Poradna zdarma

Co s tím? Celý život hledám krásné a čisté, pravdivé místo - po dlouhém hledání takové místo nacházím. Stavím si na něm napřed malý domek, pak velký dům, potom palác, chrám, věže sahají až do nebes a já jsem tam doma s jistotou, že to dlouho hledané je konečně tady, navždy a navěky, že to už nikdy nebude jinak. A pak najednou - prasklina v jedné stěně...ve druhé stěně...zafouká vítr a věže z křišťálu se řítí, střepy padají a já s nimi do hluboké propasti, do nekonečné tmy. Když se konečně můžu postavit na nohy a trochu se rozhlédnout, vidím, že jsem v poušti, a že ten můj nádherný chrám byl celý z písku...Že všechno byla iluze, že všechno byla lež... Že skutečná PRAVDA je právě tohle - že stojím po kolena v písku, v očích mě škrábe a přede mnou je nekonečná cesta, o které ani nevím, kam vede.
Vlastně ani nevím, jestli potřebuju poradit.
Možná se jenom svěřit.
Šla jsem po nějaké cestě, věřila v to, co dělám a žiju a najednou to není; jako by to nebylo nikdy. Najednou je jenom ta PRAVDA bez přívlastků, úplně přesně taková, jaká je.

ahoj
nevím,jestli je to k věci,ale mě se líbí,co řekl Proust:

nové místo nenajdeš opuštěním starého,ale pomocí nových očí!

zdarec

allmond píše:Co s tím? Celý život hledám krásné a čisté, pravdivé místo - po dlouhém hledání takové místo nacházím. Stavím si na něm napřed malý domek, pak velký dům, potom palác, chrám, věže sahají až do nebes a já jsem tam doma s jistotou, že to dlouho hledané je konečně tady, navždy a navěky, že to už nikdy nebude jinak. A pak najednou - prasklina v jedné stěně...ve druhé stěně...zafouká vítr a věže z křišťálu se řítí, střepy padají a já s nimi do hluboké propasti, do nekonečné tmy. Když se konečně můžu postavit na nohy a trochu se rozhlédnout, vidím, že jsem v poušti, a že ten můj nádherný chrám byl celý z písku...Že všechno byla iluze, že všechno byla lež... Že skutečná PRAVDA je právě tohle - že stojím po kolena v písku, v očích mě škrábe a přede mnou je nekonečná cesta, o které ani nevím, kam vede.
Vlastně ani nevím, jestli potřebuju poradit.
Možná se jenom svěřit.
Šla jsem po nějaké cestě, věřila v to, co dělám a žiju a najednou to není; jako by to nebylo nikdy. Najednou je jenom ta PRAVDA bez přívlastků, úplně přesně taková, jaká je.

znám velmi dobře a nitěrně důvěrně, přesně tady jsem

J.

allmond píše:Co s tím? ...

Říci tomu ANO

teonik píše:ahoj
nevím,jestli je to k věci,ale mě se líbí,co řekl Proust:

nové místo nenajdeš opuštěním starého,ale pomocí nových očí!

zdarec

Staré a nové vždycky spolu souvisí.
Nový pohled znamená opuštění starého

anebo

rozpoznáním chybnosti či neúplnosti starého pohledu
slábne lpění na tom dosavadním,

může tak dojít k opuštění starého
a otevřeme se možnosti nových pohledů

ahoj lg
jj,zrovna ted sem dal o výměně starého za nové něco na maranon,od kryona

taková symbioza obojího

koukni,máš-li chut

zdarec

"Cesta pustinou není oklika.
Kdo si neprotrpěl prázdnotu,
nevypořádá se ani s plností;
kdo nikdy nesešel z cesty,
neváží si rozcestníků."

Friedrich Schwanecke

Protož tolik povolaných,
málo vyvolených.

No právě.

A tak tomu vždy bylo, je a nadále i bude.
Stále je někdo, kdo těm dalším vysvětluje, jak je to s tím Jediným je, vysvětloval to před tisíci lety, v současnosti a jistě to bude vysvětlovat i v budoucnosti.
Že to vysvětluje podle toho, jak tomu on sám porozuměl, je naprosto vedlejší.
Panteony bohů, jejich obrazů, soch, plastik, nauk, to na všech kontinentech dokazují.

A ty?

Co ty?

Návštěvník píše:A ty?

Co ty?

Co já?
K čemu to potřebuješ znát?

kdybychom si uvědomovali,že sme jedním,psali bychom si o tom?

Může tady být uvědomění toho a zároveň i to psaní?

teonik píše:kdybychom si uvědomovali,že sme jedním,psali bychom si o tom?

Spíše bychom se společně bavili o něčem zajímavém,
než abychom se popisovali.

teonik píše:kdybychom si uvědomovali,že sme jedním,psali bychom si o tom?

Ne.

Píšeme si, když si Jediný uvědomuje, že je mnohými.

Návštěvník píše:Může tady být uvědomění toho a zároveň i to psaní?

Koho se ptáš? Jediného, kterým jsi?

Petra píše:

"Píšeme si, když si Jediný uvědomuje, že je mnohými...."

já to vidím trochu strukturovaně:

existuje Něco....to si uvědomuje,že je Jedním
tento Jeden si uvědomuje že je čtyřma Druhýma
každý z těchto Druhých si uvědomuje,že je čtyřma Třetíma
každý z těchto Třetích si uvědomuje,že je 144 Čtvrtými
a každý ze Čtvrtých je milionem Pátých
...
a někde ještě dál ve tvoření sem já-forma člověk
mé pravé Já ovšem sahá až k těm vyšším vrstvám,ba až k tomu Něčemu

tendence sou dvě:
1-uvědomovat se dál a dál do Stvoření,separovat se,dělit a fragmentovat...
a
2-jít cestou zpět,Domů,skrze vyšší vrstvu až úplně na Začátek do toho Něčeho

těmto tendencím odpovídají Časové Cykly:tam a zpět,tam a zpět...

no a ted dozrává Cyklus Tam a začíná Cyklus Zpět

Díky všem : )
Vaše nápady jsou nádherné, úžasné, skvělé : )
Řekla jsem tomu "ano" a podívala se novýma očima a najednou to všechno dává smysl.
Ztráta je někdy velký dar a já jsem se podruhé v životě narodila : ) tentokrát sama sobě.
Mám radost - díky za vaši účast.

almando píše:Díky všem : )
Vaše nápady jsou nádherné, úžasné, skvělé : )
Řekla jsem tomu "ano" a podívala se novýma očima a najednou to všechno dává smysl.
Ztráta je někdy velký dar a já jsem se podruhé v životě narodila : ) tentokrát sama sobě.
Mám radost - díky za vaši účast.

to ti přeju

J.