miroslav píše:P. En píše:Když je někdo opit a blbne, určitě mu neřekneš že je v podstatě universálním vědomím a že je to v pořádku. V tu chvíli mu vlastně nemá smysl říkat vůbec nic. I když víš že i on je vědomím, a to co blbne je taky vědomím.. jen kapku zblblým.
Pokud máš výhrady k pojmu "čistá, čisté", pak si za něj dosaď "pravá, pravé". Mají pro mě stejný význam.
Ono to přirovnání s vodou má trochu nedostatek. Předpokládá ještě něco jiného než vodu. Aby něco vyrostlo, zkvasilo atd. nestačí jen voda.
Je tedy opravdu jen vědomí?
Pokud ano, tak otázky čistého či nečistého vědomí jsou dobrým námětem na meditaci, dobrou otázkou, na kterou se nedá odpovědět pojmy, větami, ale tu případně objevenou zkušenost se člověk může snažit druhým nějak přiblížit, na něco je upozornit právě těmi slovy a větami. A proč má tu snahu?
Buď že se chce předvádět, jak je dobrý, nebo hledá někoho na stejné vlně, nebo by rád pomohl druhým přiblížit, to co poznává, protože ty druhé má rád a rád by se podělil o své objevy, poznání a vystavil to své poznání případné kritice, upozorněním, že se třeba v něčem mýlí a pod.
P.S.
Pravé předpokládá levé. Ale na tomto faktu není nic špatně.
Špatně je opakem dobře. Utrpení je opakem štěstí. A pokud někomu nevadí utrpení, fyzická a duševní bolest, netouží po spokojenosti, zdraví a štěstí, tak ten snad může poznat, co je Vědomí.
Čisté vědomí, je dobrá (základní) zkušenost, ale možná si všimneš, že je to jen tvoje čisté vědomí, které je možné zažívat, nalézt. Jen když se vyloučí všechny ostatní formy vědomí.
Nebo je to jinak?
Třeba vědomí není konečná tedy ani počáteční "stanice"..
"Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy,
nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním.
Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl?
Byla to voda, hluboká, nesmírná?
Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas,
nebylo stopy po noci a dni.
Samo sebou jen „to" bez dechu dýchalo.
Mimo to nic nebylo jiného ...
Tma byla na počátku, pokrytá tmou,
v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod.
Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou –
to jediné povstalo mocí tvůrčího vznícení.
V něm se nejdříve zrodila touha –
to byl první výron mysli.
V srdci hledajíce rozvážně moudří
v nejsoucnu nalezli odůvodnění jsoucna.
Napříč rozpjali k měření šňůru:
bylo vůbec něco dole, bylo něco nahoře?
Oplodňující moc byla a síly:
dole prasíla, nahoře podnět.
Kdo v pravdě ví, kdo může na světě říci,
odkud vše vzniklo, odkud se vše vytvářelo.
Bozi se zrodili později s tímto světem.
Kdo tedy ví, z čeho svět povstal.
Ten, jenž toto stvořil svou mocí,
Ať sám vše vykonal nebo ne,
On, bdící nad světem v nejvyšším nebi,
Jistě to ví – nebo neví to ani on sám."
Text z Rgvédy.
Co se však vědomí a metafor týče, tak by ti líp mohlo znít přirovnaní s prostorem. Který v sobě zahrnuje všechny živly, jejich vzájemné interakce, to co z nich vzniká, zaniká, ve svém rozvíjení se dál... A prostor, stejně jako vědomí, není začátek a není to ani konec. Jestě něco niternějšího je "ohraničuje", obklopuje, je pro ně základem i zdrojem..