Ego a emoce

[Návštěvník]

Může být i milující ego?

[quarnum]

Myslím, že může, ale nevím v jakém rozmezí. V knize "84" od Orwela dopustí, aby padla škoda jinému, když hrozí kousnutí od potkana.

[Návštěvník]

může být láska sobecká?

[rosada]

Ano - v mnoha podobách a rolích: Matka, milenka, dcera, otec, milenec, syn...další rodinné a přátelská vztahy, láska k firmě kterou jsem vybudoval, láska k pejskovi, láska k vlastní zahrádce, třeba i láska v vlasti ...

[rosada]

může být láska sobecká?

Podle toho, co myslíš slovem láska

[Návštěvník]

Nepoznáváme jen odlesky lásky, když milujeme sobecky? Je sobecká láska ještě vůbec láska?

[nop]

Ano - v mnoha podobách a rolích: Matka, milenka, dcera, otec, milenec, syn...další rodinné a přátelská vztahy, láska k firmě kterou jsem vybudoval, láska k pejskovi, láska k vlastní zahrádce, třeba i láska v vlasti ...

Jsu i lásky nesobecké jako je v diskuzi na fóru Jitřní země /cituji/:

Re: Soucit a neosobní přání štěstí

Příspěvek od milipino » ned 20. led 2013 23:26:21
Na okraj k úvaze Trungpy o soucitu a lásce. Kdo komu chce dobro?
Kdysi ve mně vyplynul příklad o nezištné lásce z úvah a ze vzpomínek v pomalém porovnání se skutečností z více případů ze života.
Když žena řekne mužovi, že mu přeje opravdové štěstí (a chce si ho vzít), co by se v takovém případě stalo, kdyby jí předložil tuto úvahu:
„Mám někoho rád, a když mi přeješ štěstí, půjdeš nám za družičku?“ Totiž můžeme někomu říkat „přeji ti štěstí“ a myslet na štěstí obou, tedy spolu. Až ta žena bude někomu přát štěstí bez sebe ale s jinou, půjde jim za družičku beze smutku. Jinak se může stát, že bude mít žal z toho, že se toho štěstí v životě nemůže sama zúčastnit.
Když matka chystá svatbu synovi, přeje mu to, ale sama si ho nebere, zůstane v pozadí, nechá blízké místo jiné ženě. Když sestra pomáhá s přípravou svatby svému bratrovi, také si ho nebere. Přeje mu štěstí s jinou ženou.
Takže přát někomu štěstí tak, že se mne to netýká, to je ryzí přání neosobní povahy.
Mohu říci „přeji ti štěstí se mnou“ a mohu říci „přeji ti štěstí, ať s kýmkoliv mimo mne“.
Ale řečeno lidsky: ptát se druhého člověka „budeš mi přát štěstí, když v tom nebudeš?“ to je téma, které je trochu náročné na takt v jednání.

[nop]

Nepoznáváme jen odlesky lásky, když milujeme sobecky? Je sobecká láska ještě vůbec láska?

Řekl bych, že pravou láskou může být i sobecká láska, jen ty vazby... ách Bóže !

[Návštěvník]

říká se, že sobecká láska nemá soka
ale milovat někoho sobecky znamená mít soky zajištěné
jestli sobecká láska k druhému není spíš chtění někoho jen pro sebe
a jestli sobecká láska k sobě není jen strachem o sebe?

[PánBů]

Nevim a nezesložiťujete si to trochu?

Ta pravá Láska je přece jenom jedna. Bezpodmínečná všeobjímající všemilující.
Taková láska se může spojit s čímkoliv třeba i se sobectvím. Láska zůstane láskou ale co to vznikne tim spojenim? Mě to zní zajmavě takže to spojení jistě vznikne z lásky ale láska už to nebude když jsme si to definovali jinak.

[rafael]

Může být i milující ego?

odpově´d je velice jednoduchá.. kdo miluje?? já.. ego si odpoví ego miluje.. já miluji tebe je projevem ega, ničeho jiného..

[irulan]

Může být i milující ego?

odpově´d je velice jednoduchá.. kdo miluje?? já.. ego si odpoví ego miluje.. já miluji tebe je projevem ega, ničeho jiného..

Tedy lež?

[teonik]

milování je podle mě záležitost vědomí

vše,co má vědomí,může milovat a miluje...

stejně jako vše,co má vědomí,žije

vše sílí a poznává

právě díky lásce a životu

at už se rozprskne kamkoli do universa

a třeba i do ega
.....................