Usměvavý Poradník

Usměvavý Poradník

Nový příspěvekod MMerlox » pon 11. dub 2016 15:45:42

Jako fanoušek Creepypast jsem sledovala jednoho saného youtubera který mluví o creepypastách a našla jsem video o staré dětské show USMĚVAVÝ PORADNÍK, když jsem viděla 1 a 2 díl z této show docela jsem si říkala jak to mohlo být pro děti ?
Na internetu jsem nenašla žádné informace, takže je tu někdo kdo tu dětskou show zná ? Ráda bych se o tom dozvěděla více. Přikládám odkazy na videa
- 1.díl
- 2.díl
Budu ráda za všechny informace :)
MMerlox
 
Příspěvky: 1
Registrován: pon 11. dub 2016 15:40:09

Re: Usměvavý Poradník

Nový příspěvekod Jana » ned 17. dub 2016 12:20:57

honzam píše:http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=3&t=7661

Budu ráda za všechny informace :)


Obrázek



Miku- Chan2 months ago
Pure perfection.


https://cs.wikipedia.org/wiki/Gn%C3%B3ze

Učení

Samou podstatou učení antické gnóze bylo uctívání životadárné síly vnitřního procesu poznání, které zušlechťuje a osvobozuje pozemského člověka z otroctví bezprostřední zvířecí smyslové omezenosti a materialismu (ze „zajetí hmoty“) a vede ho za dokonalostí a naplněním.

Gnostická mytologická koncepce světa a jeho původu pochází z poměrně svévolných interpretací védských a hebrejských duchovních zdrojů a spekulací o realitě, avšak svým důsledným rozvojem došla značné míry sofistikovanosti a přesvědčivosti. Gnóze neuznává židovský a křesťanský archetyp jediného Boha jako Stvořitele veškerenstva. Místo toho učí, že z nejvyšší bytosti pochází dvě základní nestvořené či nezformované skutečnosti: čistě duchovní říše a spodní chaos jakožto prvotní nerozlišené stádium hmotné přírody, jakýsi odpad z duchovní emanace Nejvyššího či stín světelné duchovní říše. Jeden z duchů emanovaných z Otce, Nejvyššího či z Hlubiny pojal touhu z chaosu něco vytvořit, a tak se vzepřel vůli Nejvyššího, sestoupil do říše chaosu a začal tvořit. Tak prý vznikla hmotná příroda. Duchové, kteří jí vládnou, jsou v gnózi běžně nazýváni archonti (řec. "vládci"). Jsou uváděni v počtu sedmi, což má odrážet židovskou symboliku sedmičky jako číselného vyjádření božské hodnoty židovského Boha. Jména sedmi archontů se různí podle té či oné gnostické sekty, známá je především klasifikace sekty Ofitů (Jaldabaoth, Jao, Sabaoth, Astafajos, Adonajos, Elájos, Horájos). Běžně se mezi sedmi vyskytují také jména židovských andělů sloužících židovskému Bohu jako Michael nebo Gabriel. Tito archonti mají uvězňovat a utlačovat lidského ducha ve hmotné přírodě, které vládnou z hierarchicky uspořádaných nebeských sfér.

V této negativistické koncepci přírody je patrná inspirace křesťanským archetypem Satana jako jednoho z andělů, který se vzepřel vůli Boha. Tato původní vize Satana je ale v gnostické koncepci přepracována z původně židovského archetypu vzbouřence proti nestvořenému Stvořiteli a jeho stvoření na archetyp stvořitele jako vzbouřence proti Původci a jeho říši nestvořeného. Moderní gnosticismus se sice domnívá, že to naopak židovská vize vznikla převrácením ještě starší hinduistické vize, ale původní védské pojetí světa a přírody odpovídá právě židovskému pojetí a koresponduje s ním v pozitivní vizi stvoření jako realizace vůle Nejvyššího (ve védské koncepci Višvakarman, Višnu nebo pozdější Íšvara).

Gnostický "Tvůrce" (řec. Démiúrgos) je každopádně vizí nižšího temného božstva a je třeba mít určité pochopení pro tento archetyp v buddhistickém smyslu toho, že vše, co je stvořeno či vzniká, je zase zničeno a zaniká, takže kdo chce dojít vysvobození, musí se s tím podle této koncepce přestat identifikovat jako se sebou samým. Buddhismus sice po vzoru Gautamy Buddhy kategoricky odmítá existenci typicky gnostického Tvůrce přírody, měl však v tomto chápání stvoření vliv na rozvíjející se gnostickou koncepci. Její negativistická vize přírody se však vymyká autentické duchovnosti starověkého světa jako zjevná radikalizace, která ve starověké spiritualitě všeobecně přítomnou pozitivní vizi stvoření jako prostředku či nástroje realizace nestvořeného degraduje či dehonestuje v negativní vizi stvoření jako hrubého porušení nestvořeného, což je patrně inspirováno žido-křesťanskou vizí hříchu jako porušení stvořeného, přičemž význam byl takto posunut. Zde gnostický názor sice vychází z židovských a křesťanských kořenů, je však třeba upozornit na to, že tyto kořeny radikálně mění v něco, co je v rozporu s jejich pojetím. Židovství a Křesťanství má respekt ke Stvořiteli a stvoření bere jako jeho dar, zatímco pro gnostika je hmota, tedy vše stvořené, pouze vězením duše jako božské jiskry, kterou je třeba z něj vysvobodit (srv. Píseň o perle s. 54-55).

Tvůrce hmotné přírody (řec. „Démiúrgos“) je v gnostické mytologii druhořadou veličinou, která vede nevědoucí svět k zániku, pokud lidé procesem poznání sami neprozřou (řec. „metanoia“ – „proměna“ či „obrácení“), neuvědomí si svou zavádějící spoutanost světem smyslových objektů a neosvobodí se tak k pravému smyslu lidství a bytí. Materialistický světonázor je v gnózi viděn jako produkt nevědění a zpitosti smyslů a jako takový („Omyl“, „vláda Omylu“) označován gnostiky za kořen veškerého světového zla. Je tedy v konečném důsledku dost dobře možné, že gnostický Demiúrgos je jen alegorickou personifikací materialismu a je tedy užit v docela jiné imaginační funkci než všeobecný archetyp Stvořitele.

O stvoření člověka existují dvě verze[12]: Jednodušší: Pozemský člověk je stvořen k podobě nebeského - ideálního - člověka. Ten je nazýván Anthropos, nebo Adam(as) a je někdy ztotožňován se samotným pravým Bohem, či se Spasitelem (tajná kniha Janova)[13] - tzv. "Salvator salvatus" - Spasitel, který má být spasen[14]. Složitější: člověk, původně nebeská bytost, se omylem dostal do zajetí hmoty, pod vlivem osudu byl oddělen od nebeského, božského základu, podroben času, a roztříštěn mezi pohlaví a jednotlivé osoby.

Proces gnostického prozření je často v gnostických textech symbolicky označován termínem „svlečení šatů“[15], tj. těla a tělesnosti, popřípadě „vystoupením z hrobu těla“[16], který dobře vyjadřuje osvobození mysli a vědomí člověka z pouhého fyzicky či mechanicky chápaného života a který zdůrazňuje nadřazenost ducha Úplnosti (řec. Pléróma) či Života (aram. Haijje) nad hmotou.

Uctívání dokonalého nebeského „Člověka“ („Anthropos“, „Adamas“) znamenalo v gnostické praxi vědomé chránění a pěstování ušlechtilých lidských vlastností, jakými jsou čestnost, pravdivost, nenásilí, trpělivost, vytrvalost, snášenlivost atd. (obdoba buddhistických „páramit“ či perských andělských postav „Ameša spenta“), které byly chápány jako životadárné a věčné kvality božského Dárce života, duchovně chápaného dokonalého Člověka. Tyto kvality musí pozemský člověk naplňovat a realizovat, aby žil skutečný život jako pravý „syn Člověka“.

V řecky psané antické gnózi jsou tyto dokonalé vlastnosti často nazývány „aiony“ („věčné úplnosti“, v nazarejské gnozi „uthras“ – aram. „bohatství“) a ztotožněním se s nimi coby s pravou podstatou lidství dosahuje člověk postupně tzv. „pléromatu“, tj. božské „Úplnosti“ či „Celistvosti“, ztotožňované s dokonalým Člověkem nebo „Úplným Světlem beze stínu“, či (Nazarejci) „Prvním Životem“, tj. s věčným Jsoucnem.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09


Zpět na Otázky a odpovědi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků