Potřeba se bránit

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod irulan » stř 05. úno 2014 18:11:57

A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Honzam » stř 05. úno 2014 18:15:58

irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?


O tom, že je to živá bytost a já taky. Kdyby byl tím "věčným neměnným" nebo bych tím byl já, nebylo by potřeba cokoliv pomíjivého bránit.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod malpan » stř 05. úno 2014 18:18:03

irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Honzam » stř 05. úno 2014 18:22:37

malpan píše:
irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré


Je soucit hra?
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod malpan » stř 05. úno 2014 18:31:12

Honzam píše:
malpan píše:
irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?

je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré


Je soucit hra?

bránit někoho nemusí být soucit, ale třeba jen přesvědčení, touha po spravedlnosti
soucit: v podstatě se ztotožnujeme s bolestí druhého a chceme jej od ní ochránit. To je lidství, nazval bych to spíš formou lásky, přirozeností
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod nop » stř 05. úno 2014 18:33:55

Návštěvník píše:
["reseek" píše]Pocit zraněnosti vznikne, když se zaktivuje naše painbody - tělo bolesti (nebo emoční tělo), ...
---. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...

Možná že mají ostatní jinou zkušenost, mně se osvědčuje plně si uvědomit a přijmout každou bolest nebo pocit zraněnosti, když se objeví. Věnovat tomu stavu plnou pozornost. Odmítnutím zraněnosti ani žádnou formou sebeobrany se to nikdy nezlepšilo. Asi že potřeba sebeobrany obvykle vyvolá v okolí jen další protiútoky a zraněnost se tím ještě víc prohloubí. Vlastní mysl pak na to zareaguje tím, že se ještě víc posílí pásmo sebeobrany.....

Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti, myslí se nejspíše něco netělesného. Při úrazech a při vrtání zubu asi nestojíme o to, abychom svou citlivost znásobili.
A tak zde rozlišuji:
a) zbytečné tělesné trápení není žádoucí,
b) patlat se duševně nebo citově v tom co překáží také není úžasná síla nebo sláva,
c) hodně lidí rádo teoretizuje a pak hrabe jako kuře zběsile, aby našlo bolest v sobě a tu si pak pěstuje, aby ji mohlo zvětšit na dobrou viditelnost a vyléčit, i když jinak mohla vyšumět. To je teorie typu: "usiluj se abys našel něco, co pak budeš hýčkat a léčit".
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod malpan » stř 05. úno 2014 18:39:40

no, pro návštěvu toho zubaře je zase dobrý trénink odosobnění.. jeden známý dokonce při vrtání usnul - ale to už je zase druhá strana mince, kdy klesající hlavě může zubař ublížit roztočenou vrtačkou :D
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Honzam » stř 05. úno 2014 18:55:46

malpan píše:
Honzam píše:
malpan píše:je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré


Je soucit hra?

bránit někoho nemusí být soucit, ale třeba jen přesvědčení, touha po spravedlnosti
soucit: v podstatě se ztotožnujeme s bolestí druhého a chceme jej od ní ochránit. To je lidství, nazval bych to spíš formou lásky, přirozeností


Mně přijde, že to je naopak. Když se ztotožňujeme s bolestí, fandíme přece tomu silnějšímu. Naopak, když slabšího bráníme, ztotožňujeme se s ním. Přirozeností je sám netrpět a v tom ztotožnění ho bráníme.
Je spravedlivé, že když netrpím já, nebude trpět ani ten slabší.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 05. úno 2014 18:56:35

nop píše:Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti...

Zranitelnost v sobě pěstujeme, když ji v sobě nechceme vidět, odvrátíme od ní pokaždé pohled k nějakému příjemnějšímu stavu. Taky se pořád snažíme být k druhým za každou cenu vstřícní a laskaví, aby nás nikdo už dál nezraňoval. Ale jako na potvoru právě tímhle odmítáním zranitelnosti a touhou, aby s námi už nikdo nejednal bezcitně, se naše zraněnost dál a dál zvětšuje.

Když ale jsme ochotní pozorovat svůj bolestný pocit vnitřní zraněnosti, kdykoliv se objeví, a plně ho vnímat, on se najednou sám od sebe ztratí. Tím neosobním pozorováním a přijetím prostě zmizel. Zranitelnost se tak postupně zmenšuje. Dřív jsem byla hrozně zranitelná, teprve tohle mi pomohlo.
Návštěvník
 

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod malpan » stř 05. úno 2014 19:02:54

Honzame, píšeš:
"Když se ztotožňujeme s bolestí, fandíme přece tomu silnějšímu."
- no, já to vnímám tak, že když bych byl na straně silnějšího, ztotožňoval bych se s jeho pocitem nadvlády, manipulace, ubližování. Na straně slabšího vnímám pocit bolesti...
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Linda » stř 05. úno 2014 19:08:13

Návštěvník píše:
nop píše:Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti...

Zranitelnost v sobě pěstujeme, když ji v sobě nechceme vidět, odvrátíme od ní pokaždé pohled k nějakému příjemnějšímu stavu. Taky se pořád snažíme být k druhým za každou cenu vstřícní a laskaví, aby nás nikdo už dál nezraňoval. Ale jako na potvoru právě tímhle odmítáním zranitelnosti a touhou, aby s námi už nikdo nejednal bezcitně, se naše zraněnost dál a dál zvětšuje.

Když ale jsme ochotní pozorovat svůj bolestný pocit vnitřní zraněnosti, kdykoliv se objeví, a plně ho vnímat, on se najednou sám od sebe ztratí. Tím neosobním pozorováním a přijetím prostě zmizel. Zranitelnost se tak postupně zmenšuje. Dřív jsem byla hrozně zranitelná, teprve tohle mi pomohlo.

Návštěvník píše:tak já sem vnesu ještě jeden jiný úhel pohledu

mně třeba to, že někdo se ke mně choval necitlivě a hrubě, jako když někdo sype sůl do nezhojené rány, dovedlo k pochopení, že se mně to tak citlivě dotýká protože je něco zraněného ve mně a jak jsem to v sobě začala postupně objevovat a konfrontovala se s tím, tak se to uvolňovalo a ty změny ve vnímání se ukázaly následně v tom, že když jsem byla opět v podobné situaci, tak emoční reakce na to už nebyla tak silná, někdy nepřišla vůbec


tím teda nechci říct, že bychom se k sobě měli chovat hrubě a necitlivě, ale když už k tomu dojde, že to můžeme vzít jako možnost k uvědomění něčeho u sebe a síla toho uvědomění pak to uvolní :)

a co je uvolněné, je svobodné

pak už chování druhých vůči nám nebude nás tak hluboce zasahovat :)

:yes:
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 05. úno 2014 21:59:53

Boje vznikají z emoce strachu a hněvu (známé schéma "útěk nebo útok") a obsahují odpor proti tomu, co se snaží zničit, a taky lpění na tom, aby se podařilo soupeře odrovnat. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...


Mooji o nervozitě, úzkosti a strachu:

Nesnažte se s tím nic dělat.

Dokonce i když se to zdá být tak silné, nepřekonatelné, a tělo se třese strachem, jak se to některým lidem při tomto stavu děje, to samo o sobě není problém.

Problém, pokud zde nějaký je, nastává, když se takto cítíte a začnete si to nějak vykládat, interpretovat: že to, jak se cítíte, znamená, že je s vámi něco v nepořádku. Ten pocit sám o sobě je jedna věc a obvykle, jakmile se dostaví, začnou se na něj nabalovat další pocity a začne jakási vlna interpretace ("interpretační pohyb"): "Ah, kdybych byl volný, necítil bych se takhle, chci, aby to skončilo..."

Je to právě energie z této interpretace, která je vám tak nepříjemná.
To je to, co se obvykle děje...

Všechno je naprosto v pořádku. Můžete se cítit velice nervózní a přitom být absolutně volní. Nikde není psáno, že nemůžete na chvíli cítit smutek či úzkost. Nemluvím teď o obvyklém, habituálním strachu, který je zakoušen, když nehrozí žádné potencionální nebezpečí, ale spíš, když jste vystaveni něčemu, co vám je nepříjemné. Nebo když něco začnete rychle vnímat jako něco, čemu musíte čelit (s čím jste konfrontováni)... Nebo si představujete, že přijde určité nepohodlí, spojené s touto situací... To pak vyvolává všechny zmiňované typy reakcí.

Co bych vám poradil, je pouze to pozorovat.

Vím, že zde je něco, co "říká" - "Ne, nechci to jen pozorovat, chci se toho zbavit..." Ale začněme právě takto: Jen si říct – je to v pořádku, že tenhle pocit "přišel" – nechte ho přijít... stejně tak také odejde, sám...

A také je v pořádku dát svolení k tomu být 100% úzkostný. Někdy cítíte trochu úzkosti, něco se již pokouší "uklidnit" tuto úzkost, ale já říkám, ne, nechte ji tam, buďte 100% úzkostní. Ale nepodílejte se na hodnocení, jen zůstaňte jako prostor, ve kterém tato úzkost je ("hraje"). To je nejúčinnější... Víc než bojování, braní prášků, odříkávání manter... pouze přijetí – ano, je to v pořádku, je tu pocit nervozity... někdy je tu jasný důvod, nějaké vysvětlení, nějaké zprávy uvnitř tohoto pocitu... a v tom momentě můžete...je to už nějak...můžete vidět jeho příčinu... Někdy se to stane téměř spontánně...

Je v pořádku říci sám sobě: Je to ok se takhle cítit, v tomto momentě.

Zkuste to. Zkuste... Je v pořádku, že je tu tento pocit , vy jste ho nevytvořili... prostě "se stal".

"Uvnitř" vás je prostor, který nereaguje na nic... Ale reakce v těle jsou v tomto prostoru pociťovány.

Může se to stát komukoliv... Pocity nervozity, může přijít úzkost...

Ale vy to zvládnete... Za prvé - neztotožňováním se s tím.

Pokud budete pokračovat s vykládáním "tohle znamená tohle ...a proč nemůžu...", potom budete žít život "koukáním z podpostele" či něco takového. Ale když "tam" ten pocit necháte...teď je na to skvělý moment... Proto se vás ptám, jak se cítíte právě teď. Říkáte, že máte tyto pocity... a já vám říkám – přijměte je... právě teď je v pořádku být zcela nervózní... mnoho lidí na vašem místě by se cítilo také nervózní.

Říkáte – "Ano, ale já se cítím být mnohem víc nervózní než oni".

Můžete to využít. Protože to pak znamená, že pokud to nemůžete zakrýt, musíte s tím nějak "poprat". Takže když to nemůžete zakrýt, myslím, že vám nezbývá než s tím "ven"...musí to ven... Protože pokud se naučíte, jak to skrývat, nikdy nezjistíte, jak to překonat.

Myslím, že někdy je v pořádku říci: "Podívej, když jsem v situacích, jako jsou tyto, vždycky se cítím tak nervózní." A lidé se cítí uvolnění...dokonce vás mají rádi za to, že jste to řekli... a vy se tak také cítíte lépe...dobře...

Někteří lidé, poznal jsem takové, v momentě, kdy o sobě začnou mluvit, rozpláčou se. A nemohou si pomoci... říkají "Promiňte, já nejsem smutný, ale prostě se mi chce moc plakat." A nemusí to nutně trvat dlouho, ale potřebuje to vaše svolení.

A to svolení je – "je to v pořádku. Je to v pořádku, jak to je."

Když to připustíte, okamžitě začnete "přestavovat" tuto sílu...


http://www.amara.org/en/videos/2Pw0c4Gx ... 55/326052/
Návštěvník
 

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Honzam » čtv 06. úno 2014 0:16:15

malpan píše:Honzame, píšeš:
"Když se ztotožňujeme s bolestí, fandíme přece tomu silnějšímu."
- no, já to vnímám tak, že když bych byl na straně silnějšího, ztotožňoval bych se s jeho pocitem nadvlády, manipulace, ubližování. Na straně slabšího vnímám pocit bolesti...


No to ano, ale přece se s tou bolestí neztotožňuješ, když jednáš obranou slabšího proti ní. Naopak když chceš ublížit nebo si přeješ, aby bylo ublíženo, tak jsi v souladu s tím, že ta bolest bude a tím jsi s ní v jednotě.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 06. úno 2014 0:19:54

Když chceš ublížit, nebo si přeješ, aby bylo ublíženo, unikáš z prožívání bolesti do útoku, aby ses jí zbavil.
Návštěvník
 

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Honzam » čtv 06. úno 2014 0:45:46

Návštěvník píše:Když chceš ublížit, nebo si přeješ, aby bylo ublíženo, unikáš z prožívání bolesti do útoku, aby ses jí zbavil.


Chceš ublížit, abys ji sdílel s někým jiným, kdo ji neprožívá a jsi jako její nástroj. Je to jednota. Bolest zůstane nebo se jen zdánlivě přesune. Stále jsi její nástroj.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Sila » čtv 06. úno 2014 8:23:45

Podle me,ve stvoreni sme tahani dvema zasadnima Silama
Prvni nas tahne k noreni se do Stvoreni,vetsimu ztotoznovani a prozivani...ke hre,k uceni,k rustu Moudrosti...

Druha naopak je zprvu zasuta Touha = Sila k odtotoznovani,opusteni hry a Navratu do Zdroje

Kdo je prilis ve vleku prvni Sily-zacina casem trpet...
Kdo podlehne volani po navratu-ztraci o Stvoreni I Uceni se z neho zajem...

Takze myslim optimalni pro pobyt zde je nastavit si takove parametry obou Sil,aby vychutnal pobyt zde co nejlip a s nejvetsim uzitkem pro vsechny...
.x.
Sila
 

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Sila » čtv 06. úno 2014 8:43:07

Jeste bych dodal,ze z casoveho hlediska se zda,ze nas pobyt zde kulminuje a zacina se vic prosazovat tendence k vseobecnemu navratu--nikoli ale myslim k predcasnemu-tj bez ziskani zkusenosti a zaveru z nich,kvuli kterym sme zde prisli

Mozna to vypada,ze sme se zatim nic moc nenaucili,kdyz kouknu na stav spolecnosti

Uceni ale neprobiha linearne,tj kazdy rok se naucim stejne mnozstvi latky..2-4-6-8-10-...atd
Ale exponencialne,tj kazdym rokem se naucime 2-10 x vic nez loni...2-20-200-2000-...

Kdyz myslenku jeste rozvinu,zkus si udelat pokus,ve kterem na casovou osu nanesu body tak,aby vyznacovaly delku intervalu,ve kterem sem se naucil stejne penzum uciva....vzhledem k tomu,ze se ucim stale vice,tak prdpokladam,ze se ony intervaly zacnou lapidarne zkracovat...az se dostanu do jednoho bodu

No a tohle de aplikovat na sebe sama tak....ze( odhadem) vynasim intervaly svych dulezitych vhledu a prozreni ( trvalejsiho razu)

Pozoruji,zda dochazi ke zkracovani intervalu a do budoucnosti aproximuji( odhaduji) dalsi vyvoj az k onomu jednomu bodu...no a co to je za bod?
To je bod konce meho pobytu tady( tim nemyslim nejakou smrt-ale naplneni sveho lidskeho udelu a odchod k dalsi Praci,zas v jinych pribytcich a s jinou naplni...

... .x. ...
Sila
 

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 06. úno 2014 9:04:49

"Když chceš ublížit, unikáš z prožívání bolesti do útoku, aby ses jí zbavil."

........................

Bolest a agrese existují jako dva protiklady, stejně jako všechno v tomhle světě: bolest, které se člověk trpně poddává, nebo obrana proti ní útokem, smutek nebo štěstí, přijetí nebo odmítnutí...
Návštěvník
 

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 06. úno 2014 9:26:41

Sila píše:Podle me,ve stvoreni sme tahani dvema zasadnima Silama
Prvni nas tahne k noreni se do Stvoreni,vetsimu ztotoznovani a prozivani...ke hre,k uceni,k rustu Moudrosti...

Druha naopak je zprvu zasuta Touha = Sila k odtotoznovani,opusteni hry a Navratu do Zdroje

Kdo je prilis ve vleku prvni Sily-zacina casem trpet...
Kdo podlehne volani po navratu-ztraci o Stvoreni I Uceni se z neho zajem...

Takze myslim optimalni pro pobyt zde je nastavit si takove parametry obou Sil,aby vychutnal pobyt zde co nejlip a s nejvetsim uzitkem pro vsechny...
.x.


xxxxx
tohle je zajímavý
Návštěvník
 

Re: Potřeba se bránit

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 06. úno 2014 11:26:03

Pavel píše:Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.


Pak tedy by bylo dobré se začít zajímat o ty svoje ztotožněnosti, ne? Proč se ztotožňuju s tímhle pocitem a ne s jiným, proč je pro mě důležitý právě tohle? Pak by se mohlo ukázat, co za tím vězí, a ztrácelo by to nade mnou svou moc.

Bránit se člověka časem unaví, je to pořád stejný, obrana, útok, obrana, útok

překrývá to všechno, o čem se s druhýma bavíme :(
Návštěvník
 

Další

Zpět na Otázky a odpovědi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků