co vlastně chci?

[lama]

Myslím si, že je možné i s tím "chtěním" být v klidu a "smíření".
Je možné vnímat následky toho chtění a přijmout je tak, jako to samotné "chtění" - tedy ten "pocit" závislosti, přitahování k něčemu, důsledek toho přitahování i důsledek realizace toho chtění.

[Linda]

vnímat následky toho chtění a přijmout je tak jako to samotné "chtění" - tedy ten "pocit" závislosti, přitahování k něčemu...

Trvá asi různě dlouho (mně to trvalo dost dlouho ), než se nakonec ukáže, že začít v sobě tyhle stavy mysli rozpoznávat a pokojně je vnímat vede k rozpouštění chtění, závislosti, přitažlivosti nebo odporu... a z toho vznikajícího utrpení.

[Petra]

"Chtění" nevidím tak radikálně - tedy ne jako opak k "nechci" - protože mne už dlouho nenapadá, že bych něco chtěla. Co bych bývala chtěla, o tom nemohu rozhodovat nebo není v mé moci to dosáhnout, a tak jsem to pustila. Ale vůbec neodpovídá, že bych ted tím pádem měla to, co jsem nechtěla. "Chtění" je pro mne výběr z jedné či více možností.
Dobrou školou mi byl táta. Když se mne ptal, co bych chtěla, a já mu to řekla, tak obvykle mi dal to opačné. Navykla jsem si tedy mu odpovídat, že nevím, že je mi to jedno. To ho sice přivádělo k šílenství, ale já jsem přestala být frustrovaná. Vím, že mi to nedělal naschvál, on prostě raději rozhodoval za mne, protože si myslel, že ví lépe, co je pro mne dobré. Zřejmě vždycky doufal, že si to vyberu sama. Kdo ví...

Slova jsou někdy nástrojem k nedorozumění

Probuzení vysvětlují, že chtění ("chci") a jeho protipól ("nechci") se pozná podle toho, že obsahují nespokojenost s tím, co teď je.

Mně dělalo spíš problém poznat, že jsem nespokojená a s čím. Něco asi nebylo v pořádku, ale já jsem si to neuvědomovala - asi kvůli mé rovině trpělivosti. Nakonec to vedlo obvykle k nějaké "explozi" - potom jsem se sice cítila lépe, ale ty "trosky"... Probíhalo to nevědomě.
Zjistila jsem tedy, že je pro mne velmi důležité zjistit, uvědomit si včas, že jsem nespokojená. Ale i když jsem poznala, že jsem s něčím nespokojená, tak jsem třeba dva roky říkala: To mi vadí, takhle nemohu žít...(ta rovina trpělivosti), než jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat. Vědomě.

[lama]

Trvá asi různě dlouho (mně to trvalo dost dlouho ), než se nakonec ukáže, že začít v sobě tyhle stavy mysli rozpoznávat a pokojně je vnímat vede k rozpouštění chtění, závislosti, přitažlivosti nebo odporu... a z toho vznikajícího utrpení.

Že to nejde hned - s tím souhlasím. Bez dostatečného stavu "odpoutání" to asi nebude fungovat.
Nacvičit se to samotné asi nedá. Je to spíš "vedlejší důsledek".
Tedy "nechtěný".

[Linda]

Nedá ze to záměrně "udělat" - a když se proto na to vykašlu, ulpívání zesiluje.

[malpan]

Trvá asi různě dlouho (mně to trvalo dost dlouho ), než se nakonec ukáže, že začít v sobě tyhle stavy mysli rozpoznávat a pokojně je vnímat vede k rozpouštění chtění, závislosti, přitažlivosti nebo odporu... a z toho vznikajícího utrpení.

Že to nejde hned - s tím souhlasím. Bez dostatečného stavu "odpoutání" to asi nebude fungovat.
Nacvičit se to samotné asi nedá. Je to spíš "vedlejší důsledek".
Tedy "nechtěný".

Nacvičit to opravdu nejde, jde jen tomu "jít vstříc" - nepřímo - rozvíjením pokory (přijímáním) a "touhy" po prožitku pochopení ("výhry" nad přesvědčením, jak to je).... ochota vidět i dosud neviděné.... pak teprve má šanci začít přicházet to, o čem jsme dosud neměli ani zdání....

[jaosiva1]

Chteni,touhy a pripoutanosti--to sou veci nad kerymi se tady ohrnuje nos a je cti kazdeho vysvetlit vsem dukladne,ze on nicim takovym uz dlouho zatizen neni
Je to asi dano horlivym studiem budhismu ci advaity ci jinych jog a mnohaletym praltikovanim,kdy zak uz chce jen jedine-rict ostatnim,ze uz nic nechce!

Aha , pardon nope, uz najizdim na tvuj system .

Chtit tady s tim neco udelat je sebevrazedna mise hodna toma cruize

V Lidovkach sou blogy bigbloger, kde sem si otevrel blog a tak pravdepodpbne budu psat nejvic tam ...
...x...

[lama]

Chteni,touhy a pripoutanosti--to sou veci nad kerymi se tady ohrnuje nos a je cti kazdeho vysvetlit vsem dukladne,ze on nicim takovym uz dlouho zatizen neni

U mne to tak není. Neohrnuji na tím nos. Chtění touhy a připoutanosti jsou součástí života. Advaita védanta je jen jedna z možných cest.

Je to asi dano horlivym studiem budhismu ci advaity ci jinych jog a mnohaletym praltikovanim,kdy zak uz chce jen jedine-rict ostatnim,ze uz nic nechce!

Pro mne je to inspirace, zpětná vazba a poučení.
Popravdě poučení ne vždy v kladném slova smyslu - a i toho si cením. Nic není černobílé. To co jsem já už "řešil", může někoho inspirovat. To co někdo jiný vyřešil před 20 lety mne může ještě čekat, i když o tom teď ještě nevím.

Chtit tady s tim neco udelat je sebevrazedna mise hodna toma cruize

Doufám, že ne.
Jen se tu pár lidí trochu shodne ve zkušenostech.

[Linda]

... ochota vidět i dosud neviděné.... pak teprve má šanci začít přicházet to, o čem jsme dosud neměli ani zdání....

Když dojde občas k vnitřní disharmonii, protože ve mně zafungoval nějaký starý návyk, beru to jako šanci uvidět, proč mi tohle vadí, co tím nechci přijmout, od čeho se nevědomky odvracím, co bych raději chtěla - a proč... ???

I když nikdo z nás neví, kolik nevědomých prográmků zaměřených na ulpívání se nám v podvědomí nastřádalo, při každém zaktivování jsou k dispozici jako trenažér. Na čem jiném by se dala rozvíjet ochota rozpoznat a přijmout i to dosud neviděné... a uvidět to jako Energii v pohybu ?

[.Petra]

Chteni,touhy a pripoutanosti--to sou veci nad kerymi se tady ohrnuje nos

No, když někoho trápí, tak s tím může něco dělat. Proč ne?

Mně nevadí.

[Jarda Malej]

Je to asi dano horlivym studiem budhismu ci advaity ci jinych jog a mnohaletym praltikovanim,kdy zak uz chce jen jedine-rict ostatnim,ze uz nic nechce

To bychom asi křivdili těm, kteří už nějaký ten čas intenzivněji praktikují ať už budhovo učení, či nějakou jinou jógu.
Takoví když už na to přijde řeč, tak se spíše podělí o dosavadní zkušenosti.
Chodit někam za lidmi jen kvůli tomu aby jim vykládali že už nic nechtějí, by je nejspíše nenapadlo..

[.Petra]

Chteni,touhy a pripoutanosti--to sou veci nad kerymi se tady ohrnuje nos a je cti kazdeho vysvetlit vsem dukladne,ze on nicim takovym uz dlouho zatizen neni
Je to asi dano horlivym studiem budhismu ci advaity ci jinych jog a mnohaletym praltikovanim,kdy zak uz chce jen jedine-rict ostatnim,ze uz nic nechce!

Každý má halt nějaký cíl. Ty chcěš dál rozvíjet své schopnosti, někdo se chce zbavit chtění, někdo se chce naučit všechno přijímat...
Problémy vznikají, když se považuje vlastní zvolená cesta za tu nejlepší a jedinou správnou a to pro všechny. To je samozřejmě nesmysl.
Kolik bytostí, tolik cest...

[Alaja]

jaosiva1 píše:
Chteni,touhy a pripoutanosti--to sou veci nad kerymi se tady ohrnuje nos a je cti kazdeho vysvetlit vsem dukladne,ze on nicim takovym uz dlouho zatizen neni
Je to asi dano horlivym studiem budhismu ci advaity ci jinych jog a mnohaletym praltikovanim,kdy zak uz chce jen jedine-rict ostatnim,ze uz nic nechce!

Někdo chce nic nechtít?

Uff, jak se dělá to chtění dělat nechtění?
Horkotěžko,
usilovně,
pravidelně,
když se na to vzpomene,
lehce,
...atd....??

[Alaja.]

Sníte s Bohem a Bůh pak plní přání dřív, než se na to přání pomyslí.

Taky jsem v počátcích své duchovní cesty nadšeně tvrdila, že Země je planeta splněných přání. Že Pán Bůh nám naše drobná osobní přáníčka velice ochotně plní.
Ale nějak mu nejde plnění našich velkých přání, ty nějak ignoruje, nebo jsou nad jeho možnosti. A velmi rád nám jen tak mimochodem sebere to a ty, co máme moc rádi.
Takže nám zbývá jen - nic nemít, nic nechtít, na ničem nelpět, nic si nepřát, nic nemilovat.......prostě jen trpně přežívat, jak ovce v ohradě......

[Návštěvník]

Život člověka

je plný konceptů.
Třeba takový:

by se dal připodobnit dítěti, které přišlo k vánočnímu stromku rozbalovat dárky.


Pán Bůh Ti dal tělo, funkční tělo, které je alespoň částečně provozuschopné, dal k tomu i všechno, co to tělo k životu potřebuje, vzduch, vodu, přiměřenou teplotu, zemskou přitažlivost, slunce a další nezbytné věci... Přidal k tomu ještě spoustu dalších věcí pro radost a pro potěchu. Hvězdy na obloze, svítání, šumění větru ve větvích stromu...
Celý život rozbalujeme dárek po dárku. V každém okamžiku je tady něco nového. Nová možnost uvědomit si vděk za to všechno, lásku, díky které ten život tady je.

A teď se to dítě uprostřed toho rozbalování dárků nespokojeně vztyčí a řekne: "Já chci ...!"

A takhle vzniká utrpení.

Podle Abrahamových zákonů ten výraz "Já chci" dává do podvědomí informaci: "není tady, to co chci" a do života se začne podvědomě přitahovat všechno, co "nechci".

Zcela jiná je situace, když do té hry pod vánočním stromkem přizvete Stvořitele, radujete se s ním z toho všeho, projevujete vděk a radujete se s ním i ze všech možností, které tady mohou být. Sníte s Bohem a Bůh pak plní přání dřív, než se na to přání pomyslí.

V tom "já chci" žádný problém nevidím. Akorát když se "já chci" nepodaří naplnit a vznikne bolest z nepochopení, proč se to nemohlo naplnit, je problém. Poznáním a pochopením, že porážky patří k životu stejně jako vítězství, je problém vyřešen.
Když chce člověk jenom samá vítězství, vymýšlí si koncepty typu předchozího.

[Návštěvník]

Sníte s Bohem a Bůh pak plní přání dřív, než se na to přání pomyslí.

Taky jsem v počátcích své duchovní cesty nadšeně tvrdila, že Země je planeta splněných přání. Že Pán Bůh nám naše drobná osobní přáníčka velice ochotně plní.
Ale nějak mu nejde plnění našich velkých přání, ty nějak ignoruje, nebo jsou nad jeho možnosti. A velmi rád nám jen tak mimochodem sebere to a ty, co máme moc rádi.
Takže nám zbývá jen - nic nemít, nic nechtít, na ničem nelpět, nic si nepřát, nic nemilovat.......prostě jen trpně přežívat, jak ovce v ohradě......

Taky jeden koncept.

Mám jiný: Všechno to žít - vítězství i porážky, stejně nic jiného nemůžeme. Akorát si namlouvat různé koncepty, proč to tak je....

[.Petra]

Zákon přitažlivosti funguje, ať chceš nebo nechceš.

To je nesmysl. Ale kdo chce, může na to věřit. Víra hory přenáší...(někdy i dlouho )

[Alaja]

Sníte s Bohem a Bůh pak plní přání dřív, než se na to přání pomyslí.

Taky jsem v počátcích své duchovní cesty nadšeně tvrdila, že Země je planeta splněných přání. Že Pán Bůh nám naše drobná osobní přáníčka velice ochotně plní.
Ale nějak mu nejde plnění našich velkých přání, ty nějak ignoruje, nebo jsou nad jeho možnosti. A velmi rád nám jen tak mimochodem sebere to a ty, co máme moc rádi.
Takže nám zbývá jen - nic nemít, nic nechtít, na ničem nelpět, nic si nepřát, nic nemilovat.......prostě jen trpně přežívat, jak ovce v ohradě......

Taky jeden koncept.

Mám jiný: Všechno to žít - vítězství i porážky, stejně nic jiného nemůžeme. Akorát si namlouvat různé koncepty, proč to tak je....

Taky koncept..

[.Petra]

Taky jsem v počátcích své duchovní cesty nadšeně tvrdila, že Země je planeta splněných přání. Že Pán Bůh nám naše drobná osobní přáníčka velice ochotně plní.
Ale nějak mu nejde plnění našich velkých přání, ty nějak ignoruje, nebo jsou nad jeho možnosti. A velmi rád nám jen tak mimochodem sebere to a ty, co máme moc rádi.
Takže nám zbývá jen - nic nemít, nic nechtít, na ničem nelpět, nic si nepřát, nic nemilovat.......prostě jen trpně přežívat, jak ovce v ohradě......

Taky jeden koncept.

Mám jiný: Všechno to žít - vítězství i porážky, stejně nic jiného nemůžeme. Akorát si namlouvat různé koncepty, proč to tak je....

Taky koncept..

[.Petra]

... Všechno to žít - vítězství i porážky, stejně nic jiného nemůžeme.

Kdo nad čím vítězí a kdo s čím prohrává ?

Ty to nevíš?