Poradna zdarma

Linda píše:Pár základních informací:

Reakce "útěk nebo útok" jsou dvě základní reakce limbického systému, který mají lidé společný se zvířaty. Reakce "útěk nebo útok" mohou mít řadu různých forem, projevů a modifikací (jak podotýká nop), všechny ale vycházejí z těchto dvou základních funkcí limbického systému.....

Slepice kvoká, když najde zrní a svolává všechny, altruisticky.

Kdo nalezne duchovní poučku, říká ji nezištně všem.

Linda. píše:

Slepice kvoká, když najde zrní a svolává všechny, altruisticky.

To je přirozená biologická reakce a zdaleka neznamená, že jde o altruismus. Bez stáda/vlastní skupiny by tento druh živočichů nepřežil.
Tou základní motivací je u zvířat - a taky u většiny lidí - sebezáchova.

Kdo nalezne duchovní poučku, říká ji nezištně všem.

Jenže i tady mohou být motivace velmi rozdílné: Někdo tím např. dokazuje svou znalost, jiný si potřebuje dodat sebevědomí poučováním druhých.

Zájem o motivace, proč děláme to, co děláme, může vést k překvapivým zjištěním, do jak velké míry nás ovládá limbický systém se sebezáchovným naprogramováním, aniž bychom to vůbec tušili.

Někdo tím např. dokazuje svou znalost, jiný si potřebuje dodat sebevědomí poučováním druhých.

i tady mohou být motivace velmi rozdílné: Někdo tím např. ani nedokazuje svou znalost, jiný si ani nepotřebuje dodat sebevědomí poučováním druhých.

Předsudek

je fixovaný, předem zformovaný postoj. Člověk, který má předsudky, nezvažuje při posuzování druhých žádná alternativní vysvětlení.

Předsudek jako postoj má tendenci k vysoké stereotypnosti, k emocionálnímu náboji postoje a nemění se lehko pod vlivem opačné informace.

Při zkoumání předsudků narazíme především na termín agrese.

Čím méně informací o někom máme, tím spíše se uchýlíme ke stereotypům.


Tolerance

ve významu snášenlivosti představuje takový postoj k druhému, v němž necháváme být a platit to, co neodpovídá naší vlastní mentalitě a vlastnímu stylu.

Je to dobrovolné uznání práv druhého být tím, čím je. Je zde zahrnuto pochopení druhého, připravenost pokusně přijmout jeho stanoviska, vidět věci "jeho očima", promítnout se do něho (empatie), aniž bychom se s ním identifikovali.

Toleranci jako psychickou realitu tvoří aktivní úcta k druhému. Nejde tedy jen o pouhé chování, ale o psychický proces, který není jednoduchý.

http://mk-muj.blog.cz/0711/socialni-pre ... stereotypy

Návštěvník píše:Nejtěžší věc - poznat sám sebe, nejsnadnější věc - radit druhým.

Thalés Milétský

Předsudek - na rozdíl od předpokladu - posoudí a rovnou odsoudí (je v něm ten kategorický emoční náboj)

... je fixovaný, předem zformovaný postoj... Člověk, který má předsudky, nezvažuje při posuzování druhých žádná alternativní vysvětlení.

ZRCADLO

Když si přejeme vidět, jak vypadá náš vnější obraz, uvidíme ho, podíváme-li se do zrcadla. Stejně tak můžeme uvidět obraz svého nitra. Uvidíme ho také v zrcadle, ale ne v klasickém, jaké máme třeba v koupelně, ale v zrcadle, které nám nastavují druzí lidé, především životní partneři. Často se stává, že ukazujeme na druhé: "Oni jsou takoví ...". Máme tendenci kritizovat a poukazovat na chyby a nedostatky druhých lidí. Druzí nás rozčilují a máme potřebu poučovat je o správném chování.

Až se zase někdy takto rozčílíte, tak si také uvědomte, že to, co říkáte druhým, patří především vám. Radami, které dáváte druhým, se řiďte hlavně vy sami. Až vás zlost přejde, tak uvidíte, že víte, jak správně jednat a žít, jen jste se tím doposud neřídili a druzí vám to přišli připomenout.

Naše emoce se v podobných situacích rozbouří proto, že naše vlastní energie rezonuje s energií lidí, které kritizujeme. Energeticky jsme naladěni na stejnou frekvenci, protože v sobě neseme stejný nebo velmi podobný problém, který jsme ještě nestačili pochopit a zpracovat. V druhých lidech takto vidíme své vlastní nedostatky, se kterými se nedokážeme smířit a uznat, že toto opravdu ještě neumíme. Proto někdy až nepřiměřeně zareagujeme.

Uvědomění si svých nezpracovaných problémů je také hlavní důvod, proč jsme se s daným člověkem potkali. A jedná-li se o partnera, se kterým jsme v manželském svazku, ukazuje nám to obvykle na problém, který je pro nás velmi obtížné zvládnout a budeme k tomu potřebovat delší čas. Z manželství není snadné odejít, takže nám to také nedovolí "utéct" před svým učebním úkolem, přinutí nás to podívat se pravdě do očí a zapracovat na sobě.

"Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?" To je zbytečná otázka, protože všichni jsme uvnitř stejně krásní. Možná někdy potřebujeme trochu oprášit od toho, co již patří minulosti a nebo přeleštit, když se obraz v zrcadle zamlží vlivem negativních emocí. Jedno přísloví říká, že v každém člověku je diamant, který stačí jen vybrousit, aby mohl zazářit v celé své kráse. A právě o tom broušení je celý náš život.

V každé inkarnaci a s každým člověkem, kterého potkáme, můžeme vybrousit další plošku našeho nádherného diamantu. Tím dovolíme našemu vnitřnímu Světlu, aby se uvolnilo a svítilo na cestu nejen naší, ale i dalším lidem. Protože všichni jdeme stejným směrem a za světlem, které vidíme v dáli před sebou, se jde mnohem lépe, než jít osamoceni a v naprosté tmě.

https://cesta-meho-srdce-clanky.webnode.cz/zrcadlo/

Nehněvej se na zrcadlo, máš-li křivou hubu.

Návštěvník píše:

Předsudek - na rozdíl od předpokladu - posoudí a rovnou odsoudí (je v něm ten kategorický emoční náboj)

... je fixovaný, předem zformovaný postoj... Člověk, který má předsudky, nezvažuje při posuzování druhých žádná alternativní vysvětlení.

jenže jak si toho u sebe všimnout?

Předsudek je zakořeněný úsudek či názor, který není založen na spolehlivém poznání, ale na pouhém mínění či předpokladu. Obvykle vychází z neoprávněného zobecnění nebo jiného zjednodušení zkušenosti.

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edsudek