K zamyšlení
Příspěvek od Tara » pon 25. lis 2013 10:38:10
Ztišením vstupujeme do neprojeveného - klidového aspektu nás samých, což přináší úplně nový náhled na Život. Stejně jako má oceán jiný náhled na sebe, než jaký mají vlny náhled na oceán. Podobně také bude mít oceán jiný náhled na vlnu, než jaký je náhled oné vlny na sebe samu.
Pro představu si můžete zkusit projektovat svoji mysl do některé z těch vln na oceánu. Nyní má jedna z těch vln vaše všední myšlenky. Představte si to. Jakou mají hodnotu? Co myšlenky jedné vlny mohou ovlivnit? Co na nich záleží?
Třeba je tam existencionalistická vlna: "ach jo, jsme neodvratně hnány ke břehu, všechny umřeme, není žádný onen svět, život je nesmyslný" ... to je existencionalistická vlna. Hned vedle je duchovní vlna: "jednoho dne ascendujeme všichni z oceánu a půjdeme tam, kde to bude sakramentsky lepší než tady!" A těch zbylých devadesát devět procent vln se prostě bude hádat mezi sebou. "Hej ty tam, já jsem lepší než ty!" A pak jsou třeba skupiny vln - "my jsme americké vlny, jsme ty nejlepší!" Nebo: "my jsme buddhistické vlny!"
... Nepřipadá vám to šílené? Neděláme právě tohle neustále? Nemá to naprosto smysl! Je to jen tlachání. Nic to neovlivní.. A tohle šílenství je to, čím většina lidí definuje sama sebe i svůj vlastní život ..
A pak tam je vlna, která běží po povrchu oceánu a hledá osvícení. Hledá svůj zdroj. Je to něco jako konečná forma šílenství. Je zde vlna, která je složená z vody a snaží se navrátit zpět k vodě.
Jen si to představte, jak některé vlny sedí na tom oceánu a mají nohy složené do preclíku, zkoušejíc se vrátit k vodě. Představte si, že se jdete koupat k moři a vidíte tam tyto vlny složené do preclíku, snažící se být klidné. A vy byste na ně volali: "ahoj, co děláte?" A ony by vážně říkaly: "hledáme oceán!" A vy na to: "a kolik času to vezme?" .. "Nevíme, ale tahle preclíková pozice nám pomůže.."
Chci jen říci, že jsme absolutní komedianti. Sami sobě děláme kanadský žertík zvaný 'náš život'. Hlavně tím, že si namluvíme, že tam někde je nějaké místo, jinde než zde, kam se máme dostat. Tahle myšlenka, že je nějaké jiné místo, kam se musíme dostat, je to jediné co pohání ten šílený hon. Bez ní toto stíhání ustane a pak teprve je možné rozpoznat z čeho se skládáme. Že čisté Bytí, čiré Vědomí je podstatou naší existence.
A pokud vzdáme ten hon na cosi, pak teprve začneme poznávat, náhle či postupně, že TOHLE JE ONO, že JÁ JSEM, že já jsem TO ... Jen pouhým obrácením pozornosti na To, na ten čistý, bdělý, probuzený Prostor. Všechna tato slova mohou být matoucí, ale pokud se opravdu podíváte, zjistíte jak skandálně jednoduché to je !!
Popravdě, oceán si o vlnu nedělá starosti. Ví, že se nemá kde ztratit. Může se vlnit přes celý oceán, ale nikdy neopustí oceán. Může mít po cestě nějaké srážky, nějaká šplouchnutí, může přestat existovat, což se všem vlnám nakonec neodvolatelně stane ... dokonce i velké vlny tsunami nakonec skončí. Ale žádná vlna se nemůže dostat mimo Život, mimo oceán. Ani nemohou umřít, jen se prostě ... utiší.
Adyashanti*
viewtopic.php?f=273&t=2899
