Osvícení až do morku kostí

Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. lis 2015 17:33:08

Rupert Spira vysvětluje, že objevením prázdnoty a pozorovatele naše cesta k osvícenému prožívání nekončí.

Obrázek

Cesta rozlišování nejsem toto, nejsem tamto - nás vede od přesvědčení „jsem něčím" k pochopení „jsem ničím". Cesta sjednocení - jsem toto, jsem tamto - nás vede od pochopení „jsem ničím" k pociťování a pochopení „jsem vším".

Cesta rozlišování je cestou, při které děláme rozdíly mezi tím, co je podstatou našeho Já a co nikoli. Cesta sjednocení je cestou lásky, v níž jsou všechny takové rozdíly nahlíženy jako neexistující. Objevujeme naše vlastní spojení se všemi zdánlivými objekty a vším dalším.

Tato cesta lásky vede k tomu, co bychom mohli nazvat „vtělené osvícení". Poznání pravé skutečnosti vždy přítomného Vědomí během tohoto procesu postupně proniká do našeho života, prostupuje a naplňuje tělo, mysl a svět svým světlem. Je to nikdy nekončící proces.

Od „běžné duality" k „osvícené dualitě" se dostaneme cestou rozlišování, tj. cestou oddělování. Od „osvícené duality" ke „vtělenému osvícení" se dostaneme tantrickou cestou sjednocení, cestou lásky a krásy.

Tyto tři stavy - běžná dualita, osvícená dualita a vtělené osvícení - nalezneme ve všech velkých duchovních a náboženských tradicích. V křesťanství je to ukřižování, vzkříšení a proměnění. V alchymistické tradici: diskriminace, iluminace a transformace. V buddhistické tradici: samsára, pak nirvána, a pak nirvána rovná se samsára; nejdříve forma, pak prázdnota a nakonec prázdnota je tvar a tvar je prázdnota. Jak řekl Ramana Maháriši: „Svět není reálný; pouze Brahman je reálný; Brahman je svět."

Nejdříve objevíme, že každá zkušenost se objevuje uvnitř a je pozorována otevřeným, prázdným prostorem Vědomí (Awareness).

Poté objevíme, že Vědomí není pouze prostor a pozorovatel, ale samá podstata, substance skutečnosti každé zkušenosti.

Tím, že rozdíl mezi Vědomím a zdánlivými objekty těla, mysli a světa mizí, nebo přesněji jsou nahlíženy jako zcela neexistující, vzniká uvědomování, že vše co jsme kdy znali nebo s čím jsme přišli do kontaktu, je uvědomování prožívání. Není to znalost „prožívání", protože toto prožívání se nenachází někde mimo samotné Uvědomování (Knowing).

My si prostě pouze uvědomujeme Uvědomování. Nicméně toto „my" nebo „já", které si Uvědomování uvědomuje, od něho není odděleno. Uvědomování si neuvědomuje nic jiného než samo sebe.

A tak všechno, co je kdy uvědomováno, je Uvědomování. Uvědomování, které si uvědomuje samo sebe. Je zde pouze světlo čistého Uvědomování.
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... rku-kosti/
Návštěvník
 

ABSOLUTNÍ JISTOTA

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. bře 2016 7:35:08

ABSOLUTNÍ JISTOTA


T: Zamýšlím se nad takovou věcí, pokud tomu rozumím, tak všechno by mohl být sen? Vy můžete být sen, všichni okolo mohou být snem, který vytanul na pozadí mého vědomí.
RS: Ano, to máte pravdu, Mohlo by to tak být, jisti si však být nemůžeme.
T: Nejsem si jista, proto se ptám.... Jak si mohu být jista tím, že \Bůh existuje? ...
RS: Ano, máte úplnou pravdu v tom, že by všechno mohl bát jen sen.
T: Velice dobrý sen, mám ho ráda.
RS: No, občas je sen příjemný, občas nikoliv. Pokud po mně chcete, abych vás ujistil, že to sen není, tak se obávám, že vás zklamu, protože vás ujistit nemám jak. Tím si nemůže být jist nikdo z nás. Když totiž nějaký sen máme, ten skutečný, který se nám v noci zdává, tak se v něm sami cítíme tak, jako bychom v bdělém stavu byli. A ten bdělý stav, ve kterém se ocitáme během snu, se nám zdá stejně skutečný, jako jej cítíme nyní v takzvaném bdělém stavu. Takže si nemůžeme být jisti. Čím si tedy můžeme být jisti? Vyjdeme-li z něčeho, zproštěni všech myšlenek na cokoliv, neznajíce vůbec nic, nemajíce potuchy o tom, zda se jedná o bdělý stav, anebo sníme, či je to nějaká halucinace, nevědouce, zda je něco takového jako Bůh, zda jsem osoba, žena, či muž, Vyjdeme-li z nuly z takového počátku, "rozvážně", abychom si mohli být na začátek jisti něčím, co je nezpochybnitelně pravda, zřejmě bychom neradi začali s nějakou vírou, protože pokud něčemu začnete věřit, vše, co bude následovat, bude touto vírou ovlivněno. No a pokud se jednoho krásného dne ukáže, že je tato víra chybná, vše, co jste do života investovali, bude chybné, Proto, s čím bychom měli začít? S pozorností. Musíme začít s něčím, s čím si jsme absolutně jisti. Čím si jste nezpochybnitelně jista?
T:Vnímám, jsou zde zážitky.
RS: Ano, jsou zde zážitky, zkušenost. Nemusíme vůbec vědět, čím jsou ty zážitky tvořeny, mohou být tvořeny hmotou, myslí, mohlo by jimi být něco jiného. Poznáváme však zkušenost. A protože tu je zkušenost, je zde i existence. Bytí. Protože je zde zkušenost, ano? Můžeme si být absolutně jisti, že NĚCO, nazvěme to takto, JE. JE BYTÍ. Čím si ještě můžeme být jisti?
T: Ničím jiným.
RS: Ne, ještě tu něco je. Jak si můžete být jista, že je tady Bytí? Že je tady existence, že tady něco je. Jak si můžete být tak jista?
T: Je to něco uvnitř mě.
RS: Ne, ne, ne, pokud to tak řeknete, je to jako byste tomu jen věřila.
T: Někdo to cítí.
RS: Někdo? Ten může být jen snem.
T: Je to pociťováno.
RS Je to poznáváno. Důvod, kvůli kterému lze říct, že tady Bytí je, je ten, že to víte. Bytí je poznáváno. Takže tu Je Byt, avšak rovněž je zde i znalost tohoto Bytí. Co je TO, co si uvědomuje Bytí? Co je TO, co ví, že "Něco" je?
T: Ale já to nemohu najít. Je to...
RS: Dobrá, řekněme, že je zde zkušenost, Bytí. A toto Bytí je poznáváno. Já vím, že existuje Existence. Takže tu je poznání. Toto poznání jest, ano? Takže máme dva různé druhy Bytí. Bytí, které náleží tomuto poznání a bytí o kterém víte, že existuje.
T: Ne, je to stejné.
RS: Je to stejné, takže toto Bytí poznává samo sebe. Není poznáváno prostřednictvím jiné bytosti. Toto jsou první dvě věci, které můžeme o své zkušenosti říci s absolutní jistotou "něco" je, "něco existuje", to je existence a ta existence je poznávána sama sebou. Uvědomuje si sama sebe. Bytí si uvědomuje sebe. Říká se mu "Já". Co ještě víte s absolutní jistotou?
T: Nic víc.
RS: Je zde něco jiného, prozkoumejte zkušenost, která si uvědomuje Bytí. Nacházíte zde nějaké hranice?
T: Ne.
RS: Zaznamenala jste, že by to Bytí, které znáte, kdy ustalo? Měla jste někdy zkušenost, že by tu to Bytí nebylo?
T: Asi ne. Občas ale cítím, že je zastřeno. Jako že se "proberu" a říkám si "Kde jsem to byla posledních pět minut?" Byla jsem no ne úplně, tak z 95% pohlcena nějakým druhem myšlenky či pocitu. A toho si všimnu, protože...
RS: Samozřejmě, když ale máte myšlenky a pocity, musíte si je uvědomovat. Vy, Vědomí, nemůžete scházet. Jsou-li zde myšlenky a pocity přítomny, můžete si myslet, že jste se v nich ztratila. Nicméně, pokud zde tyto dvě věci byly přítomny, byla jste si jich vědoma. Proto se vás neptám na nic ohloedně myšlenek, pocitů. Ptám se vás, vy - Vědomí, zmizelo někdy? Zažila jste někdy svou vlastní nepřítomnost?
T: Ne, nezažila.
RS: Co by ji mohlo zažít? Vy byste to být nemohla? Z čeho tedy pochází vaše víra, či spíš vaše myšlenky, že že Já jsem se narodila? A nebo že zemřu? Takto myšlenky smýšlejí o Vědomí.
T: No, nejsem si tím jista.
RS: Ne, ale jste si jista, že jste nikdy své zmizení nezažila. Vy Vědomí jste nikdy nezažila nepřítomnost sama sebe.
T:Co si pamatuju, tak ne.
RS: Nepátrejte v paměti. Jaká je vaše zkušenost? Mohla byste mít zážitek zmizení Vědomí? Jak jste správně poznamenala: "Co by tu zkušenost (zmizení) mohlo mít. Co by to znalo? Nikdo nikdy nezaznamenal zmizení Vědomí. Ať už během hlubokého spánku, v bezvědomí nebo ve smrti. Nikdo neměl nikdy zkušenost, že by se Vědomí objevilo, protože co by bylo TO, co by sledovalo jeho vynoření? Muselo by tady být něco, co by mohlo říci: "No, podívejte se, tady se vynořilo Vědomí." Co by to NĚCO mohlo být? Nějaký svědek nějaké informace. Mělo by to mít dvě vlastnosti, Mělo by BÝT přítomné a VĚDOMÉ. Bylo-li by to Vědomí. Nikdo nikdy nezažil zrození, či smrt Vědomí. Proč věříme tomu, že to, co jsem já, bylo zrozeno a zemře, když tu zkušenost nikdo nikdy neměl? Asi bychom tomu neměli věřit, bylo by se z toho stalo náboženství. Ono to je náboženství. A prvotní vírou tohoto světového náboženství je, že "Já, Vědomí, jsem totožné s tělem." To je skutečně světové náboženství, ať jste křesťan, muslim, žid či cokoliv, to je základ náboženství, kterému jste se upsali. Já Vědomí jsem totožné s tělem. Tělo se objevuje a mizí a poněvadž jsem s ním ztotožněn, tak já vznikám a zanikám. Když stárne tělo, tak Já stárnu, když onemocní tělo, tak jsem nemocen. Když tělo umírá, Já umírám. A to jen proto, že věříme, že "Já jsem" - Vědomí, je totožné s tělem. To je světové náboženství. Stačí jen prostý náhled do své zkušenosti, který nám ujasní, že TO, co jsem Já, není s tělem totožné. S tělem, které poznáváme prostřednictvím pocitů a vjemů - jako kdybychom prohlásili, že monitor je totéž co obraz na něm. Není, obraz přichází a zmizí. Všechny pocity a vjemy taktéž, vy však odnikud nepřicházíte a nikam nejdete. Vy jste to prosté vědomé Bytí. Bytí, které si je vědomo samo sebe. Popřemítejte nad touto myšlenkou, která čerpá z vaší zkušenosti, propátrejte ji, přisvojte si ji. Ta víra časem, onen pocit, že Já jsem identická s tělem, postupně odpadne. Další věc, se kterou si můžeme být jisti, v prostém poznání svého vlastního Bytí, či "jeho obeznámeností o sobě samém", nemohou být žádné nepravidelnosti či nedostatek. Podobně jako se takové nepravidelnosti nevyskytují v prázdném prostoru ještě před vznikem objektu. Prázdný prostor je klidný už se své podstaty. Nemůže být sám o sobě neklidný. Objekty, které se v něm objevují, neklidné být mohou. Všichni bychom se tu nyní mohli postavit a začít se hýbat nebo tancovat, ale tento prostor..., jinými slovy: naše těla mohou být neklidná, nikoliv však prostor sám o sobě. Poznání svého vlastního Bytí je tomu podobné. Je v tomto smyslu něco jako prázdný prostor, který je neuchopitelný, pokojný už svou podstatou. Jeho přirozeností je pokoj. Není občas neklidný a občas klidný. Celou svou přirozeností je pokojný. A tak jako v prázdném prostoru, ani v něm není nedostatku. Prázdný prostor nikdy nic nepotřebuje. Objekt možná ano. Ale prostor sám o sobě, ještě před tím, než v něm nějaký objekt vyvstane, v sobě nemá nedostatku, protože v něm není nic, kromě sama sebe, co by mu mohlo ublížit anebo jej naplnit. Celý jeho obsah spočívá v poznání svého Bytí.

A proto je jeho štěstí či naplnění anebo absence jakékoliv potřeby jeho vlastní přirozeností.
Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. dub 2016 5:41:11

Obrázek

Obrázek




V nevědomosti jsem něco;

v pochopení jsem nic;

v lásce jsem všechno.


Rupert Spira (The Ashes of Love, 2014)
Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. kvě 2016 15:05:03

Obrázek

Otázka: Mnoho učitelů tvrdí, že neexistuje nic, co bych jakožto zdánlivá individualita mohl udělat (pro to, abych si uvědomil svou pravou podstatu). Připadá mi, že dokud se ztotožňuji s iluzorní individualitou, tak není jiná možnost než hledat. Jaký je tvůj názor?

Odpověd: Pokud je tu pocit oddělenosti, pocit, že "já" jsem umístěn zde v tomto těle (nebo jsem tímto tělem), tak pak tento pocit (víra) zastírá (zdá se, že zastírá, i když tomu tak vlastně nikdy není) skutečnost našeho prožívání. Skutečnost našeho prožívání je taková, že jsme neomezené Vědomí, které je jak svědkem tak i podstatou všeho prožívání.

S tímto zdánlivým zastřením naší pravé podstaty přichází také zdánlivé zastření míru a štěstí, které jsou naší podstatě vlastní.

A právě zastření štěstí je to, čemu říkáme utrpení. Utrpení je pak ve své podstatě hledáním štěstí. Pokud by zde nebylo hledání štěstí, jinými slovy pokud bychom byli úplně spokojeni s aktuální situací, tak by tu nebylo utrpení. Takže zastření štěstí, utrpení a hledání štěstí jsou všechno vlastně synonyma. Jinými názvy pro toto hledání jsou "osoba" nebo "bytost".

Pokud toto pochopíme, můžeme zjednodušeně říct, že zdánlivě oddělená bytost je hledáním štěstí. Zdánlivě oddělená bytost je vírou v to, že je tu něco, co můžeme a musíme udělat pro to, abychom našli štěstí.

Je zcela neupřímné říci, jakožto tato zdánlivá osoba: "Nelze nic dělat." Oddělená bytost totiž již něco dělá, a sice odmítá aktuální situaci, hledá štěstí.

Pokud jakožto osoba cítíme, že není co dělat, tak se pouze balamutíme, nalepujeme si záplatu advaity přes nepohodlné pocity, protože nemáme sílu jim čelit nebo prostě nevíme, co s nimi.

Dříve nebo později, v soukromí našich srdcích, vyplave zasunuté utrpení znovu na povrch a obnoví naše hledání štěstí.

Pokud jakožto osoba cítíme, že nelze nic dělat, dostáváme se vlastně ještě do horší pozice než ten, kdo o takovémto učení nikdy neslyšel. Protože, nejenže trpíme, ale zároveň také jakýmsi křečovitým aktem zdůvodňování odmítáme způsob, kterým můžeme vidět původ (a tímpádem i cestu z) našeho utrpení.

Kdo trpí a hledá má v běžném slova smyslu alespoň možnost prozkoumat své prožívání a přijít k pochopení podstaty utrpení.

Pokud si tuto možnost odpíráme, jsme zaseknuti. V indické terminologii je to Tamas v masce Satvy, ochablost a strach v masce míru.

Takže co je potřeba udělat? Hledat pochopení, ne intelektuální pochopení, ale pochopení prožitkem, jasné vidění. Nevědomost znamená neznat skutečnou podstatu prožívání. Na nevědomost se však nelze dlouze dívat, zmizí jako stín, na který posvítíme. Nemůže být nikdy nalezena.

Proto jí v Indii neříkají "nevědomost", ale "iluze nevědomosti."

Dělejte co je potřeba udělat k tomu, abyste spatřili, že nevědomost a utrpení, které ji doprovází, ve skutečnosti neexistují.

Výsledkem tohoto zkoumání může být zjištění, že není co dělat a není tu nikdo, kdo by něco dělal. Pak se to stane vaší neotřesitelnou znalostí, která nepotřebuje žádné potvrzení zvenčí.

Avšak (kromě extrémně vzácných případů) toto zkoumání víry v oddělenost na úrovni mysli a prozkoumání cítění se být v těle (nebo tělem) je podmínkou k prožitému pochopení. Bez toho se "není co dělat" a "není zde nikdo, kdo by to mohl udělat" stává novou vírou a advaita degeneruje z živého prožívaného pochopení do nějakého dalšího náboženství.

Přeložil Joshi z http://non-duality.rupertspira.com/
Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. kvě 2016 17:25:37

V prvé řadě: "Kdo jsem?" Jsem očividně tím, kdo si je vědom své zkušenosti. Jsem si vědom svých myšlenek, pocitů, šumění vln a nebo výhledu na moře, chuti čaje, pohledu na místnost. "Jsem si vědom" prostupuje celou tuto zkušenost, je všudypřítomné v jakékoliv zkušenosti. Proč mi ale trvalo dvacet let, než jsem si uvědomil jednoduchý fakt, že to, čím ve své podstatě jsem, je ona "prostá přítomnost uvědomění", to vám nedokážu říci. Šlo o jakousi přípravu, kterou jsem potřeboval. Byl jsem zaneprázdněn pokusy utišit svou mysl podobnými druhy praktik.

Především jde o poznání: "Já jsem TO, co si je vědomo mé zkušenosti." TO, čím je veškerá objektivní zkušenost poznávána, co se však samo objektem poznání nemůže stát. Bylo to tak prosté a zřejmé. Nepotřebujete dvacet let na přípravu, po které byste to rozpoznali. Mohli byste to říci komukoliv na ulici a pokud bude dostatečně otevřený a ochotný svou zkušenost prozkoumat, nemusí to trvat dlouho. Další otázka, která je po tom prvním objevu je v jistém smyslu nevyhnutelná, je: "Dobrá, to, čím ve své podstatě jsem, je Pozornost/Vědomí, co je však jeho podstatou?" Mě se zdá, že to je umístěno někde v hlavě, kde přemýšlím, odkud se dívá ven prostřednictvím mých očí, kde to cítím. Druhá zkušenost není tak přímá, jako ta první, která je relativně prostá. Ano, zdá se samozřejmé, že to, co nazýváme Já, nebo "náš život", je to, co je vědomo veškeré měnící se zkušenosti. A nám se jeví samozřejmým, že "Já", tato bdělá pozornost a přítomnost ve vědomí, je umístěna v těle a sdílí jeho omezení. Například, zavřeme-li oči, žádný svět neuvidíme. Přičemž si pomyslíme: "Tak v tomto případě je zřejmé, že ať je cokoliv tím, co vidí tenhle svět, musí to být umístěno za mýma očima. Když je zavřu, tak žádný svět nevidím". Proto se zdá naprosto logické věřit, či spíše cítit, že Já žiji tady za svýma očima, za svýma ušima, v centru vnímání. Takže pátrání po podstatě Pozornosti či Vědomí je další nebo druhou fází, která přichází po uvědomění si skutečnosti , že Já jsem Vědomí. A to zabralo jistý čas. V intervalu několika let, když jsem potkal svého prvního učitele, to bylo velmi intenzivní. Byl jsem do toho zkoumání ponořen každým okamžikem. Co je podstatou uvědomění pomocí něhož svou zkušenost poznávám? Zcela samozřejmě se zdá, že bytí je dočasně omezené. Jinými slovy se zdá evidentní, že sdílí osudy a limity těla. Když ale hledám důkazy, když pohlédnu na nepředmětnou zkušenost prostého Bytí, žádné jeho objektivní vlastnosti tam nenacházím. Jedná se o nespornou zkušenost. Každý z nás ví, že "si uvědomuje". Takže zkušenost vlastního vědomí je zkušeností, avšak unikátní, protože nemá žádné objektivní vlastnosti, není to jako myšlenka nebo pocit či vnímání. A Bytí bez objektivních vlastností nemá žádných hranic. Ať už v čase nebo v prostoru. To, co nyní popisuji je...Popisuji to logicky, racionálně, avšak poznání je prožitkové. To, čím jsem ve své podstatě, to důvěrně známé, co nyní poznává veškerou tuto zkušenost, samo o sobě žádné ohraničení nemá. Hovoříme o osvobození z pocitu omezení. Jak v čase, což je osvobození z víry, že já jsem se narodil a že zemřu. A osvobození od omezení v prostoru. To znamená, že nejsem konečný, nýbrž nekonečný. Prožitkovým důsledkem takového zjištění je skutečnost, že nic nepotřebuji, jsem úplný. Tam v sobě jsem zcela naplněn. Což ukončuje pocit nedostatku. Tato dvě zjištění - První: Já se nenacházím v čase, neobjevuji se a ani nikam neodcházím, nezrozený, neumírám, toto ukončuje strach ze smrti. A druhé, že jsem v sobě úplný, že Já Vědomí od mysli, těla a světa nic nepotřebuji, ukončuje náš pocit nedostatku. Což jsou dva základní pocity, které vystihují oddělené já:
strach ze smrti a pocit nedostatku. Všechna oddělená "já", aktivity zdánlivých oddělených "já", jsou "navrženy" tak, aby utlumily pocit strachu a naplnily pocit nedostatku. To každý, kdo věří, že je odděleným já, dělá v průběhu celého života. Poznání toho, čím jsem, je všudypřítomné a nemá žádných hranic. Dopřeje vám to nové výchoziště, ze kterého lze přemýšlet, pociťovat, reagovat na okolí, vnímat a jednat. A objev toho!Já jsem Vědomí" se nijak nevyvíjí. Jsem očividně tím, kdo si je vědom. Posléze poznání: !To, co si je vědomo, nemá žádných hranic", je rovněž nepředmětná zkušenost. Jde o poznání: "Ach ano. samozřejmě, je to tak jasné!" To, čím tam v tom jádru jsem, ono poznání, ve kterém poznávám svou zkušenost, je neomezené. Rozpoznání, že "z TOHO se nedá nikam odejít". Je tu však ještě jiný proces, který je také nekonečný. "Jak takové poznání žít?" Toto cítění porozumění. Jak to ovlivňuje způsob, kterým přemýšlíme? Způsob, jakým cítíme a prožíváme? Jak jednáme a komunikujeme s dalšími lidmi.
Je potřeba třetí fáze, která vlastně pokračuje donekonečna. Jde o "osídlení" celé sféry zkušenosti. Myšlenky, pocity, vjemy, aktivity, vztahy, vnímání. Jde o nekonečný proces. O opravdové umění života, žít život ve všech jeho sférách způsobem, který je v souladu s tímto vyjádřením.
Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. říj 2016 10:14:40

T: Jsou chvilky, kdy sedím ztišeně, říkejme tomu meditace, a když se chýlí ke konci, se zdá, že přichází čas dělat něco jiného. Někdy nevím, co by to mělo být, myslím, že NĚCO neví, co má dělat...Tímto se chci zeptat: "Kdo rozhoduje, co dělat a Co způsobuje, že se věci dějí?"
RS: Nu, pokud tato tělesná mysl řekne: "Teď si dáme dvacetiminutovou přestávku", je to ona, kdo se rozhodl, co dělat.Zvedne-li ruku a bude-li se chtít na něco zeptat, je to vaše tělesná mysl, která se rozhodla, co dělat. Ale v každém případě myšlenku: "Dáme si teď dvacetimunutovou přestávku", anebo "Potřebuji se na něco zeptat" nevygenerovalo oddělené já. Nepatří k oddělenému já. Vaše myšlenky k vám přicházejí stejně, jako zvuk mého hlasu. Anebo dějiště této místnosti, či počasí anebo dopravní ruch. Neexistuje žádné oddělené já uvnitř mysli či těla, které by organizovalo veškeré vaše prožívání. Vezměte jen, kolik chemických reakcí probíhá v tomto okamžiku uvnitř vašeho těla. Kolik řekněme? Milión? Možná. Možná dva milióny. Kolik z těchto reakcí máte pod kontrolou? 2.47
Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 04. úno 2017 14:04:11

Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. úno 2017 12:49:36

Rupert Spira - Absolutní jistota Vědomí

Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 22. lis 2018 14:44:42

Návštěvník
 

Re: Láska je absence osoby

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 03. bře 2019 20:11:55

Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 06. bře 2019 17:50:37

Návštěvník
 

Re: Osvícení až do morku kostí

Nový příspěvekod Jana » stř 06. bře 2019 18:00:43

s.PNG


:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6880
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09


Zpět na Rupert Spira

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků