Na příjmu

[lama]

Nevyzadane rady sou vesmes lidmi usilujicvimi o samostatnost a zdrave sebevedomi prijimany jen tezce,neb dotycny to vnima,jako ze ho druhy vidi jako slabeho...

Pozdeji se clovek zoceli tak,ze uz mu nevyzadane rady nevadi-ale stejne z nich nic nema,neb je povazuje za zbytecne,radilek neni pro neho autorita,atd...

Ja se divam na prubeh a udalosti vsedniho dne-takrka na vsechny-jako na znameni-seslana mi mymi Mistry--hledam souvislosti,synchrony,vyznamy onech her a jak vse do sebe zapada--sem tam I neco pochopim--taka je ted ma vyuka..

Co to sou ta znameni?
Rady,cviceni,ukoly...pro me...sou nevyzadane?
Kdepak,prave naopak-dlouho sem o ne prosil

Takze kdyz zaslechnu,jak mama rika decku: davej pozor---je to rada pro me,abych zbystril..a ne abych zacal brblat,ze ja su pozorny dost a kdo mi ma co radit...

A mnohdy ,kdyz se radou ochotne ridim,to prinese I sve ovoce...
...assndvmj...

[lama]

jaosiva1
Ja se divam na prubeh a udalosti vsedniho dne-takrka na vsechny-jako na znameni-seslana mi mymi Mistry--hledam souvislosti,synchrony,vyznamy onech her a jak vse do sebe zapada--sem tam I neco pochopim--taka je ted ma vyuka..

..kdyz zaslechnu,jak mama rika decku: davej pozor---je to rada pro me,abych zbystril..
a ne abych zacal brblat,ze ja su pozorny dost a kdo mi ma co radit...

Je to rada, není to rada?
A když je, co když není vyžádaná?

Mám pocit že to občasné odseknutí o nevyžádané radě
bývá často informací o tom, že dotyčný toho času není na příjmu.
Nebo se tu všechny ty myšlenky objevují proto, že se na ně někdo ptá?
To si nemyslím.

[lama]

Je to zajímavý fenomén.
Když přijde "rada", informace, upřesnění, lidé co jsou na příjmu jsou schopni jít až do extrému. Těch co na příjmu nejsou se to nedotkne ani při několikerém opakování.

[Jarda Malej]

Lama:
"Když přijde "rada", informace, upřesnění, lidé co jsou na příjmu jsou schopni jít až do extrému. Těch co na příjmu nejsou se to nedotkne ani při několikerém opakování."

Nebo se těch co moc nebývají na příjmu nějaká ta rada nebo upřesnění dotkne naopak tak,
že jsou z toho celý špatný a to teprve s nimi není "kloudná řeč."

[nop]

Zajímavý případ popsal sv. Augustin co slyšel než se obrátil.
Někde v sousedství si hrály děti. Jasný hlas opakoval "vezmi a čti" (v latině).
Tak to bylo několikrát "vezmi, čti". Puzen čímsi vzal do ruky bibli a četl. Našel tam pasáž, která se ho dotkla. Vedla posléze k jeho obrácení. Nedozvěděl se, které to bylo dítě. Byl to synchron přes hlas nevinného dítěte, které "si jen hrálo"? vypadalo to jako poselství v určitý čas.

[Návštěvník]

Zajímavý případ popsal sv. Augustin co slyšel než se obrátil.
Někde v sousedství si hrály děti. Jasný hlas opakoval "vezmi a čti" (v latině).
Tak to bylo několikrát "vezmi, čti". Puzen čímsi vzal do ruky bibli a četl. Našel tam pasáž, která se ho dotkla. Vedla posléze k jeho obrácení. Nedozvěděl se, které to bylo dítě. Byl to synchron přes hlas nevinného dítěte, které "si jen hrálo"? vypadalo to jako poselství v určitý čas.

Vysvětlení by mohlo být hned několik.
Třeba že to pro něj bylo, nebo že to bylo pro někoho jiného, kdo byl někde daleko...


Také jsem několikrát něco slyšela, i když vedle mne nikdo nebyl.
Jednou to bylo třeba: "Jen si štípni, Ferdo."
Tohle jsem naštěstí dohledala...
To se jen, o nějaký ten kilometr jinde, kdosi bavil s andulákem Ferdou, co ho měl zrovna na hlídání .

[Návštěvník]

Ovšem je také možné, že si to ten andulák jen z nudy opakoval, když nikdo nebyl v doslechu...

[Jarda Malej]

Zajímavý případ popsal sv. Augustin..

Také Jaosiva tady nedávno zmínil zajímavý případ "bytí na příjmu."

Zmiňuje se o takovém způsobu vnímání, kdy my sdělovanou informaci sice jakoby slyšíme,
ale ve skutečnosti k nám nedorazí, protože jí cestou zlikviduje rušička nepřetržitého proudu vlastních asociací.
Pak i ta sebeprostší zpráva může projít jakousi tichou poštou,
kdy se během jedné předávky může "tatínek" stát klidně "budulínkem" a "koloseum" se změní třeba na "linoleum."

Podobnou proměnu mohou ovšem během běžné mezilidské komunikace absolvovat nejen jednotlivá slova,
ale také celá sdělení, ba i celé filosofické koncepty.
Subjektivní vnímání má prostě tolik podob a je natolik obvyklé,
že ho často ani coby překážku naší informovanosti nevnímáme.

Ještě tedy ten slíbený Jaosivův příklad, který popsanou situaci dobře ilustruje.

"Kdysi sem doprovazel maminku na setkani kamarádek.
Jedna mluvila o dceři, druhá o jídle, třetí o návštěvě bratra a čtvrtá o vzpomínkách na školu.
Jedna tedy začla o dceři, že byli kupovat koženou sukni...
na slovo "kožená" navázala druhá, že v restauraci kde byla na dobrem lososu, byly jídelní lístky v koženych vazbách.
Třetí zareagovala na slovo "jídlo", že už má na návštěvu bratra koupené jídlo v ledničce
a moje máti přidala, že její bratr chtěl být take učitelem, ale bohužel válka mu to překazila.
Což bylo komentováno "jídelni'-" paní, že za války bylo málo jídla...a tak rozhovor plynul.
Kazdá mluvila o tom svém a rozešly se asi, aniž by vědely, o čem mluví ty druhé
...jakož se děje třeba I zde, na poradně."

[Linda]

...my sdělovanou informaci sice jakoby slyšíme,
ale ve skutečnosti k nám nedorazí, protože jí cestou zlikviduje rušička nepřetržitého proudu vlastních asociací.

RUŠIČKA V PODOBĚ NEPŘETRŽITÉHO PROUDU VLASTNÍCH ASOCIACÍ

je vynikající mechanismus,
který chrání svého člobrdíka.
Zajišťuje mu, aby se nikdy necítil ohrožený
a nemusel se zbytečně namáhat.

Její inteligence je obdivuhodná.

Používá vlastní tajné úložiště nepříjemných pocitů,
které se starají o řádný průběh reakcí,
vytvářejících pocit bezpečí a převahy.

Když to člobrdík poprvé u sebe rozpozná,
vypadnou mu oči z důlků.
Naštěstí jen na chvíli.

Pak - když je zvídavý,
se jí v tom začne občas vrtat
a zkouší objevovat,
jak její mechanismus funguje
a čím se všechna ta hejblátka spouštějí.

Když jí do toho vytrvale strká nos,
může se stát, že jeho kejhák někde něco odblokuje
a rušička má najednou výpadek.

Najednou je tu ochota
podívat se nezaujatě na to, co druhý říká,
a objeví se zájem pochopit ho.

To je docela nová zkušenost.

Pámbu, který si to všechno v Sobě zkouší,
si pak buď řekne
"Nojo, ale Já si potřebuju ještě chvilku hrát! "
a nechá těch nebezpečných experimentů.

Nebo se podrbe za uchem a řekne si

"To je fakt zajímavý"



rušičku najednou vidí jako zařízení,
kterým se vybavil pro první část Hry na projevení,
(aby se tu nenudil a Jeho Hra na oddělenost
neskončila příliš brzy)

Hm...

[nop]

Zajímavý případ popsal sv. Augustin..

Také Jaosiva tady nedávno zmínil zajímavý případ "bytí na příjmu."
Zmiňuje se o takovém způsobu vnímání, kdy my sdělovanou informaci sice jakoby slyšíme,
ale ve skutečnosti k nám nedorazí, protože jí cestou zlikviduje rušička nepřetržitého proudu vlastních asociací....
Ještě tedy ten slíbený Jaosivův příklad, který popsanou situaci dobře ilustruje.
"Kdysi sem doprovazel maminku na setkani kamarádek.
Jedna mluvila o dceři, druhá o jídle, třetí o návštěvě bratra a čtvrtá o vzpomínkách na školu.
...a tak rozhovor plynul.
Kazdá mluvila o tom svém a rozešly se asi, aniž by vědely, o čem mluví ty druhé
...jakož se děje třeba I zde, na poradně."

Ten příklad je zajímavý, lze potkat ještě podobný případ, tehdy se druhý člověk ozve po uslyšení věty prvního člověka. Nemusí tu být spojitost věcná, ani podle slova, ale jen podle vyslovení čehokoliv. Takový člověk čeká slušně, až ten prvý někdo promluví, pak řekne také něco a opět čeká. Až zase uslyší proud slov, zase něco řekne. Pak zase poslušně počká na další řeč prvního člověka a opět promluví. Jeho řeč se skládá z naslouchacích pauz a dodatků. Kdyby první člověk přestal mluvit, ten druhý by už nepromluvil, protože by nemohl odpovídat. Ale odpovídá na proud slov, tedy se neřídí obsahem, ale reaguje jen na proud jakýchkoliv slov.
Další příklad předem nastaveného mechanismu popsal J. P. Sartre: „jsou ženy, které jsou uražené jaksi dopředu, ještě dříve, než někdo promluví.“

[Jarda Malej]

..závažné informace, kterými se tady někdo snaží sdělit druhému svou představu o tom, jak na tom ta druhá osoba je,
jsou naprosto jalové.

Informace mající sdělit druhému svou představu o tom, jak na tom ta druhá osoba je"
mohou být důležité, (závažné,) ..a nebo nemusí.

Ale možná máš na mysli situaci, kdy poté co se nesetkáš se souhlasnou reakcí na svůj názor, (informaci, výklad,)
jeví se ti být taková reakce nastíněním pouhé představy dotyčného, navíc "naprosto jalové"
Přičemž stanovisko s tebou souhlasící jsi naopak připravena přijmout jako informaci závažnou, souznějící s pravdou.

[Jarda Malej]

Lama:
Když přijde "rada", informace, upřesnění, lidé co jsou na příjmu jsou schopni jít až do extrému. Těch co na příjmu nejsou se to nedotkne ani při několikerém opakování.

Ahoj Lamo.
Chceš se v naznačené souvislosti vyjádřit blížeji ke té schopnosti "jít až do extrému?"

[Linda]

Informace mající sdělit druhému svou představu o tom, jak na tom ta druhá osoba je"
mohou být důležité, (závažné,) ..a nebo nemusí.

Existuje ještě třetí možnost - zmínil ji jaosiva
(Ja se divam na prubeh a udalosti vsedniho dne-takrka na vsechny-jako na znameni-seslana mi mymi Mistry--hledam souvislosti,synchrony,vyznamy onech her a jak vse do sebe zapada--sem tam I neco pochopim--taka je ted ma vyuka..)

totiž že ten, pro koho je Cesta dobrodružstvím, spojeným s nahlížením do svého vlastního podpalubí
má občas chuť vykecat něco o tom, že je to tam fakt zajímavý

a ani za mák se nestará o to, jestli to někdo bude považovat radu, natož nevyžádanou
a jestli ostatní radši surfujou po vlnách, nebo si vyberou jinou možnost, jak prožívat tanec Oceánu

[Jarda Malej]

Kdyby první člověk přestal mluvit, ten druhý by už nepromluvil, protože by nemohl odpovídat.
Ale odpovídá na proud slov, tedy se neřídí obsahem, ale reaguje jen na proud jakýchkoliv slov.

Odpovídáme-li Nope na něčí slova bez zřetele k jejich obsahu, pak ta naše reakce není odpovědí na ně.

..Takový člověk čeká slušně, až ten prvý někdo promluví, pak řekne také něco a opět čeká.
Až zase uslyší proud slov, zase něco řekne. Pak zase..

V takovém případě se ten "naslouchající" nechová ani slušně, ani rozumně.

[Návštěvník]

Lama:
Když přijde "rada", informace, upřesnění, lidé co jsou na příjmu jsou schopni jít až do extrému. Těch co na příjmu nejsou se to nedotkne ani při několikerém opakování.

Ahoj Lamo.
Chceš se v naznačené souvislosti vyjádřit blížeji ke té schopnosti "jít až do extrému?"

Není tenhle příjem spíš o schopnosti vymanění se z extrémů, tj stanutí v pochopení?

[Návštěvník]

Lama:
Když přijde "rada", informace, upřesnění, lidé co jsou na příjmu jsou schopni jít až do extrému. Těch co na příjmu nejsou se to nedotkne ani při několikerém opakování.

Ahoj Lamo.
Chceš se v naznačené souvislosti vyjádřit blížeji ke té schopnosti "jít až do extrému?"

Není tenhle příjem spíš o schopnosti vymanění se z extrémů, tj stanutí v pochopení?

já to lamovo jíti do extrémů chápu v téhle souvislosti

člověku zmítajícímu se jako "nudle v bandě" se dostane rady zůstávej v tichosti s vjemem toho že jsi jak to nejvíce jde a buď trpělivý, nevzdávej to ! a toho člověka se to skutečně hluboce dotkne a tak se toho doporučení chytne a jde až do extrému v tom, že skutečně každou volnou chvíli co to jde se stále vrací k tomu prostému uvědomění sebe sama

zatímco někoho se toto doporučení nedotkne vůbec i kdyby se s tím setkával na každém kroku tak pozornost tomu věnovat nebude, maximálně řekně jo na tom by mohlo něco být, ale stejně to žádnou změnu v jeho zaměření pozornosti neudělá

[Linda]

já to lamovo jíti do extrémů chápu v téhle souvislosti

člověku zmítajícímu se jako "nudle v bandě" se dostane rady zůstávej v tichosti s vjemem toho že jsi jak to nejvíce jde a buď trpělivý, nevzdávej to ! a toho člověka se to skutečně hluboce dotkne a tak se toho doporučení chytne a jde až do extrému v tom, že skutečně každou volnou chvíli co to jde se stále vrací k tomu prostému uvědomění sebe sama

zatímco někoho se toto doporučení nedotkne vůbec i kdyby se s tím setkával na každém kroku tak pozornost tomu věnovat nebude, maximálně řekně jo na tom by mohlo něco být, ale stejně to žádnou změnu v jeho zaměření pozornosti neudělá

[Jarda Malej]

Lama:
Když přijde "rada", informace, upřesnění, lidé co jsou na příjmu jsou schopni jít až do extrému. Těch co na příjmu nejsou se to nedotkne ani při několikerém opakování.

Ahoj Lamo.
Chceš se v naznačené souvislosti vyjádřit blížeji ke té schopnosti "jít až do extrému?"

Není tenhle příjem spíš o schopnosti vymanění se z extrémů, tj stanutí v pochopení?

Možná je k tomu stanutí v pochopení třeba až extrémní zaujatosti.
Extrém, to není pouhý exces.

[Návštěvník]

a tak se toho doporučení chytne a jde až do extrému v tom, že skutečně každou volnou chvíli co to jde se stále vrací k tomu prostému uvědomění sebe sama

Přidejme pár myšlenek, které jsem si kdysi vypsal tuším z "Tribunovy sútry."
---------------------

Chce všechno a nebo nic, nikdo nemůže být trochu těhotný.

Je nepokrytě pragmatický:
účel světí prostředky, všechno je podřízeno cíli, prostředek nemá vlastní hodnotu.

Je absolutně totální:
nerozlišuje v sobě ani kolem sebe, nastoluje jedinost

Je nekonečné snášenlivý navenek:
bere život jak je, bez výhrad, bez předsudků, bez prostředníků

Je současně bezohledný:
nelpí na nikom a na ničem, nikoho a ničeho si neváží, na nic a na nikoho nebere ohled

Je optimistický:
nikdy nevzdá možnost být Buddhou

Je plebejský:
každý může být Buddha.

[Návštěvník]

No, mohu uvést příklad. Něco jsem tady někdy napsala a Tvá reakce na to byla, že má mysl je neklidná.
Ačkoliv si Tě vážím a věřím tomu, že máš zkušenost s klidem mysli, zřejmě ta zkušenost není taková, aby z ní bylo zřejmé, že mysl může stát, může v ní být ticho a přitom tady může být projev, který to ticho a statičnost mysli nijak nenarušuje.
Mnohokrát jsi se při posuzování toho, jak na tom jsem, pletl, protože jsi mě posuzoval vždycky skrz filtr představy osoby.
Pokud znáš sám sebe, pak víš, kdo jsem, tak je Ti jasné, že na tom nemohu být jinak.

Osvobození neznamená zbavit se zkreslení, který vytváří iluze Tvé vlastní osoby, tedy filtr mysli a těla.
Osvobození znamená, že každého, koho poznáváš, si uvědomuješ přímo bez tohohle filtru.

Tedy nedíváš se na druhého skrz to, co o něm znáš, co si pamatuješ, co si o něm myslíš, co si o něm myslí ostatní, směrodatnými nejsou ani smyslové vjemy, jak vypadá, co má na sobě, jak působí..., ale uvědomuješ si ho přímo skrz své vlastní Bytí.

Pak ten projev, jaký tady je, je naprosto čitelný a nepotřebuješ v tom hledat už nic víc.

Je tak čitelný, že v něm poznáváš to, kým skutečně je.

A tohle je tím věčným štěstím pravého Já.

Vidět všechno takové, jaké to doopravdy je.

Poznávat v tom všem Jediného.

Podle mne se na internetových diskusích většinou pracuje s psanými projevy diskutujících.
A buď se na ně reaguje podle svého přesvědčení, zkušeností, znalostí a p.,
nebo se na ně nereaguje, třeba že nejsem na netu, nečetla jsem to, nevím o tom nic, je mi to jedno, není třeba reagovat a ať si reaguje někdo jiný atd.

Pochybuji, že by si někdo něco od někoho tady přečetl,
pak usedl do lotosového sedu, a soustředil se na světovou mysl
a předhodil ji problém, který našel na internetových stránkách,
aby mu Světová mysl dala jasně najevo, zda ten někdo píše pravdu, nebo píše lži, nebo se v něčem plete, nebo si z ostatních utahuje....
Schválně, je tu někdo, kdo něco takového dělá?

To, že někdo přečtené informace cedí přes svou vlastní mysl (a své znalosti, zkušenosti, přesvědčení, zájmy, sympatie, antipatie apod.), do toho nespadá..