Zájem o motivace, proč děláme to, co děláme, může vést k překvapivým zjištěním, do jak velké míry nás ovládá limbický mozkový systém svým vrozeným sebezáchovným naprogramováním, aniž bychom to vůbec tušili.
Začne tak velké dobrodružství: objevila se možnost nejednat dál (nevědomky a v nejlepším úmyslu) podle navyklých sebeobranných instinktů našeho limbického systému a zkoušet je začít v sobě rozpoznávat. Teprve pak se můžou začít s láskou přijímat, každý ten doteď neuvědomovaný sebeobranný instinkt rozpoznat, uvítat, obejmout ho, - dát mu prostor, aby se plně mohl rozvinout....Tichým, přátelským, zcela neosobním pozorováním (jako když pozorujeme temperamentní kačenu na rybníku, mávající energicky peřím) se po chvíli sám vytratí... rozpustil se. Když se objeví příště, je už slabší, a nakonec se přestane objevovat vůbec.
Tak se dá prohlubováním schopností našich čelních laloků postupně přijímat ve vědomí všechno, co jsme si dosud v sobě vůbec neuvědomovali, co jsme pokaždé automaticky potlačili něčím pozitivním. V nejlepším úmyslu jsme tak ponechávali limbickému systému moc, aby za nás v jednotlivých situacích zaktivoval potřebné sebeobranné motivace, o kterých jsme neměli ani tušení.
Přirozeně v tom můžeme pokračovat i dál – jako většina lidské populace – a využívat jen tu část schopností svých čelních laloků, která ve spolupráci se starší části mozku vytváří plány, postupy a programy, jak se stát lepším a úspěšnějším, kdy motivací je stále ještě nevědomá potřeba našeho "já" zabezpečit se tím, že budeme O.K. a "in" – ať v oblasti duchovní, nebo v kterékoliv jiné.
Druhá možnost je zkusit naslouchat těm, kteří cestou rozpouštění vnitřních překážek spokojeného života sami prošli, a učit se postupně rozpoznávat jednotlivé vlastní motivace, instinktivně zaměřené na přežití, stopovat je podle emocí, které v nás vyvolávají, zkoušet inovovat svoje přístupy a objevovat tak metodou zkouška-omyl možnosti, jak zareagovat jinak než minule.
Během doby se začne ukazovat, co všechno ve svém životě člověk předtím bezděčně odmítal, aniž si to uvědomoval, a s prohlubujícím se přijímáním je tu najednou i schopnost úspěšně řešit pracovní i soukromé záležitosti s daleko menším vynaložením energie než dřív a mnohem přínosnějším způsobem pro všechny zúčastněné. Takový člověk neutíká ze světa a přesto, že se neřídí nějakou duchovní doktrínou s cílem dosáhnout sebevlády a dalších duchovních cílů, přestává postupně jednat pod vlivem navyklých zautomatizovaných reakcí. Mizí nevědomá potřeba manipulovat sebou i druhými, mizí konflikty a pocity nespokojenosti, které jeho jednání předtím vyvolávalo; během jeho účasti na denním provozu se bez ohledu na okolnosti stále častěji objevuje bezdůvodná spokojenost, uvolněnost, mír spolu se schopností snadno se dohodnout a objevovat optimální řešení. Není to nic nového pod sluncem, lidé se o to pokoušejí odedávna. Říká se tomu: žít ve světě a nebýt z něho.
Pokračování:
viewtopic.php?f=333&t=7869&start=20#p130749viewtopic.php?f=333&t=7869&start=20#p130757viewtopic.php?f=333&t=7869&start=20#p130762viewtopic.php?f=333&t=7869&p=130776#p130776viewtopic.php?f=333&t=7869&p=130791#p130791