irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
malpan píše:irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré
Honzam píše:malpan píše:irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré
Je soucit hra?
Návštěvník píše:["reseek" píše]Pocit zraněnosti vznikne, když se zaktivuje naše painbody - tělo bolesti (nebo emoční tělo), ...---. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...
Možná že mají ostatní jinou zkušenost, mně se osvědčuje plně si uvědomit a přijmout každou bolest nebo pocit zraněnosti, když se objeví. Věnovat tomu stavu plnou pozornost. Odmítnutím zraněnosti ani žádnou formou sebeobrany se to nikdy nezlepšilo. Asi že potřeba sebeobrany obvykle vyvolá v okolí jen další protiútoky a zraněnost se tím ještě víc prohloubí. Vlastní mysl pak na to zareaguje tím, že se ještě víc posílí pásmo sebeobrany.....
malpan píše:Honzam píše:malpan píše:je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré
Je soucit hra?
bránit někoho nemusí být soucit, ale třeba jen přesvědčení, touha po spravedlnosti
soucit: v podstatě se ztotožnujeme s bolestí druhého a chceme jej od ní ochránit. To je lidství, nazval bych to spíš formou lásky, přirozeností
nop píše:Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti...
Návštěvník píše:nop píše:Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti...
Zranitelnost v sobě pěstujeme, když ji v sobě nechceme vidět, odvrátíme od ní pokaždé pohled k nějakému příjemnějšímu stavu. Taky se pořád snažíme být k druhým za každou cenu vstřícní a laskaví, aby nás nikdo už dál nezraňoval. Ale jako na potvoru právě tímhle odmítáním zranitelnosti a touhou, aby s námi už nikdo nejednal bezcitně, se naše zraněnost dál a dál zvětšuje.
Když ale jsme ochotní pozorovat svůj bolestný pocit vnitřní zraněnosti, kdykoliv se objeví, a plně ho vnímat, on se najednou sám od sebe ztratí. Tím neosobním pozorováním a přijetím prostě zmizel. Zranitelnost se tak postupně zmenšuje. Dřív jsem byla hrozně zranitelná, teprve tohle mi pomohlo.
Návštěvník píše:tak já sem vnesu ještě jeden jiný úhel pohledu
mně třeba to, že někdo se ke mně choval necitlivě a hrubě, jako když někdo sype sůl do nezhojené rány, dovedlo k pochopení, že se mně to tak citlivě dotýká protože je něco zraněného ve mně a jak jsem to v sobě začala postupně objevovat a konfrontovala se s tím, tak se to uvolňovalo a ty změny ve vnímání se ukázaly následně v tom, že když jsem byla opět v podobné situaci, tak emoční reakce na to už nebyla tak silná, někdy nepřišla vůbec
tím teda nechci říct, že bychom se k sobě měli chovat hrubě a necitlivě, ale když už k tomu dojde, že to můžeme vzít jako možnost k uvědomění něčeho u sebe a síla toho uvědomění pak to uvolní
a co je uvolněné, je svobodné
pak už chování druhých vůči nám nebude nás tak hluboce zasahovat
Boje vznikají z emoce strachu a hněvu (známé schéma "útěk nebo útok") a obsahují odpor proti tomu, co se snaží zničit, a taky lpění na tom, aby se podařilo soupeře odrovnat. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...
malpan píše:Honzame, píšeš:
"Když se ztotožňujeme s bolestí, fandíme přece tomu silnějšímu."
- no, já to vnímám tak, že když bych byl na straně silnějšího, ztotožňoval bych se s jeho pocitem nadvlády, manipulace, ubližování. Na straně slabšího vnímám pocit bolesti...
Návštěvník píše:Když chceš ublížit, nebo si přeješ, aby bylo ublíženo, unikáš z prožívání bolesti do útoku, aby ses jí zbavil.
Sila píše:Podle me,ve stvoreni sme tahani dvema zasadnima Silama
Prvni nas tahne k noreni se do Stvoreni,vetsimu ztotoznovani a prozivani...ke hre,k uceni,k rustu Moudrosti...
Druha naopak je zprvu zasuta Touha = Sila k odtotoznovani,opusteni hry a Navratu do Zdroje
Kdo je prilis ve vleku prvni Sily-zacina casem trpet...
Kdo podlehne volani po navratu-ztraci o Stvoreni I Uceni se z neho zajem...
Takze myslim optimalni pro pobyt zde je nastavit si takove parametry obou Sil,aby vychutnal pobyt zde co nejlip a s nejvetsim uzitkem pro vsechny...
.x.
Pavel píše:Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků