Návštěvník píše:rosada píše:...Jednou z příčin nenávisti je i strach. Jedinec se bojí toho, co nezná a má strach, že ho to omezí a obere o kvality a hodnoty, které zastává.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nen%C3%A1vistNávštěvník píše:Nenávist a zaútočení mu umožňuje, aby nemusel prožívat strach. Je to základní biologická reakce útěk-útok, kterou mají všichni savci. Chvíli couvají, a když se cítí zahnaní do kouta, zaútočí.
Návštěvník píše:Není náhodou strach tím, co spouští sebeobranu, která vyvrcholí nenávistí a útokem?
U mne se vyskytují chvíle, které se vymykají těmto schématům "útěk nebo útok“, nebo "strach, že o něco přijdu".
Je to zaměřené proti materiálu. Když se u hardwaru vyskytují zmatky, přístroj "nejde rozchodit", nebo "se zasekl" a neznám způsob co s tím, vzniká někdy jakési pohrdání k tomu stroji. A také když se něco podobného stane se softwarem. Vede to náznakem až k tendenci cítit nenávist.
Vím, že nějak by to mělo jít. Ale nevím jak to udělat a nejsem dost kvalifikovaný, abych problém odstranil.
Jako když padá lavina, kterou lyžař nezpůsobil. Jako když na cestě chybí poklop na kanalizaci, včas to neuvidím, nevyhnu se, kolo zapadne a poškodí se náprava.
Když mi neživá "hromada šroubků a drátků" oznamuje, že něco není v pořádku, ale já vím, že to je v pořádku, jen "ty nitě" jsou zamotané. Když to nejde, musím vyčkat na člověka, který to umí.
Má známá dostala servisní popis doplňku k počítači, který je upravený pro slabě vidící. Namáhala se spustit to podle příručky a ono to stále nešlo. Pak zavolala osobu, servisního technika, který pracuje pro Unii slabozrakých, ten přišel a našel příčinu - a nyní dávejte pozor: celá záležitost spočívala v tom, aby se stisklo tlačítko NUM LOCK. Takže jí nešla čísla. Na štěstí nemá moji povahu (asi tu cholerickou), která je schopná naštvat se kvůli tomu, že neživá součástka něco nedělá, nebo to dělá jinak.
Víte, že i na šlapacím šicím stroji se dá šít pozpátku, od sebe? Stačí vyhmátnout v rytmu šlapání pořadí tlaků chodidel na kyvný rošt dole, aby se kolo začalo točit opačně.
Jednou jsem telefonoval na nádraží z mincovního automatu manželce, a automat mi hlasem oznámil, že zvolené číslo neexistuje. Praštil jsem sluchátkem, číslo existovalo, bylo domů. Vedle stál vnuk a sledoval mne. Začal se smát. Prý jsem s tím praštil tak vztekle, že takovou reakci ještě neviděl.
Stejně tak mne vytáčí, když mne napadne chřipka, ztrácím dny (někdy drahocenné, když se blíží limit vykonání pracovního úkolu) a já nemohu nic dělat. Utíkají dny a já jsem plný zplodin z metabolismu virusů, jsem tkanivo prosáklé odpadem z virusů, dokud se jich nezbavím. A ty látky z nich omezují u mne jasné myšlení. Proto při viróze se nemají řídit stroje, jen se hřát a nečinně přihlížet jak ubíhá čas.
Už jsem se ptával sám sebe: je možné cítit nenávist k mikrobům? Kdyby bylo nejasno, při mně je to možné, já jsem ten případ.
Napsal: stř 05. úno 2014 18:50:32
