spokojenost

[lama]

Mně dělalo spíš problém poznat, že jsem nespokojená a s čím. Něco asi nebylo v pořádku, ale já jsem si to neuvědomovala - asi kvůli mé rovině trpělivosti. Nakonec to vedlo obvykle k nějaké "explozi" - potom jsem se sice cítila lépe, ale ty "trosky"... Probíhalo to nevědomě.
Zjistila jsem tedy, že je pro mne velmi důležité zjistit, uvědomit si včas, že jsem nespokojená. Ale i když jsem poznala, že jsem s něčím nespokojená, tak jsem třeba dva roky říkala: To mi vadí, takhle nemohu žít...(ta rovina trpělivosti), než jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat. Vědomě.

[lama]

Díky za sdílení.

Říká se, že normální, průměrný člověk chce být šťastný. ( Pod pojmem štěstí si každý představuje, nebo cítí něco jiného )
A přesto jsme ochotni prožívat určitý čas vědomé utrpení. (tedy minimálně já a Petra :-) )
Přijde mi to zajímavé.
Přesto, že máme v sobě zakódovaný program k tendenci ke štěstí .... k nebi .... jsme ochotni setrvávat vědomě v pekle.
Zodpovězení by mohlo řadu věcí vysvětlit.

[.Petra]

Díky za sdílení.

Říká se, že normální, průměrný člověk chce být šťastný. ( Pod pojmem štěstí si každý představuje, nebo cítí něco jiného )
A přesto jsme ochotni prožívat určitý čas vědomé utrpení. (tedy minimálně já a Petra :-) )
Přijde mi to zajímavé.

Tak jednoduše to nevidím. Neměla jsem nikdy pocit, že trpím. Spíš pocit, že něco k tomu, jaká jsem, patří a něco ne. Šlo o to, co převažuje. Když začalo převažovat to, co ke mně nepatří, tak přišlo rozhodnutí to změnit, protože harmonie byla závažně narušena.

Přesto, že máme v sobě zakódovaný program k tendenci ke štěstí .... k nebi .... jsme ochotni setrvávat vědomě v pekle.

Ono ze začátku to je nebe, ale pomalu se to může začít měnit směrem peklo...Ale tak daleko jsem to nikdy nenechala dojít...

Zodpovězení by mohlo řadu věcí vysvětlit.

Když se nebe mění v peklo, tak dlouho čekám, jestli se to zase nemůže měnit opačným směrem...

[.Petra]

Přesto, že máme v sobě zakódovaný program k tendenci ke štěstí .... k nebi .... jsme ochotni setrvávat vědomě v pekle.
Zodpovězení by mohlo řadu věcí vysvětlit.

Lída to řeší tak, že peklo (pro mne výraz pro něco velmi nepříjemného) jako peklo nevnímá.
To mi nepřipadá optimální. Já to k peklu nenechám dojít. Proto ten výraz normálně ani nepoužívám, akorát jsem se snažila přejít na tvůj způsob vyjadřování. Zřejmě to byla chyba.

[lama]

Díky za sdílení.

Říká se, že normální, průměrný člověk chce být šťastný. ( Pod pojmem štěstí si každý představuje, nebo cítí něco jiného )
A přesto jsme ochotni prožívat určitý čas vědomé utrpení. (tedy minimálně já a Petra :-) )
Přijde mi to zajímavé

.

Tak jednoduše to nevidím. Neměla jsem nikdy pocit, že trpím. Spíš pocit, že něco k tomu, jaká jsem, patří a něco ne. Šlo o to, co převažuje. Když začalo převažovat to, co ke mně nepatří, tak přišlo rozhodnutí to změnit, protože harmonie byla závažně narušena.

.
Souhlasím, že to není jednoduché.
Pokusil jsem se načrtnout úsečku příjemné - nepříjemné, nebe - peklo. Tedy od extrému do extrému. Pocity, které zažíváme pak můžeme definovat vzhledem k našemu vnímání na této úsečce. Každý má tuto úsečku jinak. Někdo může mít rád vyndavání nervu z vlastního zubu, jiný se při tom příjemně necítí.
Celé jsem to postavil na tom, že člověk má nějakým způsobem zakódováno, že chce být šťastný. Většina normálních lidí, alespoň co znám, to má spojeno s pocitem. Tedy vlastně interpretuje si úsečku příjemné - nepříjemné jako štěstí - utrpení (nebe - peklo).
Zajímavé pro mne je to, že lidé kterým se stav na té úsečce LEHCE přenese od středu směrem k "nepříjemnému", jsou schopni v tomto stavu vědomě setrvat. Tedy přesto, že je moje tendence spíše se cítit příjemně - harmonicky, než nepříjemně - disharmonicky, jsem ochoten se po nějakou dobu cítit mírně nepříjemně - disharmonicky.

Když se nebe mění v peklo, tak dlouho čekám, jestli se to zase nemůže měnit opačným směrem...

Ano. Rozumím tomu symbolicky. Jsem ochoten z určitých důvodů vědomě obětovat sám svoji vnitřní harmonii. Třeba z důvodu víry v obrat k lepšímu, z důvodu sounáležitosti s nějakým vyšším celkem (rodina, děti) .... atd... Tyto důvody se mi zdají zajímavé.

[lama]

Přesto, že máme v sobě zakódovaný program k tendenci ke štěstí .... k nebi .... jsme ochotni setrvávat vědomě v pekle.
Zodpovězení by mohlo řadu věcí vysvětlit.

Lída to řeší tak, že peklo (pro mne výraz pro něco velmi nepříjemného) jako peklo nevnímá.
To mi nepřipadá optimální. Já to k peklu nenechám dojít. Proto ten výraz normálně ani nepoužívám, akorát jsem se snažila přejít na tvůj způsob vyjadřování. Zřejmě to byla chyba.

Samozřejmě to můžeš posoudit jen sama.
Zajímají mne konkrétní životní záležitosti běžných lidí, nikoliv jak je to "údajně jedině správně". Nebo jak to má někdo "špatně" podle jakýchsi "pravidel", která jsou momentálně "v módě".
Necítím potřebu tady někomu něco radit. O mou radu tady nikdo nestojí. Jestli si někdo myslí, že to má nebo ví lépe a duchovněji .... tak ať si poslouží .......
Zajímají mne otázky. Odpověď si ale musím najít (zažít) sám. Načtené mi jsou k ničemu

[malpan]

Samozřejmě to můžeš posoudit jen sama.
Zajímají mne konkrétní životní záležitosti běžných lidí, nikoliv jak je to "údajně jedině správně". Nebo jak to má někdo "špatně" podle jakýchsi "pravidel", která jsou momentálně "v módě".
Necítím potřebu tady někomu něco radit. O mou radu tady nikdo nestojí. Jestli si někdo myslí, že to má nebo ví lépe a duchovněji .... tak ať si poslouží .......
Zajímají mne otázky. Odpověď si ale musím najít (zažít) sám. Načtené mi jsou k ničemu

rady jsou k ničemu, Souhlasím s tebou, že načtenost bez prožitku nemá smysl - každý si tyto vnější informace porovnáváme v sobě s tím, jak to vnímáme, jak tomu rozumíme... Rada bez předchozí otázky je jakýsi přetlak do vnitřní rovnováhy, proto nepadá na úrodnou půdu...

[.Petra]

Ano. Rozumím tomu symbolicky. Jsem ochoten z určitých důvodů vědomě obětovat sám svoji vnitřní harmonii.

Ale ne navždy. Pokud vidím, že to začíná negativně měnit mne samotnou, tak je s obětí konec. To už je jasné, že to nic pozitivního nepřinese...nikomu...

Třeba z důvodu víry v obrat k lepšímu, z důvodu sounáležitosti s nějakým vyšším celkem (rodina, děti) .... atd... Tyto důvody se mi zdají zajímavé.

Zodpovědnost?

[rosada]

Když se nebe mění v peklo, tak dlouho čekám, jestli se to zase nemůže měnit opačným směrem...

Tohle je mi povědomé ... Kdysi kdosi mě alegoricky nazval, že jsem pomalá při tanci.

Ano. Rozumím tomu symbolicky. Jsem ochoten z určitých důvodů vědomě obětovat sám svoji vnitřní harmonii.

Ale ne navždy. Pokud vidím, že to začíná negativně měnit mne samotnou, tak je s obětí konec. To už je jasné, že to nic pozitivního nepřinese...nikomu...

Třeba z důvodu víry v obrat k lepšímu, z důvodu sounáležitosti s nějakým vyšším celkem (rodina, děti) .... atd... Tyto důvody se mi zdají zajímavé.

Zodpovědnost?

No může to být zodpovědnost, může to být snaha plnit očekávání druhých. Tedy z důvodů interakce s druhými.
Poslední dobou nevidím pro to zacházení směrem k "peklu", žádný logický důvod. A přesto se to děje.
Lama chtěl otázky, tedy ta kardinální: Proč? nebo: Jak tomu zamezit? Lze tomu zamezit? Proč tomu zamezovat?
...
(A co Jan Tleskač? )

[rosada]

Já jsem v tom trochu skočila od těch motivací kvůli druhým k nelogickým motivacím,
mezi tím jsou také motivace vnitřních osob nebo chcete-li vnitřního naprogramování: strachy, předsudky, osobní závazky, vnitřní sliby, ...

[.Petra]

Poslední dobou nevidím pro to zacházení směrem k "peklu", žádný logický důvod. A přesto se to děje.

Může se jednat o karmatické vyrovnání. Osoba podvědomě tuší, že je to druhému dlužna. ( V astrologii se to pozná podle nepřijemného aspektu obvykle některé z osobních planet k Saturnu druhého)

Lama chtěl otázky, tedy ta kardinální: Proč? nebo: Jak tomu zamezit? Lze tomu zamezit? Proč tomu zamezovat?
...
(A co Jan Tleskač? )

Znám jen Jana Tleskače ze Záhady hlavolamu.

[nop]

....Může se jednat o karmatické vyrovnání. Osoba podvědomě tuší, že je to druhému dlužna. ( V astrologii se to pozná podle nepřijemného aspektu obvykle některé z osobních planet k Saturnu druhého) .....

Jsou tendence, motivy a dispozice osobní a jsou také tytéž vnitřní.
Znepokojivé dojmy se mohou vztahovat na osobní průběh života, u každého jednotlivce jinak.
Naopak v astrologii jde o vztahy a aspekty z vnějšího světa a platily by pro všechny stejně.
Ta dvě hlediska se nesrovnávají:
a) venku mimo mne, v kosmu, podmínky pro každého stejné a
b) uvnitř mne a v osobní minulosti to, co platí jen pro mne.
Pak je tu také úvaha: v odlišnosti podle ascendentu mohou být specifické výsledky v jednotlivé osobě jiné, než u jiných osob, i při stejném aspektu "mimo mne v kosmu".

[,Petra]

Zjistila jsem tedy, že je pro mne velmi důležité zjistit, uvědomit si včas, že jsem nespokojená. Ale i když jsem poznala, že jsem s něčím nespokojená, tak jsem třeba dva roky říkala: To mi vadí, takhle nemohu žít...(ta rovina trpělivosti), než jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat. Vědomě.

Dobrej program ne ?

Mně vyhovuje. Nechtěla bych to mít jinak...

[irulan]

.... Neměla jsem nikdy pocit, že trpím.....

no to Petruš smekám.. ...(nebo ti to nevěřím? )

[irulan]

....a pochopit

že se musí vzdát jakéhokoliv projevu touhy a vůle o cokoliv

a takto dokáže překročit programy Vůle...

a to jako znamená, že se dostaneš mimo program? Se mi to zdá trochu děravý... Leda že bys měl naprogramovaný, že se máš při určitých podmínkách (a jakých, že?) dostat mimo program.. Že by si to Vědomí samo jako pojistku naprogramovalo dopředu?

[jaosiva1]

Utrpeni-kere se tu resi uz od casu Buddhy a jiste resilo I pred nim vidim teda jako ukol jednoho nas kazdeho...

Jednak ho mohu chapat jako STAV
Jednak jako HODNOCENI tohoto stavu,coz mi pripada trefnejsi a jak pise lama-trhani zubu nekdo hodnoti jako utrpeni jiny ne

Navic nase hodnotici registry sou siroke a je jich vice,tim chci rict,ze soucasne v jednom case jako jeden clovek se muzem citit jako trpici,a zaroven jako blazeni...jako spokojeni,a zaroven hluboce nespokojeni...atd

Jednou pri meditovani sem slysel:
Jeste te to bude hodne bolet,nez trochu vyrazneji postoupis!
Byl sem prekvapen a ptam se :
Jak to? Ja myslel,ze probouzeni je Radost?

Jo,bude te to bolet-a ty z toho budes mit Radost!
...x...

[.Petra]

.... Neměla jsem nikdy pocit, že trpím.....

no to Petruš smekám.. ...(nebo ti to nevěřím? )

Nechápu, Irulan, proč smekáš, ani proč nevěříš...

Necítím se jako oběť, tak proč bych měla trpět?

Bolest patří k životu, stejně jako radost...Netoužím se stát necitlivá, abych se tak vyhnula bolesti...

[rosada]

Poslední dobou nevidím pro to zacházení směrem k "peklu", žádný logický důvod. A přesto se to děje.

Může se jednat o karmatické vyrovnání. Osoba podvědomě tuší, že je to druhému dlužna. ( V astrologii se to pozná podle nepřijemného aspektu obvykle některé z osobních planet k Saturnu druhého)

Ano pokud se použije nějaký nadstavbový koncept jako je Karma nebo rodové zatížení, tak se to vysvětlit dá. Vysvětlení se dostavují, život (životní příběh) se upravuje, tendence směřovat k "peklu" ustupují.
Poslední dobou si však myslím, že je to možné nechat i tak - bez vysvětlení.
K navrácení k "nebi" úplně stačí uvědomit si kdo (která část nás a jak moc je reálná) směřuje k "peklu" a kdo ((která část nás a jak moc je reálná) zůstává v "nebi" - věří, že i toto uvědomění může kvalitativně změnit životní příběh k lepšímu (paradoxně třeba i s využitím metod jako je regrese či astrologie, rodinné konstelace a pod.)
...
Petro, děláš horoskopy?

Lama chtěl otázky, tedy ta kardinální: Proč? nebo: Jak tomu zamezit? Lze tomu zamezit? Proč tomu zamezovat?
...
(A co Jan Tleskač? )

Znám jen Jana Tleskače ze Záhady hlavolamu.

To byla jen malá parafráze na Zeleného Raula, což je politický komiks, který vycházel (možná ještě vychází) v Reflexu. Na konci vždy bylo několik otázek k tématu plus tato : "A co na to Jan Tleskač", skutečně ten ze Záhady hlavolamu. Chtěla jsem tím je trochu odlehčit závažnost těch otázek.

[rosada]

Jsou tendence, motivy a dispozice osobní a jsou také tytéž vnitřní.

osobní a vnitřní? ty osobní nejsou vnitřní?

Znepokojivé dojmy se mohou vztahovat na osobní průběh života, u každého jednotlivce jinak.

Tohle je ta podstata u každého jinak v tom je ta jedinečnost každého z nás, vyvážena daní nemožnosti sdělit a sdílet náš vnitřní svět. Proto se nám tak dobře povídá s lidmi podobnými, proto nás tak fascinuje diskuze s odlišnými (ikdyž provázená výkřiky Jak to to Jelito mohlo pochopit jinak než to říkám)

Naopak v astrologii jde o vztahy a aspekty z vnějšího světa a platily by pro všechny stejně.

Tomuhle nerozumím? Aspekty mají stejný vliv, ale jde o obecné tendence, které když se potkají s vnitřním nastavením jedince, tak vznikne zase jen jedinečný výsledek.

Ta dvě hlediska se nesrovnávají:
a) venku mimo mne, v kosmu, podmínky pro každého stejné a
b) uvnitř mne a v osobní minulosti to, co platí jen pro mne.

ta 2 hlediska se doplňují

Pak je tu také úvaha: v odlišnosti podle ascendentu mohou být specifické výsledky v jednotlivé osobě jiné, než u jiných osob, i při stejném aspektu "mimo mne v kosmu".

Tomu to už nerozumím vůbec. Ascendent je taky v kosmu, ne? Já myslela, že předchozí úvaha byla o všech aspektech horoskopu, nebo ne?

[.Petra]

Petro, děláš horoskopy?

Astrologie provází můj život...