Potřeba se bránit

[Válečník]

obrana a útok a td má své opodstatnění-když se bojuje

když se nebojuje-a já to přesto dělám-vypadám blbě--a smůla je,že si to často ani neuvědomuju..

a ted:tak bojuje se tady nebo nebojuje?

mé zjištění je:
ano,bojuje,ale jenom JAKO!!!,KÉŽ BYCH TO MĚL NA PAMĚTI,AŽ POTEČE TŘEBA KREV...

.X.

[Návštěvník]

když se nebojuje-a já to přesto dělám-vypadám blbě--a smůla je,že si to často ani neuvědomuju..

Na první pohled to vypadá blbě, ale pak mi dojde, že nikdo nebojuje bezdůvodně. Že se vlastně bráníme svým vnitřním přízrakům, které si promítáme na někoho druhého nebo dokonce na všechny kolem, ve snaze se toho v sobě zbavit. Jenže to nefunguje. A tak nezbývá než bojovat dál a dál a dál... a budem to dělat tak dlouho, dokud nás to neunaví k smrti. Pak nezbyde než zadívat se dovnitř, na to válčící mimino v sobě, a navázat s ním kontakt.

[Návštěvník]

potřeba sebeobrany obvykle vyvolá v okolí jen další protiútoky a zraněnost se tím ještě víc prohloubí. Vlastní mysl pak na to zareaguje tím, že se ještě víc posílí pásmo sebeobrany

atakdále neustále až do chvíle, kdy se člověk probere a řekne si: má tohle nějaký smysl?

Do zábavy jeho savčího mozku tak zašveholila tahle informace odněkud shora, z frontálních laloků

[Návštěvník]

když se nebojuje-a já to přesto dělám-vypadám blbě--a smůla je,že si to často ani neuvědomuju..

nezbývá než bojovat dál a dál a dál

Bojovník za vlastní pravdu se někdy pozná na první pohled, je příkrý, napadá a ironizuje ty, co mají jiný názor. Jindy je skoro nerozeznatelný a dá se poznat jen podle tlaku, se kterým se vytrvale snaží přimět druhé k souhlasu. Bere na sebe různé převleky, především vytrvalé shovívavé přesvědčování, že on má pravdu a ti ostatní se mýlí.