Jana píše:Empatie je schopnost vnímat v sobě to, co prožívá druhý člověk.
Trpící člověk nabízí empatickým bližním utrpení.
On ho nikomu nenabízí. Prožívá utrpení, protože ho z nějakých důvodů postihlo.
Duševní a fyzická bolest mají společné jedno: prostě to bolí. Stejně jako bolest fyzická má i duševní bolest svou příčinu; ta je buď zjevná, nebo rozpoznatelná není, a člověk s tím nic nenadělá. Bolí ho to... i když by se toho moc rád zbavil.
Empatický člověk cítí, jasně vnímá, co prožívá ten druhý, ale protože sám není sám utopený v jeho bolestném stavu, který z vlastní zkušenosti dobře zná, je mu přístupný i širší pohled na jeho situaci, pohled, který může být hojivý, nápomocný - pokud o něj ten druhý projeví zájem: může umožnit, aby ten druhý postupně sám objevil eventuální východiska a řešení, kterých si pod vlivem svého stavu nedokázal všimnout.
Neválcuješ ho optimistickými doporučeními a výzvami, co by měl, protože jasně vidíš, že v jeho stavu by mu to nebylo naprosto k ničemu. Ale můžeš mu říct, že není sám, kdo prochází podobnou situací, a že vždycky se dodatečně ukázalo, že to nebylo nesmyslné utrpení. Že nás to má přimět k nějakému hlubšímu pochopení, proč to nastalo, čím jsme si to sami přitáhli... že i takovýma bolestnýma karmickýma zkušenostma nás vede k Sobě On. Přirozeně mu svitne naděje, zeptá se, co mi tehdy došlo ... ... a pak postupně ožívá, protože si svou situaci začíná uvědomovat z širšího pohledu, dochází mu, jaký to má asi smysl, co si doteď u sebe neuvědomoval, a taky že existují různé možnosti, jak teď dál...
Kolikrát pak otevřeně řekne, že bez toho trápení by si to všechno asi neuvědomil. A odchází v úplně jiném stavu, než přišel.
I mně, když jsem bývala na dně, pomáhalo setkání s někým empatickým, kdo nestlal rozumem, co bych měla a co ne, ale plně mi rozuměl, protože podobnýma zkušenostma taky sám prošel. Poznala jsem tehdy na vlastní kůži, že bez účasti empatického člověka bych se v tom byla asi topila mnohem delší dobu.
V současné době, kdy jsou celkové transformační energie mnohem silnější než kdy předtím, prochází podobnýma zkušenostma řada lidí v mém okolí. Vývoj se opravdu urychluje a díky tomu, že přibývá probouzejících se, přibývá i těch, kteří dokážou druhým podat pomocnou ruku - když je o to někdo požádá.
Je asi zbytečné dodávat, že je to něco úplně jiného než propagování duchovna podle vlastních představ. Každý člověk je jiný, každý potřebuje v dané chvíli něco trochu jiného, co by mu mohlo pootevřít cestu k pochopení, jak dál. Poznat, co to je, je možné právě jen díky hluboké, skutečné empatii.
