O co nám jde?

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod P. En » úte 11. úno 2020 22:49:22

A znáš to jak to je - když tlačí, tahej. Když tahají, tlač.
P. En
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod P. En » stř 12. úno 2020 0:02:16

Co je ovšem přítomnost , Miroslave? Co to je teď? Mě zajímá, z čeho je "teď"..
P. En
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod miroslav » stř 12. úno 2020 8:29:20

P. En píše:Co je ovšem přítomnost , Miroslave? Co to je teď? Mě zajímá, z čeho je "teď"..

To je dobrá otázka. Žijeme-li tuto otázku (třeba v meditaci nebo v činnosti), jsme bdělí, otevření, unášení myslí (myšlenkami, usilováním, pociťováním atd.) se zastavuje. Mysl, myšlenky, usilování atd. ale může klidně běžet dál.

V přítomnosti je vše - tedy i minulost - představa o minulosti, o tom, co bylo na základě paměti, vzpomínek.
V přítomnosti je i budoucnost - představa budoucnosti.
Mimo přítomnost nic není.
Celý náš svět se odvíjí v přítomnosti.
Celý náš svět je naší interpretací světa včetně interpretace druhých bytostí.

"Teď" tedy není malé, ale naopak zahrnuje vše.
A to z čeho je "teď" je dobrá otázka, výzva, na kterou lze dobře odpovědět jen výše zmíněnou bdělostí.
Ale ne nějakou chladnou nezáživnou bdělostí, ale horkou, žhavou odhodlanou opravdovou bdělostí.

"Vimalakírtinirdéša sútra praví(39): Cesta vede opravdovým srdcem.
Čistá země leží v opravdovém srdci. Proto ať nikdo s obmyslným a křivým srdcem nehovoří o rovnosti.
Nestane se Buddhovým žákem ten, kdo o úplném samádhi a o uskutečňování rovného srdce toliko mluví. Právě naopak, stačí uskutečňovat rovné srdce jednáním, a aniž se výslovně přidržujeme kterékoli dharmy, je zde to, čemu říkáme úplné samádhi.
Jen zbloudilci se drží různých forem dharmy a přidržují se výroku o úplném samádhi, který tvrdí, že dosáhnou rovného srdce tím, že budou nehnutě sedět, a že se zbaví falešných představ tím, že si umrtví srdce. Toto je podle nich úplné samádhi.
Tak by nás toto učení ztotožňovalo s neživými věcmi a to by posléze vedlo až k zahrazení cesty. Jenže cesta přece musí zůstat průchodná. Proč bychom ji měli zahrazovat? Jakmile se srdce u něčeho zastaví, přestává být průchodné, nasazuje si totiž pouta.
Kdyby bylo správné nehnutě sedět, Vimalakírti by se nevysmíval Šáriputrovi vysedávajícímu uprostřed lesa. Ó vědoucí, znovu a znovu budete potkávat lidi, kteří budou druhé učit sedět, pozorovat srdce, dohlížet na čistotu, bez hnutí, bez vznětu, v tom budou vidět cíl i zásluhu.
Uvědomte si však, že se lidé neprobudí, dokud budou lpět na hotových poučkách,jejich zmatek naopak poroste. A tak se dopouštějí veliké chyby všichni, kdo takto učí Cestě."

(Chuej-neng)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1410
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod P. En » ned 16. úno 2020 9:41:05

Buď je vše ve vědomí, tedy nejen obsahy našeho individuálního vědomí ale i celý vesmír, druzí lidé atd. Nebo je naše vědomí a interpretace toho co existuje nezávisle na našem vědomí a vědomí je produktem (možností) toho, co existuje (materialistický pohled).
Já se přikláním k tomu, že vše, co je, je jen ve Vědomí a nic mimo Vědomí neexistuje (ale to se nedá nijak dokázat)
A v tom případě není nějaké čisté Vědomí. Může být čisté jen vědomí, tj. individuální prožitek něčeho, co můžeme nazvat "čisté vědomí". Je Vědomí a v něm jsou mimo jiné prožitky, nečistoty, závislosti, opředstavy, nevědomost, prožitky duchovní cesta, ostatní lidé, jejich cesty, vesmír atd.

No a? Voda je taky pouze voda. I když má spoustu skupenství, podob... A když do ni přidáš cukr a ovoce (které by bez vody taky neexistovaly), zkvasí, opiješ se z ní, a budeš omámen. Z čisté vody vznikl opiát i ti, co se jím omámili. Takže z této "vynalézavosti" tu máme formy vody (vědomí), které ač nejsou mimo skutečnost, páč jejich existence je na skutečnosti závislá, tak zároveň nejsou, dočasně, původní (čistou) vodou - skutečností - vědomím. Jsou vědomím v určité formě. A tato forma si takto vytvořila (připravila) čas na vystřízlivění... Takže momentálně (v tomto smyslu) probíhá ve vědomí tento proces - kvašení a střízlivění. Tak to musí být, holt.
P. En
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod P. En » ned 16. úno 2020 10:17:19

Když je někdo opit a blbne, určitě mu neřekneš že je v podstatě universálním vědomím a že je to v pořádku. V tu chvíli mu vlastně nemá smysl říkat vůbec nic. I když víš že i on je vědomím, a to co blbne je taky vědomím.. jen kapku zblblým.
Pokud máš výhrady k pojmu "čistá, čisté", pak si za něj dosaď "pravá, pravé". Mají pro mě stejný význam.
P. En
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. úno 2020 16:19:45

Návštěvník píše:“Než poznáme laskavost
jako tu nejhlubší věc ve svém nitru,
musíme poznat smutek
jako tu druhou nejhlubší věc v našem nitru.”

~ Naomi Shihab Nye



Zřejmě proto je tak málo laskavých lidí na světě, protože si většina nedovolila poznat smutek ve svém nitru. Smutek z různých důvodů vytěsnují.


:)
Návštěvník
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod ... » ned 16. úno 2020 17:10:11

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:“Než poznáme laskavost
jako tu nejhlubší věc ve svém nitru,
musíme poznat smutek
jako tu druhou nejhlubší věc v našem nitru.”

~ Naomi Shihab Nye


Zřejmě proto je tak málo laskavých lidí na světě, protože si většina nedovolila poznat smutek ve svém nitru. Smutek z různých důvodů vytěsnují.


Protože nemají sílu ho přijmout a najít v sobě cestu k jeho rozpuštění.

Velkou pomocí bývá poznání, že každá bolestivá zkušenost nás může něčemu naučit a že tedy smutek je sice první přirozenou reakcí, ale že se v něm nemusíme utápět do nekonečna. Existuje i možnost najít si někoho, kdo v takové situaci může druhým být opravdu nápomocný - je v něm hluboká empatie, dokáže druhým pozorně naslouchat a zareaguje na to co dotyčný říká způsobem, který mu může být v dané situaci nápomocný.

Když empatie chybí, pak v takových situacích dochází k doporučování láskyplnosti bez ohledu na to, co bolestivého druhý člověk prožívá nebo prožil a co v něm probouzí smutek. To mívá za následek spíš prohloubení bezradnosti a tím i smutku.
...
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod miroslav » ned 16. úno 2020 19:07:11

P. En píše:Když je někdo opit a blbne, určitě mu neřekneš že je v podstatě universálním vědomím a že je to v pořádku. V tu chvíli mu vlastně nemá smysl říkat vůbec nic. I když víš že i on je vědomím, a to co blbne je taky vědomím.. jen kapku zblblým.
Pokud máš výhrady k pojmu "čistá, čisté", pak si za něj dosaď "pravá, pravé". Mají pro mě stejný význam.


Ono to přirovnání s vodou má trochu nedostatek. Předpokládá ještě něco jiného než vodu. Aby něco vyrostlo, zkvasilo atd. nestačí jen voda.
Je tedy opravdu jen vědomí?
Pokud ano, tak otázky čistého či nečistého vědomí jsou dobrým námětem na meditaci, dobrou otázkou, na kterou se nedá odpovědět pojmy, větami, ale tu případně objevenou zkušenost se člověk může snažit druhým nějak přiblížit, na něco je upozornit právě těmi slovy a větami. A proč má tu snahu?
Buď že se chce předvádět, jak je dobrý, nebo hledá někoho na stejné vlně, nebo by rád pomohl druhým přiblížit, to co poznává, protože ty druhé má rád a rád by se podělil o své objevy, poznání a vystavil to své poznání případné kritice, upozorněním, že se třeba v něčem mýlí a pod.

P.S.
Pravé předpokládá levé. Ale na tomto faktu není nic špatně.
Špatně je opakem dobře. Utrpení je opakem štěstí. A pokud někomu nevadí utrpení, fyzická a duševní bolest, netouží po spokojenosti, zdraví a štěstí, tak ten snad může poznat, co je Vědomí.
Čisté vědomí, je dobrá (základní) zkušenost, ale možná si všimneš, že je to jen tvoje čisté vědomí, které je možné zažívat, nalézt. Jen když se vyloučí všechny ostatní formy vědomí.
Nebo je to jinak?
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1410
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. úno 2020 19:41:10

Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o Já jsem

Nejprve ze všeho, vybuduj nepřetržitý kontakt sám se sebou, buď sám se sebou veškerý čas. K sebeuvědomění plynou veškerá požehnání. Začni jako střed pozorování, cílené uvědomování, a dospěj do zdroje lásky v činnosti. "Já jsem" je drobné semínko, které doroste do mohutného stromu – celkem přirozeně, bez sebemenší známky úsilí.
Ukotvi se pevně v uvědomění "já jsem". Toto je začátek i konec veškeré snahy. Drž se pocitu "já jsem" dokud nedojde k úplnému vyloučení všeho dalšího. Když se mysl naprosto utiší, září novým světlem a vibruje novým poznáním. Toto vše přichází spontánně, ty se jen musíš držet tohoto "já jsem".
Odmítej všechny myšlenky kromě jediné: myšlenky "já jsem". Mysl se bude z počátku bouřit, ale s trpělivostí a vytrvalostí se podvolí a utiší. Jakmile jsi tichý, věci se začnou dít spontánně a zcela přirozeně bez jakéhokoliv tvého zásahu.
Pouze si v mysli udržuj pocit "já jsem", spojuj se s ním, dokud se tvá mysl a pocit nesloučí v jedno. Opakovanými pokusy natrefíš na správnou vyváženost pozornosti a lásky a tvá mysl bude pevně ukotvena v myšlence-pocitu "já jsem".
Nad čímkoliv přemýšlíš, cokoliv říkáš nebo děláš, tento pocit neměnného a milujícího bytí přetrvává jako vždy přítomné pozadí mysli.
Abys zjistil kdo (co) jsi, musíš nejdříve prozkoumat a poznat to, kdo (co) nejsi. A k tomu, abys poznal, čím nejsi, musíš pozorně sledovat sebe sama, odmítat vše, co nezbytně nesouvisí s základní skutečností "já jsem". …Odděluj důkladně a vytrvale "já jsem" od tohoto či onoho, a zkus pocítit, co to znamená být, pouze být, bez být toto či ono.
Vzdej se všech otázek kromě jediné: "Kdo jsem já?". Po tom všem, jediné, čím si budeš jist je to, že jsi. "Já jsem" je jisté. "Já jsem toto" však nikoliv. Snaž se zjistit, čím ve skutečnosti jsi.
Přilni k jedné věci, drž se "já jsem" a vše ostatní nech odejít. Toto je sádhana. Při realizaci již není nic, čeho by bylo potřebné se držet a nic, co by mělo být zapomenuto. Všechno je poznáno, nic není pamatováno.
…Měj na paměti jen sebe sama. "Já jsem" stačí na to, aby vyléčilo tvou mysl a dostalo tě za mysl. Pouze měj víru.
Přestaň hledat, a viď – je to tady a teď – je to, to "já jsem", které tak dobře znáš.
Nemůžeš smysluplně říct "toto je to, co jsem". To nedává smysl. "Já jsem" je zde z první ruky a nepotřebuje žádné důkazy. Zůstaň s ním.
Buď spokojený s tím, čím jsi si naprosto jistý. A jediná věc, kterou si můžeš být jist je toto "já jsem". Zůstaň s ním a odmítni vše ostatní. Toto je Jóga.
Vrať se zpět do stavu čirého bytí, v němž "já jsem" je ještě ve své čistotě, ještě pře tím, než bylo pošpiněno pocity "já jsem toto" nebo "já jsem tamto". Tvá omezenost je zde kvůli falešnému ztotožňování – opusť to vše.
Nevidíš, že je to právě tvé hledání štěstí, které tě činí nešťastným? Vyzkoušej jinou cestu: buď lhostejný k bolesti a radosti, nebuď žádoucí ani odmítající, věnuj všechnu svou pozornost úrovni, ve které je "já jsem" neustále přítomno. Brzy si uvědomíš, že klid a štěstí jsou ve tvé pravé přirozenosti a je to pouze ono hledání skrze různé skulinky, které vyrušuje.
Odevzdej své srdce a mysl hloubání o "já jsem", co to je, jaké je, jaký je jeho zdroj, jeho životnost, jeho význam. Je to velmi podobné, jako když se kope studna. Přehlížíš vše, co není voda, dokud nedojdeš k životodárnému pramenu.
"Já jsem", které způsobuje radost a straní se smutku, je falešné; "já jsem", které vidí radost a bolest jako nedělitelnou součást, nahlíží správně.
Ti, kteří praktikují sádhanu soustředěním mysli na "já jsem" mohou cítit spřízněnost k ostatním, kteří následovali stejnou sádhanu a uspěli.
Nemusíš se trápit svými problémy. Pouze buď. Nesnaž se být tichým, nečiň z "být tichým" nějaký úkol, který má být splněn. Neznepokojuj se tímto "být tichým", nebuď nešťastný kvůli "být šťastným". Pouze si uvědomuj, že jsi a zůstaň uvědomělý – neříkejte si: "Ano, Já jsem; co dál?" V "já jsem" neexistuje žádné "dál". Je to věčný stav.
Návštěvník
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod ... » ned 16. úno 2020 19:59:26

... píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:“Než poznáme laskavost
jako tu nejhlubší věc ve svém nitru,
musíme poznat smutek
jako tu druhou nejhlubší věc v našem nitru.”

~ Naomi Shihab Nye


Zřejmě proto je tak málo laskavých lidí na světě, protože si většina nedovolila poznat smutek ve svém nitru. Smutek z různých důvodů vytěsnují.


Protože nemají sílu ho přijmout a najít v sobě cestu k jeho rozpuštění.

Velkou pomocí bývá poznání, že každá bolestivá zkušenost nás může něčemu naučit a že tedy smutek je sice první přirozenou reakcí, ale že se v něm nemusíme utápět do nekonečna. Existuje i možnost najít si někoho, kdo v takové situaci může druhým být opravdu nápomocný - je v něm hluboká empatie, dokáže druhým pozorně naslouchat a zareaguje na to co dotyčný říká způsobem, který mu může být v dané situaci nápomocný.

Když empatie chybí, pak v takových situacích dochází k doporučování láskyplnosti bez ohledu na to, co bolestivého druhý člověk prožívá nebo prožil a co v něm probouzí smutek. To mívá za následek spíš prohloubení bezradnosti a tím i smutku.

PS. Empatie zřejmě harmonizuje mezilidské vztahy. Úměrně tomu jak se zmenšuje ulpívání na našem současném pochopení se naše empatie prohlubuje a čím je hlubší, tím méně je podstatná rozdílnost ve způsobu, jakým ten druhý vnímá svět kolem sebe i sebe sama.

Má někdo zkušenost, čím vším se empatie prohlubuje?
...
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Zdeněk » ned 16. úno 2020 20:08:56

Návštěvník píše:
Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o Já jsem

Nejprve ze všeho, vybuduj nepřetržitý kontakt sám se sebou, buď sám se sebou veškerý čas. K sebeuvědomění plynou veškerá požehnání. Začni jako střed pozorování, cílené uvědomování, a dospěj do zdroje lásky v činnosti. "Já jsem" je drobné semínko, které doroste do mohutného stromu – celkem přirozeně, bez sebemenší známky úsilí.
Ukotvi se pevně v uvědomění "já jsem". Toto je začátek i konec veškeré snahy. Drž se pocitu "já jsem" dokud nedojde k úplnému vyloučení všeho dalšího. Když se mysl naprosto utiší, září novým světlem a vibruje novým poznáním. Toto vše přichází spontánně, ty se jen musíš držet tohoto "já jsem".
Odmítej všechny myšlenky kromě jediné: myšlenky "já jsem". Mysl se bude z počátku bouřit, ale s trpělivostí a vytrvalostí se podvolí a utiší. Jakmile jsi tichý, věci se začnou dít spontánně a zcela přirozeně bez jakéhokoliv tvého zásahu.
Pouze si v mysli udržuj pocit "já jsem", spojuj se s ním, dokud se tvá mysl a pocit nesloučí v jedno. Opakovanými pokusy natrefíš na správnou vyváženost pozornosti a lásky a tvá mysl bude pevně ukotvena v myšlence-pocitu "já jsem".
Nad čímkoliv přemýšlíš, cokoliv říkáš nebo děláš, tento pocit neměnného a milujícího bytí přetrvává jako vždy přítomné pozadí mysli.
Abys zjistil kdo (co) jsi, musíš nejdříve prozkoumat a poznat to, kdo (co) nejsi. A k tomu, abys poznal, čím nejsi, musíš pozorně sledovat sebe sama, odmítat vše, co nezbytně nesouvisí s základní skutečností "já jsem". …Odděluj důkladně a vytrvale "já jsem" od tohoto či onoho, a zkus pocítit, co to znamená být, pouze být, bez být toto či ono.
Vzdej se všech otázek kromě jediné: "Kdo jsem já?". Po tom všem, jediné, čím si budeš jist je to, že jsi. "Já jsem" je jisté. "Já jsem toto" však nikoliv. Snaž se zjistit, čím ve skutečnosti jsi.
Přilni k jedné věci, drž se "já jsem" a vše ostatní nech odejít. Toto je sádhana. Při realizaci již není nic, čeho by bylo potřebné se držet a nic, co by mělo být zapomenuto. Všechno je poznáno, nic není pamatováno.
…Měj na paměti jen sebe sama. "Já jsem" stačí na to, aby vyléčilo tvou mysl a dostalo tě za mysl. Pouze měj víru.
Přestaň hledat, a viď – je to tady a teď – je to, to "já jsem", které tak dobře znáš.
Nemůžeš smysluplně říct "toto je to, co jsem". To nedává smysl. "Já jsem" je zde z první ruky a nepotřebuje žádné důkazy. Zůstaň s ním.
Buď spokojený s tím, čím jsi si naprosto jistý. A jediná věc, kterou si můžeš být jist je toto "já jsem". Zůstaň s ním a odmítni vše ostatní. Toto je Jóga.
Vrať se zpět do stavu čirého bytí, v němž "já jsem" je ještě ve své čistotě, ještě pře tím, než bylo pošpiněno pocity "já jsem toto" nebo "já jsem tamto". Tvá omezenost je zde kvůli falešnému ztotožňování – opusť to vše.
Nevidíš, že je to právě tvé hledání štěstí, které tě činí nešťastným? Vyzkoušej jinou cestu: buď lhostejný k bolesti a radosti, nebuď žádoucí ani odmítající, věnuj všechnu svou pozornost úrovni, ve které je "já jsem" neustále přítomno. Brzy si uvědomíš, že klid a štěstí jsou ve tvé pravé přirozenosti a je to pouze ono hledání skrze různé skulinky, které vyrušuje.
Odevzdej své srdce a mysl hloubání o "já jsem", co to je, jaké je, jaký je jeho zdroj, jeho životnost, jeho význam. Je to velmi podobné, jako když se kope studna. Přehlížíš vše, co není voda, dokud nedojdeš k životodárnému pramenu.
"Já jsem", které způsobuje radost a straní se smutku, je falešné; "já jsem", které vidí radost a bolest jako nedělitelnou součást, nahlíží správně.
Ti, kteří praktikují sádhanu soustředěním mysli na "já jsem" mohou cítit spřízněnost k ostatním, kteří následovali stejnou sádhanu a uspěli.
Nemusíš se trápit svými problémy. Pouze buď. Nesnaž se být tichým, nečiň z "být tichým" nějaký úkol, který má být splněn. Neznepokojuj se tímto "být tichým", nebuď nešťastný kvůli "být šťastným". Pouze si uvědomuj, že jsi a zůstaň uvědomělý – neříkejte si: "Ano, Já jsem; co dál?" V "já jsem" neexistuje žádné "dál". Je to věčný stav.

Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o "Před já jsem"
"Já jsem" je ve světě; ale je to klíč, který může odemknout dveře ze světa. Tančící měsíc je viděn na hladině, ale obraz je způsoben měsícem na obloze a ne vodou.

Toto "já jsem" je sdělení: není to skutečnost. Vzešlo z něčeho jiného. Co je skutečnost ti neřeknu, protože slova ji negují. Vše co ti říkám není pravda, protože to vzešlo z tohoto "já jsem". Faktem je, že ti nemohu popsat skutečnost, nemohu ji vysvětlit, protože je za vyjádřením.

Když následuješ duchovní stezku, stezku sebepoznání, všechny tvé touhy, všechny připoutanosti odpadnou za podmínky, že zkoumáš a držíš se toho, čím se snažíš pochopit sebe sama. Pak, co se stane? Tvé "jáství" je stavem "být". Ty jsi tím "být" a jsi k tomu stavu připoután. Miluješ být. Nyní, tak jak jsem řekl, … tvé touhy odpadnou. A co je tou primární touhou? Touha být. Toto je velmi důležité. Když je tato touha odhozena, jsi v Absolutnu – nejzákladnějším stavu.

http://www.advaita.cz/24906-sri-nisarga ... -jsem-quot
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Zdeněk » ned 16. úno 2020 20:34:18

... píše:Má někdo zkušenost, čím vším se empatie prohlubuje?

Ptáš se na vzpomínku toho, kdo to tenkrát prožíval?

A co když se zeptáš toho co ve vzpomínkách teď nelistuje. Empaticky koho vlastně.
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod ... » ned 16. úno 2020 21:00:31

Zdeněk píše:
... píše:Má někdo zkušenost, čím vším se empatie prohlubuje?

Ptáš se na vzpomínku toho, kdo to tenkrát prožíval?


Na to ne. Zajímá mě, co nám umožní líp pochopit, proč ten druhý zareagoval tak jak zareagoval.

Každým dalším rozpoznáním se automaticky prohloubí i naše empatie, což má za následek čím dál klidnější přijímání druhého člověka takového, jaký prostě je. Přestanou se v nás objevovat emoce a prohlubuje se tak vnitřní klid i během komunikace s někým, kdo nás předtím svými reakcemi a nepochopením dráždil.

Paradoxně by se to dalo pochopit jako další možná cesta sjednocování já s ne-já skrze porozumění, které má za následek spontánní prohlubování vnitřního klidu díky přibývání situací, ve kterých samo od sebe dochází ke zmenšování reakcí osobního já.
...
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Zdeněk » ned 16. úno 2020 21:32:23

... píše:
Zdeněk píše:
... píše:Má někdo zkušenost, čím vším se empatie prohlubuje?

Ptáš se na vzpomínku toho, kdo to tenkrát prožíval?


Na to ne. Zajímá mě, co nám umožní líp pochopit, proč ten druhý zareagoval tak jak zareagoval.

To, co nám umožní líp pochopit, proč ten druhý zareagoval tak jak zareagoval, je dedukce založená na vzpomínkách toho, kdo tenkrát ty vzpomínky prožíval.
Takže ano, v zásadě se ptáš na vzpomínky. Na tom není nic špatného.
Jenom mě tak napadlo, že v určitém smyslu ani nic dobrého. :-)
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod ... » ned 16. úno 2020 21:49:58

Zdeněk píše:Takže ano, v zásadě se ptáš na vzpomínky. Na tom není nic špatného.
Jenom mě tak napadlo, že v určitém smyslu ani nic dobrého. :-)

Mně se to jeví spíš jako aktuální dedukce než jako vzpomínky: objeví se pochopení, vyvstávající z aktuálního rozpoznání a uvědomění si motivací dotyčného jedince. Vede to ke spontánnímu, pokaždé o něco hlubšímu přijetí dotyčného takového, jaký právě je.

To má za následek vnitřní klid a snadnější vnímání mezer, které existují mezi jednotlivými pocity a myšlenkami - tj. stále častější vnímání čistého vědomí vědomím. I během činností, nejen v meditaci.
...
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. úno 2020 22:50:04

Zdeněk píše:
Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o "Před já jsem"



Toto "já jsem" je sdělení: není to skutečnost. Vzešlo z něčeho jiného. Co je skutečnost ti neřeknu, protože slova ji negují. Vše co ti říkám není pravda, protože to vzešlo z tohoto "já jsem". Faktem je, že ti nemohu popsat skutečnost, nemohu ji vysvětlit, protože je za vyjádřením.




:yes:
Návštěvník
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Zdeněk » ned 16. úno 2020 22:55:20

... píše:
Zdeněk píše:Takže ano, v zásadě se ptáš na vzpomínky. Na tom není nic špatného.
Jenom mě tak napadlo, že v určitém smyslu ani nic dobrého. :-)

Mně se to jeví spíš jako aktuální dedukce než jako vzpomínky: objeví se pochopení, vyvstávající z aktuálního rozpoznání a uvědomění si motivací dotyčného jedince. Vede to ke spontánnímu, pokaždé o něco hlubšímu přijetí dotyčného takového, jaký právě je.

To má za následek vnitřní klid a snadnější vnímání mezer, které existují mezi jednotlivými pocity a myšlenkami - tj. stále častější vnímání čistého vědomí vědomím. I během činností, nejen v meditaci.

"Jednou jsme se dívali z verandy do zahrady, kde stál smrček. Fráňa říkal: - Odvislé vznikání - vidíš smrček a hned začne kolotoč kolem toho: jehličí je špičaté, to bych se mohl popíchat. Nebo vidíš nůž a napadne tě, to bych se mohl pořezat - a již v tom plaveš. Tak jen se na to dívat, dívat a nemyslet."
(z knihy Karel Funk: Mystik a učitel František Drtikol)
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod ... » ned 16. úno 2020 23:51:41

Zdeněk píše:"Jednou jsme se dívali z verandy do zahrady, kde stál smrček. Fráňa říkal: - Odvislé vznikání - vidíš smrček a hned začne kolotoč kolem toho: jehličí je špičaté, to bych se mohl popíchat. Nebo vidíš nůž a napadne tě, to bych se mohl pořezat - a již v tom plaveš. Tak jen se na to dívat, dívat a nemyslet."
(z knihy Karel Funk: Mystik a učitel František Drtikol)

V obou těchto uvedených příkladech jsou spouštěčem emoce - obavy, strach, co by se mohlo stát... a to je něco úplně jiného než neosobní pozorování vnímaného:

To má za následek vnitřní klid a snadnější vnímání mezer, které existují mezi jednotlivými pocity a myšlenkami - tj. stále častější vnímání čistého vědomí vědomím. I během činností, nejen v meditaci.

Čili pozornost k pozorovanému - teď... teď... teď... - k pozorovanému u sebe, nebo u jiného objektu. Když k tomu dochází bez posuzování, je tu jen čistá pozornost, nedochází ke ztotožňování s myšlenkami + emocemi a stále častěji nastane (samo od sebe) spontánní neosobní vnímání pozorujícího vědomí.
...
 

Re: O co nám jde?

Nový příspěvekod Vari » pon 17. úno 2020 0:36:51

Mně se to přirovnání s vodou líbí. Chce to jistou mirtu abstrakce. Jak praví klasik: každé přirovnání kulhá.

Líbí se mi přirovnání opilosti. Pravda, opilému málokdy lze něco vysvětlit. I když právě oni nejvíc provokují k poučení vysvětlení, dávání dobrych rad. A s tou nejcennější: už nepij!, musíme zřejmě počkat na kocovinu.
Vari
 

Re: Zákon jednoty

Nový příspěvekod Zdeněk » pon 17. úno 2020 6:08:35

... píše:
Zdeněk píše:"Jednou jsme se dívali z verandy do zahrady, kde stál smrček. Fráňa říkal: - Odvislé vznikání - vidíš smrček a hned začne kolotoč kolem toho: jehličí je špičaté, to bych se mohl popíchat. Nebo vidíš nůž a napadne tě, to bych se mohl pořezat - a již v tom plaveš. Tak jen se na to dívat, dívat a nemyslet."
(z knihy Karel Funk: Mystik a učitel František Drtikol)

V obou těchto uvedených příkladech jsou spouštěčem emoce - obavy, strach, co by se mohlo stát... a to je něco úplně jiného než neosobní pozorování vnímaného:

To má za následek vnitřní klid a snadnější vnímání mezer, které existují mezi jednotlivými pocity a myšlenkami - tj. stále častější vnímání čistého vědomí vědomím. I během činností, nejen v meditaci.

Čili pozornost k pozorovanému - teď... teď... teď... - k pozorovanému u sebe, nebo u jiného objektu. Když k tomu dochází bez posuzování, je tu jen čistá pozornost, nedochází ke ztotožňování s myšlenkami + emocemi a stále častěji nastane (samo od sebe) spontánní neosobní vnímání pozorujícího vědomí.

Jenom mě napadlo, že pravá empatie je, pokud u "jiného objektu" a "sebe" nenalézáme rozdíl. Tedy "pochopení, vyvstávající z aktuálního rozpoznání a uvědomění si motivací dotyčného jedince" jsou jako brýle, které se mohou odložit jako nepotřebné.
Čímž netvrdím, že to zvládám prakticky :).

Jiná indicie: "vnímání čistého vědomí vědomím": to je jako dívat se na místo, na kterém stojím, ustoupením (tedy vidět místo, na kterém nestojím). Lze však vnímat místo, na kterém stojím tak, že vnímám místo, na kterém nestojím stejně jako místo, na kterém stojím. Čili ustupovat pak nedává smysl. Oči vnímají, ale mysl těmi vjemy není zajata, jde o vědomí jiného druhu.
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

PředchozíDalší

Zpět na Otázky a odpovědi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník