Poradna zdarma

Pavel píše:Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.

Proč?

Návštěvník píše:
Pavel píše:Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.

Proč?

protože s čím se ztotožňujeme, to pokládáme za sebe a chceme se tak ochránit - přežít

aby tady mohlo být nějaké ztotožnění, musí chybět uvědomění, že jsme tím věčným a neměnným

To ano. A dál?

Máme se rozhodnout, že ho získáme? To by přece byl jenom další pokus ega, jak získat trvalé uspokojení

Tedy to vzdát?

To asi taky ne

Tak co má dělat člověk, který je už moc dlouho přesvědčený, že jsme tím věčným a neměnným, ale nevnímá to?

Návštěvník píše:Tak co má dělat člověk, který je už moc dlouho přesvědčený, že jsme tím věčným a neměnným, ale nevnímá to?

zaměř se pozorností na vjem toho, že jsi a zůstávej u toho jak to nejvíce půjde

povede tě to samo a přirozeně tak, jak potřebuješ

To dělám. Spíš mi nebylo jasné, jakým způsobem k tomu pomůže informace, že aby tady mohlo být nějaké ztotožnění, musí chybět uvědomění, že jsme tím věčným a neměnným. To bylo řečeno už tolikrát, že to přece každý tady ví.

tady se řeší to na co se ptáš

http://www.svetlojelaska.cz/news/hledan ... ard-tomas/

Návštěvník píše:To dělám. Spíš mi nebylo jasné, jakým způsobem k tomu pomůže informace, že aby tady mohlo být nějaké ztotožnění, musí chybět uvědomění, že jsme tím věčným a neměnným. To bylo řečeno už tolikrát, že to přece každý tady ví.

myslím, že pomůže i intelektuální souhlas s tím, že tím věčným a neměnným, protože tam už není takový ten odpor - to přece není možný

otevře se prostor, aby tato informace mohla být poznána přímo tedy neverbálně

a soustředění na vjem existence bez přemýšlení o něm ti to umožní

Tomu, co je pomíjivé, je třeba dovolit pominout, zemřít, odevzdat na pospas Bohu, nelpět na tom.

Jistě. Je třeba... je třeba.. je třeba...

To přece víme. Jak to můžeš nechat pominout, když si neuvědomuješ, na čem lpíš?

Není pak větší pomocí mluvit o tom, jak rozpoznat svoje lpění?

Boje vznikají z emoce strachu a hněvu (známé schéma "útěk nebo útok") a obsahují odpor proti tomu, co se snaží zničit, a taky lpění na tom, aby se podařilo soupeře odrovnat. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál... To je problém každého sebeztotožnění - míra pozornosti, kterou ta věc pohltí. Jak to bude dál, závisí

a) na síle, s jakou ten stav vtrhnul do vědomí
b) na míře bdělosti... a ochota být bdělý závisí podle vašich zkušeností na čem ?

PS. Vidím tu určitou souvislost mezi mírou přijetí své zranitelnosti (tedy i menší potřebou vyrazit do útoku) a bdělostí.

reseek píše:Pocit zraněnosti vznikne, když se zaktivuje naše painbody - tělo bolesti (nebo emoční tělo), jak tomu říká ve svých knihách Tolle.
Dokud je tu zraněnost, objevuje se i obrana proti ní

Tyhle boje vznikají z emoce strachu a hněvu (známé schéma "útěk nebo útok") a obsahují odpor proti tomu, co se snaží zničit, a taky lpění na tom, aby se podařilo soupeře odrovnat. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...

Možná že mají ostatní jinou zkušenost, mně se osvědčuje plně si uvědomit a přijmout každou bolest nebo pocit zraněnosti, když se objeví. Věnovat tomu stavu plnou pozornost. Odmítnutím zraněnosti ani žádnou formou sebeobrany se to nikdy nezlepšilo. Asi že potřeba sebeobrany obvykle vyvolá v okolí jen další protiútoky a zraněnost se tím ještě víc prohloubí. Vlastní mysl pak na to zareaguje tím, že se ještě víc posílí pásmo sebeobrany.

Hodně mi v pochopení těch mechanismů pomohla Trobeho kniha o Probouzení zranitelnosti - tady jsem našla ukázku z ní viewtopic.php?f=102&t=2015&p=29727&hilit=probouzen%C3%AD+zranitelnosti#p29727

A tady je vysvětlení, co je painbody http://www.detoxifynow.com/et_pain_body.html

A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

O tom, že je to živá bytost a já taky. Kdyby byl tím "věčným neměnným" nebo bych tím byl já, nebylo by potřeba cokoliv pomíjivého bránit.

irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré

malpan píše:
irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré

Je soucit hra?

Honzam píše:
malpan píše:
irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré

Je soucit hra?

bránit někoho nemusí být soucit, ale třeba jen přesvědčení, touha po spravedlnosti
soucit: v podstatě se ztotožnujeme s bolestí druhého a chceme jej od ní ochránit. To je lidství, nazval bych to spíš formou lásky, přirozeností

Návštěvník píše:
["reseek" píše]Pocit zraněnosti vznikne, když se zaktivuje naše painbody - tělo bolesti (nebo emoční tělo), ...
---. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...

Možná že mají ostatní jinou zkušenost, mně se osvědčuje plně si uvědomit a přijmout každou bolest nebo pocit zraněnosti, když se objeví. Věnovat tomu stavu plnou pozornost. Odmítnutím zraněnosti ani žádnou formou sebeobrany se to nikdy nezlepšilo. Asi že potřeba sebeobrany obvykle vyvolá v okolí jen další protiútoky a zraněnost se tím ještě víc prohloubí. Vlastní mysl pak na to zareaguje tím, že se ještě víc posílí pásmo sebeobrany.....

Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti, myslí se nejspíše něco netělesného. Při úrazech a při vrtání zubu asi nestojíme o to, abychom svou citlivost znásobili.
A tak zde rozlišuji:
a) zbytečné tělesné trápení není žádoucí,
b) patlat se duševně nebo citově v tom co překáží také není úžasná síla nebo sláva,
c) hodně lidí rádo teoretizuje a pak hrabe jako kuře zběsile, aby našlo bolest v sobě a tu si pak pěstuje, aby ji mohlo zvětšit na dobrou viditelnost a vyléčit, i když jinak mohla vyšumět. To je teorie typu: "usiluj se abys našel něco, co pak budeš hýčkat a léčit".

no, pro návštěvu toho zubaře je zase dobrý trénink odosobnění.. jeden známý dokonce při vrtání usnul - ale to už je zase druhá strana mince, kdy klesající hlavě může zubař ublížit roztočenou vrtačkou

malpan píše:
Honzam píše:
malpan píše:je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré

Je soucit hra?

bránit někoho nemusí být soucit, ale třeba jen přesvědčení, touha po spravedlnosti
soucit: v podstatě se ztotožnujeme s bolestí druhého a chceme jej od ní ochránit. To je lidství, nazval bych to spíš formou lásky, přirozeností

Mně přijde, že to je naopak. Když se ztotožňujeme s bolestí, fandíme přece tomu silnějšímu. Naopak, když slabšího bráníme, ztotožňujeme se s ním. Přirozeností je sám netrpět a v tom ztotožnění ho bráníme.
Je spravedlivé, že když netrpím já, nebude trpět ani ten slabší.

nop píše:Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti...

Zranitelnost v sobě pěstujeme, když ji v sobě nechceme vidět, odvrátíme od ní pokaždé pohled k nějakému příjemnějšímu stavu. Taky se pořád snažíme být k druhým za každou cenu vstřícní a laskaví, aby nás nikdo už dál nezraňoval. Ale jako na potvoru právě tímhle odmítáním zranitelnosti a touhou, aby s námi už nikdo nejednal bezcitně, se naše zraněnost dál a dál zvětšuje.

Když ale jsme ochotní pozorovat svůj bolestný pocit vnitřní zraněnosti, kdykoliv se objeví, a plně ho vnímat, on se najednou sám od sebe ztratí. Tím neosobním pozorováním a přijetím prostě zmizel. Zranitelnost se tak postupně zmenšuje. Dřív jsem byla hrozně zranitelná, teprve tohle mi pomohlo.

Honzame, píšeš:
"Když se ztotožňujeme s bolestí, fandíme přece tomu silnějšímu."
- no, já to vnímám tak, že když bych byl na straně silnějšího, ztotožňoval bych se s jeho pocitem nadvlády, manipulace, ubližování. Na straně slabšího vnímám pocit bolesti...

Poradna zdarma

Potřeba se bránit

Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit