Často v naší lidské komunikaci zažíváme to, že se nás někdo snaží manipulovat.. myslím teď především v osobních vztazích. Manipulativní jednání je projevem člověka, který si není jistý sám sebou, který necítí pevnou půdu pod nohama, má problém být pružný a pokorný… snaží se za každou cenu dosáhnout svého, je zaslepený v postoji k určité situaci, zcela se uzavře všem argumentům, které vyjadřují odlišný názor od jeho. Vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, jako útok na sebe… protože se cítí nedostatečně, začne manipulovat …. manipulace může někdy zdánlivě vypadat jako projev lásky, jindy může jít o zřetelnou agresi, vyhrožování… cílem je dosáhnout prostě svého svého.
Jak na to reagovat?
Za prvé, být bdělý a manipulaci umět rozeznat, potom zůstat klidný, uvědomit si, že to vlastně se mnou vůbec nesouvisí, že to je projevení toho, kdo chce manipulovat. Nedoporučuji když manipulaci rozeznám prohlásit: chceš mě manipulovat…. to jen přileje olej do již tak rozpáleného hrnce.. nejlépe je se ukotvit sám v sobě, pořádně dýchat, počkat a poslouchat manipulátora, neskákat mu do řeči… když skončí, klidně mu oznámit, díky za tvůj názor, budu o tom přemýšlet a buďto odejít, nebo stočit řeč na něco neutrálního….
http://www.nasandel.cz/category/cesty-ke-stesti/
PRAKTIKY MANIPULANTOVY
l. Nejasný kontext sdělení.
Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina.
2. Uhýbání přímým otázkám.
Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká,ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá.
3. Práce s emocemi.
Manipulátor se bojí racia, protože dobře tuší, že tam by mohl být odhalen. Nabádá ostatní, aby věřili svému srdci a svým pocitům, a zároveň si získává sympatie svých objektů zájmu a tím si pojišťuje, že mu bude věřeno proto, že ho „lidé mají rádi“.
Na potvrzení svých dobráckých úmyslů často přichází s citacemi či příběhy o kladných hrdinech, přičemž všem posluchačům musí být zcela jasné, že on je minimálně stejně dokonalý, jako onen kladný hrdina. V případě, že s příběhem přijde někdo jiný, nezapomene přijít se svojí trochou do mlýna, přidat nějakou tu pochvalou a upozornit tak na sebe. Účel je tentýž. Nikdo nesmí zůstat na pochybách o jeho ušlechtilých motivacích.
4. Odvádění pozornosti.
V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“.
5.Podsouvání.
Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, co jste sdělili. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odráží vaše pocity a sdělení, a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch).
6. Využívání vyšší autority.
Manipulátor používá vyšší autority jako je „Bůh“, „veřejné mínění“, „všeobecně známá pravda“ apod., aby dal přesvědčivost svým myšlenkám. Svoje myšlenky prezentuje jako objektivní fakta a diví se, nebo se blahosklonně usmívá tomu, že to prostě jen nechápete.
Co je cílem manipulátora? To je různé. Někdy je to potřeba ovládat ostatní, někdy jsou to peníze, někdy pocit moci, nepřijímání názoru, apod., vždy to však maskuje pod nějaké jiné motivy, které se zdají být dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování."
"Jak rozpoznat psychického vyděrače
Nejčastějším symptomem toho, že jste se ocitli v sociální hře, je fakt, že se cítíte nesví. Jako byste ztratili vnitřní rovnováhu. Může vám to být příjemné i nepříjemné. Manipulační techniky slouží k tomu, aby manipulátor získal to, co chce, aniž by byl označen za manipulátora. Pokud myslíte, že na prvním místě jde o peníze, výkonnou moc či výhodnou pozici, nemylte se. Spoustě lidí nejde o dobývání druhých, ale o ochranu před domnělým nebezpečím, a většina jejich manévrů funguje spíš jako bariéra před intimitou a strašidelnou blízkostí. Emoční manipulace někdy může nabrat patologické rozměry. K tomu, abyste poznali schopného emočního manipulátora, potřebujete dvě věci: čas a zdravý rozum. Čas proto, že ti nejšikovnější manipulátoři jsou děsně nenápadní....
Pokud ve vás slovo manipulátor vzbuzuje představu terminátora či predátora, rychle na to zapomeňte. Nekráčejí světem jako obhroublé tanky, spíš nám připomínají chirurga-zabijáka. Jejich kroky jsou jemné, přesné a nedají se dokázat, protože se jeví jako něco jiného, než čím jsou. Zdravý rozum potřebujete proto, že se zkušenými psychickými vyděrači jsou mnohé situace postavené na hlavu. Nikdy nedosáhnete svého, zatímco on vždy. Na povrchu to však vypadá přesně naopak - vy jste sobecké zrůdy a oni trpěliví hodňousi. O jejich zákeřnosti svědčí i fakt, že lidé, kteří žijí s patologickými manipulátory, si to často uvědomí až na pokraji nervového zhroucení (svého samozřejmě).
Zručný manipulátor mívá okolí na své straně, zatímco o jeho oběti se šušká, že je hysterická nebo přichází o rozum, chudinka. Základním předpokladem úspěšné manipulace totiž je, že jste někým jiným doma a někým jiným mezi lidmi. Tato dvojtvářnost přispívá rovněž k tomu, že oběť je zmatená a po mnoho let je utvrzována nebo se sama utěšuje tím, že stinná stránka partnera je jen představou její morbidní fantazie.
Základní techniky manipulátora
•Vybuzení pocitu viny je jednou z nejoblíbenějších manipulačních zbraní. Budete obviněni za přecitlivělost nebo necitlivost. Za péči nebo za její nedostatek. K tomu, aby vás mohl emoční manipulátor obvinit za cokoli, si vhodně předpřipraví pole: nikdy vám jasně neřekne, co si přeje a po čem touží.
•Mezi základní pravidla života s emočním manipulátorem je, že nikdy nevíte, na čem jste. Jediné, co víte je, že to není to, čím se to zdá být. Tato nekončící nejistota každou normální povahu dříve či později přivede k prahu nejbližší psychiatrické léčebny.
Psychický manipulátor bývá často ochoten udělat pro vás, oč jste jej požádali - pokud se už před tím sám nenabídl. Jen co řeknete „Tak jo, díky“, uslyšíte od něj spoustu utrápených vzdechů, ze kterých vám vyplývá, že se mu do slíbeného nechce. Jen co se přeptáte, jestli to OPRAVDU chce pro vás udělat, vyvalí na vás ujišťující oči a vehementně vás přesvědčuje, že to SAMOZŘEJMĚ udělá rád. Protože nechcete nikoho otravovat, uděláte si to radši sami, což je moment, kdy jste „prohráli“ bitvu. Jen co to dokončíte, objeví se manipulátor za vámi s výčitkou, proč jste mu sebrali tu radost udělat to pro vás.
•Další mocnou emocí, které manipulátoři někdy zneužívají, je lítost. Přijdete-li s bolestí hlavy, manipulátor má infarkt. Pozice chudáčka jim zajišťuje vaše sympatie, brnká na předprogramování většiny lidí „pomáhej slabším“ a navíc mu poskytuje plášť nenápadnosti. Skuteční manipulátoři-kabrňáci to zařídí tak, aby vás o pomoc NIKDY nemuseli požádat přímo (to by byla půjčka, ne almužna). A až jejich práci dokončíte, uslyšíte „Já bych od tebe nikdy neočekával, abys pro mě něco takového udělala“.
Jedním z raných signálů, které ve vás mohou zapnout alarm, je podezřele brzké odhalování intimních detailů ze života. Seznámilli jste se právě s pohledným mužem či ženou, kteří vám během čtvrthodinky začnou vyprávět o hlubokých ranách, jež mu způsobilo matčino či otcovo chování v dětství, zadržte na chvíli. Pokud jste jej užuž chtěli zasunout do šuplíku „citlivost, otevřenost a zranitelnost“, nechte si pootevřenou ještě jinou přihrádku: „Emoční manipulátor.“
•Emoční manipulátor nikdy nepřebírá zodpovědnost za to, co se v jeho životě děje. Z jeho vyprávění máte pocit, že nebýt těch hlupáků kolem, byl by již prohlášen za svatého. Nezpozdil by se, nebýt sekretářky, která nevypracovala správně výroční zprávu, a NĚKDO to zkrátka musel předělat (po dvou měsících se náhodou dozvíte, že sekretářka vypracovala špatně výroční zprávu, protože dostala špatné zadání - hádejte od koho).
•Nejvýhodnějším stavem, v jakém vás manipulátor může zastihnout, je vaše nízké sebevědomí. Nejvýhodnějším pro něj samozřejmě. Jeho sarkasmy, urážky a ponižování budou nenápadné stejně jako blecha v posteli - že na vás celou noc řádila, poznáte až ráno z mnoha kousanců. Kousance psychické manipulace se projevují tím, že cítíte sebezpochybňování, nedůvěru ve vlastní schopnosti a strach se projevit. Pokud vás něčí přítomnost zanechává s těmito pocity, zavětřete. Chyba zřejmě není jen ve vašem přijímači."
http://prolevaky.cz/index.php?id=74
.....................................................................................................................
Manipulace tedy není jednání podle vlastního rozhodnutí (i když "manus" znamená ruku a původně to asi tenhle význam mělo). Obecně se jako manipulace chápe jako dovednost, kterou přimějete druhého k určité konkrétní reakci, docela nenápadným způsobem, který ten druhý nerozpozná.
Manipulace je opak bezelstnosti.
Vzpomínám si na jeden pěkný příklad: podomní obchodník zazvoní, otevře mu starší paní, a on jí začne nabízet různé druhy vysavačů. Paní se po celou tu dobu tváří dost neurčitě, skoro to vypadá, že řekne "No já nevím, musela bych se zeptat manžela, co on na to..." V té chvíli se obchodník uchýlí k manipulaci a řekne: "Jistě, tyhle kvalitnější typy jsou dražší, na to nejspíš nebudete mít." Paní na to: "A zrovna ten si vezmu!"
Kdyby věděla něco o tom, čemu se říká manipulace, podívala by se na něj a klidně by řekla: "To máte pravdu, je to pro nás zbytečně drahé" a zavřela by dveře.
Zajímalo by mě, jaký důvod má člověk k tomu, aby se pokoušel nenápadně manipulovat druhé. Vzniká to bezděčně a většinou si to ani neuvědomujeme. Můžeme být i přesvědčení, že to děláme v nejlepším úmyslu, aby to druhému v něčem pomohlo. Jenže průvodním jevem každé manipulace je získání převahy. Nebo je to naopak její hlavní příčinou?
