Poradna zdarma

Inu země je živoděním bohatá

někdy sladká, zlatá a jindy rohatá

onehdy v lese potkal jsem lamu
velký uši a uslintanou tlamu
čuměl jak vrána
a že půjde domů s náma

klackem ani kamenem, nemohl jsem ho zahnat
tak se snažil a láska k němu mi nedala,
nemohl jsem jej zklamat

Má to jen dočasu
a ví to dost dobře
teď čumí do noťasu
a bojí se být v hrobě

unášen proudem
zajatcem řeky
stal jsem se psancem
který bez naděje a bez útěchy
cloumán je každým vzdutím
vnitřním i vnějším hnutím.
.....
plaval jsem proti proudu
bez stylu, zmateně
hledal jsem rodnou hroudu
ztrápeně
.....
plaval jsem proti proudu
stylově, účelně
alespoň dle vlastního soudu
klepal jsem a naléhal
frustraci podléhal
.................... neboť tak často bylo zavřeno
.....
v tůňce, z níž pramen řeky tryská
bez pohybu, bez zachvění
pak je voda čistá
od kuropění do kuropění
....
voda je mojí hrou
proud doprava, doleva
jen kořeny se nepohnou
jaká úleva
....
řeka letitá
obrátila se k prameni
slunce vše překrylo
zjasnilo v plameni
byla to iluze nebo pouhý sen?
byla to noc nebo dlouhý den?
....
řeka se ztratila
vybledl svět
i za-poměnka
ztratila květ
....
ach řeka?
možná se ohnula jak pluje krajinou
tam někde pospíchá, kličkuje, spojuje se s jinou
však pramen má v srdci, tam začíná svět
netřeba plavat, hledat nebo "jen být teď hned"
Je TO za všech okolností
pro "masožrouta" i pro toho co se "postí".

Naslouchám tiše
prolukám mezi slovy
co říkáš tuším

budiž ... s láskou souznění

ros píše:ach, bylo by krásné,
kdyby všichni lidé
psali básně.

dobro a zlo
světlo a stín

kdyby jich nebylo
jak by se zjevilo
co je za tím

Dobro a zlo
Kdyby jich nebylo, nepsal by tu nikdo básně
a nebylo by ošklivé nebo krásné?
Otevřené koncepty vesmíru
prosíváme své omezené mysli na míru
a v představě záchrany lidstva
bližního mečem jdeme pitvat.

Když nemáme křídla, tak alespoň rohy.
Světlými nebo padlými ..... ale hlavně Bohy.

Světlo a stín, co je na tom špatné?
Hýbe se, pulsuje, jak nádherné a úžasné?
Jen akce a reakce, tak to mysl vykládá
tak tomu rozumí, tak to má (ve škatulce) ráda

bližního mečem jdeme pitvat.

Když nemáme křídla, tak alespoň rohy.

O tom zlo je
že jako stín
neví že je

a tak má mečů řinčení
za andělské básnění

Mohu já zde vyniknout
ďábelské mysli
uniknout?

snad mělo by se podotknout,
své ďábelské mysli uniknout

no jo,
pak ale nevím,
jak unikat,
čeho nevím

Ten, který uniká
Nikdy nebyl lapen,
Nikdy nebyl myslí ztrápen.

Ten, kdo chce uniknout
Z ďábelských žhavých pout,
Do smrti myšlen je myslí.

Okeán píše:U cesty z lesa
uzřel jsem pštrosa.

Předtím v tom lese
v lotosu nad pařezem
v podobě mého těla
seděla prána
kdy nad ní vrána
krmila vráňata.

Inu země je živoděním bohatá.

Když jsem byl mimino
nevěděl jsem, co je to kino

svět nebyl, neboť představu o něčem,
co by mohlo býti světem,
dosud jsem nesnil...

...tu náhle v kinosále sedím, stojím, běžím.,
páč dle knih plných snění už
jsem velký kluk -
mám šípy z představ,
z pocitů luk.

Když jsem byl mimino
nevěděl jsem, co je to kino

svět nebyl, neboť představu o něčem,
co by mohlo býti světem,
dosud jsem nesnil...

...tu náhle v kinosále sedím, stojím, běžím.,
páč dle knih plných snění už
jsem velký kluk -
mám šípy z představ,
z pocitů luk.

Vím Bratře že víš.., v nás žije
vesmír jenž zví se "Poezie"

To čemu vědoucí přezdívají "atomy"
já přetlumočil jsem si na tóny.

A jak známo, z atomů se skládá hmota,
takže vesmír je píseň, kde jediná jeho nota

v jediném zachycení
vtáhne tě a v sama sebe změní.

: )

lama píše:
Inu země je živoděním bohatá

někdy sladká, zlatá a jindy rohatá

Zkrátka dle naučeností našich..

..které možná až tak naše nejsou..

Z jehlic myšlenek závoj tkaný.

Mistrovy ruce smějí jej sejmout.

Dobro a zlo
Kdyby jich nebylo, nepsal by tu nikdo básně
a nebylo by ošklivé nebo krásné?
Otevřené koncepty vesmíru
prosíváme své omezené mysli na míru
a v představě záchrany lidstva
bližního mečem jdeme pitvat.

Když nemáme křídla, tak alespoň rohy.
Světlými nebo padlými ..... ale hlavně Bohy.

Kdo ví, kam roztáhlo se podvědomí světa
od chudých duchem, po inženýry
kdo zná střed odkud vidět meta
kdo do vakua vypustil své sny?

V zákoutích mysli, která vykvetla tu,
tam mezi lístky divé květiny,
tam střídají se paprsky a stíny,
které a koho a jak ovlivní?

Jaký to zázrak že jsme tady
a můžeme říct teď!
věz Lamo že v tomto tvaru,
ač ve věčnosti, přece naposled.

V zákoutích mysli, která vykvetla tu,
tam mezi lístky divé květiny,
tam střídají se paprsky a stíny,
které a koho a jak ovlivní?

"koho" - otázka pro zastavení
a ..... ztratilo se ovlivnění

Jaký to zázrak že jsme tady
a můžeme říct teď!

zázraky co nedějí se
slova, která neznějí
myšlenky co objeví se
a vzápětí odplují

Z jehlic myšlenek závoj tkaný.
z pocitů a vjemů poskládaný
Mistrovy ruce smějí jej sejmout.

proud starých zvyků přetnout

MIstr - sám ten pojem bez osoby
ne venku tam, ale na cestě uvnitř tady
ve vzduchoprázdnu, bez opory
bez vlastností, před všemi zápory a klady

MIstr - sám ten pojem bez osoby
ne venku tam, ale na cestě uvnitř tady
ve vzduchoprázdnu, bez opory
bez vlastností, před všemi zápory a klady

Ten co stojí s policejní plácačkou
před "kruhový objezd" značkou
a s napjatými svaly
čumí jak já si to přes povel "stůj" přímo prostředkem hlava nehlava kalí

konec kruhového objezdu

Pohání mne snaha dojít konce,
abych večer do západu slunce
našel výsledek mé práce v duši,
aniž tuším, co mne ještě zkruší.

Marná snaha nalézt konce nitě,
kterou rozmotat se snažím hbitě,
volá mne ku pokračování
v bohulibém dalším chování.

Avšak prý je objezdu už konec,
dokončen je z terapie vzorec,
vzmáchnout mám se prý zas k metě příští,
z které užitečného cos prýští.

Matou mne ty nové cíle dosti,
pohání mne touha nalézt štěstí
v absolutnu nebo ve všednosti.

Žene mne až do závratné výše,
ale abych nezahynul v pýše,
potřebuji nalézt konec konce,
abych v blízké běžné budoucnosti
navrátil se k běžné celistvosti.

Mrtvý jsem se narodil
a přes to myslí bytí zahodil
stvořil jsem svět
však vše teď beru zpět

krám plný mysli
a v mysli samý krám
je plno
víc tam nepřidám
tohle domnělé zboží
které tak snadno se množí
je NIC
je slunce stín
je větru van
mžik a FIK ... a s ničím z toho se již neshledám....

Ten krám

je zlatý šperk

chvilku si tu hrál,

aby se vracet mohl

do taviče všech šperků

z něhož je Vesmír

tvoří

pro vlastní potěšení

se Sebe Sama

Sám

Obrázek

včera šperk, dnes zlato kočičí
zítra jinak ... jen když mysl řádsky procvičí

JE ... v pohybu i zastavení
pak mžik a FIK .... a vše se změní

sám tavič šperků ve svém tvoření
je jen částí toho mámení

Poradna zdarma

co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně

Re: co třeba veršovaně