Poradna zdarma

To, jestli je někdo vidíme býti láskou, není závislé na jeho duchovní úrovni, na jeho kvalitách, ale na naší vlastní schopnosti být otevřeni Pravdě.

Dalo by se také říci, že to, jestli poznáváme, že je někdo láskou, není závislé na jeho duchovní úrovni, na jeho kvalitách, ale na naší vlastní otevřenosti Pravdě.

Oba pohledy jsou možné, záleží odkud se na to díváme.
Pokud se díváme na individualitu jako na objekt, tak vidíme, jak se proměňuje.
Pokud se díváme na individualitu jako na subjekt, pozorujeme, že náš pohled se mění.
Je tu něco, co se nemění?


Můžeme to (proměnlivě) nazvat láskou.

Láska je to, co dělá z neměnného projev proměnlivého a z proměnlivého neměnné, aniž by sama byla jakkoliv proměnlivá.

Nicméně tady může být ten sen, že láska je tím nejproměnlivějším v tom všem, co je.

Pak tedy to neměnné názvu raději protentokrát TO. Tedy nazývám to proměnlivě, tady někdy tak jindy onak.

Aby bylo jasno, že tedy mluvíme o něčem jiném. O konceptu, kde je láska mostem tam či zpět mluvit neumím.

Návštěvník píše:Pak tedy to neměnné názvu raději protentokrát TO. Tedy nazývám to proměnlivě, tady někdy tak jindy onak.

Aby bylo jasno, že tedy mluvíme o něčem jiném. O konceptu, kde je láska mostem tam či zpět mluvit neumím.

Z pohledu lásky je všechno TO, já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je.

Jana píše:

Návštěvník píše:Pak tedy to neměnné názvu raději protentokrát TO. Tedy nazývám to proměnlivě, tady někdy tak jindy onak.

Aby bylo jasno, že tedy mluvíme o něčem jiném. O konceptu, kde je láska mostem tam či zpět mluvit neumím.

Z pohledu lásky je všechno TO, já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je.

Jani, tady je krásně vidět, jak různé koncepty používáme. No a i když se snažíš, jak píše Petr natřít to všechno na stejno, není to stejné.
Jasně, můžeš vytáhnout argument, že vjádru je všechno vším, neměnné i proměnlivé, růžové i černé, takové i makové.
Pokud se však pohybujeme v prostředí, kde si individualita něco uvědomu, třííbí názora a diskutuje, tedy na disksním fóru, tu mám potřebu poukazovat na TO poněkud přesněji a nerozpplizle. Rozplizlost nikoho nikam nenasměruje, na nic nepoukáže.
Tedy, tak jak jsi psala láska v tvém pojerí je:

Láska je to, co dělá z neměnného projev proměnlivého a z proměnlivého neměnné, aniž by sama byla jakkoliv proměnlivá.

Nicméně tady může být ten sen, že láska je tím nejproměnlivějším v tom všem, co je.

Já psala, že neměnné nazvu TO.
Můj koncept (potažmo Moojiho koncept, který složí k poznání toho, co je za koncepty) je takový:

Neměnné TO, z něj všechno vychází tedy i láska (v tvém pojetí, já chtěla byť jen na okamžik TO nazvat láskou - och jak pošetilé). A teď pozor ve smyslu "vidění jak vědomí", to co je menší, tedy vycházející z TOHO nemůže vidět TO, neboť ve vědomí je vždy vidět obsah vědomí, tedy obsah vědomí nemůže vidět vědomí samo (viz co psal Arikiran o myšce pana Disneyho ).
Tedy k tvé větě:

Z pohledu lásky je všechno TO, já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je.

Z pohledu lásky ( tak, ja byla Tebou definovaná výše) není vidět, co je TO, logicky z toho plyne, že pokud láska říká já jsem TO, neví o čem mluví zná jen obaz nebo odraz TOHO. Nicméně může to, tak vidět.

Tedy můj koncept se liší, proto jsem taky opravovala tu původní větu o tom, jak je kdo láskou ... no, ale to myslela, že mluvíš o TOM.
O lásce nevím zřejmě zhola nic .

Asi to, co jsem napsala vypadá složitě, je v tom přísná logika, ale vlastně to je jednoduché.
Stačí si uvědomit, co je větší. Jak s oblibou říká Mooji "oko samo sebe nevidí." ... to Vám píšu z láskou

ros píše:

Jana píše:

Návštěvník píše:Pak tedy to neměnné názvu raději protentokrát TO. Tedy nazývám to proměnlivě, tady někdy tak jindy onak.

Aby bylo jasno, že tedy mluvíme o něčem jiném. O konceptu, kde je láska mostem tam či zpět mluvit neumím.

Z pohledu lásky je všechno TO, já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je.

Jani, tady je krásně vidět, jak různé koncepty používáme. No a i když se snažíš, jak píše Petr natřít to všechno na stejno, není to stejné.
Jasně, můžeš vytáhnout argument, že vjádru je všechno vším, neměnné i proměnlivé, růžové i černé, takové i makové.
Pokud se však pohybujeme v prostředí, kde si individualita něco uvědomu, třííbí názora a diskutuje, tedy na disksním fóru, tu mám potřebu poukazovat na TO poněkud přesněji a nerozpplizle. Rozplizlost nikoho nikam nenasměruje, na nic nepoukáže.

Tohle možná bude ten zakopanej pes.
Z pohledu iluze oddělenosti, se individualita pohybuje v prostředí. Z pohledu Bytí jsme tím neměnným tichem. Je tady projev, diskuze, ale sama existence je pořád stejná.

Tedy, tak jak jsi psala láska v tvém pojetí je:

Láska je to, co dělá z neměnného projev proměnlivého a z proměnlivého neměnné, aniž by sama byla jakkoliv proměnlivá.

Nicméně tady může být ten sen, že láska je tím nejproměnlivějším v tom všem, co je.

Já psala, že neměnné nazvu TO.
Můj koncept (potažmo Moojiho koncept, který slouží k poznání toho, co je za koncepty) je takový:

Neměnné TO, z něj všechno vychází tedy i láska (v tvém pojetí, já chtěla byť jen na okamžik TO nazvat láskou - och jak pošetilé). A teď pozor ve smyslu "vidění jak vědomí", to co je menší, tedy vycházející z TOHO nemůže vidět TO, neboť ve vědomí je vždy vidět obsah vědomí, tedy obsah vědomí nemůže vidět vědomí samo (viz co psal Arikiran o myšce pana Disneyho ).
Tedy k tvé větě:

Z pohledu lásky je všechno TO, já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je.

Z pohledu lásky ( tak, ja byla Tebou definovaná výše) není vidět, co je TO, logicky z toho plyne, že pokud láska říká já jsem TO, neví o čem mluví zná jen obaz nebo odraz TOHO. Nicméně může to, tak vidět.

Tedy můj koncept se liší, proto jsem taky opravovala tu původní větu o tom, jak je kdo láskou ... no, ale to myslela, že mluvíš o TOM.
O lásce nevím zřejmě zhola nic .

Asi to, co jsem napsala vypadá složitě, je v tom přísná logika, ale vlastně to je jednoduché.
Stačí si uvědomit, co je větší. Jak s oblibou říká Mooji "oko samo sebe nevidí." ... to Vám píšu z láskou

Zkusím tomu složitému, co tady píšeš, porozumět a říci svými slovy:

Z pohledu lásky je všechno TO, já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je.

Z pohledu lásky ( tak, ja byla Tebou definovaná výše) není vidět, co je TO, logicky z toho plyne, že pokud láska říká já jsem TO, neví o čem mluví zná jen obaz nebo odraz TOHO. Nicméně může to, tak vidět.

V okamžiku, kdy je vědomé, že sama existence je láskou, je láskou absolutně všechno, co existuje. Tím pádem je nesmírně jednoduché poznávat všechno jako TO jedno, stejné.

Tedy můj koncept se liší, proto jsem taky opravovala tu původní větu o tom, jak je kdo láskou ... no, ale to myslela, že mluvíš o TOM.

Tenhle text:

To, jestli je někdo láskou, není závislé na jeho duchovní úrovni, na jeho kvalitách, ale na naší vlastní schopnosti být otevřeni Pravdě.

jsi opravila na tohle:

To, jestli je někdo vidíme býti láskou, není závislé na jeho duchovní úrovni, na jeho kvalitách, ale na naší vlastní schopnosti být otevřeni Pravdě.

Opravila jsi to správně. Ale ta věta byla takhle napsaná schválně, protože to byla reakce na větu:

nejvyšší úrovní POMOCI je BÝT LÁSKOU

Ono se to jeví tak, že je to pokyn pro někoho druhého, dosáhnout tak vysoké duchovní úrovně a pak teprve můžeš pomáhat. A ta věta měla upozornit na to, že při otevřenosti Pravdě ty bytosti láskou jsou, aniž by bylo třeba o něco takového usilovat. Podotkla jsi správně "vidíme". Ty bytosti se tím, čím jsou, nestaly díky našemu probuzení, pouze se objevuje možnost to poznávat. Ale z pohledu individuality se to jeví tak, že něco celý čas láskou není a najednou se to láskou stane.

Asi to, co jsem napsala vypadá složitě, je v tom přísná logika, ale vlastně to je jednoduché.
Stačí si uvědomit, co je větší. Jak s oblibou říká Mooji "oko samo sebe nevidí." ... to Vám píšu z láskou

Zkus mi ještě jednou polopaticky napsat, co míníš tím větší. Poměřuješ TO a lásku?

Zkus mi ještě jednou polopaticky napsat, co míníš tím větší. Poměřuješ TO a lásku?

Tak mi řekni, co jsou pro Tebe ty pojmy.

Já zkusila nazvat TO láskou ... Láska jako jedno z jmen pro neopojnenavatelné.
tys na to napsala:
Láska je to, co dělá z neměnného projev proměnlivého a z proměnlivého neměnné, aniž by sama byla jakkoliv proměnlivá.
Což pro mě znamenalo, že lásku redukuješ na jakýsi aspekt proměny ... možná je to nedorozumnění tady, protože s proměnami, o kterých píšeš nemám žádnou zkušenost.

Návštěvník píše:

Zkus mi ještě jednou polopaticky napsat, co míníš tím větší. Poměřuješ TO a lásku?

Tak mi řekni, co jsou pro Tebe ty pojmy.

Já zkusila nazvat TO láskou ... Láska jako jedno z jmen pro neopojnenavatelné.
tys na to napsala:
Láska je to, co dělá z neměnného projev proměnlivého a z proměnlivého neměnné, aniž by sama byla jakkoliv proměnlivá.
Což pro mě znamenalo, že lásku redukuješ na jakýsi aspekt proměny ...

a zároveň neproměny.

možná je to nedorozumění tady, protože s proměnami, o kterých píšeš nemám žádnou zkušenost.

Zkušenost s tím máš. Tvé děti jsou Tvou láskou ať jsou čisté, špinavé, menší nebo trochu povyrostlé, doma, nebo lítají někde venku...
Tedy i to vědomí proměnlivosti je stejným vědomím neproměnlivé lásky. A zrovna tak jakýkoliv impulz projevu vychází z té neproměnlivosti (je v jádru pořád stejná), vychází z vědomí lásky (i když může být nevědomá, ale v pozadí veškerého projevu ji lze najít).

Podle toho, co píšeš a jak barvitě lásku popisuješ, tedy v pojetí tvých pojmů, které jsi mi nevyvrátila, je láska menší než TO. Musí být zřena, aby mohla být tak barvitě popsána a je-li zřena je obsahem vědomí.

O TOM nemohu nic říct, nemůže být zřeno, není obsahem vědomí.

ros píše:Podle toho, co píšeš a jak barvitě lásku popisuješ, tedy v pojetí tvých pojmů, které jsi mi nevyvrátila, je láska menší než TO. Musí být zřena, aby mohla být tak barvitě popsána a je-li zřena je obsahem vědomí.

O TOM nemohu nic říct, nemůže být zřeno, není obsahem vědomí.

Je to tak, jak říkáš, i není. Ve spánku beze snů je tady jen Brahman, když se ráno probudí svět, porobudí se Atman, ale ve své podstatě je obojí stejné. Tedy Atman je Brahman.

To vědomí, že je existence v jakékoliv projevené i neprojevené podobě láskou, je stejným blahem a krásou v srdci, jakým je Vědomí ve spánku beze snů, kdy o lásce nemůže být řeč.

Ros, díky moc za tu otázku. Pomohlo to ujasnit, jak to je.

To zářící srdce je brahman, to Já v něm, které je tomu všemu tady přítomno, je atman. Pak je tady ještě něco dalšího, nesmírně osvobozujícího, něco, co je z pohledu individuality naprosto nepřijatelné, něco, co dalo zakusit Honzamovo experimentování. Ale v jádru je to to, čím skutečně jsem. Tedy ve skutečnosti je to Jedno, co tady je. I kdyby zmizel atman se světem a zůstal jen brahman - zářící srdce a i kdyby zmizel brahman a zůstalo jen to nenarozené Honzamovo dítě, to nenarozené dítě svých rodičů, kterému říká Maharadž parabrahman.

"Prožívat Parabrahman budete ve chvíli, když bytí (vědomí sebe sama) zapomene na sebe. Vědomí sebe sama není
váš skutečný stav, je to výsledek potravinami vyživovaného těla a vy, Absolutno, tím nejste."
Maharadž

Za otázku .. není zač.
Klidně posloužím další
Píšeš, že dodo k ujasnění:

To zářící srdce je brahman, to Já v něm, které je tomu všemu tady přítomno, je atman.

Vykreslila jsi svým popisem nádherný obraz, vidíš to nebo nevidíš?
tedy:
1) vidíš to, co popisuješ?
2) vidíš, že svým popisem vytváříš obraz?

Za otázku .. není zač.
Klidně posloužím další
Píšeš, že dodo k ujasnění:

To zářící srdce je brahman, to Já v něm, které je tomu všemu tady přítomno, je atman.

Vykreslila jsi svým popisem nádherný obraz, vidíš to nebo nevidíš?
tedy:
1) vidíš to, co popisuješ?
2) vidíš, že svým popisem vytváříš obraz?

ros píše:Za otázku .. není zač.
Klidně posloužím další
Píšeš, že dodo k ujasnění:

To zářící srdce je brahman, to Já v něm, které je tomu všemu tady přítomno, je atman.

Vykreslila jsi svým popisem nádherný obraz, vidíš to nebo nevidíš?
tedy:
1) vidíš to, co popisuješ?
2) vidíš, že svým popisem vytváříš obraz?

Ros, je to jen popis, jakmile z toho uděláš objekt pro pozorování, už je tady oddělenost.

Aby to bylo poznávané jako TO, může to být jen vědomé.

OK,
tedy aspoň oppověď na otázku č. 1.
Mimo zaklínadlo: "může to být jen vědomé", pro mě znamená je to vědomé = ve vědomí.
A právě, kde se bere ten popis? Už ty se tím popisem od toho odděluješ!

rosada píše:OK,
tedy aspoň oppověď na otázku č. 1.
Mimo zaklínadlo: "může to být jen vědomé", pro mě znamená je to vědomé = ve vědomí.
A právě, kde se bere ten popis? Už ty se tím popisem od toho odděluješ!

Ne, zůstávám stále TO.

Zeptej se Moojiho, jestli se od toho, čím skutečně je, musí sám oddělit, aby tady mohl být popis toho.

Zůstává stále nehnutý. Nicméně popis tady je. Zůstává tím tichem, které nic nepopisuje.

I když mluví, tak je ticho.

Jana píše:

rosada píše:OK,
tedy aspoň oppověď na otázku č. 1.
Mimo zaklínadlo: "může to být jen vědomé", pro mě znamená je to vědomé = ve vědomí.
A právě, kde se bere ten popis? Už ty se tím popisem od toho odděluješ!

Ne, zůstávám stále TO.

Zeptej se Moojiho, jestli se od toho, čím skutečně je, musí sám oddělit, aby tady mohl být popis toho.

Zůstává stále nehnutý. Nicméně popis tady je. Zůstává tím tichem, které nic nepopisuje.

I když mluví, tak je ticho.

Mooji nikdy nepopisuje sebe! Protože, jak říká oko samo sebe nevidí.
To, co popisuješ nejsi ty. Mooji, to ví. A často na to upozorňoje. Kdykoliv někdo začne něco popisovat, nadhodí a vidí to, co popisuješ? A taková byla i má otázka:
Vidíš to, co popisuješ?