O co nám jde?

[Návštěvník]

A byla tady někdy ťafka za dobrý pocit, jen, že to je? Jen za pocit vděku a radosti, že to je?

Ne nebyla. Pocit vděku a radosti, že to je, nemusí být přivlastněním si.

Ale i pocit vděku a radosti, že to je může být přivlastněním. Přivlastňováním si (potvrzováním si) s tímto pocitem nějakého svého božského nadhledu, který tu například provozuje Jana. Tak se mi to alespoň jeví.

Je fajn, že říkáš, že se ti to tak jeví. Je za tím jevením něco víc? Je tady něco, co se jen nejeví a je tím, o co tady jde?

[miroslav]

Je za tím jevením něco víc? Je tady něco, co se jen nejeví a je tím, o co tady jde?

Je.

[P. En]

P.S. i prostor lze samosebou znečistit, takže je pro oko rozdíl mezi čistým a nečistým prostorem.

Jo, prostor, to je pěkné přirovnání.
A z čeho je prostor, z čeho je Teď ?

No když se mě na to ptáš, nemůžu nepoužít jiný než zřejmě oblíbený pojem - z "vibrací". Od těch nejjemnějších až po ty, co se jimi zabývají vědy či zkrátka naše smysly. Každý smysl příjmá určitý frekvenční rozsah tohoto vesmírného "roje" vibrací, ze kterých samosebou i člověk a jeho vnímání je utvářeno. No a mozek si z toho poskládá výsledný obraz. A pak je tu jestě mysl, žejo, a ta s tím obrazem začne nějak pracovat, zacházet, manipulovat. A šup je tu iluze. A tím i ta klikatá cesta k prozření, protože žádný prozřelý z nebe nespadl.. krom Jany samozřejmě... Ale co jsem chtěl.., jo že je tu spousta "vlnových délek", které naše smysly nevnímají, a přitom tu jsou též - neviditelné, neslyšitelné, nehmatatelné.. a přece součástí toho obrazu vykresleného smysly.. A citlivá mysl, co má blízko k srdci, to prostě touží poznat, dostat se za obraz smyslů, páč za ním tuší další a další, a o to jí jde. Teď - vědomí, je to vše dokupy, jeden velký rozvibrovaný prostor, včetně toho jak jej zachycují naše smysly...

[Návštěvník]

To právě nemám, protože už od mládí jsem měl v sobě imperativ na ničem neulpívat.
Takže to bylo vždy ulpění a hned na to uvědomění toho ulpění a puštění. Jaksi samozřejmé, že pustit to je ta správná reakce.
A když jsem si to zrovna neuvědomil a trochu se v tom pozitivním příjemném "zatetelil" tak hned během několika minut přišla ťavka osudu, která mi tu chybu důrazně připomněla.
Když jsem něčeho dosáhl, něco se mi podařilo (i světsky) a v srdci jsem se nad tím zaradoval, zatetelil - přivlastnil si to, tak se to okamžitě v realitě změnilo v opak. To co se podařilo se najednou během několika minut zhroutilo a změnilo na prohru (fakticky). Takhle mne osud přisně vychovával a vedl k neulpívání. Na čem ulpíš,rázem ze zlata změní na popel.

Zřejmě jsi dítě štěstěny, nebo dobré karmy.
Díky jsou tedy na místě.
Nicméně pro nás s jiným nastavením je tato zkušenost nepřenosná,

A za to zase děkuji já.

[Vari]

Zřejmě jsem toho v minulosti hodně dobrého pro druhé dříve vykonal, že je na mne osud tak dobrý - přísný, rychlý a účinný směrem k osvobození a poznání.

Myslím, že pozdě voláš vari, vari.
To je přece ulpění jako vyšité

[miroslav]

ari, vari.
To je přece ulpění jako vyšité

To nebylo ulpění, ale pozdrav bratra (sestry?) na cestě, který určitě nepostrádá smysl pro humor.

[Vari]

Já myslel, to v té citaci.

Ale možná jsem tu proto, aby padla iluze,že mám smysl pro humor.

Možná ty jsi tu proto, aby padla iluze o dobrém muži. Možná přijde uvědomění, že lze zraňovat i slovy.
Nemluvím teď o sobě, ale o někom vyhladovělém po vlídném slovu.

[P. En]

Každej nějak něco míní, a světe div se! Nikde nikdo, kdo by to tak chápal

[miroslav]

Možná přijde uvědomění, že lze zraňovat i slovy.

Na duchovním fóru je zraňování slovy na místě.
Pokud si někdo zahrává s Poznáním, pak zraňování slovy potřebuje jako prase drbání. Dokud je co zraňovat, není to ono.
Je třeba být zcela zranitelný, každé "zranění" (zaplať pán Bůh za něj) nám přímo ukazuje, na čem ještě lpíme. A nakonec (když už na ničem nelpíme) už není co zranit. To je cesta pro ty co hledají Pravdu.
Kdo nevítá zranění (psychologické) jako Učitele, ten není na duchovní cestě, ale "duchovnost" má jen jako ochrannou skořápku svého kokonu před intenzitou a náročností Pravdy, která tu stále je a stále ohrožuje naše iluze, naděje, sebepotvrzování atd.

[Vari]

Každej nějak něco míní, a světe div se! Nikde nikdo, kdo by to tak chápal

Nikde nikdo! Tak aspoň v tomto jsme dobří.

[Vari]

Na duchovním fóru je zraňování slovy na místě.
Pokud si někdo zahrává s Poznáním, pak zraňování slovy potřebuje jako prase drbání. Dokud je co zraňovat, není to ono.
Je třeba být zcela zranitelný, každé "zranění" (zaplať pán Bůh za něj) nám přímo ukazuje, na čem ještě lpíme. A nakonec (když už na ničem nelpíme) už není co zranit. To je cesta pro ty co hledají Pravdu.
Kdo nevítá zranění (psychologické) jako Učitele, ten není na duchovní cestě, ale "duchovnost" má jen jako ochrannou skořápku svého kokonu před intenzitou a náročností Pravdy, která tu stále je a stále ohrožuje naše iluze, naděje, sebepotvrzování atd.

Zřejmě tu s takovým postojem nejsi sám.
Lze se někam posunout, nebo vůbec k čemu je fórum, kde každý do každého hned šije.
Neb jak je známo tříska v očích druhých fosforeskuje a vábí. Přiznám se, že mě to hned taky svedlo trochu si, byť neobratně, popíchnout.
Vidíš ty tu nějaký posun u sebe či ostatních diskutujících?

[dodo]

...Kdo nevítá zranění (psychologické) jako Učitele, ten není na duchovní cestě, ale "duchovnost" má jen jako ochrannou skořápku svého kokonu před intenzitou a náročností Pravdy, která tu stále je a stále ohrožuje naše iluze, naděje, sebepotvrzování atd.

Nezachádzaš vo svojich názoroch (tak „trochu“) do extrému ?

Alebo je duchovná cesta podľa teba vhodná len pre (psychologických ) masochistov ?

[P. En]

Možná přijde uvědomění, že lze zraňovat i slovy.

Na duchovním fóru je zraňování slovy na místě.
Pokud si někdo zahrává s Poznáním, pak zraňování slovy potřebuje jako prase drbání. Dokud je co zraňovat, není to ono.
Je třeba být zcela zranitelný, každé "zranění" (zaplať pán Bůh za něj) nám přímo ukazuje, na čem ještě lpíme. A nakonec (když už na ničem nelpíme) už není co zranit. To je cesta pro ty co hledají Pravdu.
Kdo nevítá zranění (psychologické) jako Učitele, ten není na duchovní cestě, ale "duchovnost" má jen jako ochrannou skořápku svého kokonu před intenzitou a náročností Pravdy, která tu stále je a stále ohrožuje naše iluze, naděje, sebepotvrzování atd.

Yes.

[P. En]

Ne každého ale zkoušet, co vydrží. Někomu prospěje slovo vlídnější a jinému tvrdší. I zde, tak jako všude. Tak ať žije intuice!

[P. En]

Každej nějak něco míní, a světe div se! Nikde nikdo, kdo by to tak chápal

Nikde nikdo! Tak aspoň v tomto jsme dobří.

Myslíš, že přesně vidíš (chápeš), jak někdo, co přesně míní? Proto je to tu dobrá škola, kde není učitele, který by tě známkoval. To si dělá každý sám, že se nějak ohodnotí. Co s tím má co společného okolí, zvlášť to "mediální" ?

[Vari]

Každej nějak něco míní, a světe div se! Nikde nikdo, kdo by to tak chápal

Nikde nikdo! Tak aspoň v tomto jsme dobří.

Myslíš, že přesně vidíš (chápeš), jak někdo, co přesně míní? Proto je to tu dobrá škola, kde není učitele, který by tě známkoval. To si dělá každý sám, že se nějak ohodnotí. Co s tím má co společného okolí, zvlášť to "mediální" ?

Ne, je plácám, co mi první přijde.
Sledovat ty reakce, je zajímavé. V žertu se leccos odhalí. A není pak nic jednoduššího pak říct, že to byl žert. Přece do sebe nenechám tepat houfem mravokárců.

[Vari]

Nepatřím k masochistům, o kterých píše Dodo a bez kterých byste asi zhynuli nudou. Někdo se sice odhalí k zranitelnosti, ale želví krunýř je pro duchovní cestu, taky není k zahození. A když přeci jen šíp uštěpačnosti najde mezeru, zasažený se neodhalí, ale jen krunýř lépe zazáplatuje.

[P. En]

Hledat pravdu, anebo si lízat rány vztahovačnosti, a olizovat je i domělým ostatním? Toť další z otázek.

[P. En]

Proč mít někoho za mravokárce, když má člověk sebe? Věrím v sebe, nebo v nějakého (kým?) "titulovaného" mravokárce? Všechna moudrost je v každém, i to co v někom rezonuje jako by od druhého.. Úsvit probudí v očích světlo, blýskne se v nich vděk, a den jde dál. Oči nezůstanou, bez mrknutí, zírat na první paprsek, uschly by..

[miroslav]

Zřejmě tu s takovým postojem nejsi sám.
Lze se někam posunout, nebo vůbec k čemu je fórum, kde každý do každého hned šije.
Neb jak je známo tříska v očích druhých fosforeskuje a vábí. Přiznám se, že mě to hned taky svedlo trochu si, byť neobratně, popíchnout.
Vidíš ty tu nějaký posun u sebe či ostatních diskutujících?

Posun (pozitivní) u sebe i u některých ostatních diskutujících pozoruji.