás, kde je vědomé spojení.
Je možné pít plnými doušky ten život, který tady právě je. Je možné si to, co právě je, nezošklivovat soudy mysli, kdy kde jak kdo co je špatně.
A tomu co je, dát úplně všechno. Dát tomu do služby tělo i mysl. A pokud je třeba, tak to, co je zrovna třeba, dělat s největší láskou a pozorností.
Pelvan píše:Je to tak, jak to je.
Život je plný utrpení, pokud to chceme mít a žít jinak než tak, jak to je.
Toto chtění, tato touha po něčem jiném, než je, je pramenem všeho utrpení. Je to závislost a lpění na žádoucích a příjemných smyslových požitcích a zároveň odmítání těch vjemů nežádoucích a nepříjemných, kterých bývá bohužel v životě pravidelně mnohem více. Toto odmítání a nespokojenost s neustálým přicházením odmítaných jevů se vyvíjí v neustálou nespokojenost a strast. Je to nepokoj mysli a to je peklo, které si sami sobě dobrovolně způsobujeme. Známkujeme si život, který je jedinečný a dokonalý v každém okamžiku, a tím si jej przníme.
Touhu lze zkrotit, je to jenom projev naší nezkrocené mysli. Jsou způsoby jak tuto touhu po čemsi lepším, než právě je, vykořenit. Pokud se ovšem člověk chce téhle touhy zbavit. Ona je přece tak zdánlivě ušlechtilá a zvláštní a neobyčejná a vzrušující, ale také je otravná a omezující...To je každého věc, co si pro sebe vybere a za čím půjde.
Pokud se někdo rozhodne s touto touhou pracovat, bude se chtít alespoň pokusit ji zmírnit a učinit ji snesitelnější. Pokud někdo zatouží se zbavit svojí touhy; slyšíte v té větě ten protimluv? Pes se zakousne do vlastního ocasu a nepustí. Nestačí jenom toužit po zániku touhy, to je jenom další rozdírání bolavé rány. Je třeba mít, uvědomit si, dovolit si zaujmout, klidný záměr zkrotit svoji touhu. Tento klidný a pokojný záměr leží mnohem výše a spíše mimo všechny ostatní touhy. Jsou způsoby, jak se touhy zbavit. Stačí ji třeba jenom klidně pozorovat. Tak jako se pozoruje vlastní dech lze i pozorovat svoje vlastní touhy. A škrabošky spadnou a pýcha, lenost, poživačnost a další úžasné vlastnosti, které máme všichni na světě (i ti hadi), vylézají z úkrytů. Stačí se nezaleknout jejich ošklivého maňáskového divadla a projít skz ten hnus. I to jsme my, jinak už bychom tady na světě nebyli.
.Buddha učil Čtyři vznešené pravdy., které je možné vyslovit i takto: Utrpení je všudypřítomné, jeho příčinou je touha zaměřená špatným směrem, nápravou je odstranění příčiny a k tomu se používá Ušlechtilá osmidílná stezka sebezdokonalování vedoucí k ukončení utrpení.