Neškodnost myšlenky?

[Andrew]

Ikdyž jsem Ruizovy i Tolleho knihy již odložil... (dřív jsem je mnohokrát četl pořád dokola)
Vzpomínám si že Ruiz mluvil o nečem ve smyslu, že mysl a myšlenky jsou jako lovec, který záměrně loví člověka. A že je nutné neustále číhat, číhat, číhat... očekávat útok.

Mysl a myšlenky u mě zůstali nekontrolovatelné. S myslí a myšlenkami bojuji. Je to občasný přítel a nepřítel.
Pokoušel jsem se několikrát neúspěšně a prokouknutí neexistence já. Další pokusy jsem už dávno zavrhl.

Mysli se vyhýbám. Když příjde nějaká černá myšlenka, snažím se utéct jinam. Myslet na něco jiného, zaměstnat se nečím jiným... v naději že za čtvrt hodiny budu už zabraný do něčeho jiného a na původní myšlenky co tam přišla trápit si nevzpomenu.
Někdy to funguje, jindy mám zlou mysl zbytek dne, nebo i x dní po sobě.

Upřímně... ani nevěřím, že lze zneškodnit mysl, aby skutečně myšlenky byli neškodné. Všechno je to příliš reálné. Zranění, strach... jsou dost reálné.


Je tu schopen někdo vysvětlit jak myšlenka může být neškodná?
Rozebrat to tak aby to šlo jasně vidět že není čeho se bát?