Inu země je živoděním bohatá
někdy sladká, zlatá a jindy rohatá
onehdy v lese potkal jsem lamu
velký uši a uslintanou tlamu
čuměl jak vrána
a že půjde domů s náma
klackem ani kamenem, nemohl jsem ho zahnat
tak se snažil a láska k němu mi nedala,
nemohl jsem jej zklamat
Má to jen dočasu
a ví to dost dobře
teď čumí do noťasu
a bojí se být v hrobě